Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Začal nový školní rok a já jsem si s odcházejícími prázdninami posteskla a zavzpomínala, jak těžce jsem tohle období snášela v dětství. Každý rok jsem se dlouho nemohla vyrovnat s tím, že dny volna a her už skončily a opět začaly jen povinnosti a učení. Že sluníčka je čím dál méně a dny se krátí. Zároveň se mi ale vybavila odpoledne strávená s družinou na školním dvoře. Nebyly tam žádné skluzavky a prolézačky, jenom asfaltové hřiště se starým basketbalovým košem a pár odrbaných stromů. Jeden byl dokonce téměř vyleštěný, jak jsme po něm všichni lezli. Většinou však kluci hráli kopanou a holky své oblíbené dívčí hry.

Jednou z nich bylo i skákání přes švihadlo. S radostí a nadšením jsme stále dokola skákaly tzv. školku. A přitom si vůbec nevzpomínám, že by mě potom bolelo celé tělo, tak jako dnes po jakémkoliv intenzivnějším pohybu. Byla to prostě zábava a žádnou z nás tehdy ani nenapadlo, kolik kalorií při skákání spálíme.

Roky nám však přibyly a najednou žádný rychlejší pohyb není tolik pružný jako tenkrát. Přesto si i v dospělosti můžeme švihadla dostatečně užít. Je to totiž praktické cvičební nářadí. Úspěšně jej používají i vrcholoví sportovci při kondiční přípravě. Je považováno za výborný prostředek pro rozvoj koordinace rukou i nohou, vytrvalosti a síly.

Když ho používají při trénincích např. basketbalisté či boxeři, proč bychom ho nemohly využít i my, zralé ženy jako vhodný způsob pro zlepšení vlastní fyzické kondice? Skákání přes švihadlo rozhýbe celé tělo. Nejvíce jsou zapojena lýtka a zadní část stehen, ale také svaly na rukou, ramenou a hrudníku. Kromě vytrvalosti pomáhá skákání přes švihadlo formovat svaly nohou, zmírňovat projevy celulitidy a zlepšuje činnost oběhového systému.

Obrovskou výhodou švihadla je také jeho praktická velikost, díky níž se vejde do kapsy, a zároveň nízké pořizovací náklady. I když se samozřejmě dají koupit i švihadla dražší, která mají v sobě dokonce zabudované digitální počítadlo.

Švihadlo bývá nejčastěji nylonové, které je lehké, ale hůř nabírá rychlost při skákání, nebo kožené. To je těžší a nutí více zapojovat svaly. Při skákání je důležitá délka švihadla. Měla by být přiměřená k tělesné výšce skákajícího. Správnou délku zjistíme tak, že si stoupneme snožmo na prostředek švihadla. Oba konce zdvižené nahoru by měly dosahovat k ramenům.

Při skákání je potřeba používat vhodnou obuv, abychom co nejvíce zabránili tvrdým doskokům, které mohou způsobit bolesti kloubů, zejména kotníků a kolen. Skáčeme se vzpřímeným trupem, pohyb švihadla vychází ze zápěstí. Mírně pokrčené paže držíme u těla a výšku skoku přizpůsobíme vlastním schopnostem a zdravotním možnostem.

Podle níže uvedených odkazů si můžete připravit vlastní tréninkový plán, který vám bude vyhovovat, anebo se vrátit do dětských let a zkusit si zopakovat svou „školku“.

Hodně radosti z pohybu přeje