Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Už samotné slovo tchyně mi od malička znělo tak odpudivě, že jsem nepředpokládala existenci osoby tohoto druhu, která by mohla být hodná, milá, příjemná a pohledná paní. Žila jsem v přesvědčení, že hlavním úkolem tchyní je v pokud možno v co nejkratším čase dovést životního partnera svého dítěte do blázince, kriminálu nebo nejlépe rovnou do hrobu, a umožnit tak celé rodině se znovu úlevně nadechnout.
Jednoho dne se již osobní setkání s mojí budoucí tchyní nedalo odvrátit a já s obavami napochodovala v hodobóžovém oblečení do jejich panelákového bytu. Přivítal mě pouze přítelův otec a bratr, o kterém jsem až na místě zjistila, že je poměrně vážně mentálně postižený. „Nechtěli jsme vám to říkat, abyste si svatbu nerozmyslela,“ sdělil mi šeptem tchán a já přemýšlela, zda by to nakonec nebyl docela rozumný nápad. Ne, že by mi jakkoliv vadil postižený člen rodiny, ale že buď o mém charakteru nemají moc valné mínění, nebo se za toho chudáka stydí a to zas byla vada na jejich kráse pro mě. Potom se dostavila maminka. Důstojně vplula do víru dění jak aristokratické matrony ze starých filmů pro pamětníky, ale místo elegantní dámy mi na první pohled připomněla Auroru krátce před potopením. Tmavá, zhruba stodvacetikilová dáma, oblečená v předválečném modelu domácího úboru, s makeupem Adamsovy rodiny, vědoma si svého nadřazeného postavení důstojnické paničky v domácnosti a střílející svým arzenálem zbraní po každém, kdo by chtěl její postavení jakkoliv ohrozit.
Začal společný oběd, což byla pouze zástěrka pro křížový výslech. Už chyběla jen lampička do obličeje. Ostatní jen útrpně mlčeli a snažili se vypadat, že vůbec neexistují. Zachránil mě až postižený bratr, který se vyzvracel zpět do svého talíře. Nemohu od té doby vidět křenovou omáčku. Nicméně akční změna způsobila, že na další otázky nebyl čas. Tchyně mi věcně sdělila, že sice nejsem nic moc, ale že jsem pořád lepší než její první snacha. Asi jsem to měla brát jako kompliment.
Na naši svatbu se dostavila pozdě, v pohřebním oblečení, líčení i náladě. Nebrajíc ohled na všechny dohody přitáhla v srpnovém parnu několik krabic s tukovými dorty, a rozesela tak mezi všechny hosty a jejich rodinné příslušníky, přátele, kolegy či sousedy nezapomenutelné bakterie salmonely. Bezohledně se pokoušela řídit i náš další život, do kterého vstupovala, jak se jí zachtělo, a jakýkoliv odpor z naší strany provázela buď hysterickými výkřiky, nebo uraženým mlčením. Moji přízeň si nikdy nezískala, ale musím přiznat, že i když se naše manželství rozpadlo po několika krátkých týdnech, tchynina osoba i pro celou moji rodinu zůstala nezapomenutelná navždy.
Nicméně nikdy jsem neměla důvod ji začít oslovovat tak, jak jsem často slyšela nazývat své tchyně ostatní. Baba, kráva, semetrika, zmije... Pro mě to vždycky byla jen paní M. Nedokázala bych si však ani představit, že bych jakoukoliv jinou, třeba i moc hodnou, mohla oslovovat maminko. Maminka je pro mě pořád jen jedna. Ta moje.
Jak oslovujete své tchyně či tchány vy? A jaký spolu máte vztah? Dáváte bomby pod rohožku, nebo se na jejich návštěvu těšíte?
2.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Moje tchyně je od pohledu generál! Už to,že vypadá a chová se jako muž Je šílená,bydlí naproti v baráku a to si ještě stžovala, že nám nevidí do oken, že to máme na jinou stranu když sem čekala malého,chodila k nám denně!!!!Já měla nervy na dranc,neměla sem klid,chtěla sem si lehnout,měla sem rizikové a když sem ulehala do postele, tak šíllený zvonek a tam tchyně...no seděla u nás hodinku-dvě a mluvila jen ona,já jen zívala jak se narodil malý,došla do porodnice s chřipkou!!! Tak sem ji,jak odešla,napsala zprávu,at už za námi do porodnice nechodí Od porodu sem u ní byla 3x a naposledy v březnu.Od té doby se nebavíme! Resp. já se nebavím s ní!! Neustále mi kecala do výchovy,že náš malý bude rozmazlený,at sem na něj přísnější...atd... a vyvrcholilo to tím, že,když sem tam nebyla, dala mému tehdy 1 měsíčnímu synovi na zadek,pže si s ním nevěděla rady a plakal... sváděla to na to, že je rozmazlený... od té doby sem s ní skončila!!! Definitivně! A je nám moc dobře,i když to partner nemůže do ted vydýchat, že sem ji zazdila...
Já své tchýni říkám Jano , sama mi řekla, že jí mám říkat jak chci jestli mami a nebo jménem, tak jsem si vybrala to jméno . Ale mám docela štěstí, moc se nevidíme a ona nám do ničeho nekrafe, takže v pohodě
icka: To není jen ve slově tchýně - takováhle musela být i v mladém věku. Na to nejsou už ani slova ....... doufám, že se syn (její) nedal.
Zdravím všechny otrlé,co si prožily a nebo prožívají svou životní zkušenost na téma tchýně.Pro mě dnes už jen slušně řečeno maminka od prasátka Se svým manželem jsme spolu 7 let a z toho 6 let manželé.První návštěva byla taky asi 100kilová paní,samozřejmě podnikatelová,tchán byl totiž ůspěšný podnikatel,ale tchýně chudinka na důchodě,které manžel každý měsíc vysolil na stůl v době vejplatní pěkný balík peněz,aby si chudá důchodkyně mohla cpát nácka po cukrárnách a nakupovat pro dětičky od vzdělané a študované dcerušky hadry a hračičky.Na naše děti skoro vůbec nemyslela,teda na našeho prvního syna si občas vzpoměla,ale nabylo to pravidlem.Tadyta chudá důchodkyně,jak ze sebe vždycky dělala,když se můj manžel ozval nato,že není ke všem svým vnoučatům spravedlivá,pokaždé odpověděla jen jedno"TA TVOJE MENŽELKA JE ALE ZÁVISTIVÁ" a korunu tomu nasadila,když jme čekaly druhé miminko a řekla,že nechce,aby se miminko narodilo.Dělala nám celých 7 let neustálé naschvály,nesnesla pomyšlení,kdyby byl za dobře její syn a dcera,nesnášela,když si tchán liboval,jak jsou jeho děti a vnoučata spokojená.Neustále mu vsugarovávála do hlavy nedostatky ze synovy strany a jak se prý o manžela špatně starám.Sedm let jsem od tchýně minimálně jednou za měsíc slyšela,jak bude její syn,až ona bude stará oni pečovat.S každou blbostí otravovala,že potřebuje odvézt z procházky,odvézt na trh,do krámu,na večeři,do divadla atd atd.Potom tchán onemocněl a ona už přesně půl roku před jeho smrtí věděla jak naloží stím,co zdědí.Před nedávnem tchán umřel a pár dní před jeho smrtí si dovolila říct před mým manželem "TO BUDU BOHATÁ VDOVA" vůbec se nestyděla,ona je totiž takové povahy,že se nemá zaco stydět a ona si může dovolit i to,co si leckdo nedovolí.Přesně den po tchánově ůmrtí,si pozvala syna,kde už čekala s dceruškou a právníkem,aby jim podepsal smlouvu,kde se vzdává dědictví.Tak todle by nepobral ani kůn,co tady ta chudá důchodkyně p
Nečetla jsem příspěvky,protože jich je hafo a beztak to jsou příspěvky na téma - hrozná tchýně a chudinky snachy - ! Ale jak sleduji mladé ženy a maminky, jak všechno vědí nejlíp, tak budoucí ženy jejich synů " Střezte se !" Budou kecat do všeho možná víc jak jejich tchýně .
Tak a jen do mě milé snachy !!!
Tchýni jsem před svatbou vykala a říkal paní X, na svatbě mi vynadala, co jí vykám, že jí mám tykat a říkat jménem. Nějakou dobu mi to trvalo, radši jsem se oslovení vyhýbala, dneska už s přehledem tykám a jsem dokonce na ní trochu drzá (ps: s ní to ani jinak nejde ) Tchýně je na něco fajn, hlavně miluje naše děti, pomůže když je potřeba, ale taky mi na ní dost věcí štve- její jistá neomalenost, ukecanost a neschopnost tolerovat naše názory a přání (např. ohledně výchovy a výživy našich dětí). Tchán má novou ženu, jemu vykám, spíš neoslovuji, vyjímečně pane X, jeho novou ženu poslední dobou občas oslovím jménem a vykám. Oba jsou fajn, ale nedovolím si k nim rozhodně to co k tchýni- ta už je skoro jako kámoška, která mě často rozčiluje . Děti babičkám a dědům říkají babička- děda a jménem, aby je rozlišily, jsme s manželem totiž oba z rozvedených rodin, takže o babičky a dědy není nouze . No bohužel se sešli dva dědové Láďové, tomu jednomu říkal nejstarší syn jako malý děda bebí, neb je dlouhodobě nemocný.
Almega: Hodí nehodí, jednou je dědečkem. Manžel vezl kdysi starší dceru narychlo do porodnice ai sestřičky se ho ptaly, jestli bude jako otec dítěte při porodu. Manželovi vylezly oči přes obroučky brýlí ven a prohlásil, že on je otec rodičky. A když jsem šla já s prvním vnukem na procházku, tak se za mnou lidi otáčeli, že jsem už postarší matka. Manželovi bylo jako novopečenému dědovi 40 a oba dva jsme byli hrdí na to, že nám vnuk říká babi a dědo.
Beztak je to divné, že ti budoucí manžel neřekl o postiženém bratrovi. Asi měl opravdu strach, že by sis ho nevzala.Než bych si budoucího manžela vzala, chtěla bych vědět všechno o postižení jeho bratra, protože bych měla strach o naše budoucí děti.
Majucha: ...a já si myslela, že mě syny udělal manžel a on to byl nejvyšší?teda to se ten můj nesmí dozvědět, je děsně žárlivý
a k tomu dědictví tchýní našich vašich dětí. Moje babičky byly jako babičky milionové, rodiče o nás vlastně ani nevěděli, protže všechny víkendy i prázdniny se o nás babičky vlastně tahaly i když vzjemně se nenáviděly jako tchýně si neměly co vyčítat, byly hrozné obě dvě, moje matka není ani tchýně ani babička takže to asi moc nefunguje, na druhou stranu vidím jak našim dětem chybí to co jsme zažívala já, takže jim to určitě budu vynahrazovat na dětech,ale jeko tchýně budu jistě neutrální, nesnáším kafrání do života tak proč bych to měla dělat svým dětem potažmo jejich partnerům
Děti mají na CD dobrou písničku od Svěráka a Uhlíře
Po Petříně šly dvě tchýně
jen tak na špacír,
že si pohovoří
jak je snachy moří.
Byly celé ovdovělé,
byly samé ach,
neboť hovořily o snachách.
Blízko Máchy šly dvě snachy
jen tak na špacír,
že si pohovoří
jak je tchýně moří.
Byly celé znachovělé,
žádný vtip a smích,
neboť hovořily o tchýních.
"Bacha, snacha!"
"Bacha, tchýně!"
rozléhá se po Petříně.
Žádné strachy, až se snachy
stanou tchýněmi,
tak si pohovoří
jak je tchýně moří.
Moří, moří, neumoří,
i když je tu věk,
tchýně mají tuhý kořínek.
Až ze mně jednou bude tchýně(jestli!),tak rozhodně nestojím o to,aby mi cizí kluk(holka)říkali mami !! a za název Babi (i kdybych měla 100 vnoučat)budu vraždit.Manžel už má vnučku a ta mu říká jménem,zeťák taky,jen velmi zřídka mu vnučka řekne dědo,ale všichni vidíme,že se to k němu naprosto nehodí....
Linda: já nevím já tou dobou chodil do první třídy
Ota: neco mi to nápadne pripomíná . Hele jsi si jistý, jako 100% jistý, ze ten tvuj tchán nekdy pred nejakými 44 lety nemel neco s mou predrahou tchýní?
A ted jdu dom, uzijte si víkend
Linda: nemyslím si nic jiného i když třeba můj tchán je bez instrukcí a "rukovodství" v podstatě v kuchyni neschopen si i uříznout chleba.. lépe řečeno když jsem ho sledoval tak jsem pochopil proč mají u nich v rodině takový zvyk, že tchyně vždy jednu čtvrtku šumavy "předkrájí do foroty" a přihodí do pytlíku k té druhé celé.
To byla akce :
1.napřed otevřel 3 šuplíky aby našel nůž
2. vyndal několik nožů a u chleba si je poměřoval z hlediska vhodnosti
3.pak hledal prkénko
4. pak filozofoval nad chlebem jaká je tak asi správná síla krajíce
5. uřízl chléb a nůž okamžitě dal do výlevky
kdybych to neviděl na vlastní oči tak nevěřím
Stanik: copak muzský, na spálený vode oddelal jenom konvici (nez jsme si porídili elektrickou), ALE pubertáci v kuchyni = smrt do domu!!! Pekly výbornou - to jim musím uznat - cokoládovou buchtu, ale spotrebovaly na ní pulku lednicky a spíze a kousky cokolády a kakaa v ruzném skupenství jsem jeste týden potom nacházela vsude.... i pod filtrem v odsávaci