Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Narodil se 26. června 1970 ve městě se zvláštním jménem Winnetka ve státě Illinois. Pochází z velmi početné rodiny rozhlasového reportéra, má dva bratry a čtyři sestry. Byl vychováván v přísně katolickém duchu. K filmu se dostal stejně jako mnoho jeho kolegů na základě zkušeností s modelingem. Původně se chtěl věnovat marketingu. Jako herec debutoval v tragikomedii Muži neodcházejí (r. P. Brickman).

Pro svůj vzhled byl často obsazován do rolí milých, upřímných a vzorných mladíků (Školní pouta, Šance pro lásku, Šílená láska). Zlom v jeho kariéře a nominaci na Zlatý glóbus 1992 mu přinesla postava studenta Charlieho Simmse, který dělá průvodce zahořklému slepému důstojníkovi (Al Pacino) v dramatu Vůně ženy (r. M. Brest).

Popularitu získal jako d'Artagnan v nové verzi slavného Dumasova románu Tři mušketýři (r. S. Herek) a postavou Batmanova spojence Robina ve dvou batmanovských filmech Batman navždy a Batman a Robin (r. J. Schumacher). Režisér Richard Attenborough mu svěřil hlavní roli zraněného spisovatele Ernesta Hemingwaye, o jehož první lásce k zdravotní sestře z polního lazaretu (Sandra Bullock) vypráví životopisné melodrama Láska a válka.

Souběžně s úspěšnou hereckou kariérou absolvoval studia marketingu na University of California v Los Angeles (UCLA). V červenci 2001 se představil na jevišti massachusettského Williamstown Theater v hlavní roli automechanika Davida Beevese v dramatu Arthura Millera Šťastný člověk. Od roku 1997 je ženatý s učitelkou z mateřské školky Caroline Fentress, s níž má dceru Lilly Ann (nar. 1999) a syna Chrise Eugena (nar. 2000).

Narodil se 25. dubna 1940 v New Yorku, jeho rodiče, kteří se rozvedli, když mu byly dva roky, pocházeli ze Sicílie. Vyrůstal jako jedináček u matky a později u prarodičů v Bronxu. V letech 1955–57 studoval Manhattan High School of the Performing Arts a pak dělal dva roky poslíčka v redakci časopisu Commentary. Po návratu z vojenské služby se živil jako uvaděč v kině, stěhovák, domovník a poštovní zaměstnanec. Herectví studoval nejprve u Charlese Laughtona v Herbert Berghof Studiu a v další průpravě pokračoval od roku 1966 v Actors Studiu. Po smrti Lee Strasberga byl v letech 1982–84 spolu s Ellen Burstyn jeho uměleckým ředitelem.

Divadelní kariéru zahájil již v roce 1963 na mimobroadwayských scénách, kde hrál mj. s avantgardními soubory Living Theatre a Café La Mama. Za roli opilého psychotika ve hře Israela Horovitze Indiáni chtějí Bronx získal cenu Obie 1968. O rok později debutoval na Broadwayi ve hře Nosí tygr kravatu?, kde mu úloha oběti drog vynesla ceny Tony 1969 a Theatre World Award 1969. Počátkem 70. let působil v divadle v newyorském Lincoln Center a v Bostonu, kde dokonce režíroval Horovitzovo drama Krysy.

V roce 1977 se úspěšně vrátil na Broadway a svým výkonem ve hře Davida Rabeho Základní vzdělání Pavlo Hummela si zajistil druhou cenu Tony. Ve filmu na sebe upozornil svou druhou rolí mladistvého narkomana a překupníka drog Bobbyho, o jehož všedních problémech uprostřed New Yorku vypráví drama Panika v Needle Parku (r. J. Schatzberg). Mezinárodní popularitu, Donatellova Davida 1973 a nominaci na Oscara 1972 mu vynesla hned následující úloha Michaela Corleoneho, nejmladšího syna ctihodného a obávaného Dona Corleoneho (Marlon Brando), v mafiánské rodinné sáze podle románu Maria Puza Kmotr (r. F.F. Coppola). 

V 70. letech si získal respekt kritiků, kteří ho oceňují dokonce víc než Dustina Hoffmana či Roberta De Nira. Z jeho další fimografie vybíráme: Strašák (r. J. Schatzberg); Serpico (r. S. Lumet, Zlatý glóbus 1973, Donatellův David 1974 a nominace na Oscara 1973), Psí odpoledne (r. S. Lumet, nominace na Oscara 1975 a cena na MFF v San Sebastianu 1975); ...a spravedlnost pro všechny (r. N. Jewison, nominace na Oscara 1979 a cena na MFF v Karlových Varech 1980); Dick Tracy (r. W. Beatty, nominace na Oscara 1990); Konkurenti (r. J. Foley, nominace na Oscara 1992).

Představil se jak na Broadwayi, tak i na mimobroadwayských a londýnských scénách ve hře Davida Mameta Americký bizon (1980 a 1983) a jako Marcus Antonius v Shakespearově dramatu Julius Caesar (1988). Po šesti oscarových nominacích se konečně tohoto ocenění dočkal v roce 1993, navíc mu přibyl ještě Zlatý glóbus 1992 za roli zahořklého slepého plukovníka ve výslužbě Franka Sladea, který k sobě připoutá chudého studenta prestižní školy (Chris O'Donnell), v dramatu Vůně ženy (r. M. Brest).

V roce 1985 se pokusil natočit ve vlastní produkci filmový přepis hry Heathcata Williamse Místní stigmatik, film však zatím nebyl uveden v oficiální distribuci. Občas byl promítán jen vybranému publiku na různých filmových festivalech nebo ho Al Pacino zařazuje do svého přednáškového vystoupení na univerzitách. Za celoživotní dílo byl vyznamenán Zvláštním Zlatým lvem na MFF v Benátkách v roce 1994 a na MFF v San Sebastianu v roce 1996.

Zůstal svobodný, ale žil s některými kolegyněmi (Marthe Keller, Jill Clayburgh, Tuesday Weld, Kathleen Quinlan a Diane Keaton). S herečkou Penelope Ann Miller má dceru Julii (nar. 1990). Od roku 1991 byla jeho životní partnerkou bývalá módní reportérka, Australanka Lyndall Hobbs. Nyní, po rozchodu s herečkou Beverly D'Angelo, žije sám, ale věnuje se společným dvojčatům Antonovi a Olivii (2001).).

Zdroj: Osobnosti.cz