Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem člověk, který bere (asi příliš) vážně všechny výstražné nápisy. A cedule u odbočky na prašnou silnici jasně pravila, že cesta je nesjízdná. Manžel tvrdil, že to je hloupost, cesta vypadá náramně projetě a navíc si ušetříme zajížďku několika desítek mil. Kromě toho nikde není zakázán vjezd, je to zkrátka na nás a při nejhorším se vždycky můžeme vrátit. Podobná prohlášení od muže se zrakem planoucím objevitelskou vášní ve mně vzbuzují jisté pochyby. Ovšem osazenstvo protijedoucího džípu se na můj nesmělý dotaz tvářilo nechápavě – jistěže polňačka vede do Bodie, právě odtamtud jedou.

Město duchů uprostřed náhorní pouště.

Tentokrát jsem musela dát za pravdu manželovi i džípařům. Jedenáct mil do Bodie bylo navzdory ceduli stejně pokojných jako po jakékoliv asfaltce. A pak už před námi leželo opuštěné městečko v poušti. Bodie je opravdový ghost town, město duchů. Poslední obyvatelé odešli v roce 1936 a v domech po nich zůstal nábytek, nádobí, šaty a věci denní potřeby. Dnes vše pokrývá vrstva prachu. Město má status státního parku, je zachované v původním neladu, a tak se můžete toulat prašnými ulicemi, kde vám i za slunečného dne bude naskakovat husí kůže. Zdá se, že místní duchové jsou vděční za jakéhokoli návštěvníka a neváhají vám společensky funět za krk na každém kroku.

Snad nejslavnější stavba Bodie - metodistický kostel.

William S. Bodey tady na východní straně Sierry, severně od jezera Mono, objevil zlato roku 1859. Krátce nato zmizel v blizzardu, když se vypravil pro zásoby do Monoville. Osadu pojmenovali na jeho počest, ale s pravopisem si tehdy zjevně nikdo moc starostí nedělal. Bodey se někdy psal také jako Body a název městečka se nakonec ustálil na Bodie. Zlí jazykové tvrdí, že to bylo proto, že se místnímu písmomalíři nevešla spodní nožička od malého "y" na ceduli. Ve skutečnosti se tak nejspíš stalo kvůli zpřehlednění výslovnosti. Roku 1876 nalezla Standard Company větší množství zlaté rudy a Bodie se rozrostlo z tábora o dvaceti lidech v desetitísové kypící hornické město. Na Hlavní třídě, jež měří míli, vesele existovalo více než šedesát saloonů. V Bodie jste mohli nalézt zábavu dle svého gusta – alkohol, hráčská doupata, prostitutky. Vysloužilo si pověst nejdivočejšího, nejhříšnějšího a nejnebezpečnějšího místa Západu. Hrobník byl v Bodie jeden z nejzaměstnanějších lidí; v průměru měl jednoho klienta denně a ten nezemřel sešlostí věkem.

Výstavní část města.

Benzínová pumpa.

Město však nežilo jen zločinem. Mělo dvě banky, kostely, několikery noviny, čtyři hasičské společnosti, železnici, odbory, hotely, všeliká řemesla a rušnou čínskou čtvrť. Číňani provozovali prádelny a opiová doupata, pěstovali zeleninu a zajišťovali městu přísun dřeva. Obyvatelé Bodie se chlubívali tím, že jejich město má nejširší ulice, nejnebezpečnější muže, nejhorší podnebí a nejohavnější whisky na Západě. Kořalka je dávno vypitá a muži mrtví, ale široké třídy a příšerné podnebí mohu potvrdit. Náhorní planina otevřená větrům – ve dvou a půl tisících metrech nad mořem – se v létě mění v rozžhavenou pec a v zimě v nehostinnou pustinu pokrytou metry sněhu. Jenom vidina zlata mohla někoho přinutit, aby v takových podmínkách zůstal. A když bylo vše vytěženo, lidé postupně zmizeli. Město začalo opět upadat již v roce 1883. Otevřené zůstaly jen dva doly. Většina obyvatel prostě odešla, nechala po sobě zařízené domy a živnosti, jako by se hodlali večer vrátit. Doposud zde stojí 170 budov. Zmizela (vesměs stanová) čínská čtvrť, kdysi druhé největší čínské osídlení po San Francisku. Centrum postihly dva požáry, jeden roku 1892, další v roce 1932. Zbyla jen tichá osada uprostřed vyprahlé pustiny, postupně podléhající času a zkáze.

Bodie se honosilo širokými ulicemi. Dům s věžičkou uprostřed obrázku je škola.

Do Bodie vedou jen prašné cesty, a tak se nestalo všeobecným turistickým cílem. Nenajdete tu prodejny kýčů, stánky s občerstvením ani "zaručené pravé" starožitnosti. V létě je volný vstup do maličkého muzea. Jinak můžete svévolně bloumat kolem opuštěných domů, přemýšlet nad funkcí roztodivného šrotu a nahlížet okny do opuštěných domácností a dílen lidí, kteří dávno zmizeli bůhví kam.

Můžete brouzdat mrtvým městem a přemýšlet, k čemu sloužilo roztodivné harampádí.