Na plný úvazek v práci i u plotny?
U nás doma se nikdy moc nevařilo. Rodiče pracovali na směny, my děti jsme napřed jedly ve školce, pak ve školní jídelně a nakonec, když už jsme byli větší, jsme si vzali k jídlu, co kdo chtěl.
Rodiče se stravovali v práci, a tak vaření nikdo moc neřešil. Mamka měla možnost za symbolický peníz nakoupit takzvané alobaly. Což je jídlo připravené k ohřátí. Všem nám to vyhovovalo. Doma byla pořád nakoupená zelenina i ovoce, takže kdo měl na co chuť, to si vzal. Odpadly hromady nádobí a dohady, co se bude vařit.
Ještě podotýkám, že nikdo z nás nemá žádné následky tohoto stravování. Nejsme obézní, nemáme nadváhu atd. Maminka umí vařit velice dobře a tatí je na určité pokrmy vysloveně profík. Jen se prostě u nás vařilo málokdy.
Před 3 měsíci jsme se s přítelem sestěhovali do jednoho bytu a vše by bylo parádní, kdyby přítel nebyl z rodiny, kde jsou zvyklí na tři teplá jídla denně. Snídaně na vidličku, oběd včetně polévky, a teplá večeře. Nejlépe ještě domácí upečený moučník ke kávičce. Když se přítel prvně ozval, že by chtěl teplou snídani, doporučila jsem mu, aby si ohřál buřta. Málem to nepřežil.
Problém je v tom, že přítel odmítá polotovary nebo hotová jídla. Zeleninový salát není pro něj jídlo, rohlík se sýrem k večeři ho děsí. Ohřívané jídlo je dle jejich rodiny nezdravé, a tak ho nikdo nejí. Já zase odmítám trávit čas u sporáku a následně s rukama ve dřezu, až bych musela mýt hory nádobí. Na myčku jsme ještě nenašetřili.
Jeho rodiče jsou zděšeni z toho, že by jejich syn měl žít bez poctivé domácí stravy. Maminka ráda vaří i několik jídel denně, protože každý člen rodiny něco nejí nebo mu něco nechutná. Většina rodiny se sotva valí. Jejich nákup na víkend by naší rodině stačil na celý týden. Přítel trvá na tom, abych vařila, já trvám na tom, že buď se budeme střídat, nebo bude odkázaný na to, co najde v lednici.
Jsem ochotná uvařit klasické jídlo (guláš, rajská, šunkofleky, špagety, rizoto, nebo polívky…), ale nebudu stát u plotny denně a už vůbec ne ráno v poledne a večer. Oba jsme přes den v zaměstnání, doma se scházíme podle šichet po 15 nebo 17 hodině. A to jsem určitě celá natěšená na to, začít něco klohnit. Oba dva máme možnost stravovat se v kantýně nebo v restauraci. To ovšem přítel odmítá. Zatím se o tomto tématu normálně přeme. Nehádáme se, není žádná hysterie ani Itálie.
Chodíme spolu víc než dva roky, rozumíme si, máme se rádi. Máme společné i nespolečné zájmy a ve všech ostatních směrech nám to klape. Jenom to plnění bříšek nám dělá potíže.
Můžete mi napsat, jak to funguje u vás? Díky.
14.8.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Na plný úvazek v práci i u plotny?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
vzhledem k tomu, že my oba s manželem chodíme do práce na šestou a kluk na půl sedmou, tak doma nesnídáme. Nachystám všem něco sebou. V poledne kluk chodí do restaurace na stravenky, mužskej má možnost chodit v práci, ale nechce, dávám mu jídlo sebou a on si ho ohřeje, a já taky si nosím sebou. Takže vařívám odpoledne po práci na druhý den. Ale ne vždycky, někdy prostě není nálada nebo čas, tak máme studený oběd. No a k večeři si každý vezme na co má chuť. Když byli kluci malí, tak jsem vařívala pravidelně, hlavně když jsem byla na mateřské, ale když chodili do školky a pak do školy, mívali jídlo v poledne tam. Teď vařívám odpoledne i proto, že posílám jídlo i mamince, ale taky ne každý den, jí vařívá na střídačku i brácha. No a o víkendech většinou vaří manžel.
Já vařím také podle nálady. Když je čas a chuť jsem schopna upéct i chleba. Když ne, tak je prostě to co si kdo uloví. Nikdo si nestěžoval a berou to. Vařit 3 jídla denně je dost šílené, zvlášť když jste přes den v práci. Když to chce, ať si uvaří něco sám - je přece rovnoprávnost ne? 
My oba chodime na plny uvazek do prace + ja krome prace ve dne jeste kazdy tyden minimalne jednou slouzim nocni, tj. obcas vecer po praci unavou temer nevidim. Vzhledem k tomu, ze jsme oba i ditko pres den odkazani na sendviche, ovoce a salaty, tak se snazim v ramci moznosti uklohnit neco tepleho k veceri, vetsinou nejakou rychlovku (maso na grilu, spagety...), kterou obcas stridame s pizzou nebo cinou. Pokud o vikendu nepracuju tak navarim dopredu 2-3 jidla a v tydnu si je pak ohrivame. Moje mama by z toho asi mela koprivku a nejzdravejsi to taky neni, ale je to maximum, na ktere se momentalne zmuzu. Muj manzel umi uvarit asi 3 jidla a dite pilne zaucuju, tak snad jednoho dne...
.
marně přemýšlím, jak to u nás funguje.... ono je to tak nějak nepravidelné.... v situaci kdy jsme oba pracovali a byli bezdětní, jsme se tak nějak střídali, spíš kdo přišel dřív domů nebo měl náladu nebo chtěl uvařit svoje oblíbené jídlo.... když jsem měla doma batole v období vzdoru a nespící vřeštící novorozeně, tak vařil manžel. Teď se dvěma školkanama vařím spíš já.
SNídani si každý chystá sám (mě se ráno při pohledu na smažená vajíčka dělá nevolno, manžel zase nemůže "zrní" jak přezdívá moje muesli), oběd dělám pro sebe a pro děti, obvykle nějakou rychlovku (zapečená tortilla, těstoviny se sýrovou omáčkou, polívka, toast se sýrem, zbytky z předchozích dní atd.) Večeře vařím pro celou rodinu - ale i to spíš jednodušší jídla - šunkofleky atd. - nebo udělám něco v pomalém hrnci (rajská, znojemská, kuře na kyselo atd.) a pak to máme jednou třeba s rýží jednou s kolínkama atd. Polívky považujeme za plnohodnotné jídlo. O víkendu buď jsme někde na výletě a pak v poledne máme sváču v baťůžku, nebo jdeme do restaurace. Večeře vaříme na střídačku, dle chuti / nálady atd... Takže jsme asi něco mezi těmi extrémy - nevařit vůbec a vařit o třech chodech. S tím kdo vaří jsme taky asi na příjemném kompromisu, nikdy jsme se o tohle nehádali, prostě se domluvíme a ono to funguje.
Dusit mě manžel kvůli tomu že musím vařit, tak by asi dostal pánví... nijak extra mě to nebaví, raději fakt jdu s dětma na výlet, než abych strávila neděli přípravou oběda a pečením bábovky... 
.JPG){kind=avatar}
U nás to funguje jako ve vaší původní rodině. Nikdo není obézní. Denně jsem vařila jen na mateřské a o dovolených. To mě docela bavilo, ale muset to dělat denně po práci, to ani náhodou. Občas mám na něco chuť, tak udělám teplou večeři. A nemám-li chuť, každý má ruce a může si udělat, co chce. A nebo taky nic, je-li líný. Vařit třikrát denně považuji za plýtvání časem, energií i surovinami. Možná kdybych byla v domácnosti a byl to můj koníček, tak by se dalo uvažovat o tom, že bych vařila častěji, ale nepovažuji to za příliš pravděpodobné. Já sama dávám přednost studené stravě, mám raději zeleninový salát než svíčkovou.
