Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Rozložení věcí na fotce – kompozice:

Jak něco vyfotit, aby to vypadalo dobře? Pamatujte na následující rady:

- zapomeňte na střed fotky, zapamatujte si třetiny!!! Nesnažte se umísťovat focený objekt přímo do středu fotky, ale do jejích třetin. Snažte se, aby postavám nechyběly nohy nebo věci okolo nich (motorky, kola, auta, děti...). Hlavně neumísťujte obličej do středu – fotka vypadá děsně, většinou chybějí nohy apod.

 

- pozor na vyrůstající komíny/stromy/antény z hlavy foceného člověka

 

- pozor, aby horizont neřezal modelu hlavu vejpůl

 

 

- když fotíte postavu nebo skupinku, snažte se, aby pozadí za nimi nebylo moc výrazné a nestrhávalo na sebe pozornost

 

- nebojte se neobvyklých úhlů (fotka navíc nic nestojí)

 

- nebojte se popojít blíž nebo dál k focenému objektu či od něj, aby se na fotce ani netopil, ani nepřetékal

 

 

- při focení pohyblivého předmětu se snažte, aby 2/3 fotky byly PŘED objektem ve směru pohybu – tj. aby vám objekt do fotky vbíhal!

 

Ještě to není ono

Asi takhle

 

- při focení krajiny – krajina 2/3, oblaka 1/3

- při focení oblohy – obloha 2/3 fotky, krajina 1/3

 

Focení dětí:

Focení dětí je za trest. Když nevíte jak na to.

Jak donutit bandu haj**ů, aby se všichni najednou podívali do foťáku? „Recept je prostý, Váňo. Na kilo hoven kilo cukru.“ Tolik praví klasik a my ho poslechneme. Prostě a jednoduše vykoukněte zpoza foťáku, zřetelně a jasně (tzv. jadrně) řekněte „HOVNO“. VŠECHNY děti se podívají na vás a vy je v tu chvíli vyfotíte. Podobně zabírá slovní spojení „CHCÍPLÁ KRYSA“.

Magická formule (hovno) zabírá již na děti od cca 1 roku.

Zaklínadlo (chcíplá krysa) se spíše hodí pro děti od cca 3 let. Při použití různých intonacích můžete docílit i různě silných nenucených úsměvů.

 

Jak vyfotit běhající děti a nedopadnout takhle?

 

Nastavte si ve foťáku tzv. sekvenční snímání. Princip spočívá v tom, že foťák fotí jednu fotku za druhou tak dlouho, dokud může (stačí mu vestavěná paměť) a dokud držíte spoušť.

No a potom chytnete dítě do hledáčku/LCD, zmáčknete spoušť, držíte. Při velmi neposedném dítěti – když musíme dítě objektivem sledovat (nebo při horším osvětlení) – je dobré sekvenční snímání podpořit zvýšením citlivosti ISO třeba z 100 na 200 (samozřejmě za cenu vyššího barevného šumu).

Na druhou stranu se dá ale sekvenční snímání použít i jako taková berlička místo stativu proti roztřesení fotky. Ve chvílích, kdy nechcete nebo nemůžete (špionážní akce apod.) použít blesk, si prostě místo focení jednotlivých snímků nastavte sekvenční snímání. Potom při focení, kdy se snažíte co nejmíň klepat foťákem, máte celkem velkou šanci, že v nafocené sérii bude aspoň jedna fotka o něco ostřejší než ostatní.

Makro:

Při focení makro snímků si nejspíše nastavíte makro režim a vesele fotíte. Všechno funguje dobře až do doby, kdy dojde světlo a přijde na lámání blesku. U focení makra s bleskem je problém v tom, že focený objekt je moc blízko, a proto blesk na fotce vypálí bílá místa. Řešení je celkem jednoduché. Při focení makra s bleskem si co nejvíc přibližte focený objekt pomocí zoomu. Makro vám potom nedovolí (kvůli zaostření) jít tak blízko a blesk nevypálí bílá místa.

Dalším, mnohem lepším řešením je digiťák postavit na ministativ. Nastavit expozici po dvou vteřinách od zmáčknutí spouště (kvůli rozmazání vlivem zmačknutí). Trpaslíkovi řeknete: „Začni malovat až dvě vteřiny potom, co byla zmáčknuta spoušť.“ A hotovo. Krásná prokreslená makrofotka je na světě.

Stativy:

Pro focení za špatných světelných podmínek nebo když chce být fotograf na fotce taky, je skvělý stativ. Když fotíme ze stativu, je nanejvýš vhodné používat opožděnou expozici, aby se stativ stihnul uklidnit, než foťák začne fotit. Stativy mám různé, liší se hlavně velikostí, hmotností a cenou.

Tak, dostali jsme se až ke stativům, kde pro dnešek skončíme. V týdnu si ale nějaký stativ koukejte koupit nebo vyrobit, protože příště ho budete zatraceně potřebovat. Můj první stativ byl monstrum ze dvou hliníkových plechů velikosti pohlednice, pěti šroubů M6, 3 nábojnic do signalizační pistole a kusu filcu. Nohy jsem musel vždycky někde ulomit, protože jsem je hrozně operativně navrhl z klacků (abych je nemusel tahat s sebou). Takže každému focení ze stativu předcházela desetiminutová předehra při hledání/lámání/řezání/ořezávání klacků, aby se vešly do těch nábojnic. Ale ušetřil jsem a stativ byl lehčí...

Ministativ za 150 Kč

Ministativ za 550 Kč

Stativ od 800 Kč

 

Příště se podíváme třeba na focení panoramat, pokusíme se ulovit nějaký meteorit, vyfotíme si romantickou řeku, zmrazíme kapku v letu...