Kvůli dědictví se mám cítit jako hyena
Milé ženy,
dovoluji si vás poprosit o radu. Zajímalo by mě, jak byste se na mém místě zachovaly vy. Právě totiž řeším dilema kvůli dědictví po svém otci.
Rodiče ke mně nikdy neměli zrovna vřelý vztah. Dá se říct, že mě dokonce nenáviděli a styděli se za mě proto, že jsem v invalidním důchodu. Nikdy mě neuznávali, a to ani v době, kdy jsem sama vychovávala své syny. I bez jejich pomoci a podpory jsem se o děti dokázala dobře postarat a zajistila jim studia. Oba moji synové jsou mi dnes velkou oporou. Od rodičů jsem nikdy nic nechtěla.
Před nedávnem bohužel zemřel můj otec. Po jeho smrti se zdálo, že matka ke mně konečně našla cestu. Určitě se cítila a stále cítí velmi osamělá, prožila se svým mužem více než padesát let. Chápala jsem ji a snažila se být jí co nejblíže. Často jsem za ní jezdila a pomáhala, jak jen to šlo.
Teď je ale všechno zpátky ve starých kolejích. Kvůli dědictví. Otec nenapsal závěť, a tak jde vše právní cestou. Vzhledem k tomu, že naši měli dost rozsáhlý majetek, jedná se o velké částky. Jako dcera mám na část dědictví nárok ze zákona. Zatímco můj bratr se své části dědictví vzdal, já to udělat nechci. Jsem vážně nemocná a trpím velkými bolestmi. Stále jsem v invalidním důchodu, a mé příjmy jsou tudíž dost omezené. Dědictví po otci by mi mohlo citelně pomoci.
U matky jsem ale ošklivě narazila. Nutí mě, abych se své části dědictví zřekla, stejně jako to udělal můj bratr. Začala mě citově vydírat, prý ji chci o všechno obrat a ona zůstane chudá. Jenomže to není pravda. Chci jen to, co mi ze zákona náleží, a vím, že matka rozhodně nezůstane bez prostředků. Jejich majetek byl opravdu značný.
Mé vysvětlení, že ty peníze potřebuji na léčbu, která by mi pomohla od těch příšerných bolestí, ji nezajímá. Vyhrožuje, že opět přeruší všechny kontakty se mnou a pomluví mě všude kolem, jak jsem ji ožebračila. Dokonce proti mně štve mé děti, což se jí naštěstí nedaří. Trnem v oku jí je i nový byt, který jsem získala od obce a který mi synové pomáhají zařizovat.
Je mi z toho moc smutno. Kdybych peníze skutečně nepotřebovala, za ty rozbroje by mi to nestálo. Bohužel je potřebuji a kromě toho na ně zkrátka mám nárok ze zákona.
Váhám, co mám dělat, jak se zachovat. Když prosadím svou, svitne mi naděje na lepší život. Když se své části zřeknu, jsou mé vyhlídky pryč. Své matce nerozumím. Vysmívá se mi, že žiju jako spodina, avšak dopřát mi, aby se to změnilo, nechce.
Budu vděčná za vaše názory a postřehy. Jsem skutečně bezradná.
(Pisatelka si přála zůstat v anonymitě.)
8.1.2008 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli dědictví se mám cítit jako hyena
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak to my jsme dědictví v naší rodině řešili naprosto bez problému. Rodiče dokonce chtěli, abychom s tím při dědickém řízení neměli moc starostí, a tak na nemovitosti raději založili přes https://www.alphacitizen.com/cs/ svěřenecký fond, díky kterému se dědickému řízení můžeme úplně vyhnout.
když se vzdáš dědictví, její lásku si tím stejně nekoupíš, i když po tom možná tajně toužíš.
Moje máma se vzdala se sestrou dědictví po otci ve prospěch bratra, babička ještě byla živá, ta mu zbývající část majetku darovala - tedy jednalo se o barák a peníze.
Oběma sestrám zbyl jen malý podíl na pozemcích, které byly pronajímané, nicméně z bratra už pak nedostaly pomalu ani odpovídající část nájemného, jakákoliv dohoda nebyla možná.
A babička, tak silně milující svého synka? Synek zděděný barák dovedl do hrozného stavu, protože v rodině se nikomu nechce dělat a babička najednou začla vyžadovat posluhu a úsluhy od mé matky a ne od syna, která s rodinou spolu s ní bydlel v baráku. Dokonce vyváděla a dělala tlak na to, že "jí ubližují a nestarají se o ní a ona s nimi nechce v baráku být" - a chce se přestěhovat ke své dceři, která nedostala z dědictví téměř nic.
Takto můžeš pisatelko časem dopadnout taky - nabytý majetek matka daruje bratrovi, nebo si na stará kolena najde třeba přítele, nového manžela a dá ho tomu. A tobě ještě jednou může zbýt starost "protože ti to bude blbé" o nepříjemnou, nelaskavou osobu, co tě neměla ráda, ale nikdo se o ní nebude chtít starat a ona ti zůstane viset na krku /klidně i s novým partnerem/.
Ze ze strany bratra je to možná jen finta, je dost možné. Casto je oblíbené jedno z dětí.
Nebud měkká, nebo na to dojedeš.
Nevzdávej se a neustupuj nikomu. Člověk má právo chtít co mu patří.
Naše matka nám 3 sourozencům za zády převedla 3+1 za cca 2 miliony na svého milovaného synovce (jsou ještě 3 další vnoučata).
Pak onemocněla, synovec se sice stará, ale je to tak zlé, že se nakonec všichni střídáme u ní "ve službách". Na mě jako jedinou dceru připadají pečovatelské lahůtky typu koupání, nehty a různé jiné.
No není to krása, když člověka někdo připraví zhruba o 700 tis. ???
Její nároky na tebe by mohly být později - až nebude soběstačná - stejné.
Ale pozor, budou stejné i když tě o dědictví připraví. A je to fakt hrůza.
Stejně ti pokoj nedá, ale takhle budeš mít aspoň něco peněz a to se pak problémy líp snáší. Vydrž!
Ničeho se nevzdávej. Já se o mámu starala když to bylo nejhorší a po její smrti jsem s bratrem zjistila, že dala a to doslova zadarmo náš byt v OV sousedce, která jí vykradla i konto. Drž se toho co je Tvoje!!
souhlasim se Zaff. naporto.. lip bych to nenapsala.. nechces, nic, co ti ze zakona nenalezi... nikdo nechec ani korunu z jejiho dilu... tim at se klidne zalkne
tvoje matka tě po smrti otce zneužila - byla sama a potřebovala někoho. A jak jde o prachy, i lepší vztahy se hroutí.
Nic jí nedávej, jasně jí řekni, že máš na svou část zákonný nárok a konec debaty, ať se třeba postaví na hlavu, ale ať tě přestane zneužívat. Přeruš s ní styky sama, dokud se neuklidní.
.jpg)
taky si myslím vem co ti patři nic víc nic míň tečka 
jeste dovetek... ja si myslim, ze jestli se bratrovi dari ted dobre, tak zadny majetek nepotrebuje a je jednoduche se toho jako (tj. na oko) "vzdat".... za 5-10-20 let (podle toho jak matka bude dlouzho zit) realitni majetek (a mozna i penizky na ucte, jestli matinka neni silene rozhazovacna) nabyde vetsi hodnoty... takze bratr nema kam spechat... jen si hezky pocka....
nechapu pisatelku, ze se nad tim pozastavuje, co si lidi pomysli - vzdyt by tim totalne okradla svoje deti, kdyz po ni neco zustane.... a to podle mne by byla macecha ke svym detem
nevzdávej se toho dědiství je to jen trik jak tě z něho vystrnadit bratr se ho sice vzdal,ale chce tě donutit taky se vzdát a matka to pak nechá přepsat celé na bratra ,,,,buhužel jsem tohle zažila na vlastní kuži ...drž se a nedej se hyena nejsi ty
A co když se bratr dědictví nezřekl a je to jen trik, jak dceru vydědit?
jen aby to nebylo cely naopak. jakoze dedictvi neni velky majetek, al ejsou tam nejeke problemy. a braska protoze vi ktera bije to domitl? no kazdopadne to chce peclive zjistit.
.gif)
evelyn: Bohuzel z vlastni zkusenosti vim, ze to za vlasy pritazene neni, naopak je to velice caste. Niceho bych se nevzdavala, dedictvi prijala a az potom resila, co dal.
evelyn: asi tak, jak píše Bellana, maminka mu to může darovat rovnou. Nejsem právník, někde jsem četla, že potom do dědictví se započítávají i takovéto dary, ale kdoví, co bude za pár let.
Něco jiného je, když zbyde po někom jenom pár šprdlíků, to pak ani nemá cenu něco chtít. Ale v tomhle případě si pořád myslím, že by se čtenářka neměla dědictví vzdávat.
.JPG){kind=avatar}
evelyn: Nebude čekat, až matka umře. Ta hnedle téměř vše přepíše na něho, aby se nemusel se sestrou dělit. Jsou takové rodiny.
Je to TVOJE dědictví a nejsi povinna je někomu nechávat. Zákon je jasný.
