Majušina cesta Jižní Amerikou. El condor pasa.
Málokdo ví, že tato světoznámá písnička je vlastně peruánská lidová. Ale snad každý ví, že kondor a Peru k sobě neodlučitelně patří. Za dobrého počasí se někdy nechá zanést až na okraj Nazkánské oblasti, ale jeho domovský přístav je v údolí Colca a jeho kaňonu stejného jména.
Kaňon Colca je nejhlubším kaňonem na světě. Jeho hloubka je 3400 metrů a délka přes dvě stě kilometrů. Leží v něm desítka malých indiánských vesniček, terasy s barevnými políčky, vyhlídky do údolí plného travin a kaktusů na každém kroku, zasněžený hřeben hor a hlavní lákadlo – vyhlídka Cruz del Condor. Odsud je na létající obry nejlepší výhled. Než se sem ale nahrnou davy turistů, projděte se po stezce vedoucí podél jižní stěny. Když si přivstanete, budete sami pozorovat úchvatný východ slunce, do červena zbarvené ledovce a stínohru celého údolí. A už je tu desátá hodina, kdy začínají kondoři vylétávat. Hluboko pod námi se začaly objevovat první perutě a než jsme se nadáli, kolem hlavy nám kroužila desítka ptáků. Spouště fotoaparátů cvakají jako o závod, turisté nadšeně vykřikují, jen kondoři nenechávají cloumat svým majestátem a vznešeně odlétají v dáli. Ačkoliv kondoři nelétají pokaždé a jejich vyhlížení je tak věc trochu nejistá, i bez nich je návštěva panenského údolí a jeho okolí okouzlující záležitost. Můžete podniknout několikadenní cestu napříč údolím, vylézt na šestitisícovou sopku Ampato nebo jen nasávat tradiční atmosféru indiánského venkova.
Ani ne dvě hodiny cesty dále na jih se nachází město Arequipa, známé také jako „bílé město“. Kdo do té doby byl zvyklý spíš na zaprášená a špinavá místa, bude u vytržení. Arequipa je celá postavená z bílého sopečného kamene sillaru, čímž už zdálky působí velice čistě, světle a vzdušně. Centrum je plné kostelů, klášterů, podloubí a arkád a určitě je z architektonické stránky nejzajímavější z celé země. Vždyť je zapsané i na seznamu UNESCO. Až se z bílé barvy unaví oči, zajděte si do kláštera Santa Catalina. I dnes zde žijí jeptišky, ale hlavně je to takové město ve městě. Za vstupní zdí jakoby byl jiný svět, maličké barevné domečky, labyrinty úzkých uliček, dostanete se do kuchyně s pecí, kde voní čerstvý chléb a uvidíte i koupelnu jeptišek pod širým nebem. Ehm, jistěže bez jeptišek. Mezi náměstíčky, kapličkami či kašnami se dají trávit dlouhé hodiny a z vyhlídky kostela pozorovat zasněženou sopku El Misti, na jejímž úpatí byla celá Arequipa vybudována.
Jen kousek od Arequipy leží chilská hranice, a tak kdo má čas, může se podívat alespoň do přístavního města Arica. Městečko je to malé, ale malebné. Stálé a příjemně teplé počasí, čisté upravené pláže a hora El Morro. On je to spíš takový kopec, na který se dá vystoupat i v sandálech, ale i když budete nahoře krapet popadat dech, odměnou bude pěkný výhled na celé okolí a hlavně na barevný přístav připomínající impresionistické obrazy francouzského venkova. A kdo by měl času ještě víc, může zabrousit až do nedalekého národního parku Lauca, který taktéž figuruje na seznamech UNESCO. Ale protože lamy, alpaky, vikuni nebo plameňáky lze bez problémů potkávat i na sousední půdě, vracíme se zpátky na území Peru. Původní plán, který zahrnoval návštěvu některé tradiční restaurace, překazila domorodá žena s dítětem na zádech. Na rohu ulice na provizorně rozdělaném ohýnku opékala bramboru s kusem masa a vonělo to tak báječně, že můj žaludek vydal přímý rozkaz. Znovu jsem porušila veškerá hygienická pravidla a potom ještě jednou, když jsem si šla přidat. Radost mi kazil jen smutný fakt, že zatímco já jsem za dvojitou porci zaplatila v přepočtu něco kolem naprosto zanedbatelných deseti korun, pro indiánku to byla částka, za kterou mi málem políbila ruku a za kterou bude své spící dítě v šátku živit týden. Ne masem a bramborou, ale hrstí kukuřičné mouky, ze které bude na slunci sušit placky bez chuti a bez zápachu. Pár korun mi stačilo i na ubytování, protože mi stačila jen studená voda. Za teplou je totiž dvojnásobná sazba. A teď už do hajan, protože ráno se jede na jednu z největších atrakcí. Jezero Titicaca.
Majucha a její cesta po Jižní Americe.:
- Konec dobrý, všechno dobré. Tak pojeďte také!
- Pláže, zmrzlina a umělý sníh. Štědrý den u protinožců.
- Prales, indiáni, pirani, a hamburgery. Toť Amazonie.
- Zemětřesení? Tak honem do Yungay.
- Huascarán. Nebo taky Pasto Rury.
- Civilizace nula. Kordilery.
- Posvátný klid Machu Picchu
- V srdci říše Inků
- Z druhé strany Titicaca. La Paz.
- Člunem po Titicaca
- Opice, velryba, pes, kolibřík, astronaut... prostě Nazca.
- Panamericanou za lachtany. Islas Ballestas. Majucha v Jižní Americe.
- Majucha a její cesta po Jižní Americe. Lima – město protikladů.
13.10.2009 Rubrika: Cestování | Komentářů 20 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Majušina cesta Jižní Amerikou. El condor pasa.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Majucha: A jaký jsi k nim měla PIN?
sharon: jistě, každý z nich musel říct heslo
Majucha: doufám, že chráněný styk....
talenka: dobře. Budu tedy detailně popisovat každý styk
Majucha: klidně do léta
Majucha: Jóóó, já chci až do jara
medved: a ono taky, tady je to hóóódně osekané, kdybych měla vyprávět o všem, co jsem viděla, tak bude jeden díl na deset stran a bude to vycházet až do jara
medved: tak příště, mně se zdálo, s ohledem na čas, že totéž se dá vidět i tady. Teda tam. Prostě v Peru. Tak příště vím, kam zamířit. Mně se hodně z chlapů líbili ti míšenci Inků s evropany, jinak pravda, nic moc. Ale ženský zas byli pěkný v nížinách, i když to je ta jejich relativita - do 30 jsou úchvatný, po 40 jakoby zestárly ze dne na den o půl století...
Tak to by se mi taky líbilo,ale zatím nic nehrozí,neb musím pracovat a pracovat...a vydělávat a vydělávat...Možná jednou,jestli taky zbyde na mě nějaký peníz,tak bych podnikla nějakou cestu hodně daleko .......(né na onen svět!!).
skoda, ze jsi minula narodni park lauca....my prave jeli pres ariku a laucu do la pazu a bylo to naprosto uchvatne. fakt to nejlepsi co jsme v jizni americe videli zasnezene sopky nad jezery, vsude plno zvirat, fakt nadhera
peruanci mi teda prisli vylozene hnusni, jsou mali, hranati a vetsine jsem koukala shora na hlavu, opravdu uchvacancujici peruanky jsou taktez male hranate ale deti jsou naprosto uuuuzasne nechapu, jak to je mozny
Kadla: no jistě, jak by jinak obdělávali půdu, že ano
Majucha: Nástroje mají excelentní? Jakože rýče, motyky a tak?
střevo ...jsem chtěla říct
zajímavé počtení, ozvalo se mi při něm cestovatelské
Moc pěkný článek , už se těším na další !!!