Můj manžel je neplodný
Dostala jsem se do hodně těžké situace. Je mi 32 let, manželovi 36, jsme svoji pět let. Po dvou letech manželství jsme se rozhodli, že si pořídíme dítě, a hned jsme se o ně začali pokoušet. Když jsem více než rok stále nemohla otěhotnět, navštívili jsme lékaře. Podstoupili jsme různá vyšetření a výsledek byl neúprosný: manžel je neplodný. Já jsem v pořádku, z mé strany žádný problém není.
Po dítěti moc toužím, ale můj muž bohužel ztratil po tomto zjištění o potomka zájem. Není mu lehko, on si hodně zakládá na tom, že je pořádný chlap. Nechtěl ani připustit, že by problém mohl být u něj. Trvalo mi dlouho, než jsem ho přesvědčila, že se musí nechat vyšetřit i on, ne jenom já. Konečný výsledek ho totálně zdrtil.
Nechala jsem mu několik měsíců čas, aby se s tím nějak srovnal. Snažila jsem se ho podpořit, utěšit. O dítěti jsem na nějakou dobu přestala mluvit. Ale teď už si myslím, že bychom to měli začít řešit.
A v tom je zakopaný pes. Manžel nechce slyšet ani o umělém oplodnění, ani o adopci. Prý když nemůže mít své vlastní dítě, nebude se starat o žádné cizí. Doslova řekl, že na nějakou náhražku není zvědavý. Moc mě to ranilo. Sama bych umělé oplodnění klidně podstoupila, nevidím na tom nic špatného, to dítě by přece bylo naše. Jsme manželé, já bych ho nosila, já bych ho porodila, byli bychom rodina.
U muže ale narážím na kategorický odpor. Jsem zoufalá, má touha po dítěti je obrovská, nedokážu pomalu myslet na nic jiného. Chodím do obchodů s dětskými oblečky, prohlížím si kočárky, obdivuji malá miminka. Jsem tím úplně posedlá.
Svého manžela mám ráda, kdyby nebylo tohoto problému, je mezi námi vše v pořádku. Nevím, co si mám počít. Nechci ztratit ani jeho, ani své potenciální budoucí dítě. Co mám dělat? Čekat, jestli se manžel časem neumoudří? Jak dlouho? Tolik času už nemám. Rozejít se s ním a hledat někoho jiného? To si neumím představit, svého muže miluji.
Co s ním? Jak ho přesvědčit, že jeho předsudky jsou zcestné? Jsem už hotové slzavé údolí, vím, že mu tím jdu na nervy, poslední dobou na něj naléhám opravdu dost. Asi na to jdu špatně. Poradí mi někdo?
11.7.2007 Rubrika: | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj manžel je neplodný
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ja si zase myslim, ze chyba sa stala uz pri zaciatku manzelstva, opravte ma, ak sa mylim, ale pri sobasi sa priznava, ze DOKONALE poznam zdravotny stav svojho partnera! U nich to ocividne tak nebolo. Osobne by som pred pocatim dietata navstivila geneticku poradnu a pred vstupom do manzelstva sla so snubencom na vysetrenie, ci ma zivotaschopne spermie, ak viem, ze budem chciet mat deti...Podla toho, co sa zisti, sa clovek zariadi, nez zbytocne tuzit po dietati x rokov. Pre mna dieta nie je priorita, na prvom mieste je moj partner, radsej by som prisla o vsetko ostatne ako onho...Mimochodom, ja by som nebola spokojna s tym, keby vajicko darovala cudzia zena, nikdy by som na to nepristala, je to predsa len cudesna hra s prirodou a aby cosi take clovek podstupil, musi to dieta chciet najviac na svete. Vlastne, musia to chciet dvaja...
Kamuška: Tak jsem dočetla - Kamuško, chápu tu ženu, ale chápu i manžela.
Umělé oplodnění svými spermiemi by myslím ten manžel podstoupil, on prostě jen nechce dítě za každou cenu. Tj. nechat svoji ženu "oplodnit jiným".
Tady moc řešení nevidím, pokud netouží po dítěti nijak zvlášt výrazně, nebude chtít spolupracovat za každou cenu.
Takže se budto dotyčná bude leta trápit, nebo se rozejdou.
Pořídit si dítě přirozenou cestou jinde teď asi nepůjde, když manžel má svoji neplodnost úředně potvrzenou.
Prekérně situace s neveselým řešením.
Muži zkrátka chtějí děti trochu jiným způsobem, než ženy. U těch pudy a hormony prostě působí tak, že by vzaly kolikrát dítě za každou cenu, i když rozum říká NE.
Zena chce dítě laskat, chce ukojit své pudy starat se o bezbranného kojence, muž chce především zachovat své geny a mít své pokračování - tj. vlastní potomstvo.
Příroda v nás ještě vězí pořád mocně - proč asi některé druhy zvířat, když se samec spáří se samici, likviduje odrostlejší potomstvo svého předchůdce????
Takhle to prostě reálně je a nikdo to nezmění.
Jistě, je dost můžů, co jsou emočně vyspělejší a brali by i adoptované dítě, ale zdaleka to není většina.
NEJVĚTŠÍM HŘÍCHEM ŽEN, CO JIM NEJVÍC KOMPLIKUJE ŽIVOT JE SNAHA VIDĚT SVĚT A ŽIVOT TAKOVÝ, JAKÝ BY HO CHTĚLI MÍT, A NE JAKÝ SKUTEČNĚ JE.
A DRUHÝ HŘÍCH - NEJSOU SCHOPNY AKCEPTOVAT SMUTNOU SKUTECNOST A ZAŘIDIT SE PODLE NÍ.
I když v tom k nim byla nespravedlivá i příroda - kdo stráví delší dobu s partnerem v klamné iluzi, že si s ním pořídí dítě a na sklonku plodného věku zjistí, že to nelze, těžko už kolem pětatřicítky hledá nového perspektivního partnera, aby měl děti s ním.
Kamuška: Kamuško, samozřejmě, že chlapi sobci jsou.
Když to ale zpraroduju, tak oni ti dávají přece vždycky na výběr - můžeš nebo nemusíš jejich ROZHODNUTÍ akceptovat, ne - hihihi....
Měla jsem doma něco podobného, naštěstí to časem dopadlo dobře, ale cítila jsem se stejně jako zakladatelka - "přes MÉ MUŽSKÉ ROZHODNUTÍ vlak nejede" - a Ty se zařid jak myslíš.
Dítě prostě nebude biologicky jeho, i když ženy třeba jo. Prostě ona dá vajíčko a cizí muž sperma. Ne každý tohle skousne.
A adopce...hmm...to je dost riziková záležitost. Tak padesát na padesát, že to dopadne dobře i v pozdějším věku.
V děcákách jsou hodně citově deprivované děti a to se prostě někde projeví, nehledě na geny a jiné etnické kořen.y
Kamuška: Některé rozvedené matky berou holt kdejaký odpad. ]:->
Nyotaimori: nevkládej mi slova do úst
Žena která vysadí HA bez vědomí muže je hloupá husa když si myslí,že si ho tím udrží..tak se to nedělá..tohle je ještě horší než říct,že dítě nechceš,když si ho bereš jako rukojmí. K interupci ji ovšem nikdo nutit nemůže.
Smířit se s něčím trvá déle...podle mě se manžel pisatelky rozhodl z minuty na minutu díky své ješitnosti..když to nebude mít moje geny tak žádnou náhražku nechci..jakože dítě bych chtěl,ale cizí vychovávat nebudu a tím manželství končí..nedal místo na debatu ani na kompromis NIC..z jeho strany prostě žádný ústupek a pokud se názory dvou společně žijících lidí tak diametrálně liší v tak závažné věci...a jaká je Tvoje rada? Většinou píšete rozveďte se to nevydrží že? Ale rozvod není recept na všechno. K
Jak je možné,že muži přijímají nevlastní děti když žijí s rozvedenými ženami?
Kamuška: Manžel pisatelky se smířil se situací, že děti mít nebude - stejně jako se někdo smíří s tím, že najednou dítě má. Samozřejmě, ten první je podrazák a ten druhý se zachoval správně, že. ]:->
Jasně, mají a nechtěli, jsou to pokrytci. A kdyby někdo dokopal svoji ženu k interrupci, neboť vysadila HA a čekala, že se s nastalou situací smíří a bude jěště rád, tak to je to pro změnu sobec a svině, to si dovedu představit. ]:->
Ta tvoje hormonálně-mateřská quasilogika je vážně vražedná.
Meander: ach jooo tak ano máme různé názory a ano diskuse nikam nevede protože pořád meleš svou
Tvůj názor akceptuju,ale opravdu s ním nesouhlasím ,stejně jako Ty s tím mým. Možná jen musíš mít poslední slovo ne?
o mé blízké se neboj..nevím proč je do toho taháš?
Nyotaimori: jasně že lidi jsou různí..ale manžel pisatelky patří k těm co děti chtěli...pokud je nikdy nechtěl měl to říct rovnou a ne to rok zkoušet,že?
Pokud mají děti Ti co je nikdy nechtěli je to smutné...a opravdu zvláštní jak se jim to mohlo stát ?? Pokrytci
Kamuška: Ach jo, s tebou opravdu není možno diskutovat. Jsi tím mateřstvím tak posedlá, že nemáš v hlavě místo pro nic jiného. Zejména ne pro to, že bys třeba jenom akceptovala cizí názor, když už s ním nesouhlasíš. Přeju ti, aby to s tebou tvojí blízcí vydrželi 
Kamuška: A i ti, co děti mají, je nějak moc nechtěli. prostě se "to stalo" a oni se k tomu postavili takzvaně čelem, alespoň dle toho, co mi několik přátel nezávisle na sobě řeklo. Nevím, proč by si vymýšleli. A dle svých slov mají s dětmi nějaký vztah, až jsou dospělé. Ne že by je neměli rádi, ale nějaká touha v tom taky nebyla.
To s osobami ženského pohlaví je to už horší. Jedna známá si loni pořídila taky tak neplánovaně dítě a pěkně jí z toho hráblo, ať mi nikdo neříká, že porod nemůže narušit osobnost, než měla dítě, byla úplně normální. :-?
Kamuška: Nevím, jak Meander, ale já rozhodně znám několik mužů, kteří po dítěti netouží. A než se vytasíš s tím, že je to přejde - jasně. Hlavně tomu, kterému je přes čtyřicet a celý život je šťastně svobodný bez sebemenší touhy hnízdit. ]:->
Meander: chceš říct,že neznáš chlapa co touží po dítěti? To bys kecala.
A buď ráda,že Tvoji rodiče měli touhy........
Pisatelka psala že se rozhodli ..tzn oba... teda pokud nekecá a nehraje tady na nás hormonové divadlo,že????
Kamuška: Jak víš, že onen manžel měl touhy? Co jsem tak slyšela, chlapi se spíš přizpůsobí atakům hormonů svých poloviček a pak si na to smrádě holt zvyknou, když už má ty jejich geny.
Meander věděla sem že chci děti od svých 10ti co si hraju s panenkama..přijde mi to normální. a její manžel měl taky touhu ne? a jaké hormony to byly u něho?
a víš co ,,atak hormonů" je stejně protivné spojení jako ,,tikot hodin"
Kamuška: A čím je ta touha způsobená, když ne atakem hormonů? Rozumem? I ty Brute!
