Strašpytlové, přiznejte se. Díváte se před spaním pod postel?
Bílé tenisky potichu našlapují po schodišti, o dvě patra výš na stejném schodišti zoufale prchá k smrti vyděšená žena a hledá úkryt. V poslední chvíli ji tenisky už už dostihnou, ale jí se podaří uprchnout… Klopýtavě utíká dál po schodech a gumové podrážky ji se zlověstnou vytrvalostí následují. Jako by si byly jisté, že oběť nemá úniku a že ji dříve či později dostihnou.
Je mi asi 14 let, sedím u televize a možná, že jsem mnohem vyděšenější než zoufalá a nebohá hlavní hrdinka. Vím, že bych se na to neměla dívat, protože se pak budu bát dojít i na záchod a mé spaní bude prošpikováno děsivými sny, ale nejsem schopná se od obrazovky odlepit Vydržím až do konce. Když se do věčných lovišť odebere i poslední titulek, začínám přicházet k sobě a ozve se příroda.
„Brácho, pojď se mnou.“ Starší bratr odevzdaně vzdychne a zvedne se z křesla. Je zvyklý. Ví, že po takovém filmu potřebuji doprovod k záchodu, stráž u koupelny a následnou prohlídku pokoje, včetně prostoru pod válendou a skříně. I když je mu jasné, že samozřejmě nikde nic není, je si vědom toho, že vykonat toto bezpečnostní kolečko je pro něj jednodušší než půl hodiny odrážet mé škemrání, aby se na pár minut stal mým osobním strážcem.
Jako holka jsem byla skutečně strašpytel. Televizní program toho moc nenabízel a ve chvíli, kdy se v nabídce 
objevila detektivka, byl to pomalu důvod k oslavě. Samozřejmě, že jsem si ji nemohla nechat ujít, ačkoli jsem věděla, že budu strachy učůrávat i při naprosto nevinném a roztomilém poručíku Columbovi.
Dnešní mládež je na tom možná jinak. Odkojeni videem a technicky dokonale provedenými horory, které nešetří nechutnými realistickými záběry, jsou patřičně zocelení a jen tak něco je nerozhází. Ani já už dnes nešílím po shlédnutí detektivky a usínám klidně a vyrovnaně. Přiznám se ale, že se mi občas po tom pocitu, kdy vás svírá strach a zároveň víte, že vám nic nehrozí, stýská.
Také jste se báli u filmů a detektivek? A dívaly – ano, otázka je směřována jen na ženy – jste se pod postel? Opravdu by mě to zajímalo. Někde jsem se totiž dočetla, že to my ženy máme v sobě zakódované už z dob našich pravěkých babiček. Tehdy prý lidé kočovali, přemísťovali se z místa na místo. Na noc se pak ženy ukládaly ke spánku na strom a muži zůstávali dole a hlídkovali. Proto prý mají příslušnice něžného pohlaví strach z nebezpečí, které přijde zespodu. A muži se naopak při obavě a strachu obezřetně rozhlížejí ze strany na stranu.
29.5.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 21 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Strašpytlové, přiznejte se. Díváte se před spaním pod postel?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Meryl: Svědek na zabití, že? Měla jsem to stejně, jenže já měla (a mám) o šest let mladšího bráchu, takže ten byl jako bodyguard v mých 14 úplně k ničemu, bez ohledu na to, že v době vysílání už dávno spal 
Živě si pamatuju cestu z obýváku do pokojíčku - všude rozsvítit, zkontrolovat prostor pod postelí, doběhnout si na WC, znovu zkontrolovat pod postelí (co kdyby náhodou) a pak to jít všechno pozhasínat, šipka do postele a peřina přes hlavu
.jpg)
Jo a pod posteli spi pes zachumlany do obalu na rezervni deky pro hosty, kdybych ji tam nakukovala nebo dokonce vlezla, tak me sezere! To znáte jezevcik, sotva je videt ale mysli si o sobe ze je bernardyn 
Obcas se u televize bojim, ale spis mi vadi nechutné sceny a rozpárani lidé, to lezu za polstár. NEjvetsi horor jaky si pamatuji byl nekdy ve 13-14. letech Pes Baskervilsky - jak se blizil v mlze....a pak jsem mela jit se psem ven a zrovna bylo taky takovy seversky pocasi - vitr, dest , mlha. Chudák pes povinne ocural schody u paneláku a dál se ten vecer nedostal 
.
A moje deti jsou sadisti ... ty se koukali na Jursky park misto vecernicku, nejoblibnejsi filmy v skolkovém veku a zacátkem skoly - Titanic (hlavne jak se topili), Godzila, vsechny katastrofálni filmy. U Toma a Jerryho rvali smíchy..... ALE jit na starsi záchod (takovy co se splachuje na snurku a pak se s rachotem riti voda) tak tam je dostanu pouze v nouzi nejvyssi a jeste po nich musim spláchnout
Já si vzpomínám, že když mi bylo tak 14-15, dávali na německém ZDF sérii filmů o Draculovi. To byl asi můj největší hororový zážitek, bále jsem se pak i projít venku za šera kolem nějakého křoví. Ale že bych se dívala pod postel, na to si nevzpomínám Dneska už na horory nekoukám, buď jsou to blbosti, na které je škoda času, nebo je to naopak uděláno až moc realisticky a nedělá mi to dobře
Ještě sem tam můžu klasiku typu Osvícení, Psycho atd.
orinka: Nase Ruzenka odesla do vecnych lovist na podzim tak se uz za postel nedivam, ale ona se tam rada schovavala a kdyz vylezla, vypadala jako mop, ackoliv za posteli vytiram prach kazdy tyden. Nevim kde to nabrala. Pod postel nikdo nemuze, jsou tam supliky
Mě postrašil jeden jediný horor, a to Dracula s Iljou Rackem. Nevím, proč zrovna on, ale pak se mi zdál příšerný se, ve kterém hrál upír a jeho zuby hlavní roli. Dnes se pod postel občas podívám, ba dokonce jsem ji (mám rozkládací gauč) musela párkrát tak ve dvě, tři v noci, rozebírat. Ozývaly se odtamtud děsivé kňouravé zvuky. A to znamenalo, že se tam vecpala naše obézní kočička, které to ale nazpět kvůli bříšku vůbec nejde a teď se strašně bojí
