Zdravý nemocný aneb léčíte se poctivě?
„Jsi nemocná?“ zeptala se mne známá, s níž každé ráno absolvuji kousek cesty do práce. Pokrčila jsem rameny. Jsem na tom asi tak, jako zbytek prskajícího autobusu. Za vysloveně nemocnou se nepovažuji, ale zdravá se necítím ani náhodou. Teče mi z nosu, pokašlávám, všechno mě bolí a tělesná teplota se pohybuje někde mezi sedm až osmatřicítkou.
Stejně tak jako všichni ostatní každé ráno vstanu a jedu do práce. Vím, že bych měla zůstat v posteli a pořádně se vyležet. Jenže, jak říká klasik, dámy a pánové, kdo z vás na to má? Vzít si na týden neschopenku se rovná nechat si udělat pořádnou díru do rozpočtu. Kdo vychází s výplatou tak akorát a nemá žádné rezervní fondy, ten si to nemůže dovolit vůbec. Často by to znamenalo například neuhrazení hypotéky nebo zaseknutí sekyrky do futra elektrárenské či plynárenské společnosti, které se leckdy s dlužníky zrovna nemazlí. Pro ostatní to možná nebude znamenat vyloženě existenční potíže, ale citelný zásah do rodinných financí to bude tak jako tak. V některých 
podnicích by se zaměstnanec po týdnu marodění neměl ani kam vrátit a jeho místo by bylo obsazené někým jiným.
Druhým aspektem, proč například zrovna já raději dojedu do té práce, je fakt, že v ní jsem rozhodně ve větším klidu, než bych byla doma. Na svém pracovišti zasednu k počítači, upřu oči na monitor a až do konce pracovní doby se prakticky nehnu. Jenomže doma mi to nedá. Jdu si uvařit čaj, cestou ustelu, poklidím v kuchyni, při cestě nazpátek si všimnu, že jsou v obýváku pohozeny manželovy džíny a při jejich ukládání do skříně mi nedá setřít prach, uklidit i ostatní věci, nacpat pračku prádlem, umýt v koupelně zacákané zrcadlo... Zkrátka samé drobnosti, které samy o sobě zaberou vteřinku, ale dohromady zjistím, že jsem celý den neležela, ale pracovala. Když mně to nedá.
V posteli zůstávám, když mi je opravdu zle. Používám k tomu svoje měřítko (hloupé, jak tvrdí okolí, a já s ním souhlasím. Lepší ale nemám.). Pokud dokážu dojet k lékaři, dokážu dojet i do práce. A jsou dny, kdy k němu dojet nedokážu. Potom opravdu zůstanu v pelechu, nesáhnu na zrcadlo, na pračku ani na cokoliv dalšího a léčím se. A jak to dělám s neschopenkou? Jednoduše. Žádnou si neberu. Ať už se k lékaři dokodrcám, nebo ne, pokaždé si volno na léčení vybírám z dovolené. Zjistila jsem, že je to pro mě nejméně bolestivé po všech stránkách.
Netroufám si soudit, zda je to ten nejlepší model, i když mně vyhovuje. Jedna z mých kolegyň to dělá právě naopak. Na neschopence je každou chvíli. Bere si ji na naraženou ruku, na chřipku, na angínu, na bolavý zub i na zácpu. Někdy dokonce i jen tak. „Mám přece právo na to být jednou za čas nemocná,“ odpovídá, když odchází k lékaři s imaginárními potížemi. V práci ji tudíž často nevídáme. Když totiž není na neschopence, vybírá si dalších pět týdnů dovolené. Když ovšem přijde, srdceryvně nám pláče na ramenou, jak ji ta neschopenka finančně ruinuje.
Jak to děláte vy? Přecházíte drobné nemoci, protože byste měli problémy v práci nebo by pro vás byl úbytek peněz neúnosný? Když zůstanete doma, berete si raději neschopenku nebo se léčíte ze své dovolené?
5.4.2011 Rubrika: Nemoci a prevence | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Zdravý nemocný aneb léčíte se poctivě?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Bellana - 5.4.2011 13:13 - teprve dnes jsem si přečetla tvou poznámku. Dodělávám to v přesčasech a pracuji u soukromé firmy, ač máme velmi solidního šéfa, na přesčasy si nikdo nehraje, prostě udělej kdy chceš
Kassy: ŠŤASTNÁ TO ŽENA!
Hele holky, já ale neřekla ani slovo o těch, co fakt z různých důvodů nemají. Říkám, že mi jako nerozum přijde, když někdo MÁ, ale nešetří z toho a má všechno vypočítané do koruny, jen proto, aby měl ten nejlepší dům, na který mu půjčí. Nám v bance podle příjmů řekli, že by nám dali hypotéku 3,5 milionu. Jenže to by nám zbylo fakt leda tak na to jídlo a tak žít nechci. Tak jsme si radši odpustili svůj vysněný domeček a koupili "nedokonalý", na který nám stačila hypo necelé dva miliony. Když někdo musí mít za každou cenu hned přesně to, co chce a nemysí na zadní kolečka, tak si pak může stěžovat leda sám na sebe, ne na systém. Věděl, do čeho jde, když se rozodl pro tak velkou půjčku.
Taky si nemůžu rozhazovat, jak mě napadne, musím přemýšlet, co potřebuju teď a co počká, ale žít tak, že když potřebuju nové boty, tak na ně budu rok šetřit a kino pro mě bude svátek jednou za pět let, to bych fakt nechtěla. Chápu, že někdo se do té situace dostane ani neví jak, ale vlézt katovi na špalek dobrovolně, to nepochopím. Já budu radši žít v menším domě, který není úplně podle mích představ, ale žít, ne přežívat od výplaty k výplatě. To fakt není nic proti tomu, co píšete vy. To en prostě nechápu, jak může někomu kvůli nemoci nevyjít na splátku hypotéku. Pokud tomu tak je, tak si asi vzal hypotéku nad své reálné dlouhodobé možnosti a to holt mívá dost nemilé důsledky...
Almega: ale po novu předčasné důchodce dost citelně postihují, než se pro to rozhodneš, nech si to napřed dobře spočítat!
Riki: ano, jak pravil jeden zaměstnavatel: "odborář?! - První nezaměstnaný!"
.jpg)
Pentlička: prosím tě co děláš?
Pentlička: Platím si nějaké pojištění,kdybych měla třeba úraz a musela jsem ležet v nemocnici-ale doufám,že se to nestane,že to mám jen jako takovou jistotu.....Ještě musím nějak protlouct 2 nebo 4 roky do důchodu,možná,že bych šla dřív,ale ještě nejsem rozhodnutá....a pak už si snad konečně!!! budu moci dělat,co budu chtít a nebudu se muset děsit nemoci a tak.
Já si letos v létě zlomila nohu a měla 6 neděl sádru. Nebýt toho, že mám trošku ušetřeno, tak jsem opravdu neměla na jídlo. Jinak bývám nemocná tak týden, maximálně dva v roce, to člověk ještě přežije. Ale vím moc dobře, jaké to je prohledávat před výplatou všechny kapsy, abych shromáždila drobné na pár suchých rohlíků. A to jsem VŠ s 26 lety praxe, bohužel.
evropka: ale jo s tim souhlasim. někdy to jen jde dost těžko kór v dnešní době.
je teda fakt,že podporuji fin.krizi..dřív nebyl měsíc abych si nekoupila hadr,boty něco,k smrti ráda utrácím...a teď když vidím naše zaměstnavatele jak bojují,tak se snažím šetřit
v tom našem předávání virů, by asi pomohla rouška. Jak jsou v tomto Japonci dokonalejší.
Tetley: no můžu jen gratulovat....ale nemusím být finanční poradce abych nevěděla jak lehko můžeš skončit na lůžku nebo bez práce,pro majitele hypoték se doporučuje mít našetřeno na 6 měsíců...chápu že je to těžké a nezlehčuju to,ale přijde mi to zodpovědné ke všem okolo
evropka: to je asi věc priority jestli je někdo schopnej to riziko odhadnout a unést. nemyslim tim že by se měl bezhlavě vrhat do půjček za blbosti ale jestli je to něco důležitýho a má rozumnej výhled že by to mohl splatit když se nic průser@výho nestane... ale tenhle článek je o nemocenský a holt je dost lidí a bude jich ještšě víc pro který půjčka/nepůjčka je ztráta čtvrt výplaty hodně zásadní.
evropka: zní to logicky a je v tom velikej kus pravdy. jenže tohle jde v případě menších splátek. když platíš skoro 15 tisíc a bereš sotva 17 tak kde ušetříš pětačtyřicet tisíc? z čeho? někdo do toho nejde,zaplatí si menší nájem a taky je to dobrý akorát nikdy nemá jistotu že ho do konce života nevyhoděj na ulici. já se rozhodla pro tenhle model s tím rizikem že se může stát že mě teda porazí auto a bohužel nezabije a pak příde exekutor a přijdu o to. ale vyhrála sem. nezajelo mě auto ani nepřišel exe a mám splaceno. byla to fuška a děsný nervy ale mám svoje a už je to dobrý,chápu ale všechny co tohle řešej nebo maj jiný problémy a taky nemaj rezervu a žijou úplně nadoraz.
Tetley: určitá rezrva musí být v každém případě!!!alespoň našetřeno na dvě splátky např.nikdy nevíš co tě potká a pak?kde vezmeš na na tři nejednou?
