Z výživových poradců mám husí kůži
.jpg)
Při slovech „výživový poradce“ mi poslední dobou nabíhá husí kůže. Ne, nemám je ráda. Nikoliv kvůli tomu, že sama vypadám tak, že bych mohla pár z nich zaměstnat na trvalý pracovní poměr a také nemám nic proti těm, kteří coby lékaři skutečně pomáhají při léčbě obezity. Vadí mi však všemožné mediální hvězdy, které se snaží prosazovat trendy, které mi osobně připadají padlé na hlavu. A které mi hlavně vůbec nepřipadají, že mají jakýkoliv smysl.
Navíc je toho všude plno. Sotva ráno otevřu oči, z rádia, televize i tisku se na mě valí rady, jak to či ono nejíst, jak si vážit každé zrníčko rýže a jak prakticky každá potravina je nějak škodlivá. Když nemá cukr, tak má tuk, když nemá ani tuk, tak má nedostatek či přebytek vitamínů, a ani ta nejzdravější by se neměla jíst večer ani odpoledne, kdyžtak jen trošku olíznout při snídani, ale rozhodně ne každý den.
Přemýšlím, co je špatně. Jako děti jsme se cpaly ovocem od rána do večera. Pily jsme vodu se šťávou. Pily jsme i žlutou a červenou, a potom i módní hit Broňu. Jedly jsme jogurty, termixy a pribiňáky. Jedly jsme i chleba s máslem nebo se sádlem. Cpaly jsme se buchtama od babiček, až se nám dělaly boule za ušima. A nic nám nebylo.
Dneska ráno jsem si vyslechla přednášku jisté odbornice o tom, že děti by měly pít jen vodu, že všechno ostatní je nezdravé. A že je lepší jim jednou za čas dovolit vypít jednu skleničku slazené limonády, než aby si navykly třeba na onen sirup s vodou nebo slazený čaj. Jiná odbornice zas omdlévala hrůzou nad tím, aby se děti učily jíst ovocné jogurty. Prý když už je to vůbec nutné, tak jedině ty bílé. Další expertka svěřila veřejnosti svůj recept na dietní rizoto. „Pes by to nežral“, vyjádřil se o něm můj manžel, ale o jeho názor – i když dle mého soudu dost výstižný – až tak nejde. Při představě, že rizoto je vlastně pár přesně odvážených gramů tofu, pár gramů eidamu a zelenina, ke které si mohu přidat pár zrníček rýže, ale ne moc, protože šest zrnek rýže má už příliš sacharidů, mám pocit, že konec světa letos opravdu nastane.
A teď trošku vážně. Ctím zásady zdravé výživy. Snažím se jíst vyváženě, hlídat si zbytečný příjem tuků i cukru. Ale co je moc, to je moc. Vidím i to, že náš národ je celkově obézní, včetně dětí. Jenomže těm by místo odebrání šťávy a jogurtů daleko víc prospěl obyčejný pohyb, lezení po stromech a honění se za míčem. Nu, nejen dětem, že. Nepřipadá mi normální, když jeden z takovýchto poradců se chlubí tím, že svoji dceru předškolního věku už učí dietně jíst a že by nemohl teoreticky žít s jinou, než štíhlou partnerkou, protože by to k jeho image nepasovalo.
Nepřipadá mi zcela normální, když poradkyně vyčítá druhým jejich proporce a genetické predispozice shazuje ze stolu coby nesmysly. Když se však novináři stejným způsobem začnou dotýkat její postavy a zvyklostí, ohání se genetikou jako vzteklá. Nepřipadá mi normální, že zatímco oba někdy až urážejí ostatní za to, že nedokážou ovládat své vášně v jídle, sami kouří jako tovární komíny a nedokáží to ovládnout stejně tak. Stejně tak mi nepřipadá normální, že to, co v jednom díle vyzdvihnou jako správné, za nějaký čas odsoudí jako hrůzu a naopak. Co to píšu, že mi to nepřipadá normální? Ne, nepřipadá mi to hlavně správné a fér. Mám pocit, že z diváků dělají hlupáky. O to víc, když najednou začali jako jediný správný způsob propagovat jakousi novou zázračnou bílkovinu. Proč ne, řekl by si divák, kdyby se potom nepodíval na internet a nezjistil by, že ta společnost patří jednomu z nich a tak si jen honí do kapsy peníze a zákazníky.
Máte také takovou alergii na všechny výživové poradce? Myslíte, že je naše generace skutečně natolik odlišná od našich babiček a prababiček, že když dítě sní smetanový jogurt, tak to na něm zanechá následky do konce života? Znamená normální způsob života vyhýbat se všemu tučnému, sladkému a odvažovat si potraviny na gramy (a kompenzovat si to třeba těmi cigaretami)? Nebylo by daleko lepší jíst všechno, rozumně a střídmě a začít se jen daleko víc hýbat?
10.8.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z výživových poradců mám husí kůži
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
helča 65: 
k tomu bych se taky chtěla jednou dopracovat
jenomže to bych musela vynechat můj společenský život,každou chvíli se něco slaví,nebo jen tak griluje a já neodolám chutím a vůním
Někdy přemýšlím, jestli můžu jíst vůbec něco, když je všechno tak nezdravé. Nedávno jsem četla, jak je pro nás důležité mléko a mléčné výrobky a dva dny nato jsem se dověděla, že nemůže být nic škodlivějšího. Totéž je s vejci, pečivem, masem. Tak co máme vlastně jíst? Dietu jsem držela jednou v životě dva měsíce a byly to nejdražší měsíce mého života, protože jenom za "zázračné" spalovače tuku jsem zaplatila 2000 Kč a úbytek váhy byl 3 kg. Tak jsem dietu opustila, začala se pravidelně 5x denně stravovat a do roka bylo 12 kg dolů. Jím všechno, ale zmenšila jsem porce a dodržuji pravidelnost tak, abych nedostala hlad. A docela se mi to daří. 
Linda: ještě teda doplním,že tvojí babičky a strejdy je mi líto
to není k smíchu
Linda: 
hezkýýý Lindosi mi po ránu zvedla náladu,díky
.jpg)
Musim se priznat, ze jsem na vsechny tyhle "odborniky" zacala kaslat z vysoka. Ano potrebovala bych zhubnout a to dost, ale pokud se nezdari tak se nezblaznim......osobne zastavam názor ze na neco umrit musim, do stovky tu strasit nehodlam. Navic mám odstrasujici priklad ve svem pribuzenstvu ktere se tesilo pomerne zdravi az do 80-90 roku a co z toho, nakonec byli sami a i kdyz zdravi tak uz nestacili takze treba babicka cekala az ji nekdo prijde nakoupit a vykoupat a jinak jeji jedina zabava byla tv a pozorovat lidi z okna. Za strejdou dochazeli známi a pratele a pribuzni... a stejne zemrel sam na zemi v predsini a zrovna ty 3 dny kdy tam umiral nikdo neprisel... ne dekuji to radsi zajdu o 20 roku driv. A jestli to bude na infarkt, cukrovku a nebo me nejaky silenec sejme na silnici je mi sumák....navic stejne do duchodu v 70. letech, nez se k nemu dostanu tak ho zase posoupnou a penize na nej stejne nejsou... takze nez zivorit a cekat az me nekdo navstivi a nebo najde mrtvou tak si radsi dam plnotucny smetanovy jogurt a zajim ho zbytkem vysociny a doufám ,ze me to neskoli driv nez deti dospejou 
Jarča: já se naučila důkladně číst etikety po tom, co mi pár mých mňamek inovovali a udělali lepšími podle všech směrnic EU, bleeee :-).
no co k tomu říct, je to podáno tááák sugestivně :-). Takže hodnotím podnikatelský záměr :-) je to na úrovni sexuálního guru a měření aury u psů :-). Nedávno odborníci přišli s tím, že nejvíc tlustých začíná být nikoliv toho, že žerou a sedí, ale naopak z toho, že jí málo, jsou ve stresu. Spousta obázních v ČR se začíná objevovat mezi nejchudšími kteří se živí nejlevnějším jídlem.
Mě už ten hon na obézní nebo kuřáky za chvíli třeba na dlouhovlasé nebaví, je to obrovský byznys, nic víc. Kouřili už indiáni :-), jedli houbičky šamani, kteří určovali kdy se půjde na mamuta a při tělě byli někteří taky vždycky, no a co? Ať si každý dělá co chce a ať mi vleze na hrb každý kdo se mi snaží vnutit co je/není dobře, hezké a prospěšné .-) :-). Rozděl a panuj ...
Já si taky myslím, že je člověk všežravec a nic se nemá přehánět. Opravdu je asi důležitější ten pohyb, než sedět jako pecka a přemýšlet, co můžu sníst.
mashanka: na podobné pořady taky občas koukám, proč ne? I když si nevezmu k srdci všechny rady, leccos zajímavého se tam dozvím, např.jsem se díky tomu naučila číst etikety.
Souhlasim s tim, ze vseho s mirou. A pak pohyb. Nekdy mi pripada, ze se vedatori musi s necim jednou za cas vytasit, aby lidi nemeli pocit, ze se cpou penize do vyzkumu a neni to videt. Neni to tak dlouho, co se clovek hnedle nesmel na vajicka ani podivat, protoze by mu snad uz od pohlazeni skorapky vyletel cholesterol tak ze by do druheho dne umrel. Casem se potvrdilo, ze to neni zase az tak drasticke a tak museii prijit na neco jineho.
Nerikam, ze se clovek nema stravovat zdrave, ale prehanet se to taky nema. Nejvic mne dorazi, kdyz se vsude clovek dovida, jak ktera celebrita shodila 50kg a hned navod jak to clovek ma delat aby zhubnul taky. Kdyz si to prectu, tak bud zjistim, ze musim zaplatit kdovi kolik abych to mohla docist, nebo se jedna o takove blivajzy ze bych to nasemu psovi ani nedala ochutnat (mela bych strach ze mu bude zle a pofrcime k veterinari 
)
A kdyz se kouknu co v potravinach je "skodliveho", asi bych nemohla dychat ani vzduch, protoze je plny spadu. A to co se prodava jako nezavadne "organicke" vetsinou ma jenom tu nalepku a cenu nejmin o polovinu vyssi nez jine potraviny. Jenom z lidi tahaji penize,
Fuj to jsem se rozjela az se mi zamzilo pred ocima, tak si jdu dat obarvenou, plnotucnou zmrzlinu s neorganickou cokoladou.
.jpg)
Každý se nějak živí. A kdo nic neumí, radí nebo učí - to už je přece dávno známá věc. Z porad druhým ruce nebolí 
Zajímavé je, že všechny ty informace víš až do konce - proč to tedy evypneš, když Ti to nic neříká, a nepustíš si třeba prima vařečku ? 
Chytré výzkumy mě úplně fascinují. Faktem zůstavá, že nejen na cukrovku je třeba diety, ale určitě ne tak, aby člověk se zřekl všech svých návyků.
Meli jsme v rodině cukrovku i cholesterol.... a vařila jsem tak, že všichni byli brzy zdraví. Přitom jsme se nevyhýbali jídlům, která byla zakázaná.Jen jsem upravila recepty.
A kupodivu všechny testy byly v pořádku.
Myslím si, že největším problémem je stress a povaha člověka. I ta se dokáže podepsat na "nově vnikajících chemických reakcí v těle" a časem i na nemocech.
Plně souhlasím, že to chce od všeho něco a hlavně v klidu.
Já jsem nedávno měla tu "čest" s diabetologií ve FN Brno. Nějak mi nevyšelzátěžový test na těhotenskou cukrovku. Dr. mi nařídila přísnou dietu, dostala jsem rozpis co kdy můžu jíst, kolik toho smí být a hlavně co všechno nesmím. Protože jsem měla jíst 6x denně po 3 hodinách a ještě si hodinu po posledním jídle měřit cukr, měla jsem budík nastavený na před 6 hodinou, aby mi to všechno vyšlo. Celý můj den, celý můj život ty asi 4 týdny řídila dieta. Všechno jsem pečlivě dodržovala. Vážila jsem každé sousto, schovávala si v lednici jídlo, aby mi ho hoši, kteří mohli cokoliv, náhodou nesnědli,. Neustále jsem měřila glykemii - před jídlem, hodinu po jídle. Přemýšlela jsem, jak zkombinovat povolená množství sacharidů, bílkovin a tuků, aby to bylo poživatelné. Některé potraviny jsem už nemohla ani vidět. Mělo to dva efekty. V 7. měsíci těhotenství jsem ze 6 nabraných kil 4 shodila a hladina cukru mi lítala úplně nesmyslně - po jídle byla nižší než před jídlem a tak. Jen mi předepsala po ránu inzulin. Nějak jsem se nedokázala shodnout s doktorkou, že by to tak bylo dobře. Tak jsem zkusila najít jiného lékaře. Když jsem za ním došla se všema výsledkama měření, s rozpisem, kolik a čeho jsem si dovolila sníst, podíval se do těch papírů a řekl: "Kdo vám řekl, že máte cukrovku? Maximálně lehkou intoleranci glukózy." Řekl, že se mám stravovat zdravě - od všeho trochu, jen se sladkým to nepřehánět.
Jak ze mě spadnul ten stres z hlídání diety, hodnoty cukru v krvi se vrátily do normálu. Teď se živím stejně jako před cukrovkovou dietou a při náhodných měřeních glukometrem jsem zatím neměla hladinu cukru zvýšenou.
A pikantní na tom všem je, že ona paní Dr. z Brna měla na stole paklík vizitek s reklamou na server nazvaný OBEZITA a sama byla prostorově výraznější než já se svým víc než metrákem
