Otrokem svého vlastního podnikání
Jsem vdaná, máme dvě školní děti a manžel začal před rokem a půl podnikat. Tehdy dostal v práci výpověď pro nadbytečnost a nemohl sehnat práci. Na pracovním úřadě vydržel jen chvíli a dodnes na to vzpomíná jako na nejhorší období svého života. Připadal si jako flákač.
Rozhodl se, že se tedy udělá tzv. „pro sebe“. Je velmi šikovný řemeslník a věřil, že se mu podaří rozjet malou firmu, kterou bude postupně rozšiřovat. Zpočátku jsme se museli hodně uskrovnit – hlavním zdrojem příjmů byl můj plat, který není nijak závratný. Postupem času se situace pomalu zlepšovala a teď už jsme z nejhoršího venku. Naše příjmy sice nejsou nijak horentní, ale můžeme s nimi slušně a bez potíží vyžít a to je pro nás důležité.
Oba z toho máme radost. Obdivuji ho, že to dokázal, že se toho rizika nezalekl. Je skutečně velmi pracovitý a díky své píli se stal úspěšným řemeslníkem.
Tato situace má bohužel i své stinné stránky. Můj muž nemá prakticky nikdy volno. Myslím si, že už by si mohl třeba jeden den v týdnu dopřát oddech, ale on o tom nechce ani slyšet. Prý si nemůže dovolit z toho vypadnout, odmítnout nebo nestihnout nějakou zakázku. Proto je také vlastně neustále k dispozici a téměř nikdy nevypíná mobil. Když už si s námi jednou za čas naplánuje například sobotní výlet, bere mobil s sebou a vyřizuje pracovní věci. Jde mi to docela na nervy.
Na jednu stranu to chápu, musí se hodně ohánět, aby podnik udržel v chodu, konkurence je nemilosrdná. Na druhou stranu jsem z toho nešťastná, protože náš rodinný život de facto přestal existovat. On stále pracuje a já se starám o všechno ostatní. Víkendy trávím v podstatě sama s dětmi. Mrzí mě, že znají svého otce jen jako věčně zaneprázdněného a unaveného člověka, který si na ně nedokáže pořádně udělat čas.
Když s ním o tom mluvím, uzemní mě. Prý si mám vybrat, zda bude někde škemrat o práci za pár korun, nebo bude po pracovní stránce spokojený, sám svým pánem a navíc bez problémů, že rodinu zabezpečí. Všechno prý nemá nikdy nikdo.
Já si to nemyslím. Podle mě jde i náročné podnikání skloubit tak, aby tím netrpěla rodina. Máte s tím nějaké zkušenosti?
27.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 15 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Otrokem svého vlastního podnikání
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Podnikám na sebe třetím rokem, k tomu jsem doma s dětmi a přesto jsem první dva roky měla pocit, že musím brát všechno, co se naskytne, volat lidem zpátky a vyhovět jejich nestoudným časovým nárokům... A pak mi došlo, že fakt nemusím, že se svět nezboří, když si začnu diktovat podmínky aspoň občas... a hle - ono to jde 
ale člověk k tomu musí dozrát ...
Záleží na tom, jakou práci dělá a jak vypadají třeba jeho víkendové pracovní záležitosti. Já jsem na mobilu taky 24 hodin denně, ale on si každý rozmyslí volat mi o víkendu nebo v noci, protože to je dražší, takže mám de facto volné všechny víkendy s tím, že dejme tomu jednou za den zajedu na hodinku do práce. A nebo taky nezajedu, když jsem mimo město. Nikdy jsem neměla tak pohodovou práci jako teď, když dělám na sebe.
ZÁZNAMNÍK!!
mno... jelikoz delam v oboru, kde jsme na mobilu taky porad, nechapu ty reci pro par telefonu.. vzdyt on se snazi... ja bych to nevidela jako problem... ale to bude mozna tim, ze jsem sama tak trochu workoholik...
my meli pizzerii a bylo fyzicky nevolno, jen jsem se k ni rano priblizovala, cele dny tam clovek travil jak ve vezeni, volno tak max tyden v lete a to nam utikaly penize...fuj, uz nikdy
Je takový rčení: hřbitovy jsou plný nenahraditelných 
sweet:
workoholik je to 
Dal ti vybrat, tak si vyber - aspoň 1 den v týdnu volno a nebrat telefony. Oni to zákazníci pochopí, anebo si zvyknou, stejně ho zneužívají.
A jeden volnej víkend ho nezrujnuje.
.jpg)
Přijde na to sám,ale asi to ještě chvíli potrvá.Taky jsem na to přišla-a to už se v tom plácám 16 let.Ale slíbit dneska,že v pátek 6.6. ve 14 hodin odjíždím na víkend jednokam,to je planý slib-maléry přicházejí vždy v nevhodný čas.
Můj kamarád je taky soukromý řemeslník a vysvětlil mi, že musí občas nějakou práci odmítnout - jednak proto, že nestíhá a taky proto, aby ukázal, že je o něj zájem a je vytíženej....zatím nezkrachoval, pořád má co dělat
.JPG)
Řemeslníků je málo, v této doě se daří i naprostýmflákačům. Takže když si udělá dvakrát do měsíce volný víkend, nestane se vůbec nic.
sally: souhlasím. Nemá se nic přehánět. Švagr také podnikal, chodil i ve tři ráno a tvrdil, že musí podřízeným rozdávat výplaty, nemohl si prý vzít ani den dovolené. Protože podřízeným nedůvěřoval a stále překvapoval výmluvami. Potom se z toho vyklubal bočák, dluhy na sociálním zdravotním, neplatil faktury, protože vedl náročný život a pořádal večírky, které on sám financoval. Nechci říci, že jsou všichni stejní, ale podnikání si na jejich rodině vybralo nemalou daň. Vše se musí dělat s rozumem a neztratit lidskost.
To je nemoc všech podnikatelů, myslí si, že bez něho to nejde, že je nepostradatelný a nenahraditelný. Ale trvej na svém. Na volných nedělích, večerech a dovolené. Máme to taky tak zorganizované a dá se to zkloubit dohromady, rodina a práce.
Takto jsme fungovali 10 let, podnikali jsme oba a ve svém... vzájemně jsme si pomáhali a neměli čas na nic jiného... pak už jsem si řekla, že i já mám právo na víkend, žít jako člověk a radovat se ze všeho, co jsem vybudovala. Sice se mi život uložil jinak než jsem chtěla, ale víkendy si stále nechávám volné.
A nic neztrácím. 
myslím, že by se podnikání nezhroutilo, kdyby alespoň jeden den o víkendu prostě mobil vypnul. A pak třeba po osmé večer doma....
