Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem půl roku vdaná, čekám první dítě a jsem na rizikovém těhotenství, teď už vlastně na mateřské. Nechodím tedy do práce, čas trávím většinou doma, častými kontrolami u lékaře a procházkami. Občas navštívím nějakou kamarádku, nebo zajdu na chvíli do svého zaměstnání popovídat si s kolegy.  Víc nezvládám, mám problémy s páteří a trpím bolestmi. Neberu to nějak tragicky, na miminko se těším a těhotenské obtíže a omezení jsou přece jenom dočasné.

Problém, který řeším, se týká mého manžela. Chodili jsme spolu necelý rok, a když jsem otěhotněla, vzali jsme se. Bydlíme ve společném pronájmu. Před svatbou jsme spolu nebydleli, žili jsme každý u svých rodičů. Neviděla, nebo spíš neuvědomila jsem si tedy různé jeho povahové rysy. Ty začínají vyplouvat na povrch právě teď, když už jsme spolu. A já si s nimi nějak nevím rady. Přemýšlím, kam až mám ustoupit, co si nechat líbit, aby byl doma klid a já nebyla za hysterku.

Zdeněk se totiž chová jako sultán. Myslí si, že když jsem doma a on chodí do práce, je mou povinností se o vše postarat a stoprocentně mu zajistit fungující zázemí. Pravda je, že u nich doma to tak zařízené je i přesto, že jeho maminka chodí do práce. Domácnost leží zcela na jejích bedrech a všem dělá doslova služku. Toho jsem si všimla už v době, kdy jsme spolu chodili, a pamatuji si, že mne zarazilo, že ona je s tím tak nějak smířená a bere to jako normální věc.

Když jsme spolu se Zdeňkem chodili, žádné despotické a macho rysy jsem na něm nepozorovala. Byl pozorný, prima veselý chlapík. Co však bydlíme spolu, jeho chování se značně změnilo k horšímu. Chová se jako pán domu se vším všudy a snaží se mne vmanipulovat do role poslušné, nemyslící puťky, která nemá na starost nic jiného, než péči o jeho blaho.

Největší hádky jsou u nás kolem jídla. Po této stránce je z domova velice rozmazlený a jen tak něco do pusy nevezme. Ne, že by byl vybíravý, to není. Ale jídlo, které dostane, musí splňovat přesně stanovená kritéria mezi něž patří především to, že vše je domácího původu. Nesnáší polotovary v jakékoli podobě, ani knedlíky ze sáčku, instantní polévky, hotové směsi na pečení apod. Jakmile něco takového doma objeví, spustí únavnou a vyčerpávající přednášku. Zrovna včera jsme se šíleně pohádali kvůli tomu, že jsem si dovolila koupit již umleté maso na karbanátky, protože podle něj jsem ho měla umlít až doma. Samozřejmě, že to potom odmítal sníst.

Nejhorší je, že ho v tomto postoji vydatně podporuje jeho matka, která dobrovolně celé rodině otročí. Když k nim přijdeme na návštěvu, klidně si tam na mne a na mé vaření postěžuje a ona mi pak dává kázání. Není mi to ani trochu příjemné. Připadám si jako v pasti a nevím, jak z ní ven. Nikdy by mne nenapadlo, že by byl někdo kolem jídla schopen nadělat tolik problémů a stresů.

On tvrdí, že jsem doma, nemám co na práci a neměl by pro mne tím pádem být problém postarat se o kvalitní stravu. Podle něj jsem líná se něco naučit a vyhovět mu v jeho nepříliš náročných požadavcích. Prý toho po mně snad tolik nechce.

Já si myslím, že chce. Vařím každý den, o všechno se starám, ale musím brát ohled na svůj stav a potřebuji častěji odpočívat. Jsem už na konci osmého měsíce a čím dál více pociťuji únavu. Pravda je, že jsem na jeho model nepřistoupila ani dříve, kdy jsem byla rovněž doma, ale těhotenství mne ještě tolik nezmáhalo.

Hlavním důvodem, proč odmítám na jeho podle mne přehnané požadavky přistoupit, je, že se nechci stát stejnou služkou a onucí jako jeho máma. Místo toho, abych trávila hodiny u plotny přípravou něčeho, co se za patnáct minut sní, radši si to vaření co nevíce usnadním a pak si v klidu přečtu nějakou knížku. A kdoví, jak nám životem zacloumá příchod našeho miminka. Zpočátku určitě nebudu mít čas zvládat všechno tak, jako dosud.

Jsem hodně tolerantní, přizpůsobivá, nerada se hádám. V této oblasti však bojuji jako lev a hájím si své. Za to jsem vytrvale jak manželem, tak jeho rodinou označována za línou a neschopnou. Nějak už sama nevím, co by mělo být nejlepší, abych udělala. Ustoupit ze svého se mi nechce, ale žít život v neustálých žabomyších hádkách také ne.