Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
.jpg)
Ráda bych se vás zeptala na názor na naši situaci. Před třemi roky jsem se vdala, podotýkám, že to bylo vyloženě proti vůli maminky mého manžela, která nám dokonce ani nepřišla na svatbu. Se svatbou nesouhlasila proto, že jsem byla svobodná matka a měla už dvouletého syna.
Už v době, kdy jsem s manželem chodila, cítila jsem z její strany vůči mně velký despekt. Vlastně jsem ji viděla jen párkrát při takových těch „povinnostních“ návštěvách. Chovala se ke mně poměrně odměřeně, mého syna naprosto ignorovala. Když jsme oznámili, že se budeme brát, tak vysloveně zkameněla. Jiný výraz mne nenapadá. Oznámila, že se svatbou nesouhlasí a od manžela vím, že se mu několikrát snažila vehementně jeho úmysl rozmluvit. Vzali jsme se tedy bez její přítomnosti. Přišel pouze manželův otec, jsou rozvedeni.
V manželství jsme spokojeni, můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem. Tchyně nás zpočátku v podstatě ignorovala, a to i po celou dobu mého těhotenství. Malinko pookřála až když se malá narodila, dokonce přišla párkrát na návštěvu. Teď to vypadá, že k vnučce získává silný vztah.
Poslední dobou chodí častěji, tak dvakrát do měsíce. Pokaždé se naplno věnuje malé, mého syna a mě si vůbec nevšímá, pouze když není vyhnutí tak s námi nějaké slovo utrousí. Její přístup mne hodně mrzí, ona žije v zajetí nějakých maloměšťáckých předsudků a zbytečně si kazí vztahy v rodině. Alespoň dle mého názoru. I můj syn snáší její nezájem těžce a nedokáže pochopit, proč se k jeho sestřičce babička chová hezky a k němu ne.
Manžel s ní mnohokrát na toto téma mluvil, ale bez výsledku. Řekla, že svůj názor na mne měnit nebude, že si ho udělala hned zkraje a trvá si na něm. Ale vnučka je její krev, navíc je to vytoužená holčička, takže má právo se s ní stýkat. A teď přišla s tím, že když už nekojím, brala by si ji tak jednou měsíčně na celý víkend.
Já jsem proti, nechci, aby byla s mou dcerou beze mne. Kdyby se chovala jinak, problém bych neměla, ale takhle je to pro mne nepředstavitelné. Manžel mi rozumí a rozhodně mne nemíní do ničeho nutit, ale rád by naše rodinné vztahy nějak urovnal a připadá mu, že toto by mohla být cesta. Babičku více zapojit a časem by se mohl ten její despekt vůči mně zmírnit.
Já nevím. Nepřipadá mi, že tohle je ta správná cesta. Podle mne by se měla tchyně hlavně napřed snažit změnit svůj přístup nejen ke mně, ale i k mému synovi. A až potom si klást nějaké požadavky ohledně víkendů se svou vnučkou.
Možná jsem přecitlivělá, nevím. V každém případě se musím přiznat, že vzhledem k tomu, jak se ke mně tchyně chová, ji nemám ráda. Necítím se v její přítomnosti dobře, těžce nesu, když ji vidím, jak se mazlí s mou dcerou. Samozřejmě, že bych ráda měla v rodině hezké vztahy, ale to musejí chtít obě strany. Kolikrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale nejde to. Pokaždé, když už už začnu, nakonec ze sebe nevymáčknu ani slovo.
Co si o téhle podivné situaci myslíte? Mám ustoupit a dcerku ji občas na víkend dát a doufat, že se tím možná naše vztahy urovnají, nebo mám trvat na opačném postupu – nejdřív urovnat vztahy a pak víkendové návštěvy? A mám vůbec právo bránit jí, jako babičce, v takovém kontaktu s vnučkou?
9.1.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 170 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
jak tady tak čtu ty různé, lidské osudy, musím sama sobě přiznat, že se mám vlastně strašně fajn. Chudák Renka..Vypadá to, že ji opustil chlap hned po narození syna a když se na ni usmálo štěstí v podobě skvělého manžela, tak zas musí být problém v tchýni..Asi bych se přiklonila na stranu Modroočky, která psala to s tím dopisem. Pokud se neodvažuješ se s tchyní bavit (někteří lidi protě vezmou druhému člověku dech, to chápu), zkus jí napsat dopis, snad si ho přečte..hodně štěstí
a snad se vše v dobré obrátí
Moniku, hlavně máme normální vztah. Já si totiž se svými dětmi na nic nehraju. A jejich partneři by to měli převzít taky. Vztah, kde je jeden podřízeným a druhý je na koni, je v rodině na draka. Aby se jeden bál něco říct druhému, proč. A taky se neurazím, když přijdu a vnoučeti se ke mně nechce. Nejde dneska, přijde jindy, proboha. Někdy si myslím, že lidem v rodině by nezaškodilo, trošinku se k sobě chovat jako k cizímu. Neumím si představit, kdybych sousedce řekla...takhle se to nevaří, to se musí tak a tak...kam by mě asi musela pro moji vlezlost poslat. Ona to tak vaří, ať si to dělá, jak umí, kdyby si hrnec upálila. Nebo kdyby to bylo nakonec lepší, než to moje....a nebo kdybych někomu meldovala, co má dělat, aby zhubnul, přibral, vypadal líp....to by mně taky mohl jednu vrazit...a přesto si myslíme hlavně my starší, že máme na rozum patent a že jedině náš názor je správný...svými zásahy narušujeme vztahy my-mladí, mladí-dítě, mladý-mladá....ale oni ač jsou mladší, jsou taky lidi...mají stejná práva jako my. V životě bych neřekla, i kdybych se sama doma ukopat měla, ne nejezděte nikam, buďte doma, já bych vás měla tejden dva daleko...to je můj problém, ne jejich, že se neumím zabavit o vánoční prázdniny, o svátky, atd....jednu známou děti pravidelně zvou na veškeré své rodinné oslavy, ale ona neopomene říct pokaždé...JÁ BYCH ALE KLIDNĚ MOHLA BÝT DOMA....povídám jí, oni Tě jednou nepozvou a dobře Ti tak....měla bys být šťastná, že s nimi trávíš tolik chvil a říct jim to...ne...ona mele svou...tchýně jedna.
nechápu, jak někdo může mít problémy s tchyněma, mám dvě a nestěžuju si
Nevnucuju ale své děti jako celek, al espravedlivě přiděluju babičkám jejich vlastní vnoučata
.jpeg)
Je vždycky smutný, když se nedohodnou nejbližší lidé, ti kteří by měli držet při sobě, být si oporou a pomáhat si, když je potřeba.
Ale když mi bude někdo dávat najevo, že mnou opovrhuje, ale moje jedno dítě vezme jaksi na milost (je to jeho krev) tak bych ho nedala a už vůbec ne takhle malé dítě, ať si paní tchyně trhne nohou, případně oběma najednou
Tchýni, která se tak nepěkně chová k mému synovi, bych vnučku nedávala a hotovo. Ať se třeba staví na hlavu.
Nechápu, jak může dělat rozdíly mezi dětmi.Já osobně bych byla ráda, že už mám 2 vnoučata a milovala bych je obě stejně.
.gif)
Kawa: taky jsem od přírody člověk řešící,nemám ráda levárny,sama to nedělám,jsem dost upřímný člověk(někdy až moc
),ale považuju to spíš za svoje plus,než ty diplomatické povahy,který to hrajou na všechny strany,hlavně ať je klid
....povznést se v podstatě neumím nad ničím,někdy mě něco štve víc,něco míň a co mi vyloženě vadí,je bezvýchodná a neřešitelná situace,což bohužel díky mým tchánovcům zažívám...no raději už toho nechám
.JPG)
loupák: asi tak... 
mě dycky pobaví jak lidi s povahou co se dokážou nad vším povznést a spoustu věcí "neřeší" budou toto považovat za přednost co "dokázali" a ještě se povyšovat že sou na cestě dál nebo co to tu padlo za bláboly, než ti s opačnou povahou, jako sem třeba já - NEUMÍM si říct: nepřemýšlej nad tím že se ti snaží někdo zkazit život a usmívej se...prostě když se mi (hlavně teda mým blízkým) děje příkoří, tak prostě budu přemýšlet, taktizovat jak se zachovám a ŘEŠIT, nedělám to úmyslně, taky bych se občas chtěla na něco vysrat, ale prostě se to děje, sem taková a žádná cesta to nezmění...
a pro zakladatelku - hlavní věc je tady jednotnost s manželem...pak bych se nebála bábrli říct stručně a slušně co si o ní myslím...mému dítěti nebude ubližovat...ani jednomu... 
Monik: 
docela jsem ráda,že jsem se sem už včera nedostala,myslím,že by to bylo ještě zajímavější...držme si palce,ať to s těma našima drahýma tchýněma nějak doklepem a neklepne nás z nich
...
Holčičce je teprve rok, takže až "babička" zase přijde, tak bych jí vrazila kočár a poslala jí na procházku. Zatím bych se věnovala synkovi, na kterého kvůli miminku asi není moc času.
Pokud se babča zklidní a začne se chovat normálně ke zbytku rodiny, tak bych jí kontakt s vnučkou neodpírala. Ale až bude holčička větší, tak při prvních náznacích rozeštvávání rodiny bych jakékoli návštěvy utnula.
Ono je dost problémů, které vznikají v rodině s dětmi jaksi samovolně. Proč ještě nechat nějakou nesnášenlivou osobu, aby narušovala klid a pohodu mladé rodiny.
A to říkám s plným vědomím, že brzy budu trojnásobná tchýně.
Sama jsem si užila vměšování tchýně, která nemohla přenést přes srdce, "že jsme si dovolili
mít dvojčata" na druhý pokus, a ještě k tomu samé kluky.
Nehodlám svým snachám udělovat nevyžádané rady, ani je nutit, aby žily a vychovávaly SVOJE děti podle mých představ.
až si ji bude babička brát tak už k vám nebude chodit. To může být také důvod proč ji babička chce. Nechce se stýkat s tebou ani s tvým synem. Pokud by naléhala, řekla bych aby si vzala děti obě, že to jsou sourozenci. Jinak, že může dál chodit na návštěvu a že by bylo dobře, kdyby do svých her s vnučkou zapojila i jejího bratra, tím se předešlo případné možnosti vzniku žárlivosti.
Monik: Shodu chování všech dospělých považuju za základ. Taky to ohromě usnadní život časem. děti ví, že když jim táta něco zakáže, já jim to nedovolím a nikdo jiný taky ne. To samozřejmě nebrání tomu, aby sis tátou dohodly nějakou změnu, třeba že si přečin odpracují, ale jasně ví, že pokud jeden něco řekne, druhý jim není nic platný.
Pokud dospělí nesouhlasí, vyříkají si to mimo doslech dětí, to už je jiná věc.
Verera: 19:55 Dekuju moc, za pochopeni. Vystihla si to, tak nejak to citim 
A hlavne uz me unavuje se tady dohadovat s mashankou, protoze mi pripada, ze meleme jedna o koze a druha o voze a unavuje mne to, takze s tim koncim.
Jinak zajimava vec k tomu jidlu, musim ti dat za pravdu, ze tohle jidlo jinak dcera ji. Vidis, tahle souvislot me nenapadla.
Jo a zrovna pred chvilkou ukazka neblaheho vlivu tchynina. Dcera ted chtela nejakou sladkost a ja ji rikam, ze ji to ted nedam, ze je vecer a ze ji radsi namazu rohlik nebo dam polivku. A ona mi na to povida:"Az tu nebudes, tata mi to da" 
No samozrejme ze neda. Ale od babicky je zvykla, ze dostava zakazne veci za mymi zady a jeste ji navadi, ze to nebudeme rikat mamince 
mashanka: ale vždyť nikoho nezajímá, jak si to tchyně vysvětlí. Jde o to, aby neškodila dětem a přitom jsme je třeba nepřipravili o to, co pozitivního jim může dát.
Mně by fakt bylo jedno, jestli mu bude tchyně nadávat nebo brečet, že jsem nevděčná, ale cpát mi děti něčím, co jim dělá zle nebude. A rozmazlovat děti tím, že jim bude nabízet vždycky to lákavější a hlavně opačné než já, taky ne. Chovám se k dětem dost demokraticky, můžou o sobě po dohodě s námi rozhodovat, ale když už se něco domluví, tak to platí, ne že přijde někdo a tvrdí opak. Malé děti se toho chytnou, proč ne, když to říká babička, která je dospělá. Ale když nemá rozum, tak si pak může stěžovat jen sama sobě. Přitom kdyby měla snahu se domluvit a respektovat dohodu, může mít téměř vše, takže je to jen na ní.
Ono prostě nefunguje, když má jeden sebelepší vůli a druhý se chová jako rozmazlený fracek, musí to být oboustranné, jinak nemá cenu na někoho takového plýtvat energií.Jde to, ale proč?
mashanka: nekomu prijde divne, nekomu vystizne. Obcas neni na skodu brat veci a nazory druhych trochu s nadsazkou 
Ale jinak mas samozrejme pravdu 
rychlonožka: 19:21 To je hezky napsane a napada mne, ze se mlada mozna neboji to rict, protoze ty nereagujes neprijemne a mate hezky vztah.
.jpg)
Verera: ale pomůže - mám to x krát vyzkoušené ....... ale není to lehké do té doby, dokud se zabýváš předem tím, jak on si to vysvětlí - to vlastně soutěžíš, ne, že ne - když vymýšlíš slova, způsoby jak se chovat, co říkat, aby si to vysvětlil tak, jak potřebuješ. Jak si to vysvětlí, to je jeho věc - jeho cesta, jeho omyl ...... vyzařování není zahrnování ......... no nic, už toho nechám
