Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já bych nedokázala nechat svého syna vyřvat. když brečí, tak to znamená, že ho něco trápí, něco mu je a potřebuje mámu. Taky špatně usínal a v noci se hodně budil, tak jsem mu zkusila koupit spací pytel z https://www.tamaiti.cz/spaci-pytle/ a problém byl vyřešený :-) Stačilo nakonec tak málo :-) .

Chudáček miminko, když ho někdo nechá plakat! Ono to může být touhou po fyzickém kontaktu, ale taky nemusí, miminko nám to nepoví. Mně se osvědčila jedna věc, a to je kojení. Prostě uspání u prsu, někdy stačí přivinout. Jasně, že v mé posteli Buď to dítě usne, pak ho lze zase přenést do jeho postýlky (a nebo dospí se mnou, proč ne, malé miminko se ještě nepřemístí a umím spát tak, že sebou nemelu).
A nebo, a to se mi stalo několikrát, se mu tím kojením pohne bříško a třeba se vykaká a pak je mu veseleji. Takže doporučuji se vykašlat v tomto věku na nějaký kojící režim a takto miminko utěšit. Ono to nebude trvat věčně, já jsem to tak dělala a moje dcera má teď 9 měsíců, spinká celou noc (někdy se jednou vzbudí k ránu) a je psychicky v pohodě.
A vůbec, na mazlení není nic špatného, miminka se mazlí hlavně sáním a proč jim to odpírat? Jakmile ale usne, tak je potřeba ho jemně z toho prsu sundat. Mohlo by se prý stát, že se ve spánku zadusí mlíčkem... aspoň jsem to někde četla. Ale přiznám, že jsem taky sama kolikrát u kojení usnula.

nenechala by som vyplakať ani za milion. ja mám doma tiež 3-mesačné miminko a je na mne prilepená takmer stále, chcem aby z nej vyrástla sebavedomá, milujúca osôbka a nie hysterická a neurotická ... ale zase ona v noci, pokiaľ ju nič netrápi pekne spinká v postieľke aj 6-7 hodín vkuse. Cez deň je to horšie to spí len v kočíku vonku alebo na rukách. Ale keďže som si prečítala zopár dobrých kníh viem, že takéto bábätká neplačú bez príčiny - buď sú hladné, potrebujú prebaliť, bolí ich niečo alebo potrebujú pomazliť. Niekde som čítala že dieťa do 1 roka nevie plakať z vypočítavosti a ja tomu verím.

Před rokem (a něco málo k tomu) jsme řešili stejný problém. Nakonec jsem na netu našla rady k nezaplacení. Ve zkratce byla někde (stránku si nepamatuji) popsána metoda amerického lékaře, který napsal knihu Nejšťastnější miminko. Teď jsem našla nějaký odkaz, tak ho sem dávám http://www.jaknamiminka.cz/harvey-karp-nejstastnejsi-miminko-v-okoli-aneb-5-zlatych-zasad-na-koliku-a-plac-miminka-a61.html

Nám to pomohlo hodně. A houpali jsme ho na míči. Mohla jsem si trénovat i nohy. Tak hodně štěstí a šťastné miminko.

Ještě dodávám. Na úžasnou radu některých zdejších maminek jsme udělali velké rodinné letiště (srazili postel s našim letištěm) a je to něco fantastického. Když malý v noci vrní, jen si ho k sobě přitulím, či dám dudlík a spíme sladce dál.

mám pro tebe pochopení... dnes už nám je 7 měsíců, ale prvních pět měsíců byl očistec. Malej měl velký koliky a dokonce jsme jednu dobu zapisovali kolik naspal za 24 hodin. Po dvaceti minutách a jedné dvouhodinovce jsme se dostali na součet 8 hodin (žádnejch 20 co píšou ty pitomý knížky). Osobně mám zkušenost s tím, že když nechám řvát dál, tak řve klidně i dvě hodiny až přijde o hlas a stejně pak nespí. Když ho v noci pochovám, většinou do 10 minut usne a tak můžu spát i já.
Jo a rady o vyřvání jsem taky poslouchala... hlavně od ženskejch, který si z porodnice přinesly bezproblémová miminka a slovo kolika je naprosto minulo - takový jsou nejchytřejší.
Jo a s tím vystřídáním v noci... to zvládneš sama a hlavně v klidu a po svém... na manžu se vykašli. U nás to bylo o to veselejší, že malej odmítal uklidnění od kohokoli jiného a taky jsme to přežili a začíná to bejt lepší a lepší.

..nečetla jsem předchozí příspěvky, ale taky jsme měli uplakané miminko (i přes den), vše možné i nemožné nezabíralo, taky jsme byli označováni za ty, co rozmazlují a máme nechat vyřvat. Okolo roku lékaři zjistili, že má zvýšenou tvorbu žaludečních kyselin, co ho dráždí v krku, špatně tráví a je zvýšeně dráždivé. Takže ikdybychom ho nechávali vyřvat, nic nezměníme, maximálně ho "otupíme a bude apatický", jak říkal neurolog. Aneb každá strana má dvě mince a "chytré rady" se nedají aplikovat na každého.

PEGG: A to ona se zas o jídlo přihlásit umí A na váze přibírá tak akorát, právě jsem si kvůli tomu i půjčila váhu a kontroluju pravidelně, kolik přibírá. Kdyby šla dolů, tak zavedeme přísnější režim a budu zas na kojení budit, ale zatím mi to nepřipadá nutné.

Kassy - 27.3.2013 15:11 tvoje názory jsou rozumné, trpělivě dítě učit nějakému řežimu, bohužel na všechny to asi nezabere, nebo člověk někde dělá chybu Ale jen upozornění, takhle spal malý moji švagrové, až doktorka zjistila, že spí hlady, že je tak vysílený, že se ani na jídlo sám nevzbudí, ale to snad není váš případ

Beru: 16:02

jako by jsi popisovala moje miminko

A ještě dodávám, že potřeba fyzického kontaktu je základní lidská potřeba, potřeba bezpečí rovněž. Ochota a rychlost mých reakcí na potřeby dítěte/dětí se zúročí v jejich ochotě odpovídat pak také na to, co po nich chci já.

tornado-lou: Já bych zase malou potřebovala očkovat denně. Mně po očkování spala v noci úplně bezvadně - 4 + 4 hodiny v kuse.

Nechat dlouho řvát to ne, ale taky není potřeba vyskočit hned při prvním zakňourání. I malé mimino pozná, že to takhle funguje, líbí se mu to, tak proč to nezopakovat? A kdy s tím přestaneš? Pořád ti bude připadat malá, až se z toho buď sesypeš nebo jí to budeš muset vysvětlit důrazně a pláč bude tak jako tak.

Je potřeba najít rozumný kompromis, aby ses nezhroutila. Tatínek může odpoledne drandit s kočárkem a ty se vyspíš, pak se dá zkusit cokoli místo chození v noci a chování.
Na syna fungovalo, když jsem si ho dala v korbičce kočárku vedle sebe a ruku na tvář, to mu jako kontakt stačilo a u toho se dá krásně spát.

U dcery jsem došla k závěru, že dávat dítě odkrknout je zbytečné, protože jsem ji em usnula (a to vždycky, zůstala tam několik hodin naprosto v klidu.)

Nejsem příznivcem dítěte v posteli, ale u takhle malého je to něco jiného. Usínala u sebe, jak se v noci přestala budit neměla snahu se přesunovat k nám.

Mě můj mladej před 27 lety vycvičil tak,že dodnes mi mimčo ,které kouká a neřve přijde divné.Řval rok a půl,vyzkoušela jsem úplně vše-přestal po roce a půl po pobytu v nemocnici,kde mu operovali vyřvanou kýlu.Vrátili mi ho naprosto ochraptělého,ale spícího.A určitě jsem ho zamala nerozmazlila On byl po zvuku k poznání už v porodnici,vzteklé chlupaté opičátko.

tornado-lou: Toho jsem se právě bála taky. Úbytku mlíka a že malá nebude prospívat, proto jsem si za začátku nastavoval ten budík a budila ji sama, když spala. Ale prospívá dobře a mlíka mám zatím dost a dost. A i kdyby ne, upřímě radši budu vyspaná dokrmovat umělým, než kojit plně za cenu absolutního vyčerpání. Když jsem nevyspaná, jsem protivná na všechny okolo, brečím a chytám hysteráky kvůli každé kravině, třískám věcma... To mi za to nestojí, nezaslouží si to ani to dítě ani můj muž.

Syn byl nespavý,ani jako malinké mimino nevydržel spát déle než dvě hodiny v kuse a pak se chtěl bavit...V noci se mu spát nechtělo vůbec,byla jsem až do roka a čtvrt nevyspalá,manžel nesnášel řev,tak mi nezbylo,než neustále být ve střehu,aby kluk neřval,což bylo každé 2-3 hodiny celou noc.Spali jsme sami v pokoji,manžel byl přes celý byt v jiném pokoji,aby se vyspal,já byla mátoha...Chtěla jsem ho taky nechat zkrátka řvát,aby poznal,že se tím nedomůže,ale manžel na mě párkrát vylítl,že ho trápím,nechtěl si nechat vysvětlit,že jsem vyzkoušela vše:jídlo,pití,plenky...Pak šel synek v 1 roce do jeslí,něco tam s ním udělali a konečně,po čtvrt roce jejich "výchovy" začal v noci spát...Dcera byla hodná,ta spala v pohodě.