Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Plavky považuji za kus oblečení, který je nepřiměřeně drahý, nehezký, nepraktický, nehygienický a nepohodlný. Nejsem plovárenský povaleč; opalování mě nudí a být někde nasáčkovaná s tisícem dalších lidí mě přestalo bavit v okamžiku, kdy mi už nepřišlo vtipné skákat si na hlavu s ostatními puberťáky. Abychom si rozuměli - nejsem ani nudista, ani exhibicionista. Jenom chci mít svatý pokoj, a pokud pocítím potřebu namočit se v nějakém kusu vody, chtěla bych to provést bez zbytečného artistického čísla nenápadného převlíkání - a také bez studivého hadru přes břicho a přes prsa.

Na stěhování do USA mě děsily (mimo jiných, důležitějších věcí) právě rozšířené legendy o extrémní prudérnosti Američanů a strach z toho, jak mě bude někdo věznit proto, že bylo zahlédnuto mé pozadí. Můj nastávající do mě hučel, že pokud chci vidět jeho Ameriku zadních dvorků, mám doma nechat předsudky a soudit až věci, které skutečně zažiju. Slíbila jsem, že učiním vše, co je v mých silách, a seznámila se tak s místem, jež se stalo jedním z mých nejoblíbenějších tábořišť v Kalifornii.  

Buckeye Hot Springs

Pokud projedete Yosemity na východ, překročíte průsmyk Tiogu, ocitnete se v náhorní poušti u Mono Lake. Kousek na sever leží Bridgeport, ospalé pouštní městečko s výborným Hay Street Café. Že byste si nikdy nedali k snídani hamburger? Ani hamburger proložený na tři patra křupavým salátem, s avokádem? No dobře, tak nedali... A co palačinku s jahodami a šlehačkou, s nekonečnou kávou ve velkých hrnkách? Servírovanou milou sousedkou v zástěře; u stolku s výhledem na zasněžené vrcholky Sierry, rámovaným kostičkovanými záclonkami? V interiéru připomínajícím podkrkonošskou chaloupku, akorát že ty hory venku jsou třikrát vyšší?

To ale předbíhám - nevíte, kde jste strávili noc před božskou snídaní. Kousek na východ od Bridgeportu začíná Toiyabe National Forest. Národní les je mírně chráněné území, bez pakárny národních parků. Můžete tam chodit, tábořit, nechat se sežrat medvědem. Nesmíte si tam stavět trvalá přístřeší, nesmíte bez povolení lovit a v suchých letních měsících platí všeliká omezení rozdělávání ohňů. Kousek od Bridgeportu teče Buckeye Creek, veselá horská říčka, obrostlá voňavými borovicemi. Pod nimi je dost místa i stínu na táboření. Nenachází se tam žádný organizovaný kemp s kioskem a sprchami. Je tam něco mnohem lepšího - horký pramen. Z vysokého břehu stéká vařící sirnatá voda přímo do ledové horské řeky. Ráno vstanete a skočíte do pářící vany, s vyhlídkou na mlžnatý ranní les a zasněžené velehory. Co víc si člověk může přát?

Když si vlezete pod převis, jste v přírodní sprše. Horké. Venku je klidně 5°C.

Návštěvnící těchto přírodních divokých lázní se dělí zhruba na tři kategorie. Jedna jsou místní, kteří to používají jako koupaliště. Druhá jsou zastydlí hippíci. V šedesátých letech tu prý měli i jakousi osadu. Inu, sepětí s přírodou je fajn, ale pokud se váš kolega-objímač stromů denně koupe, je mnohem snesitelnějším společníkem. Třetí kategorie jsme my - lidi nesnášející organizované bydlení a davy.

U pramenů panují určitá nepsaná pravidla. Nikdy jsem tam neviděla nějaký nepořádek. Vždycky jsou pečlivě postavené a vyspravené kamenné hráze bazénků. A samozřejmě platí určité zásady i pro (ne)oblíkání. Pokud přijdete a v prameni se nikdo nekoupe, je na vás, zda půjdete nahatí, v burce a nebo v něčem mezi těmito dvěma extrémy. Několikrát jsme zažili, že pramen byl obsazen. V případě, že se tam rozvalovali naháči, stačilo pozdravit, svléknout se a zaplout do vody. U plavkáčů je slušností se optat, zda jim nebude vadit, když se svlékneme. Pak ale člověk musí počítat s tím, že cizí nahota jim vadit může. My jsme vždycky zvolili raději chvilku čekání a do vody vlezli, až když oblečenci odešli. Horký pramen funguje jako sauna, stejně se v něm nedá dlouho vydržet, takže není problém se prostřídat. Jednou jsme také dorazili a našli o dvacet metrů proti proudu rybáře. Samozřejmě oblečeného (byl konec října). Toho jsme se neptali na nic a prostě se svlíkli a vlezli do vody. Vzhledem k tomu, že dál hleděl na konec svého vlasce, předpokládám, že buď počítal s riziky rybaření v takové lokalitě, a nebo byl sádrový.

Horké prameny jsou na východních svazích Sierry poměrně běžné - a nikde, kde jsme byli, neměl nikdo problém s naší nahotou. Na druhou stranu, jak už jsem předeslala, nejsem exhibicionista a necítím potřebu se svlékat před větším množstvím lidí. Osobně mi tedy stav americké "prudérnosti" vyhovuje. Je mi příjemné, že na oficiálních veřejných koupalištích a v bazénech se nemusím dívat na něčí povislá prsa či svrasklý zadek. Na druhou stranu se sama můžu svlíknout v soukromí vlastní zahrady a také tam, kam vstupují lidé jaksi na vlastní nebezpečí. V místech, kde platí nepsané pravidlo, že si každý může dělat, co chce, pokud tím nikoho neobtěžuje; že jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda těch ostatních.