Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„To je ale krásná děvka, a jak je roztomilá!“ Sousedka před lety obdivně nakukovala do kočárku s mou několikatýdenní dcerkou a svou oslavnou ódu zakončila roztomilým zažvatláním: „Tak ať hezky rosteš a děláš mamince jenom radost, ty děvko malá.“

Dost mne to tehdy šokovalo, protože výraz „děvka“ jsem si do té doby dávala do spojitosti s ženštinami, kterým se kulantně říkávalo, že jsou „veselé v rozkroku“. Počastovat jím malou holčičku pro mne bylo v podstatě stejné, jako by ji někdo zprznil. Nezmohla jsem se však tehdy na nic, jen jsem se poněkud připitoměle usmívala. A říkala si, že tam, odkud sousedka pochází, je takové označení pro malé holčičky asi úplně normální.

Na tuto příhodu jsem si vzpomněla včera, když se pod jedním článkem rozpoutala debata o výrazu „hele“. Zatímco v Čechách se používá běžně a není na něm nic hanlivého, na Moravě (a možná i v některé části Čech) je považován za neuctivý a urážlivý. Uvědomila jsem si, jak snadno může dojít k nedorozumění, kdy se při zcela běžném hovoru jedna strana náhle cítí nepříjemně, možná až uraženě. Anebo přinejmenším rozpačitě, stejně jako tehdy já se svou novorozenou „děvkou“ v kočárku. 

Pravda je, že ač je naše zem poměrně malá, různých nářečí a krajových výrazů máme opravdu hodně. A leckdy je docela těžké si vzájemně porozumět. Moc hezky to před pár lety na magazínu popsala talenka.

Meryl

Česko-moravský slovník aneb Všichni přece mluvíme česky

Minulý týden jsme se sešli s přáteli. Oni z Plzně, my od Brna. Pro někoho, kdo je zvyklý například na vzdálenosti mezi městy v USA, je to z Brna do Plzně, co by kamenem dohodil a zbytek došel, ale stejně jsme narazili na problémy v dorozumívání.

Třeba když se kamarádka zeptala mého synka, zda chce k snídani housku. Zaraženě na ni koukal a pak hlesnul: "Já bysem chtěl pletýnku..." Stejně zaraženě se tvářila kamarádčina dcerka na mou prosbu: "Madlenko, prosím tě, rožni." Tohle všechno vyprovokovalo zajímavou debatu na téma česko-moravský slovník. Vzpomínali jsme na klasické případy nedorozumění, kdy Moravák požádá v Čechách o sodovku, očekává, že dostane ochucenou limonádu, a dostane to, čemu se na Moravě říká sifon. Když kamarádku na moravské chalupě poslali pro šufánek, nejen, že nevěděla, co má přinést, ale ani nedokázala odhadnout, kterým směrem se pro onu věc vydat. Moravák už asi tuší, že má-li Čech něco z krámu, patrně to koupil v obchodě, ale zaboha by to z úst nevypustil, stejně jako klasické české "přijdu dýl" ("puristé" v televizi občas přijdou i déle). A tak by se dalo pokračovat donekonečna.

Uznávám, že Moraváci mají proti Čechům výhodu. Česká nářečí jsou svou slovní zásobou hodně podobná spisovné češtině, a tak Moravák na české slovo, kterému by opravdu neporozuměl, narazí jen zřídka. Zatímco chudáci Češi budou moravismy a nářečními slovy typu duchna, štrample i štamprle, dědina, rygól, křidla, dýnko apod. zmateni daleko častěji.

Vědci říkají, že vliv nářečí postupně mizí, vše nivelizuje zejména sledování televize a postupně budeme zřejmě všichni mluvit obecnou češtinou. Myslím, že by to byla věčná škoda, přišli bychom o tolik krásných výrazů! A tak si soukromně záškodničím a snažím se Čechy infikovat moravskými slovy. A u jednoho už slavím poměrně velké úspěchy. Děti mých českých kamarádek už začínají žákat. A co ty vaše? Dělají to také?

talenka

Soutěž Skládejte tajenku

Soutěžní slovo: Střez