Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nevlstni dceri je 12 let, take dlouho u niceho nevydrzi. Prvne je nadsena, rika, jak ji to bavi, ale kdyz ji neco nejde, tak to vzda a rekne, uz me to nebavi, uz to delat nechci. Nepomaha vysvetlovani, ze neni dobre vsechno hned vzdat, ale zkouset to dal, zadny uceny z nebe nespadnul. Bohuzel jeji matka ji vychovala tak, kdyz te to nebavi, nebo ti to nejde, tak delej neco jineho. Vzdycky mi div netecou nervy, kdyz se to casto stava.

Myslím, že je to u dětí normální. V 11 letech přece nemůže vědět, co chce, tak to zkouší. Ale nějaký sport by měl dělat, nebude mít čas na blbosti, které napadnou všechny děti.Čím méně má dítě čas na nudu, tím je to lepší.Naši kluci taky zkoušeli kdeco, plavání, tenis, sportovní gymnastiku, fotbal, hokej, cyklistiku, teď oba dělají házenou, starší už závodně, ale taky jim to trvalo, než se usadili.

Já občas taky nevím, co vlastně chci, a to jsem o dost starší.

Deti nevedi co chteji do 20ti let. Pokud by se mu nekde libilo, tak by se dozadoval a otravoval tam jit znovu. A co jako, ze nema mimoskolni aktivity. Nase generace je taky nemela a mentalne jsme v poradkuMozna se mu libi doma hrat a pouzivat vlastni predstavivost. Cim vice se na nej bude tlacit, tim vice se "sprajcne". Nechala bych to plavat, treba se mu neco zalibi (a bude to jeho rozhodnuti) az na stredni skole.

podle mne,taky.jestli ze si neco vybral,tak ten 1 skolni rok to musi vydrzet.u nas podobne.kluci meni taky kazdy rok.nejdriv plavani,pak karate,letos fotbal...vzdy 1.rok.ale,neva.at si toho vyzkousi kolik chcou,ale proste ten rok vydrzet!napr.muj starsi letos nechce delat sport zadny.nevadi,nebudu nutit!

Já bych trvala na tom, že co je zaplacené, to se odchodí. Dcera to na mě taky zkoušela v karate, vždycky jsem jí řekla, že tedy do konce zaplacení a pak je to na ní a nakonec při dalším placení mě sama ukecala... Bráchův kluk takhle taky zkoušel kdeco, máma mu povolovala a dneska se kluk válí jen u bedny

a nepomohlo by, kdyby se domluvil s nějakým kamarádem nebo kamarádkou a chodili na ten kurz spolu? na judo podle mě nechce chodit hlavně kvůli tomu, že mu to nejde a je línej trošku zabrat. promluvte si s trenérem. pak bych počkala do toho pololetí, jak už radí ostatní. myslím, že se to srovná - klukovi to začne jít a bude ho to bavit

Už to tady padlo - domluvte se všichni tři na tom, že když už něco zaplatíte, tak to dochodí, ale v dalším školním roce (nebo pololetí) ho už nenuťte.

Přesně jak píší Jarka7 a Monja. Kdybych byla vůči dceři měkká jako manžel, nechodí nikam, protože by to vzdala při první nechuti zvednout se od pohádky v televizi a někam jít. Myslím si, že jak si zvykne, že nějaké fňukání funguje, zkouší to pořád. Teď, snad i díky mojí důslednosti, chodí třetí rok na flétnu, druhý rok na skauta, kromě toho v družině na rytmiku a plavání, a řekla bych, že jí to všechno celkem baví.Ale na druhé straně - abych zase nebyla za tolik přísnou, když něco zkusila a viděla jsem, že jí to moc nebere, třebas bruslení, tak jsem jí do toho taky za každou cenu nenutila.

Tohle jsem zažívala se synem taky - keramika, turis´ták, plavání, karate, kolo , letadýlka, to vše mu vydrželo od pár týdnů do pár měsíců. Nejdýl mu vydržel zájem o lepení letadýlek, to dělal skoro 2 roky a cyklistika - rád se projede i dnes.
Taky mě to štvalo a trvala jsem na tom, aby dochodil aspoň to, co bylo zaplacené. Dnes je mu 21 let, chodí na VŠ a největším koníčkem je samozřejmě počítač. Ale občas se projede na kole a pozoruje hvězdy, zajde na kulečník. Nějakého óbr koníčka však nemá. Ale říkám si - kolik je na světě lidí, kteří opravdu se opravdu vášnivě věnují nějakému hobby?
Myslím si, že takových lidí moc není.
Takže klídek - to že syn není třeba vášnivým fotbalistou apod. ještě není žádná tragédie.

Myslím si, že v syn 11 letech už by měl mít nějaký stálý zájem, u kterého vydrží
Moje dcera chodila od 1.třídy do klavíru, taky měla období, kdy byla paní učitelka protivná a někdy nechtěla cvičit, ale překonala to období a zase ji to začalo bavit - dochodila celý devítiletý cyklus.
Asi bych taky byla za přísnou

Trvala bych na tom, že zaplacené období prostě dochodí. Nemusí si zvyknout, že se ze všeho lehce vymluví, měl by mít i nějakou zodpovědnost. Pokud nechce chodit pak nikam, tak bude sedět u PC nebo TV? Jak se doma zabaví?

Myslím si, že syn není ještě zralý a proto zkouší. Ale měla bych také podmínku, alespoň 3 měsíce vydržet.Překovávání nepříjemností začátečníka je do života dobré- Neberte další řádky prosím jako návod! Při psaní se mi vybavilo, že moje máma mne hnala do baletu, kde byla učitelkou známá primabalerina.(Byla to padesátá léta minulého století!) Dáma mohutné postavy, ještě mohutnějšího hlasu, ale vynikající. Byla přísná a prvotní dril mně lezl krkem, tak jsem po pololetí vždy tvrdila, že už tam nepůjdu. Matka nemeškala, šla se zeptat, jak mi to jde. Tam se dozvěděla, že ona dáma údajně ve mně vidí talent i pro profesi. Máma přiletěla domů, pár jsem schytala a do baletu chodila dál. Nakonec jsem tam zůstala až do 15, ona dáma bohužel náhle zemřela.Dodnes na ni s úctou vzpomínám-Ze mě baletka sice není, ale jsem moc ráda, že jsem vydržela. V tanečních jsem vyhrávala soutěže a dodnes si jít zatančit s dobrým tanečníkem považuji za krásný společenský večer.Nehledě na fakt, že svalové pohybové návyky zůstávají, ještě dnes neumím při mytí podlahy pokrčit kolena.

Rozepře na toto téma míváme s manželem docela často. Naše devítiletá dcera už taky vyzkoušela leccos, u něčeho vydržela půl roku, u něčeho déle. Já se taky přikláním k tomu, že když už se někam přihlásila, má tam chodit, zatímco tatínek právě slyší na fňukání, že se jí nikam nechce. A já se přiznávám, že taky patřím k těm maminkám, co vymýšlejí pro dítě aktivity. Když vidím kolem domu děti, které nemají nic jiného na práci než se tam poflakovat, o jejich výrazech, kterými se častují,ani nemluvě...

Tak mi připadá, že maminka je přesvědčena, že syn musí mít nějaký kroužek nebo sport, aby se neflákal.
Ve většině kroužků je možnost si to na nějaký čas vyzkoušet, proto nechápu proč hned platit celý rok nebo kurz.
Tak jako znám ve svém okolí lidi kteří mají koníček od ranného dětství, tak taky znám lidi co zájmy střídají. Nic špatného na tom nevidím.