Můj přítel koktá
Mám takový trochu delikátní problém. Chodím s klukem, je mu 24 let, mně je 21. Rozumíme si, je nám spolu dobře, mám ho moc ráda. Chtěla bych mu pomoct odstranit jednu vadu, kterou se trápí. Koktavost.
Nekoktá pořád. Když je klidný, mluví plynule, jen trochu pomaleji. Stačí ale jakékoli „vyhození“ z normálního rytmu a začne zadrhávat. Stane se to například, jakmile se začneme bavit s cizími lidmi nebo když s objeví nějaký problém. A nemusí to být nic závažného. Prostě cokoli, co se jen malinko vychýlí od normálu, vyvolá tyto potíže. Asi to za to může výchova jeho otce, který byl a stále je velmi přísný a náročný.
Moc se tím trápí, bojí se, že mě kvůli tomu ztratí, stejně jako se mu to stalo ve všech předešlých vztazích. Jenže tak to není, miluji ho takového, jaký je. Přesto bych mu však ráda pomohla. Tak, aby to bylo citlivé, abych se ho nějak nedotkla. Mám strach, že když mu doporučím návštěvu logopeda, vyloží si to tak, že mi to vadí a že ho opustím.
23.7.2007 Rubrika: | Komentářů 35 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj přítel koktá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Moje rada autorce clanku:
Jestli tobe jeho koktani OPRAVDU nevadi a KDYKOLIV tvuj pritel neco naznaci, ze kokta a ze te asi ztrati, tak ty mu mas POKAZDE odpovedet:
"Me osobne tvoje koktani nevadi, ja ho ani nevnimam. A jestli si myslis, ze me ztratis, tak definitivne ne kvuli koktani, ale treba kvuli nezodpovednosti nebo nespolehlivosti. Jestli TI tvoje koktani tolik vadi, tak s tim zajdi na radu k profesionalum."
medved: 
přesně tak to cítím i já - jakákoliv snaha o pomoc bude zbytečná a spíš bude přítele upozorňovat na PROBLÉM
adriano...mam doma uz dvanact let to same 
a musim rict, ze to bylo asi jedno z nejvetsich tabu v nasem vztahu a mluvit jsme o tom otevrene zacli vlastne az relativne nedavno. manzel chodil k logopedovi, k psychologum, doma cvicil a cvici....delal pro to vsechno mozne i nemozne...ale bohuzel, narozdil od vad reci typu spatna vyslovnost je tohle obtizne odstranitelne resp. neodstranitelne jedina dobra zprava je, ze vekem se to lepsi tak jako samo...clovek ziskava vic sebevedomi a klidu a pribyva "bezproblemovych" situaci
osobne bych se do toho byt tebou nemontovala, pokud o tom pritel nezacne sam, je to vazne moc citliva vec 
u manzela to ale ma jeden vyznamny pozitivni efekt...on by bez toho byl dost "frajer" a tohle ho vlastne cely zivot srazi k zemi, coz zrovna u nej je dobra vec, ackoliv u vetsiny lidi to tak neni cili kdyby nekoktal, tak ja s nim nemuzu byt, protoze bych jeho ego neunesla 
Bellana: Jo jo, rodiče, kteří by tě měli bezpodmínečně milovat a tolerovat a uznávat, tak mnohdy svou "rádoby láskou" způsobí šrámy, které se nedají vymazat...
.JPG){kind=avatar}
S intelektem to nijak nesouvisí. Manžel trpí podobným problémem – při nervozitě nebo v nepřátelském prostředí zadrhává, mezi přáteli ne. Je to pozůstatek nevhodné výchovy v útlém dětství, kdy nesplňoval otcovy přehnané nároky. Být mladí dnes, asi bych ho nenápadně přivedla na myšlenku návštěvy psychologa, protože ho to velmi trápilo a tím se stav zhoršoval. Dnes už je odolnější, ale trvalo to přes dvacet let. S pomocí psychologa to možná mohlo být dříve.
.gif)
To chce klid a čas uvidíš.Když Tvůj přítel bude s Tebou rád , bude šťastný ,koktání odezní ani nebudete vědět jak.Nejsem žádný logoped , píši vlastní zkušenost.Ber to (pokud to jde)jako kdyby nekoktal.
Hm, problém je trošku někde jinde - on se bojí, že ztratí Adrianu, Adriana se bojí, že ztratí jeho - celé mi to připadá jako čerstvý a dosud nejistý vztah. Kdyby to byl manža po 30-ti letech manželství, tak to nikdo řešit nebude. Maximálně až u soudu, až se soudce zeptá: Obžalovaná, proč jste zavraždila svého manžela? A ona na to: to víte, pohár přetekl, já ho nutím si konečně uklízet po sobě fusekle, začít chodit do společnosti a on se ještě ke všemu zakoktá při odpovědi!!!
Pravda, mluvčí být nemůže, ale jsou horší věci, co se mohou lidem stát.
Můj kolega má stejný problém. Zezačátku, než si zvykl, že tady pracuji, tak dost koktal. Ale teď je to v pohodě. Je to moc hodný a slušný kluk. A můj syn tento problém má taky. Je mu 16 let. Chodila jsem s ním k logopedovi. Ale pořád, když má problém, tak začne trochu koktat. Možná jsou to hodně citliví lidé. Já bych to tak nechala. Svého přítele bych milovala a měl by jistotu, že tohle problém není. Ono se to možná srovná, a získá víc sebedůvěry. V životě jsou horší věci,než občasné zakoktání. 
Nechala bych to tak, chtít musí on.
matysek: Tož já to teda pochopila stejně
Možná má kluk nějaký problém, když uvádí, že předchozí lásky se s ním rozešly kvůli koktání. Spíš v tom bylo něco jiného a on to na koktání svádí. Anebo mu holčiny řekly, koktáš nazdar, takže on asi neví proč ,
.gif)
zonan: já to pochopila spíš tak, že pisatelce samotné to nevadí, ale chce příteli pomoci kvůli němu samotnému, jemu to vadí, on má strach, že jí ztratí. Jen prostě nevědí, co a jak s tím dělat
zonan: 
Asi jí to vadí, když se o tom rozepsala.To bych šla od toho. Až jí spadnou růžové brýle, bude jí to vadit, tak jak píše zonan.
Hlavně si myslím, že by pisatelka neměla nic řešit. Tohle je záležitost jejího přítele. Adriana by měla svého přítele přijmout se vším všudy. Pokud jí už nyní tento handicap vadí, jak moc ji bude vadit v dobách, kdy nastanou krize?
