Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
.jpg)
Je mi šestačtyřicet let, jsem vdaná, máme dvě už dospělé děti. Mladší dcera loni maturovala a hned o prázdninách se osamostatnila a žije se svým přítelem. Starší syn je už z domu delší dobu. Jsme tedy s manželem už sami dva a až dosud jsme si to docela užívali.
Neměla jsem žádný pocit prázdného hnízda, jak se o tom píše, spíš naopak. I když obě své děti miluji, jsem na jednu stranu ráda, že už jsou samostatné. Vidíme se rádi, pravidelně se navštěvujeme, telefonujeme si. Ale jinak si užívám svobody. Začala jsem se věnovat sama sobě, za ten poslední půlrok jsem se dala neuvěřitelně dohromady jak po fyzické, tak po duševní stránce.
Bohužel, nemůžeme se s manželem shodnout, co se týká trávení volného času. I on totiž zažívá něco jako druhou mízu a, jak říká, konečně začal žít. Ne, že bychom předtím neměli žádné společné aktivity, ale byly to spíš akce rodinného rázu: výlety, občas společné kino a tak.
Já jsem se teď hodně dala na kulturu, chodím často do divadel, na výstavy, což manžela zrovna nebere, takže ho málokdy přemluvím. Tak jdu radši sama s kamarádkou. Taky chodím pravidelně na kosmetiku, manikúru a ke kadeřnici, což jsem dosud dost zanedbávala. On se zaměřil na sport, čímž mne dost překvapil, protože nikdy k němu nijak zvlášť neinklinoval. Teď tvrdí, že když už se mu přehoupla padesátka, má ještě šanci s tím něco udělat a začal pracovat na své kondičce. Pravidelně chodí běhat, na túry, dokonce si pořídil takové ty moderní hole. A na podzim si koupil kolo a začal jezdit. Úplně se do toho zbláznil, někdy jsem ho skoro celý víkend neviděla, protože vyjížděl i na celý den.
Potud by bylo všechno v pořádku, on má své, já mám své, nevidím problém občas to nějak skloubit a podniknout i něco společně. Jenže on to vidí jinak. Tím, jak se zamiloval do sportu, chce mne k němu přivést také. Jenže já jsem absolutně nesportovní typ. Mne to prostě nebaví. Ještě tak nějaký pěší výlet, to ano, ale na nějaké náročné sportovní akce nejsem stavěná a netoužím po nich.
On to vidí jinak, prý bych se sebou měla něco dělat, kritizuje mou postavu, občas má i dost nevybíravé připomínky, přitom nejsem nijak silná. Na 172 cm vážím 74 kg, což mi přijde vcelku v normě a netrápí mne to. Ani jeho to nikdy netrápilo, tuhle váhu mám prakticky stále, s výjimkou doby, kdy jsem byla těhotná. A teď najednou má připomínky, straší mě 
přechodem, prý ze mě bude bába prdelatá, jestli s tím nezačnu zavčasu něco dělat.
A teď na Vánoce to vyřešil tak, že mne šokoval. Nadělil mi totiž pod stromeček kolo s tím, že hned na jaře vyrazíme společně a budeme jezdit. Já na to koukala dost rozpačitě, protože jezdit na kole opravdu nechci, taky jsem mu to hned řekla a on se urazil a v podstatě nám zkazil celé Vánoce. Urážel mne, vyčítal, nadával mi do buchet a lenochů.
Jsem z toho docela otrávená. Jasně, jeho argumenty o zdraví a přechodu atd. jisté opodstatnění mají, ale copak je to normální, aby mne nutil takovým způsobem? Nejhorší je, že jak do mne pořád hučí a v podstatě mne svými připomínkami ponižuje, úplně se mi zprotivil a mám problém s ním vůbec mluvit. Strašně mě to mrzí, když můžeme konečně žít po svém, tak on to takhle hloupě pokazí. Ale přece s ním nezačnu jezdit na kole jen proto, aby on byl spokojený, když mě to nebaví. Nebo jsem opravdu líná? Já už o sobě začínám snad pochybovat, tím jak mi to pořád lije do hlavy, tak si říkám, jestli nemá kousek pravdy.
Soutěž Skládejte tajenku
Soutěžní slovo: a
4.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 109 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Koupila jsem ho přes internet s doručením až domů. Mohu doporučit se podívat na elektro kola https://www.fitham.cz/elektrokola , mají velice dobré normální ceny.
Kde jste kolo za takovou cenu koupila? jak dlouhý dojezd na kole máte? na jednu baterii?
Ze stejného důvodu jsem si pořizovala elektro kolo, abych mohla jezdit s manželem a naši partou na delší výlety, kdy jsem je před tím nestíhala a nechtěla jsem být jejich brzda. Koupil jsem si elektro kolo za 40 tisíc korun, které má velký dojezd a jede velice dobře. Doporučuji vybírat kolo, které má velkou kapacitu baterie.
Chtěla bych s manželem jezdit na kole, ale nikdy mu nestačím. Když jedeme spolu, tak jede se mnou, ale já vám, že ho brzdím. Chtěla bych si pořídit elektro kolo, abych s ním mohla jezdit na dlouhé výlety. Jezdíte některá pravidelně na elektro kole?
.jpeg)
No, já to vidím trochu z pohledu toho pána, on by byl rád, kdyby byla jeho žena s ním. Ty kecy si ovšem mohl odpustit. Měl koupit kolo elektrické, on by sportoval, paní by se místo štvaní do kopce mohla kochat přírodou kolem. Já totiž taky ráda na kolo a manžel ne, takže teď chceme koupit elektrické, abychom mohli jezdit spolu, jinak bych ho taky nedostala.
Renee: no to by mi teda vadilo a dost, neb vim, jak pri takove vaze moje postava vypadala ....velikost 42/44 .. fakt never more.
ve velikosti nad 40 se pomalu neda koupit slusny kus obleceni ( kalhoty sukne) nebo to proste neslusi.. snad krome Nigelly Lawsano.. nikomu.
samozrejme zalezi i na velikosti, pokud je vysportovana s velikosti cca 40, ok... ale to podle vseho neni.
Kadla: Já myslím, že člověk, který má sport a pohyb rád, nechápe lidi, co sport neradi. Mně se třeba při jakékoli vyšší tělesné námaze dělá špatně a omdlívám, kolo nevyjímaje. Doktorka mi to vysvětlila tím, že mám normálně supernízký tlak a při vyšší námaze mi prudce stoupne a já kolabuju. Tělo to nezvládá. Sport už od dětství nemůžu dělat (pravidelně jsem omdlívala i v tělocviku). Je potřeba pochopit, že "lidé jsou různé" a že ne každý může jízdu na kole vnímat jako příjemnou záležitost.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - --
Kadlo, jako bys mi to vzala přímo z úst. Mám totiž ten samý problém jako ty, a jediné, co jsem schopna "dát", je lyžování na sjezdovce, nebo třeba bowling s přáteli, zkrátka něco, při čem se moc nezadýchám. Občas si připadám jako marťan - kolem sebe mám samé sportovce, hlavně cyklisty. Když řeknu, že nesportuju, protože mi to nedělá dobře a ani mě to nebaví (od malička jsem spíš na hudbu a literaturu), koukají na mě jak na zjevení a občas se dočkám i poznámky, že jsem líná, kdybych trochu trénovala... atd. atd. Prostě nedokáží pochopit, že v dneší době, kdy je skoro "společenskou povinností" sportovat nebo aspoň chodit cvičit, může existovat někdo, komu to nic neříká a nebaví ho to. Naposledy jsem se nechala zlákat na kolo asi před čtyřmi roky a zážitek přímo hororový. Přes počáteční ujišťování "neboj pojedem pomalu", "já nemám fyzičku, tak budu taky kopce tlačit" atd., se samozřejmě stalo, že všichni nabrali závodní tempo a já jsem je stíhala nejdřív na kole, posléze s mžitkami před očima vedle kola. Samozřejmě je brzy přestalo bavit na mě čekat na každém kopci a mě zase přestalo bavit dívat se na jejich otrávené obličeje a poslouchat rádoby vtipné poznámky. Nakonec jsem se otočila a doplácala se z posledních sil domů. Od té doby už nikdy více.
A Alžběta to má třeba podobně.
Stanik: Vadily by ti dvě kila nad míru nad sto? To už je malinko posedlost, ne? 
Nessie, já bych taky nejezdila tak, abych se štvala. Já bych jezdila, jak mi vyhovuje, takže pomalu. Akorát by mě hledal a na mě čekal. Sama bych ho tak dovedla k poznání, že já a kolo nejdem dohromady. Nemluvím o přemáhání a závodění. A taky ne pravidelně, ale jednou za čas. nevěděl by, neměl jistotu, kdy zase pojedu. Pepo, dneska nejedu, bolej mě odminula nohy. Nelze mít společný koníček za každou cenu. Cpát nesportovce na kolo či lyže, kamkoli, kde to zavání i možným úrazem, je stejně absurdní, jako brát hluchého do divadla. S argumentem, nepůjdu sama, jsi můj muž, párkrát to tam vydržíš, budeš se holt koukat. Společné aktivity mají přinést oběma zážitek. Normální by bylo, aby přijel a řekl, dneska jsem vyjel až na...a bylo Ti tam parádně, škody, žes tam nebyla. A potkal jsem taky lidi na kole a jeli jsme spolu. Zlákat ke společné aktivitě - to není - pojeď ty tlustá lemro. Kdybych nutila bývalého partnera na in line brusle, tak za ním lítám akorát na chirurgii. Mám soudnost. No moc nemám. Už jsem na chirugrii byla sama...
rychlonožka: No vidíš a já bych s ním zrovna nejezdila! Jak jsem psala někde níže - nikdo a nic mě nedonutí dělat v mém volném čase něco, k čemu mám odpor - a navíc ještě pravidelně!!! Jestli utíká od ní, tak jí to stejně nepomůže - on stejně uteče. Ona se bude půl roku se zatnutými zuby každou sobotu plahočit za ním někde do kopců na kole, přičemž on ji u toho bude buzerovat úplně stejně, jako ji buzeruje teď (Jeď, jeď, přidej - to nemáš žádnou kondičku? To dáš ten kopec, makej!) - a on stejně někonec uteče k nějaké vysportované cyklistce v idiotským cy\klooblečku.
A jak jsem psala níž - bude to taková strašná tragedie? Nevím jak Alžběta, ale já bych rozhodně nechtěla žít s někým, kdo mě uráží, shazuje a můj názor pro něj nemá žádnou cenu. To je snad lepší být sama, ne? V klidu si pěstovat vlastní koníčky, scházet se s kamarádkama a bez urážek a shazování si užívat života. Děti mají z domu, tak co. Jenže já jsem samotář, chlapa v podstatě na nic nepotřebuju - a kor teda takovýhohle!!
Alžběta si to musí rozhodnout sama, ale já mám jasno.
Nessie, protože tohle není normální situace, kdy oba mají odlišné koníčky a vyhovuje jim to! Tady to neladí a nevyhovuje. V tom je ten problém. ne v tom, že on rád kolo a ona divadlo. S normálně odlišnými koníčky se ti dva po víkendu sejdou, řeknou si, co zažili, jak to bylo fajn a mají z toho radost. Tady to skřípe a pořádně. Vyčítá se, obhajuje se, terorizuje, manipuluje, atd. To je to špatné! Dokud oba měli svoje a nehádali se kvůli tomu, tak to bylo dobře. On ji chce nacpat, kam ona nechce a to buď proto, aby se jí zbavil a nebo že ji chce donutit, aby ho poslouchala. Kdyby měli stejný koníček, pak by k tomu nedocházelo a bylo by to pro ně lepší. Patrně jsem se špatně vyjádřila. Rozdílné koníčky ano, ale neměly by ty lidi odcizit. Je odcizily! Proto to vidím špatně. Oni si od sebe neodpočinou jednou za rok, kdy on jede na hory nebo dvě hodiny, kdy ona jde do divadla. On jí ujíždí záměrně na celé víkedny. Opakovaně, patrně pokaždé. A to je to špatné. To není normální. On utíká. Buď s ní už nechce být, nebo piluje fuguru kvůli někomu jinému. Pak jí řekne...můžeš za to ty, nechtělas se mnou jezdit. Každej uzná, že se mnou nedržíš krok, nepečuješ o sebe, a já jsem celý den sám...a legálně ukončí vztah pro nezájem ženy...ona mu dá důvod...a on po něm skočí. A ona trvá na svém, je stejně paličatá a do toho konce to svorně přivedou oba...On cíleně..a ona mu na to skočila. Zrovna bych s ním jezdila, tvářila se, že mi to nejde a jen ho schválně zdržovala. Dokud by neuznal, že mě neměl nutit.
Nessie:
i u nás manžel odjíždí na kolo nebo lyže i na týden 
osobně s tím nemám nejmenší problém.
Stanik:
-jenže paní tak vypadá celé jejich manželství a nevíme, kde ta váha je rozložená
-taky si myslím, že se ji snaží tema řečma vyhecovat, ale možná to malinko přeťáp. a vyhrožovat ženský (teda vlastní, která s ním strávila většinu svého života a nevíme jak vypadá on) přechodem a komplikace s tím spojenýma je dost blbý.
Kaliban: pardon, dvakrat to byt nemuselo.
Kaliban: no pardon.. me je to samozrejme jedno.. ale vychazim z toho, co ji rika pan.. tak ho asi zajima , jak zena vypada. Takze vazne divny, ze jo .
A nebo je to rejpal a vtipalek a takhle se spickujou kvuli vsemu tak proc ne kvuli velkymu zadku.
no a v neposledni rade.. ja uz tlusta byla a nevermore. A kdo tvrdi , ze mu kila navic nevadi, tak keca. Normalni clovek je radeji normalni postavy a v kondici, ne, ze ma nadvahu.
