Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Už samotné slovo tchyně mi od malička znělo tak odpudivě, že jsem nepředpokládala existenci osoby tohoto druhu, která by mohla být hodná, milá, příjemná a pohledná paní. Žila jsem v přesvědčení, že hlavním úkolem tchyní je v pokud možno v co nejkratším čase dovést životního partnera svého dítěte do blázince, kriminálu nebo nejlépe rovnou do hrobu, a umožnit tak celé rodině se znovu úlevně nadechnout.
Jednoho dne se již osobní setkání s mojí budoucí tchyní nedalo odvrátit a já s obavami napochodovala v hodobóžovém oblečení do jejich panelákového bytu. Přivítal mě pouze přítelův otec a bratr, o kterém jsem až na místě zjistila, že je poměrně vážně mentálně postižený. „Nechtěli jsme vám to říkat, abyste si svatbu nerozmyslela,“ sdělil mi šeptem tchán a já přemýšlela, zda by to nakonec nebyl docela rozumný nápad. Ne, že by mi jakkoliv vadil postižený člen rodiny, ale že buď o mém charakteru nemají moc valné mínění, nebo se za toho chudáka stydí a to zas byla vada na jejich kráse pro mě. Potom se dostavila maminka. Důstojně vplula do víru dění jak aristokratické matrony ze starých filmů pro pamětníky, ale místo elegantní dámy mi na první pohled připomněla Auroru krátce před potopením. Tmavá, zhruba stodvacetikilová dáma, oblečená v předválečném modelu domácího úboru, s makeupem Adamsovy rodiny, vědoma si svého nadřazeného postavení důstojnické paničky v domácnosti a střílející svým arzenálem zbraní po každém, kdo by chtěl její postavení jakkoliv ohrozit.
Začal společný oběd, což byla pouze zástěrka pro křížový výslech. Už chyběla jen lampička do obličeje. Ostatní jen útrpně mlčeli a snažili se vypadat, že vůbec neexistují. Zachránil mě až postižený bratr, který se vyzvracel zpět do svého talíře. Nemohu od té doby vidět křenovou omáčku. Nicméně akční změna způsobila, že na další otázky nebyl čas. Tchyně mi věcně sdělila, že sice nejsem nic moc, ale že jsem pořád lepší než její první snacha. Asi jsem to měla brát jako kompliment.
Na naši svatbu se dostavila pozdě, v pohřebním oblečení, líčení i náladě. Nebrajíc ohled na všechny dohody přitáhla v srpnovém parnu několik krabic s tukovými dorty, a rozesela tak mezi všechny hosty a jejich rodinné příslušníky, přátele, kolegy či sousedy nezapomenutelné bakterie salmonely. Bezohledně se pokoušela řídit i náš další život, do kterého vstupovala, jak se jí zachtělo, a jakýkoliv odpor z naší strany provázela buď hysterickými výkřiky, nebo uraženým mlčením. Moji přízeň si nikdy nezískala, ale musím přiznat, že i když se naše manželství rozpadlo po několika krátkých týdnech, tchynina osoba i pro celou moji rodinu zůstala nezapomenutelná navždy.
Nicméně nikdy jsem neměla důvod ji začít oslovovat tak, jak jsem často slyšela nazývat své tchyně ostatní. Baba, kráva, semetrika, zmije... Pro mě to vždycky byla jen paní M. Nedokázala bych si však ani představit, že bych jakoukoliv jinou, třeba i moc hodnou, mohla oslovovat maminko. Maminka je pro mě pořád jen jedna. Ta moje.
Jak oslovujete své tchyně či tchány vy? A jaký spolu máte vztah? Dáváte bomby pod rohožku, nebo se na jejich návštěvu těšíte?
2.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vrani: 
Vrani: já vím že je to hnusný, ale to by jsi jí musela znát. Takže si vždycky říkám, že to má za to jak se k nám chová chladně, tak jí to prostě opětujeme. Když mě třeba vadí když se nám narodil malej tak ho viděla celkem během půl roku jenom dvakrát. bydlí od nás 25 kilometrů a nedokážou přujet a ani si ho třeba půjčit na procházku nebo tak něco. V tom pak už ti ten člověk přijde chladnej a divíš se proč se tak chová. To je na dlouhý lokte a každej prostě má svoje vztahy jiný. Já bych jednou takováhle nechtěla být, i když jak říkáte nikdy nevíš. To je ještě daleko, ale pokud to půjde budu se snažit bejt jiná už jenom proto, že budem všichni jedna rodina.
Moje tchýně už nežije,ale nebyla špatná.Na začátku jsme se neshodly,půl roku jsme se moc nestýkaly,pak jsme si na rovinu řekly co a jak,no a od té doby bylo vše O.K. Oslovovala jsem ji mamko,potíže mi to nedělalo,do ničeho mi nekafrala a já ji taky ne.Jednou týdně jsme nebo jednou za čtrnáct dní jsme se kní odpoledne stavili na kafe,poptat se jak se jí daří a jestli něco nepotřebuje.Bydlel u ní ještě manželův mladší bratr,takže nebyla sama.Manželův nejmladší bratr je věkem stejně starý jako já,má za ženu moji kamarádku a brali se rok před náma
.Otec manželovi zemřel ještě dříve než jsme se poznali.
Takže si nemůžu stěžovat.Já jsem dopadla dobře.Můj manžel si taky nestěžuje(aspoň o tom nevím),naši s ním vychází dobře.
***********************************************************************************
Tak a teď něco pro uvolnění:
Potkají se dvě známé a ta jedná se ptá.
Tak jak se všichni máte?A co syn a dcera?
A ona:No oba jsou už z domu.
Dcera se vdala,má se super,je doma,chodí do kina,divadla,pořád po nákupech,ten její jí dáva dost peněz,může si vše dovolit,odpoledne si zajde ven s přítelkyněmi,protože ten její musí pracovat,večer jdou do restaurace,takže nemusí vařit,no zkrátka pohoda.
A co tvůj syn???
Tak ten je chudák.Vzal si takovou semetriku která nechodí do práce,odpoledne vysedává s kamarádkami,chodí do divadla,kina,pořád nakupuje a večer ho ještě táhne do restaurace.Ani mu neuvaří když celý den dře v práci aby donesl domů dost peněz.
Nějak nechapu tu radost z toho, že vnouče nechce k babičce a ještě ho v tom podporovat.
Teď si mě třeba sežerte 
ale když tu čtu vaše někdy dost nenávistné příspěvky o tchýních, tak jak se budete chovat jako tchýně vy? Nedělám si iluze, že budete zrovna ty milující...
.gif)
Vrani:
Mam prima tchyni, zije nekolik tisic kilometru od nas
ale rikat ji maminko tak bych si pak hubu savem vyplachnout musela
Tak já mám také tchýni s velkým "T". A to abych jí popsala, by zabralo půl dne, takže jenom jedním slovem hrůza
za těch 9 let co znám svojí "skoro" tchýni. Ze začátku to bylo jakš takš dobrý, ale co začala o nás s mým
mluvit všude po známých a příbuzných a všude o nás něco kecala, se zvyšovaly otáčky, tak dneska když má přijet nebo my tam se mi otvírá kudla v kapse
.Prostě a jednoduše NENÁVIDÍM JI
toť vše a čím víc jí znám tím víc mi vadí.
Zrovna včéra jsme jí byli popřát k narozeninám a co mě těšilo, že malej 
k ní nechce jít a že se jí bojí
Dobře jí tak můře jedný
A přeji všem co mají hodnou tchýni, která se chová ke svým snachám nebo zeťákům hezky a hlavně upřímně a s láskou, jen to nej nej nej. 
Tohle mi připadá jak hon na tchýně - čarodějnice. Rodina manžela je děs, ta moje je super. Je to tak opravdu?
Mám dvě tchýně každá je jiná, každá má své chyby - jedna je miloučká jak medíček, ale za zády dokáže seknout, druhá zase je baba generál hovno není sprosté slovo, ale jedná zase přímo. Bylo by fajn, kdyby se namixovaly a z jedné byly dvě. Ale mám je ráda obě, naučila jsem se vycházet s oběma a naučila jsem se chovat k nim. Vždycky si říkám, že jednou budu v jejich kůži a kdo ví jaká budu...
omlouvam se za preklepy
Ja oslovuju tchyni jmenem,nabidla mi to a tykame si. navzajem se respektujeme,neleze nam do zivota a ani nam neradi.Jen pokud vi ze potrebujeme pomoct tak se zepta.
Na navstevu s eohlasi bud 3dny dopredu anebo jednou za mesic jedeme na navstevu.
Ted byla tchyne nemocna,bylo ji zle svagrova se o ni nemohla postarat tak jsme si ji vzali k nam dopmu ze se o ni postarame,byla moc vdecna a podekovala a nefusovala se mi do vareni,do niceho.
Proste my obe se navzajem respektujeme.
Ale predchazela tomu domluva co se smi a co ne,predtim jsme ji nesnasela,vazne.Tak jsme ji rekla spoustu veci a od te doby klidek a manza je na moji strane
Skorotchýni oslovuju jménem a tykám jí. Nabídla mi to sama asi rok po tom, co jsem začala se svým drahým žít. Do té doby jsme si vykaly vzájemně. Jí sice občas uklouzlo "ty" a bylo to takové podivné, ale na druhou stranu oceňuju, že nevzala jako samozřejmost, že mi může tykat bez dohody. Stejně jako že mi ani nenabízela, abych jí říkala "maminko", na to bych nepřistoupila, mámu mám jen jednu. Neshodneme se ve všem, ale vpodstatě spolu vycházíme dobře. Zato skorotchána neoslovuju, ani nevím jak bych ho oslovovat měla. Ostatně já se s ním vůbec moc nebavím, takže je to jedno.
Můj polovic mým rodičům taky tyká a říká jim jménem. Připili si na tykání, když jsem jim po pár návštěvách nenápadně naznačila, že přítel neví, jak jim říkat.
.jpg)
SaraScofield: Jo děvče, sbalit fidlátka a odstěhovat se na druhý konec republiky a neřešit jak to dopadne doma. Buď manžel přijde za tebou a je to nebo ne 
. Když zůstaneš tak se to nevyřeší a až doroste ten puboš, bude hůř.
Je o rok starší než má dcera..omlouvám se, nějak to vypadlo.
Mé tchýni neříkám nijak, když na ni potřebuji zavolat, pověřím děti, nebo manžela. Je to zlá osoba, která na všech vidí jen to špatné, nemá nikoho ráda a i vlastní 4 děti pomlouvá mezi sebou, což teda já ze své rodiny a dětství neznám.Brr. S manželem jsem spolu už 12 let a máme společný dvůr s jeho rodiči a to je něco. Manž. bratr je odstěhovaný s rodinou, sestra také a my máme postavené vzadu ve dvoře. V domě ji zůstal jen malý šmejd, jak já mu říkám, 14tiletý manž. bratr. Je vidět, že je nejmadší a taky se tak k němu přistupuje. Je o rok než má dcera. Můj manžel je dost po ní a já někdy šílím. Je jako malé dítě, pořád po něm něco uklízet, je fuška. Vzdala jsem to a nedělám to. A to je právě kámen úrazu. Jelikož máme společný dvůr, pořád se něco děje. Manžel opravuje doma auta. Ptal se své matky, jestli může, ano, co by nemohl, bude někde platit za dílnu. No jo, ale ted je všude všechno, tam kousek plechu, tam pneumatika, tam nárazník...A kdo to poslouchá, já. Už ji odpovídám, Mluvíte na mě? Ale já to tam nedala, at si to uklidí manžel.jednou mi dokonce tchán řekl, že když jsem si ho vzala, musím to po něm uklidit. Řekla jsem, že nemusím, že nemůžu za to, že ho za dvacet let života nenaučili pořádku, že já už to nenapravím. A že tak vychovávají i toho smrada nejml.bráchu. To jsem měla najednou zase titulů. Tchýně s tím oběhala všechny své kamarádky a dokonce s tím zaběhla i do mé práce, tam mi to samozřejmě spolupracovnice povykládaly a jen mě politovaly. Zkrátka, má tchýně mi škodí už mnoho let. Nejvíc mě štve, že je na mě sprostý i ten nejmadší a jim to nevadí, on se tak chová i ke svým sourozencům a vlastně někdy i k nim. Prostě se tu nic neřeší přímo, ale vše za zády.Jsou to pokrytci!! Někdy mám chut to tu už konečně zabalit a vypadnout. Prostě těm jejím klepům se nelze ubránit. Má někdo nějakou fajn radu? Přivítala bych to. Díky
Jéje holky já měla skvělou tchýniBabička v tom nejnej 
bohužel už tři roky není
přeji všem takovou tchýni,jakou jsem měla já
