Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Už samotné slovo tchyně mi od malička znělo tak odpudivě, že jsem nepředpokládala existenci osoby tohoto druhu, která by mohla být hodná, milá, příjemná a pohledná paní. Žila jsem v přesvědčení, že hlavním úkolem tchyní je v pokud možno v co nejkratším čase dovést životního partnera svého dítěte do blázince, kriminálu nebo nejlépe rovnou do hrobu, a umožnit tak celé rodině se znovu úlevně nadechnout.
Jednoho dne se již osobní setkání s mojí budoucí tchyní nedalo odvrátit a já s obavami napochodovala v hodobóžovém oblečení do jejich panelákového bytu. Přivítal mě pouze přítelův otec a bratr, o kterém jsem až na místě zjistila, že je poměrně vážně mentálně postižený. „Nechtěli jsme vám to říkat, abyste si svatbu nerozmyslela,“ sdělil mi šeptem tchán a já přemýšlela, zda by to nakonec nebyl docela rozumný nápad. Ne, že by mi jakkoliv vadil postižený člen rodiny, ale že buď o mém charakteru nemají moc valné mínění, nebo se za toho chudáka stydí a to zas byla vada na jejich kráse pro mě. Potom se dostavila maminka. Důstojně vplula do víru dění jak aristokratické matrony ze starých filmů pro pamětníky, ale místo elegantní dámy mi na první pohled připomněla Auroru krátce před potopením. Tmavá, zhruba stodvacetikilová dáma, oblečená v předválečném modelu domácího úboru, s makeupem Adamsovy rodiny, vědoma si svého nadřazeného postavení důstojnické paničky v domácnosti a střílející svým arzenálem zbraní po každém, kdo by chtěl její postavení jakkoliv ohrozit.
Začal společný oběd, což byla pouze zástěrka pro křížový výslech. Už chyběla jen lampička do obličeje. Ostatní jen útrpně mlčeli a snažili se vypadat, že vůbec neexistují. Zachránil mě až postižený bratr, který se vyzvracel zpět do svého talíře. Nemohu od té doby vidět křenovou omáčku. Nicméně akční změna způsobila, že na další otázky nebyl čas. Tchyně mi věcně sdělila, že sice nejsem nic moc, ale že jsem pořád lepší než její první snacha. Asi jsem to měla brát jako kompliment.
Na naši svatbu se dostavila pozdě, v pohřebním oblečení, líčení i náladě. Nebrajíc ohled na všechny dohody přitáhla v srpnovém parnu několik krabic s tukovými dorty, a rozesela tak mezi všechny hosty a jejich rodinné příslušníky, přátele, kolegy či sousedy nezapomenutelné bakterie salmonely. Bezohledně se pokoušela řídit i náš další život, do kterého vstupovala, jak se jí zachtělo, a jakýkoliv odpor z naší strany provázela buď hysterickými výkřiky, nebo uraženým mlčením. Moji přízeň si nikdy nezískala, ale musím přiznat, že i když se naše manželství rozpadlo po několika krátkých týdnech, tchynina osoba i pro celou moji rodinu zůstala nezapomenutelná navždy.
Nicméně nikdy jsem neměla důvod ji začít oslovovat tak, jak jsem často slyšela nazývat své tchyně ostatní. Baba, kráva, semetrika, zmije... Pro mě to vždycky byla jen paní M. Nedokázala bych si však ani představit, že bych jakoukoliv jinou, třeba i moc hodnou, mohla oslovovat maminko. Maminka je pro mě pořád jen jedna. Ta moje.
Jak oslovujete své tchyně či tchány vy? A jaký spolu máte vztah? Dáváte bomby pod rohožku, nebo se na jejich návštěvu těšíte?
2.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Linda: Pod to se podepisu Kdyz to tedy clovek vezme ¨teoreticky¨je to vetsinou matka chlapa, ktera se obava, zda o jejiho draheho, milovaneho chlapecka je opravdu dobre postarano. Jsou cestne vyjimky a pred temi smekam .
Linda: tomu rikam uhodit hrebicek na hlavicku!
Teoretik mi pripomina Otika, jen Ota je o hodne milejsi... je to sice mentor, ale ne tchyne mentor
Teoretik: Já nebudu jako moje tchýně, protože jsem byla vychovaná v jiné rodině, ve které byly tchýně hodné babičky a když nějaká "zlobila", tak se jí to řeklo narovinu a mluvilo se o všem a nikdo nelhal a nechodil kolem někoho jako luftbalon. Ono moje příbuzenstvo a manželovo je dost jiné. Bohužel jsem tu jejich přetvářku prokoukla až po svatbě.
Teoretik: myslíš nejvyšší muž světa? To by nezvládl, tolik ženských najednou a udělat jen chlapce.... Možná ti to uniklo, ale děti se dělají
Teoretik: takovýhle rady do zivota zboznuji, protoze pokud deti opravdu vrací tak to jsem v minulých zivotech byla mnohonásobný sadistický vrah a jeste neco k tomu . A pokud se tchýním nelíbí jak je tu "pomlouváme" tak at se starají sami o sebe a nestrkají nos do zivota mladejm. Ano vychovaly nám manzely, ale dámy ruku na srdce, ne vzdycky se to dá povazovat za zásluhu. A co si o me nekdy v budoucnosti budou ríkat nebo myslet eventuální zetáci je mi ukradený
Tak já taky nevím jak tchýni říka,zachránily mě děti,říkáme babi,dědo,vykám,můj muž si s našima tyká už od svatby......
V těhu vlivem hormonů-asi-mi hodně vadilo,že je u nás téměř denně a to i několikrát-bydlí kousek...a vlastně mi nikdy s ničím nepomohla,ted jí beru celkem vpohodě..akorát ohlásit by se mohla,jinak jeto hodná paní,ale i jako my všichni ostatní má své mouchy,je to takový drigent,ráda by nám trošku radila a dirigovala život,když vidí,že se nedáme,tak je trošku větší klidTchán je super chlap,naprostý pohodář,no taky co jiného mu po boku generála zbyde,jedním uchem tam druhým ven
Vážená děvčata. Uvědomte si, že jestliže vás nejvyšší obdaří syny, stanete se tchyněmi i vy. Výjimka se může stát i u narozených děvčat. Tedy to co dnes říkáte o matkách manželů se jednou může obrátit proti vám. Ale to asi dnes neřešíte. Není tchyně jako tchyně, ale ani nevěsty nejsou vždy na úrovni. Moje babička mi vždy říkala: očkej děti ti to vrátí. A měla plnou pravdu. Hodně štěstí do života přeji všem.
Tchyni i tchanovi rikam jmenem a tykam, jak je to tu zvykem. Tchan byl strasne prima chlap, strasne rada jsem si s nim povidala a on mi byl dost velkou oporou. Pisu byl, i kdyz jeste neumrel, ted tu sice fyzicky je, ale dusevne je uz nekde uplne jinde . Tchyne je takova, jak tu uz nekdo psal, navenek mila a vlidna a strasne se snazici pomoci , ale je to zla zenska. Ze zacatku jsem ji jeste nebyla schopna prokouknout, takze jsme byly ¨kamaradky¨do te doby, nez jsem ji nahodou zaslechla, jake story o mne lici nasi sousedce ( a nejen te).Prestoze a bohuzel bydli hned vedle nas jsem s ni proste prerusila veskerou komunikaci a mam pokoj . Pomlouva mne sice dal, jenze ted uz mi to zily netrha, protoze jsem na to pripravena .
Pusina: to mi pripomina tu moji tchynku... vzdycky rika, ze jestli se rozvedeme, tak ho zpatky domu nechce, to pry se ma radsi nastehovat ja s pesetama
Prej chtela vzdycky holcicku a konecne ji ma ( to mi rekla, kdyz nam gartulovla po obradu)... a manzela touhle vetou zlobi, kdyz se postuchujou ...
Taky rika, ze by nevedela, jak se "miminko" ( jediny syn svobodne matky) ma, kdybych ji ja jednou za tyden nezavola a nepokecala
Můj zeť mi říká maminko,zrovna tak moje dcera říká maminko a tatínku svojí tchyni a tchánovi.Do manželství jim nekecáme,vychovala jsem děti k samostatnosti a myslím,že když bych se mezi ně chtěla motat,tak mě slušně pošlou někam.Já vím,že člověk má maminku jen jednu,ale to má i ten druhý partner.Pokud tedy máme partnera rádi,musíme s ním vzít i jeho rodinu.Pokud to tedy jde.Já měla tchyni hodnou,ale musím říci,že synova ex mě nebrala vůbec.Na návštěvě jsem u nich byla jen dvakrát,ani mě nepozvala si sednout,natož aby mi uvařila kávu,jen přehlédla věci,které jsem jí přinesla a zase jsem mohla jít,protože zrovna koukala v televizi na nějaký seriál.Neurazila jsem se,jen mi to přišlo k smíchu.U nás byla každou chvíli,ráda se nechala pozvat na oběd a dovedla si říci o všechno,co jí padlo do oka.Po třech letech se rozešli a ona se ke mě pořád vesele hlásí,však jsem ji nijak neublížila.Myslím,že to všechnio není ve slově tchýně,ale v tom,co si člověk nechá líbit.Znám mladou paní,která si od tchyně nechá líbit moc,aspoň podle svých slov,ale pomlouvá ji na každém kroku.Říkám ji,proč se tedy nevzepře a nepřeruší s ní veškeré styky,tchyně by si snad dala říct a nebo by měla aspoň ona klid.Ale to nemůže,tchyně jim sice kecá do života,ale taky sype penízky
já mám to obrovský štěstí, že mám zlatou tchyni... a říkám jí maminko.... ta spíš sprdne vlastního syna, než by řekla křivý slovo proti mně...
Moje tchýně s tchánem,ikdyž nejsou manželé,mi nabídli tykání hned,jak jsme se poprvé viděli.jsou oba moc milí.jsem k nim tolerantní,takže nemám problém je oslovovat,tak jak mi nabídli a beru je takový,jaký jsou.
I nějaká rada se mi už hodila.
Tchánovcům vykám a prakticky neoslovuju přímo. Prostě to nejde. Tchyně se navenek tváří jako svatá žena, vlídná sousedka...ale je to baba pomlouvačná a zlá. Tchán je furt nacmrndanej /vinař/ a jejich rodina se k tomu staví shovívavě, něco jako vždyť mu táhne na osmdesátku, ať si dědeček ještě užije...Moje dcera z nich má trauma dodnes, protže si ji tchýně jako malou vzala bokem a dala jí kázání, že oni jsou dědeček a babička! Prý oslovení dědo není vhodné! Našemu otci, když můj muž řekl dědečku, tak mu vynadal, že je děda a ne nějakej dementní dědeček!
A mému druhému manželovi dcera říkala jménem, ovšem to ji bába furt peskovala, že mu má říkat tatínku, když ji živí....
Fuj, jsem se rozkokošila....
přesto ať je jaká je, tohlejí v žádném případě nepřeji a je mi jí hodně líto, kdybychměl ajak, pomohl abych jí moc ráda i když je to " tchýně" pro kterou jsme jen nepravá snacha(ta pravá je první žena mého manžela)
článek super, asi odraz mnohých rodin..., tchána mám ráda, říkám mu taťko, ale přes jazyk mi to moc nejde ovšem bylo to jejich přání ovšem pravdpou zůstává že jsme se pár let úspěšně vyhýbala přímému oslovení, prostě to nešlo a nejde to ani dnes, dost to dře. Ale je to super chlap se kterým se dá dobře poklábosit (když je sám, bez tchýne)ta není špatná ženská a rozhodně nemám potřebu před ní dávat minu pod rohožku i když mi spousta věcí na ni vadí, ona za ně ale asi nemůže je to ten napoleonský týpek jednodušího smyšlení, ovšem osolit život umí i tak, oni se jí totiž její chlapečkové bojí
Mám už druhou tchýni a to je ten problém, proč se mi ani moc nechce o tchýních uvažovat, první byla klasická obtloustlá matka pluku(porodila 9dětí), úsměvy, rozdávala jako žvejkačku za kačku, byla milá, hodná, přívětivá....než jsem se otočila zády , to se stala saní a já naštěstí rychle pochopila, že tudy cesta nevede, manželství to bylo krátké a peprné. Mohla jsme bojovat, ale proč, Věřím na boží mlýny..zemřela 3roky po naší svatbě na akutní boreliozu
ta druhá je jiná, nechci jí křivdit a tak nebudu psát, že ubližuje stejně, ne ubližuje jinak, ale v jádru si nemají moc co vyčítat, jenže já už jsem o kus starší a asi víc nad věcí takže mnohdy mávnu rukou i když to bolí a pak, jsou tu ty boží mlýny...tchýně umírá na rakovinu