Rodiče mi ničí manželství
.jpg)
Oba moji rodiče už jsou v důchodu. Na svůj věk jsou úžasně činorodí, a v tom je právě ten háček. Nudí se. Po letech pravidelného vstávání do práce najednou nevědí, co s takovým kvantem volného času. Ačkoli u svého rodinného domku mají zahrádku i dost práce v domě samotném, zaměřili pozornost na mě a mou rodinu. Sestra bydlí v okresním městě, takže není tak po ruce jako já.
Děti už máme odrostlé, a tak jsme se i my s manželem těšili, že se po letech péče o tři caparty konečně budeme moci věnovat sami sobě a jeden druhému. Jenže rodiče nás neustále navštěvují, chodí za námi s drobnými problémy, s nemocemi i s tím, abychom je rozsoudili v názorech na naši politickou scénu. Dokud chodili jednou dvakrát týdně, dalo se to vydržet. Teď jsou u nás téměř každý den.
Čekají, až se vrátíme z práce, a hned se k nám vydají. Dají si kávu a sedí, povídají anebo si čtou noviny. Já přijdu z práce unavená, často s nákupem a po kontrole úkolů se pouštím do druhého kola doma. Vařím, poklidím, vyperu, však to znáte. Zpočátku jsem měla pocit, že musím sedět s rodiči, ale když jsem najednou přestala domácnost zvládat, rozhodla jsem se pracovat i při jejich návštěvách.
Dnes je to tak, že máme denně doma rodiče, kteří hudrují, že se jim nikdo nevěnuje. Děti jsou v pubertě a navíc má každé spoustu koníčků a zájmů, takže z domu prchnou, jakmile to jde. Manžel začal chodit z práce později a já se mu ani nedivím. Pro mě je také nepředstavitelné, že by tchán a tchyně byli u nás doma, kdykoliv otevřu dveře obýváku.
S jarem jsme vždycky sedali na kola a jezdili na výlety do okolí. Letos jsem kolo ze sklepa ještě ani nevytáhla. Cítím, že takhle už to dál nejde. Manželství se mi rozpadá pod rukama, rodiče však na nic neslyší. Zkoušela jsem jim to naznačit, pak i říct, ale rakcí byla jen tátova uraženost a maminčin pláč, že po všech těch letech, kdy se o mě starali, jsou mi na obtíž.
Pravda je, že mi opravdu moc pomohli. Když byly děti malé a manžel na vojně, když jsme neměli peníze, když jsem potřebovala pomoct s hlídáním. Jsem jako mezi mlýnskými kameny. Vážně nevím co s tím.
6.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodiče mi ničí manželství
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zbytek ve státních domovech důchodců doplácí stát, potažmo MPSV.
IVUSKA 56: Ve státních domovech se to nedoplácí. Důchodci mají svůj důchod a příspěvek na péči podle míry soběstačnosti, z toho jim musí zůstat 15% na depozitním účtu a třeba ani nedosáhnou toho, aby mohli zaplatit pobyt v domově, tak mají sníženou úhradu na tu částku, na kterou jim peníze stačí. V soukromém domově to asi bude jiné, tam se zřejmě musí skládat rodina, to nevím.
Klaudie: diky za povzbudiva slova.. me to jen neskutecne vytaci, protoze ja jsem pravy opak.. kdyz se mi neco nelibi, reknu to na plnou pusu a neco se s tim snazim delat.. a prave ta bezmoc me tady nesekutecne stve...ale halt se snazim zhluboka dychat... no a takhle... s tatou si prave moc nevolame, ale jak ho znam.. on je spis jako ja.. jsme po nem... tak mu to vadi.. to ze je fakt nastvanej vim prto, ze kdyz jsem tuhle mame volala.. bylo ji blbe, takze spala a mluvila jsem s nim.. snad pul hodky jsme kecali.. coz je dost neobvykly... no na mamu si nedupne spis proto , ze ona proste tim jak se honi taky neni uplne zdravfoptne OK a snazi se ji to, jak rika neztezovat...jenze... tohle podle me donekonecna taky nejde... me uz by ruply nervy davno .. odbdivuju ho, ze se drzi
Nudící se důchodce, to je boží dopuštění.
Stanik: 
tak to ti radím, snaž se od jejich sporů separovat, protože jsi mezi mlýnskými kameny...bohužel zakopaný problém bude asi v tvém matce, v její psychickém komplexu "profesionální trpitelky"
třeba má vůči matce nějaké imaginární pocity viny...kdoví - každopádně má nějaké psychické důvody, proč na matku "nehupne" a rozumě jí nedomluví...popř. ji nějak nezpracuje diplomaticky, jestli je ona dětinská
takových případů je dost, kdy napůl senilní babča, po jiných stránkách ale "trochu dost práskaná" zabíjí čas tím, že týrá okolí
a s tím může dělat něco jen tvoje okolí...jestliže tvoje matka bude radši "trpět", ničit si manželství...než aby nechala babče zapojit televizi vedle, tak zjevně ASI TRPĚT CHCE a ty s tím nic nenaděláš, bohužel
znám podobný případ ze svého okolí, taky starší žena a u ní je to taky ŹIVOTNÍ POSTOJ - NESPOKOJENOST, TRPITELSTVÍ...když jsem jí říkala, jak konkrétně může změnit svůj život, aby byl spokojený, vždycky si našla nějaké KDYBY...proč to nejde...takže je radši nespokojená a neštastná a bahní si v tom
a KDYBY BYL TVŮJ TÁTA CHLAP, tak s tím neotravuje tebe, ale bouchne pěstí do stolu a řekne třeba: jdu zapojit televizi a babi se bude dívat vedle! tečka, hotovo...NEBO ODCHÁZÍM STŘEDEM...je zase jeho blbost, že tomu taky podléhá
chovají se oba jako s prominutím "trdla", než aby věci razantně řešili, raději si rozbijí manželství...bude tvé mámě líp, až se to mezi nimi tak po...., že tvůj táta odejde za nějakou "utěšovatelkou" s klidným zázemím?
IVUSKA 56: to je dost drsný, především bys měla do takového zařízení chtít odejít ty...jakýpak, že tě tam odsunou z tvého domova?...existuje pečovatelská služba aj...
nevím,ale kdyby mi tohle děti OTEVŘENĚ ŘEKLY UŽ DOPŘEDU, byla bych z toho paf...především z toho stylu a že mají už dopředu jasno
A VŮČI DĚTIČKÁM BYCH VYVODILA RADIKÁLNÍ ZÁVĚRY A CHOVÁNÍ
NIKDO!!! mě nebude už dopředu někam odsunovat, když se vůbec ještě neví, jestli nebudu do vysokého stáří soběstačná
Souhlasím s Milodar, asi budeš muset strategicky lhát - třeba vymyslet si posilovnu...hlavně musíš svoje "plány" umět před rodiči "prodat" - tj. třeba pofňukat, jak se na sebe nemůžeš dívat, že máš špeky, že tě bolí záda....že musíš proto začít cvičit
to je jen příklad...vymysli cokoliv...ale když to uděláš takhle, je to lepší, než abys pro změnu čelila výtkám, "že si radši hledáš jiný program, než návštěvu rodičů"...životní zkušenost mi velí, že kdo je mazaný, vyhrává
Milá Jano, já bych to udělala asi tak, že bych si našla nějakého koníčka, rodičům bych oznámila, že jdu z práce rovnou třeba cvičit atd. Z počátku bych jim řekla,že budu odpoledne doma jednou v týdnu a to by jim pro návštěvu zpočátku mohlo stačit. Takhle jste otrok. Jsme s manželem také už v důchodu, ale nenapadlo by nás, abychom chodili denně navštěvovat své děti, které mají svých starostí dost. Chce to opatrnost a jistou míru taktu, ale nenechte se zotročit. 
.jpg)
orinka: volné místo se dá lehce vytvořit - třeba tak, že se vyhodí kverulant
IVUSKA 56: nebudu to rozebírat, nechce se mi, je to na dlouho, jdu domů
O takové zařízení se musí zažádat hodně dopředu, to není, jak si kdo umane, taky se musí čekat na volné místo (až někdo umře).
Markýza: Slíbyt ti to sice mohli, ale jaká bude situace až to bude aktuálná nevíš. Soukromé domovy jsou také dost drahé cca 14 tisíc měsíčně a to si každý důchodce dovolit nemůže a ne všechny děti jsou ochotny a schopny to doplácet.
dadka: ten pán nepije, dokonce je velmi inteligentní, jen nedrží hubu a krok, ale to je fuk
Prostě se našel důvod ho vyhodit na ulici...jo, a je nemocný
dadka: taky si myslím
jo a krodičům, já jsem taky nevděčná a dělám si co chci a neptám se našich na jejich názor a naopak dovoluji si mít svůj vlastní atd atd a to bydlím s nima v baráku (teda teď jen s taťkou), dvougneračním
LenkaT.: kareta: ze soukromého?????
já jsem psala pěkný pokojíček, ne společnou deseti a více lůžkovou noclehárnu ve státním
IVUSKA 56: jenže já jsem si to s nima vyjednala, ne že by mi to oni řekli, rozumíš, to nevyšlo od nich, ale ode mne, já jsem jim řekla, že nechci aby se k vůli mně zahrabali v té prdeli světa, co v ní žijem, že po nich nechci, aby si mysleli, že mě mají jako balvan na krku, že chci jen nějaký pěkný pokojíček v soukromém domově, abych tam byla sama, se svým oblíbeným nábytkem a tak. No a to mi klidně slíbili
