Žárlí na nenarozené miminko
Netuším, kde jsme s manželem udělali chybu, protože chování naší čtyřleté dcery nám nepřipadá úplně normální. Možná jsme ji příliš rozmazlili. Narodila se po dlouhých letech marné snahy o otěhotnění, a když se konečně zadařilo, byli jsme štěstím bez sebe.
Naši holčičku jsme od počátku milovali nade vše a oba dva si rodičovství náležitě užívali. Po dvou letech jsme se rozhodli, že se pokusíme o další miminko. Vždycky jsme chtěli mít dvě děti. Bohužel, ani tentokrát jsme to „nedostali zadarmo“. Téměř dva roky se naše snaha míjela účinkem.
Před čtyřmi měsíci jsem konečně otěhotněla. Z pověrčivosti jsme o tom nikomu neřekli až do třetího měsíce. Pak jsme to oficiálně oznámili jak příbuzenstvu, tak já v zaměstnání atd. Samozřejmě, že jsme tuto novinku sdělili i naší dcerce.
Její reakce nás doslova šokovala. Mysleli jsme, že bude ráda a na miminko se začne hned těšit, ale zatraceně jsme se spletli. Dcerka začala okamžitě brečet, až se celá otřásala, že ji už nemáme rádi, když budeme mít nové miminko. Vysvětlovali jsme to té její čtyřleté hlavince, seč nám síly stačily, ale bez nějakého většího úspěchu.
Od chvíle, kdy ví, že je na cestě bratříček nebo sestřička, je jako vyměněná. Nechce s námi komunikovat, straní se nás. Jakékoli nápady na hry, výlety a společné aktivity přijímá apaticky, bez nadšení. Dříve to bývalo jiné. Na všechno se těšila a pusinku od rána do večera nezavřela.
Včera večer mi před usnutím řekla, abych to mimino z břicha dala pryč, že ho nechce a nebude ho mít ráda. Vím, je ještě malá, asi se to časem srovná a zvykne si. Ale přece jen mne její postoj trápí a bojím se, co bude následovat, až se děťátko narodí a bude mezi námi.
Setkala se některá z vás s podobně odmítavým přístupem k budoucímu sourozenci? Přejde to? Zvykne si? Jak ji co nejlépe a nenásilně na příchod miminka připravit? Pořád ji ujišťujeme, jak ji máme rádi, že na tom se nic nezmění ani po narození sourozence, ale ona to snad vůbec nevnímá. Pro ni by byl důkaz, že ji skutečně milujeme, kdybychom to dítě dali „pryč“.
3.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlí na nenarozené miminko
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
martuš: v prvnim odstavci mi pise naprosto z duse...
ja kdyz donesla dvojku, uz se ksichntili, chlapecek mel trojky ctyrky a byl king
snad ji to po narození mimi přejde - v mém dětství se to nijak neřešilo, jsi starší (o 5let), MUSÍŠ být rozumná, MUSÍŠ pomáhat nemocné mamince se sestrou atd. Mne otec viděl prvně ve čtyřech letech (vrátil se z poválečného zajetí), sestru od mimi - ta si s ním dělala co chtěla. Jenže to tak bylo celý život - starší je zodpovědná za všechny průšvihy té mladší, starší se musí dobře učit (ALE NA STUDIA NEJSOU PENÍZE, STUDUJ VEČERNĚ). Mladší by snesli modré z nebe, když jsem ovdověla mladá se dvěma dětmi, hned jsem šla do práce (holky 7 a 1rok) - mladší si užívala doma na prodl.mateřské s milenci, cigaretami a chlastem. Reakce maminky - jsi starší, MUSÍŠ ji pomáhat, pracuješ a máš sirotčí důchody!! Taky pak celý život uměla mladší zneužívat dobrotu a pomocnou ruku - takže se neznáme přes 30let. K mým dvěma dcerám pak přibyl ještě chlapec, byl o 14 a 8let mladší než ony a tam jsme to společně zvládaly i při mých dvanáctihod.nočních směnách. Dcery se na mimi těšily, byly dobré chůvičky, až se z něj stal mazánek - proč by se ve školce sám oblékal, když spěchala jeho ségra a on ne? Teď žijí všichni 3 daleko od sebe, kontakty jen přes mail a ségry bráchu zrovna nemusí,ovšem ty věkové rozdíly byly velké, když jedna studovala VŠ, druhá jinde SŠ, on byl v první třídě-a vlastně celou dobu bez otce,dnes bych mnohé řešila jinak !!!
Bety: přesně tak!
když kolem toho dělají takovej tyjátr... děvenka je ve středu pozornosti a náležitě si to užívá
Verera: to , ze je ditko male, neznamena, ze je blbe...spis tipuju,ze ji nekdo rekl co ji ceka, cbuderku
Hlavně ji do ničeho nenutit, nechat ji vybrat, jestli chce pomáhat, vybírat věci pro miminko a nebo ne. Jak bude mít pocit, že je do něčeho nucená, bude se bránit a vracet to tomu miminku nenávistí.
Mně tedy tohle jako normální reakce nepřipadá. Že by si něco takového dokázala představit, co se bude dít, že bude mít míň pozornosti, to mi připadá přehnané. Neviděla někde nějaký film nebo neřekl jí někdo něco? Takhle malé děti neumí rozlišit, co nutně nastane a co je jen možnost, berou všechno jako jistou věc.
A až se mimčo narodí a budou choditt návštěvy, tak je předem připravte na to, že první se musí věnovat starší dcerce a až pak malému.
kareta 
Nemyslím si, že by to dělali rodiče úmyslně, otec jedináček a matka vlastně taky (velký věkový rozdíl) a ještě jako mladší mazánek. Takže se do pocitů staršího nikdy nezkusili vžít. Kolikrát se otec se sestrou spojovali proti mě (např. při člověče nezlob se, kartách) a divili se, že nechci hrát a prý že neumím prohrávat (pořád 
). Matka se her nezúčastnila, asi dělala domácí práce. Je to normální pudový boj, kdo z koho - malý dítě si to neuvědomí.
mne děti otravují už 5 let, abych jim pořídila sourozence, nosili mi semena, ořechy, a tak, protože jsem jim nakecala, že k tomu potřebuju semínko a teď- raději nemluvit
... teď aby dávali pozor, aby holka miminku náhodou něco neudělala, děti jsou nevyzpytatelné...
Náš syn,když se dozvěděl,že čekáme miminko byl hrozně naštvaný.Také se málem rozbrečel....vůbec s námi nemluvil(bylo mu v té době 6apůl).O miminku se u nás nesmělo vůbec mluvit,raději odcházel do vedlejší místnosti.O jménu se odmítal se mnou bavit,prý to bude Pan neviditelný.....Ke konci těhotenství už to bylo v pohodě,občas pohladil bříško,poslouchal co tam mimčo dělá a začal se mnou chodit i na prohlídky.Strašně se mu líbilo,když jsme poslouchali srdíčko miminka.Dokonce i do porodnice mne odvezl,s dědou a babičkou....A teď?Malé je půl roku a je to jen a jen jeho holčička.Úplně obrátil o 360° a láskou by jí snad snědl.Je to moje velká chůva-chová,někdy krmí,hrajou si...má malou moc rád.
medved: já mám kluky od sebe dva roky a starší si nepamatuje, že kdy byl jedináček .-)
medved: nevim, asi clovek vzdycky chce to co nema.. kamaradi jedinacci , co touzili po sourozencich a z nejruznejsich duvodu je nemeli ( to jen muj muz jedinacek rika, ze je rad, ze zadne sourozence nema).. a spostu nas "starsich sourozencu"... co v podstet doted ty mladsi nemusej...
teda, po precteni clanku a reakci jen ziram 
ja myslela, ze je normalni mit sourozence rad nebo s nim mit aspon primerene dobre vztahy, ze je normalni, ze se dite na narozeni miminka tesi a po narozeni je z nej uplne vedle a uziva si dalsi dite v rodine....ale jak ctu reakce dole, tak to zdaleka bezne neni 
u me jako sourozence i u me jako matky to probihalo vyse popsanym zpusobem, takze nevim co poradit...ja za sebe bych asi netlacila na pilu, miminko se narodi za pul roku , coz je pro ctyrlete dite v podstate nekonecno a kdyz se o miminku bude porad dokola mlit , tak z nej bude akorat otravene. dala bych to k ledu a miminku bych mluvila jen kdyz to nejak vyplyne ze situace nebo se dcera vyslovne na neco zepta. darek od miminka starsi taky dostala, ale nedocvaklo ji, jak to opravdu je, taky mela 2,5 roku, takze jeste nemela rozum to moc resit....
Moniko, u nás to bylo stejné... Máme holky - dvojčata - když se dozvěděly, že budou mít bratříčka bylo jim 5. Jedna se těšila a u druhé byla ta samá reakce, zažili jsme brečení i velkou hysterickou scénu. Přesně vím, jak se cítíš 
My jí pořád vysvětlovali, že je budeme mít stejně rádi, docela zabíralo utvrzování v tom, že mi nebude MUSET pomáhat, nebude MUSET se dělit o její hračky apod. Když nepomohlo vysvětlování, tak vždy když řekla, že se netěší na miminko, že ho nechce, tak jsem řekla, že je mi to moc líto, že se netěší, ale my ostatní, že se těšíme a budeme ho mít rádi - jako všechny naše děti. A dál jsem to nerozváděla. U nás naštěstí to dopadlo dobře, narozením mimča se to zlomilo a z dcerky je teď velice starostlivá "chůvička" a nedá na malého dopustit. MMCH - zkusili jsme holkám dát i dárek od miminka - načež se holky zmateně ptaly, jestli jako to miminko když vylezlo z bříška mělo v ruce dárek pro ně ( a tátovi pak na chodbě v porodnici řekly, že stejně ví, že ten dárek je ode mne... )
Sofffie: hele ja nevim, nase miluju, detsvi bylo fajn, ale brach byl vzdycky proste ponekud protezovanej...
