Také jste přehnaně odpovědné za všechno a za všechny?
„Tati, kolik chceš knedlíků?“ „Pět,“ odpovídá maminka. „Jo, pět. A tati, kolik mám dát tobě?“ „Pět. Tátovi dej pět, mně čtyři,“ upřesňuje mamka.
Maminka myslící na všechno a za všechny. Připomínala nám věci do školy, chystala oblečení nejen pro nás, děti, ale i pro tatínka. Kdykoli kdokoli z nás někam odcházel, provázely jej těsně před odchodem kontrolní otázky a pokyny: „Nezapomeň si klíče... Tu krabici s věcma pro babičku máš?... Vem si čepici..." V rámci přepečlivé péče dokonce zacházela tak daleko, že když někdo něco zapomněl, obviňovala sebe.
Byla tak vychovaná. Převzala tento způsob od vlastní matky a plynule jej implantovala do své rodiny. Dobrovolně se ujala zodpovědnosti za povinnosti všech svých nejbližších včetně manžela a postupně ztratila únikovou cestu. 
To, že za vás někdo myslí na vaše věci, je sice svým způsobem otravné, nicméně v určitém smyslu i velmi pohodlné. Hlavně muži si na péči zvykají velmi rychle a považují ji za úplnou samozřejmost.
Když jsem dospěla a měla vlastní rodinu, začala jsem si nepatřičnost takového přístupu velmi silně uvědomovat. Předsevzala jsem si, že podobného otroka sama ze sebe nikdy neudělám, a dokonce jsem projevila snahu odejmout to břímě i z beder své maminky. Bezvýsledně. Starého psa novým kouskům nenaučíš, a tak jsem se už dávno smířila s tím, že když se táty zeptám, jestli chce kafe, maminka odpoví, že ano.
Ani se mnou to není nijak slavné. Ačkoli se velice, převelice snažím, to, co do mě bylo uloženo v dětství, odbourávám jen těžko. Uvědomím si to vždycky, když s partnerem někam odjíždíme. Pokaždé totiž cítím obrovský přetlak. Koušu se do jazyka a přesvědčuji sama sebe, abych mlčela. Je to však silnější než já. A vždycky to dopadne stejně. Než sjedeme výtahem z 11. patra dolů, musím ten přetlak uvolnit. „Máš klíče? A telefon? A peněženku?“ Až když dostanu na všechny otázky kladnou odpověď, úplně se uklidním.
Připadá vám to normální? Také jsou ve vás zakořeněné určité stereotypy, které z duše nesnášíte, ale nemůžete si pomoci a vzdor vší snaze se jich držíte?
5.1.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 84 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Také jste přehnaně odpovědné za všechno a za všechny?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nedavno jsem se divala na nejakou hereckou besedu byli to sami muzi a bavili se o zenach celkove, ale i jako o publiku a moc se mi libilo, kdyz rikali muzi - ze zena muze zuslechtuje...Napr. sami mezi sebou se chovaji jako chuligani, ale prijde mezi ne zena a oni se uplne promeni najednou jsou dvorni, slusni proste lepsi... Takze tohle vse
beru jako "zuslechtovani"...
.jpg)
Verera: "Tuhle mi řekla, že než by uklízela, počítač oželí a raději si na rožku přeplněného stolu lepila cosi z papíru " 
U dětí jo, tam jsem se starala, ale u exmanžela nikdy. Naopak jsem to byla já, kdo byl opečováván.
lee: A takovéhle dítě obtěžuješ přízemními záležitostmi jako nachystané věci? 
Neboj, ze zapomínání vyroste, spíš bych se bála, abych v ní neubila fantazii a tvořivost. Většina dospělých je schopna se o sebe normálně postarat, ale spousta jich už nedokáže snít a dívat se na svět jinak.
Jj, jakž takž to funguje, ale ona už je v 5. A i teď se rozmýšlí, jestli jí mnou nabízená činnost stojí za to, co pro to má udělat. Tuhle mi řekla, že než by uklízela, počítač oželí a raději si na rožku přeplněného stolu lepila cosi z papíru
Petruša: Ty zuby, to je zas něco trochu jiného. Ty on si prostě čistit nechce a udělá to jen z donucení. To není zapomínání, ale bojkot dané činnosti, aspoň podvědomý.
ploduska: Aha, tak to jsem asi drsnější a dotahuju důsledky do konce, nebo aspoň do cstavu, který pocítí. Zapomněla si klíče, tak čekala 2 hodiny na schodech než přišel brácha. Zapomene si úkol- nikdo jí ho neveze, je to její problém, ona se musí ve škole omluvit a donést příště, případnou špatnou známku opravit,poznámku si odpracovat.
Když odjedeme na víkend bez něčeho manželova, tak to je problém čistě manželův a musí ho hasit on.
Je fakt, že člověk musí buď myslet na vše a řešit to, na co myslet nezvládl, pokud to má tak zařízené a nebo nepřipomínat a pak být dostatečně odolný, aby neměl cukání se do řešení pouštět. Nepřipomínat a pak neustále hasit krizové situace, to by opravdu nešlo.
.jpg)
loupák: Linda: holky všude stejné...a taky bych neměnila
ale taky mu musím přiznat bod, loni jsem mu na konci měsíce připomínala ať si dojde potvrdit průkazku na obědy a teď od konce září jsem mu to nepřipomněla ani jednou (protože zapomínám já 
) a on chodí
tak po přečtení příspěvků musim přiznat že synovi to taky občas dělám Je ve druhé a občas muněco připomenu, nejhorší je, že ho denně honim do čištění zubů, když s eho nezeptam jestli si je vyčistil, tak on to neudělá 
Jsem zvědavá jaký to bude od září až se bude do školy vypravovat sám, je schopnej čučet na tv když vstane dřív a zapomenout odejít, zuby si určitě čistit nebude... 
Hrozim se už teď
tak po pár přečtených přízpěvcích vidím že to má víc lidí než jsem myslela 
(já teda ani moc ne, jedinýkdy se ptám, tak jsou papíry od auta, protože je má většinou manžel který jezdí denně do práce, ale od jara do podzimu jezdí na motorce, tak je dáváme na určité místo abych si je mohla vzít já a pak když někam jedem společně a řídí on, tak se ho ptám jesti si je vzal..už ho takhle bez nich chytli policajti...)
.jpg)
evropka: loupák: já teda dobrovolne vstávám prvni a vyklizim pole nez se rodina probudí, at se vymlatej beze mne 
.... ale odpoledne kdyz dorazim dom tak obvykle jsou koupelny pouzitelny, to spis kuchyne vypadá jak po vybuchu a lednicka po nájezdu kobylek
Meryl asi jo, asi mi to připadá normální, takových lidí je 
.gif)
evropka:vstávám do práce až po manželovi a každý den při vstupu do koupelny,bych ho taky....naštěstí mě to do odpoledne přejde,ale o víkendu si mu s radostí zanadávám
ale stejně bych ho neměnila
já to dělám taky - hlavně proto, že když neco nebude, bude kvuli tomu zbytečné dusno. kldyž díte zapomene klíče, jsem to já , kdyo musí myslet na to, aby byl doma nekdo (já) , kdo otevře, když zapomene ukol, jsem to , kdo ho veze, když odjedeme na víkend bez čehokoli manželova, jsem to já kdo to hasí - takže je pro mne jednodušší "zajistit" (nebo se aspoň pokusit) to předem jasně asi jsem se do toho stavu dostla sama, ale rozhodně ne vědomě, prostě se to tak vyvinulo
...holky ale co je lepší?hádat se doma věčně jak je
nepořádnej?už mě taky pěkně se...třeba dnes v té koupelně to bylo po ránu na
....jo a je nahněvanej že je nepořádná,tak to za ní uklidí..
