Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Průměrná britská žena je nezávislá, moderní, vydělává prakticky stejné peníze jako muž a na domácnost není sama. Dokonalý vzor emancipace. Za tyto výhody západoevropského stylu života ale musí zaplatit nedostatkem času pro sebe i pro rodinu.

Obrázek z české domácnosti, kdy manželky – ušlápnuté putičky – čekají na manžela s večeří, až přijde z práce, mrskne aktovkou do kouta a dá si nohy na stůl, v Británii najdete jen těžko. Britky uvidíte spíš na manažerských postech, kde vedou úspěšný reklamní tým, dobročinnou organizaci nebo třeba provozují vlastní praxi v oboru psychiatrie či alternativní medicíny. Za takovou práci také dostávají velmi slušně zaplaceno. Běžně zde ženy vydělávají dva a půl tisíce liber a více měsíčně, tedy nadprůměr.

Určitě není pravda, že na ostrovech nefungují rodiny, kde žena pouze plní roli matky, kuchařky, uklízečky a milenky v jednom. Většinou si však takovou pozici vybere sama. Životní náklady, zvlášť v Londýně, jsou totiž tak vysoké, že si to může dovolit jen majetnější rodina. Navíc společenský a profesní tlak vyvíjený na Brity je určitě silnější než v jiných zemích EU.

„Abych se uplatnila, musím pořád doplňovat v různých kursech svoje znalosti. Zcela běžně se tu ženy rekvalifikují i několikrát za svou profesní dráhu,“ říká Katka, která pracuje v oboru sociální péče a v Británii žije osm let.

Britky denně pracují osm hodin, což upravuje zákon. Podnikatelky ale tuto dobu většinou překračují a často si neodpočinou ani o víkendu. Projdete-li se městem, překvapí vás třeba, kolik tzv. beauty salonů a kadeřnictví má v sobotu a v neděli otevřeno do pozdních hodin.

„Konkurence nejen v mém oboru je obrovská. Abych přitáhla zákaznice, musím mít otevřeno i o víkendu. Navíc většina žen je tolik vytížena, že čas má prostě jen tehdy,“ vysvětluje Jill, majitelka kosmetického salonu v severním Londýně.

Vymoženosti britské kultury jsou au-pair a uklízečky, které má k ruce většina domácností. Nasazení, s jakým Britky pracují, totiž neumožňuje vést domácnost. Jednou či dvakrát za týden tak zaplatí cca 30 liber za uklízečku a asi 60 liber za au-pair. Jim přenechávají výchovu dětí již od plenek, protože se to jednoduše finančně vyplatí. V současnosti se ale i ve vládních kruzích diskutuje o tom, že takový způsob výchovy má negativní vliv na vývoj dítěte...

Jenže společnost se k ženám-matkám chová poměrně macešsky. Zaměstnavatel čerstvé mamince hradí ze zákona jenom půl roku mateřské dovolené. Po tuto dobu jí je taky povinen držet stejné nebo podobné místo. Pokud se žena rozhodne dovolenou prodloužit, nedostane nic. Pozici by jí sice zaměstnavatel pohlídat měl, praxe však může být jiná.

Prvních šest týdnů dovolené bere matka 90% výdělku, zbývajících dvacet týdnů už jen přibližně 108 liber týdně.

Od roku 2007 se mateřská dovolená v Británii prodlouží na 39 týdnů.

Výhodu tu ale mají ženy v tom, že se mohou o místo dělit. V praxi to znamená, že dva lidé pracují na půl úvazku ve stejné pozici. Trh je takových míst plný, o čemž si Češky mohou zatím nechat jen zdát.

Z Londýna