Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V dubnu probíhala na našem magazínu soutěž o měsíční krabičkovou dietu, kterou věnovala společnost www.dietavpohode.cz. Šťastnou výherkyní se stala čtenářka Kenny, a jelikož již má měsíční redukční program pomocí krabiček za sebou, zeptali jsme se jí, jak byla spokojená a hlavně, zda se jí podařilo nějaké to kilo skutečně shodit.

Se svou váhou není spokojena spousta žen. Některé zkoušejí všemožné diety, častokrát bojují s jo-jo efektem. Jak jste na tom v tomto ohledu vy?

Jsem na tom úplně stejně. Už asi dvacet let se pohybuji ve váhovém rozpětí plus mínus třicet kilo. Jen s tím rozdílem, že ta váha jde neustále nahoru. Nedokážu si ji po zhubnutí udržet a postupně, plíživě se mi ta kila vrátí a k nim pokaždé ještě pár navíc. Nezkouším ani tak ty všemožné zázračné a objevné diety. Vím, v čem dělám chyby a kde jsou moje nedostatky ohledně stravování a pohybu. Ale nedokážu to změnit nebo se ovládnout. Myslím, že jako většina lidí, tu teoretickou část zvládám dokonale, ale ta praxe se nějak nedaří (smích).

Proto jste se rozhodla zapojit do soutěže o krabičkovou dietu a chtěla vyzkoušet něco nového? Co jste od krabičkové diety očekávala?

Ano. Úplně přesně. Přečetla jsem si na jejich stránkách, o co vlastně jde a řekla jsem si – to je přesně to, co potřebuješ, ale nezvládáš. Můj stravovací režim je prostě strašný. Ráno si někde cestou koupím bagetu, zaleji ji několika kávami, proložím nějakou čokoládou na nervy a večer si koupím nějakou hotovku. Jenže do práce dojíždím a to mi zabere přes tři hodiny denně. Představa, že z toho volného času, který mi zbývá, ještě kus odkrojím, abych ho strávila u plotny, se mi zdála děsivá. Navíc bydlím sama a vařit pro jednu osobu mi také nepřipadalo reálné. Někdy to udělám, ale potom jím třeba tři dny to samé jídlo. Na počítání kalorií většinou po chvíli rezignuji nebo to začnu počítat plus mínus autobus, a za chvíli jsem tam, kde předtím. A pak je tady ta poslední věc, že se nedokážu držet na uzdě. Když něco mám, tak si z toho nedokážu vzít jen kousek a zbytek schovat. Nebo když vím, že mám v lednici čokoládu, tak neodolám si nevzít a nakonec ji sním. Neodkážu projít kolem regálu s cukrovinkami nebo něčím jiným, co mi chutná, a nechat to tam. Moje tělo zkrátka už několik let jede na cukry a tuky. Vím, že je to strašné, ale sama s tím nehnu. Neměla jsem vlastně ani motivaci.

Očekávala jsem právě to, že mě to na té uzdě přidrží. Jak jsem říkala, sama tu vůli nemám, nedokážu to, ale když to třeba dostanu nařízené od doktora, tak ten příkaz dodržím. A tohle bylo něco jako doktor. Prostě dozor shora. Tak nějak mi svitla naděje, že bych se sebou možná mohla zas dokázat něco udělat a dokázat to. Že by mě to mohlo nakopnout, abych pak měla chuť pokračovat dál sama. Jídlo bych měla přidělené, takže by mi nehrozilo žádné nakupování a dojídání se nebo dochucení jídel něčím, čím bych to pokazila. Líbila se mi i pestrost stravy a to, že je to zdravé, takže by to kromě toho zhubnutí mohlo být užitečné třeba na pročištění pleti nebo organismu celkově. No a pak taky moje pohodlnost, že si nemusím potraviny nikde sama shánět, připravovat a vařit.

A splnily krabičky vaše očekávání?

Teď, když to mám za sebou, tak s klidným svědomím říkám, že ano. Ze začátku jsem tedy měla trošku obavu. V diskuzi někdo psal, že to jsou mražené nechutné blafy, tak jsem byla chvilku v očekávání, jestli to skutečně bude tak hnusné a jestli to vůbec vydržím. Ale od prvního dne jsem byla s kvalitou i výběrem jídla spokojená. Vůbec to nebyla pravda. Nedostala jsem ani jedno mražené nebo konzervované jídlo. Úplně nadšená jsem byla vždycky ze snídaní, protože pomazánky miluju, oběd i večeře byly také moc dobré, čerstvé a vážně pestré. Každý den bylo něco jiného. Měla jsem zpočátku i obavu, jestli to nebude suché, nemastné, neslané, dusivé, ale... no nemastné to trochu bylo, ale rozhodně ne nedobré. Upřímně, někdy jsem litovala, že k těm jídlům nedávají i recepty (smích). Ke svačině byla občas třeba i celozrnná sušenka nebo ovocný jogurt, takže nakonec i ty nenažrané chuťové buňky na sladké nezůstaly opomenuty. Dostávala jsem pravidelný přísun jídla a to, co se mi na tom líbilo dvojnásob, bylo poznání, že aby člověk zhubnul, tak nemusí chroupat jen syrovou mrkev nebo hlávkový salát, ale může se stravovat víceméně normálními jídly.

A co množství jídla? Přece jenom se jedná o redukční program, měla jste hlad, nebo vám to stačilo?

No, to byl trošku problém. Tedy ze začátku. Přiznám se bez mučení, že první týden jsem skučela hladem. Ty porce mi připadaly neskutečně malé a skoro jsem odpočítávala minuty do dalšího jídla. Nevěděla jsem, jestli jsem opravdu tak strašně rozežraná, nebo jsou ty porce skutečně malé. Když jsem si představila, že až do konce života, kdybych se od teď stravovala podle pravidel, měla jíst jen takhle málo, tak mi to připadalo příšerné. Ale vydržela jsem to, a jakmile jsem po prvním víkendu překonala krizi, najednou to přešlo. Hlad jsem mít přestávala a najednou mi to stačilo a ty porce mi připadaly tak akorát. Skutečně jsem měla jen vytahaný žaludek, a když se scvrknul do normální velikosti, bylo všechno najednou bez problémů.

A teď otázka, která asi zajímá všechny čtenářky. Dostavil se po měsíčním krabičkové dietě konkrétní výsledek v počtu shozených kil?

Přesná kila nevím, protože nemám váhu. Odhaduji to tak na čtyři až pět kil, ale jak říkám, nevím to přesně. Ale úbytek cítím hlavně na oblečení. Hodně mi spadlo břicho, boky a stehna, takže džíny, které mi byly hodně těsné, teď musím nosit s páskem, aby mi nepadaly. Také se hodně zredukoval takový ten špek na břiše. Když jsem si sedla, vypadala jsem trochu jako panáček Michelin, a i když jsem stála, tak se pod oblečením rýsoval. Teď už moc vidět není, a když zatáhnu břicho, tak si můžu dovolit i víc vypasované tričko. A hodně to cítím v kolenou, když jdu po schodech.

Spojila jste dietní stravovací režim i s nějakou pohybovou aktivitou?

Bohužel ne. Vím, že by to bylo rozhodně lepší, ale nějak jsem to nestíhala. Odhodlávám se k tomu už docela dlouho, ale znáte to, čas, peníze, únava, práce... vždycky se najde nějaká výmluva. Ale jednou se vážně přemůžu, protože sama teď cítím, že to tělo by potřebovalo zpevnit.

Poslední otázka: Chtěla byste si krabičkovou dietu zopakovat?

Myslím, že někdy ano. Teď přes léto bych si ráda nechala v tomto ohledu volno, mám ráda všechny ty letní chutě, ovoce, zeleninu, a tak bych si ráda sestavila jídelníček sama. Doufám, že jsem se z této diety naučila dodržovat nějakou pestrost a vyváženost jídel, a hlavně i ty porce a příjem kalorií, tak si aspoň vyzkouším, jestli to teď budu schopná zvládat sama. Ale na podzim, až zase začne pracovní vytížení, si to možná zopakuji. Ono je to docela hodně peněz, tak si na to také musím postupně našetřit, ale rozhodně to nejsou peníze vyhozené.

Nedávno jsem četla na jednom magazínu článek o krabičkové dietě a v diskuzi tuto dietu někteří lidé zavrhovali. Psali tam hlavně o vysoké ceně a o tom, že z každé restaurace dokážou dovézt jídlo nebo si ho každý může nakoupit sám. Tak k tomu bych chtěla říct, že neznám restauraci, která by dokázala poskytnout zdravé, dietní, chutné jídlo v malé porci, a to ještě dvakrát denně pokaždé jiné. Kdybychom tedy vynechali ty snídaně. Stejně tak mi ukažte obchod, kde mi prodají jeden krajíc celozrnného chleba. Prodají mi třeba půlku bochníku, ale než ji sním, už dávno nebude čerstvá. Cena je sice docela vysoká, ale zas je třeba si od ní odečíst běžné výdaje za stravu, protože ke krabičkám už nic dalšího k jídlu není třeba kupovat. A dá se snížit ještě osobním odběrem jídla, jestli je to pro někoho výhodné. Takže ta výsledná cena zas tak šílená není. Za to, že to někdo vymyslí, uvaří, zabalí a donese až pod nos.

Na závěr bych ještě chtěla říct, že výhra mě moc mile překvapila, zkusila jsem se přihlásit víceméně náhodou, že kdyby to vyšlo, tak bych třeba měla konečně nějakou motivaci začít se sebou něco dělat. A pak jsem nevěřila svým očím, když jsem mezi výherci uviděla svoje jméno. A jak už jsem říkala, jsem nadšená. Zhubla jsem – to zaprvé. Naučila jsem se dodržovat nějaký lepší životní styl, tak snad si to udržím. Musím také říct, že se mi zlepšila pleť a necítím se tak unavená. Před tím měsícem, i když jsem měla příjem kalorií daleko vyšší, tak jsem vyšla schody a byla jsem na dně s dechem i silami. Teď cítím, že mám energii. A nakonec mám i daleko lepší náladu, protože spousta lidí, které potkám, tak si toho všimla a chválí mě, že dobře vypadám. Já vím, že abych vypadala ideálně, potřebovala bych takovou dietu držet rok, ne měsíc. Ale i ten měsíc mě neuvěřitelně nakopnul a povzbudil a jsem strašně ráda, že jsem to vyhrála právě já. Takže děkuju moc.

Čtenářky Kenny se ptala Meryl