Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Už samotné slovo tchyně mi od malička znělo tak odpudivě, že jsem nepředpokládala existenci osoby tohoto druhu, která by mohla být hodná, milá, příjemná a pohledná paní. Žila jsem v přesvědčení, že hlavním úkolem tchyní je v pokud možno v co nejkratším čase dovést životního partnera svého dítěte do blázince, kriminálu nebo nejlépe rovnou do hrobu, a umožnit tak celé rodině se znovu úlevně nadechnout.
Jednoho dne se již osobní setkání s mojí budoucí tchyní nedalo odvrátit a já s obavami napochodovala v hodobóžovém oblečení do jejich panelákového bytu. Přivítal mě pouze přítelův otec a bratr, o kterém jsem až na místě zjistila, že je poměrně vážně mentálně postižený. „Nechtěli jsme vám to říkat, abyste si svatbu nerozmyslela,“ sdělil mi šeptem tchán a já přemýšlela, zda by to nakonec nebyl docela rozumný nápad. Ne, že by mi jakkoliv vadil postižený člen rodiny, ale že buď o mém charakteru nemají moc valné mínění, nebo se za toho chudáka stydí a to zas byla vada na jejich kráse pro mě. Potom se dostavila maminka. Důstojně vplula do víru dění jak aristokratické matrony ze starých filmů pro pamětníky, ale místo elegantní dámy mi na první pohled připomněla Auroru krátce před potopením. Tmavá, zhruba stodvacetikilová dáma, oblečená v předválečném modelu domácího úboru, s makeupem Adamsovy rodiny, vědoma si svého nadřazeného postavení důstojnické paničky v domácnosti a střílející svým arzenálem zbraní po každém, kdo by chtěl její postavení jakkoliv ohrozit.
Začal společný oběd, což byla pouze zástěrka pro křížový výslech. Už chyběla jen lampička do obličeje. Ostatní jen útrpně mlčeli a snažili se vypadat, že vůbec neexistují. Zachránil mě až postižený bratr, který se vyzvracel zpět do svého talíře. Nemohu od té doby vidět křenovou omáčku. Nicméně akční změna způsobila, že na další otázky nebyl čas. Tchyně mi věcně sdělila, že sice nejsem nic moc, ale že jsem pořád lepší než její první snacha. Asi jsem to měla brát jako kompliment.
Na naši svatbu se dostavila pozdě, v pohřebním oblečení, líčení i náladě. Nebrajíc ohled na všechny dohody přitáhla v srpnovém parnu několik krabic s tukovými dorty, a rozesela tak mezi všechny hosty a jejich rodinné příslušníky, přátele, kolegy či sousedy nezapomenutelné bakterie salmonely. Bezohledně se pokoušela řídit i náš další život, do kterého vstupovala, jak se jí zachtělo, a jakýkoliv odpor z naší strany provázela buď hysterickými výkřiky, nebo uraženým mlčením. Moji přízeň si nikdy nezískala, ale musím přiznat, že i když se naše manželství rozpadlo po několika krátkých týdnech, tchynina osoba i pro celou moji rodinu zůstala nezapomenutelná navždy.
Nicméně nikdy jsem neměla důvod ji začít oslovovat tak, jak jsem často slyšela nazývat své tchyně ostatní. Baba, kráva, semetrika, zmije... Pro mě to vždycky byla jen paní M. Nedokázala bych si však ani představit, že bych jakoukoliv jinou, třeba i moc hodnou, mohla oslovovat maminko. Maminka je pro mě pořád jen jedna. Ta moje.
Jak oslovujete své tchyně či tchány vy? A jaký spolu máte vztah? Dáváte bomby pod rohožku, nebo se na jejich návštěvu těšíte?
2.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mám dvě maminky a měla jsem i dva taťky,ti už bohužel ani jeden nejsou mezi námi,ale tchán i tchýně byli rychle taťka a maminka a tykalo se.Oba byli a jsou skvělí a jem ráda,že jsme se potkali a že tu druhou rodinu mám.
.JPG)
Lepší tehdy skorotchyni sem nemohla mít...Byla zlatá a ani si neuvědomuju jak sem ji oslovovala...Bohužel v 49 letech zasáhla nemoc a teď si už akorát občas chodím pořvat na hřbitov když mě její potomek vytočí...
.jpeg)
Já mám hodnou tchyni, ač bydlíme pod jednou střechou nemám s ní problém, doufám, že ani ona se mnou.
Vždycky mi pomohla, když jsem potřebovala a teď se zase snažím já ji to trochu oplatit. Tchán je sice hodný,ale celou dobu muselo být všechno podle něj, všechno nové bylo zbytečné a k ničemu,tak jak on to dělal celý život,jen tak to bylo správně. Dokonce chtěl,abychom do nové vestavěné skříně zabududovali starou skříň po babičce,protože ji přece nevyhodíme No teď už si to trochu sedlo a konečně se dokážeme domluvit. Celou dobu jim vykám a oslovuji mami,tati.
Moje tchýně je z mého pohledu slepice, ale z pohledu svého manžela asi ta pravá do domácnosti. Nevím. Buď je v práci nebo sedí doma a čeká na manžela, aby vystartovala a šla mu dovařit jídlo, aby měl vždy čerstvé a teplé. V mezičase jen sedí, kouká, kouří, pije kafe nebo pivo. Pak si stěžuje, jak je nešťastná. Kolikrát jsem jí říkala, ať si najde koníček, zájem, že může (i se mnou) něco podnikat. Jenže jsme natolik rozdílné, že moje chování jí vždy bude pobuřovat a nikdy s ním nebude souhlasit. Takže si jí nevšímám, ona si nevšímá mě ani svého syna. Zcela ignoruje moje pravidla v mé rodině a myslím, že to možná dělá schválně možná z hlouposti. Pouze pokud potřebuje pomoci, to jsme jedna rodina a taky jsem dřív sloužila jako téma k hovoru (pomluvy). Už všechny pomluvy roznesla, za těch 7 let, co se známe, nic moc nového není.
Nejsme oddáni a s jeho rodiči se znám od nějakých 16 let, takže oni mi říkají křestním jménem a tykají a já je oslovuji paní ..., pane ... Stejně tak to má 
s mojí mamkou.
Moje skorotchýně je fajn ženská. Tchán už podstatně méně, nemohla bych s ním být pod střechou celý den, ale zlý není, to ne. Bydlí na druhém konci našeho města, od nás slabou půlhodinku chůze. Já se s nimi vídám jak kdy, někdy se u nich zastavíme jednou za týden nebo 14 dnů při procházce se psem (taky mají psa, takže zvířata řádí spolu, někdy s ní jdeme společně psy venčit), někdy se vídáme ještě častěji a v zimě pak třeba mnohem méně. Když je pak ošklivo, tak chodíme méně často kvůli zvířatům, nebo většinou chodí sám. Oni se u nás stavují zhruba jednou za dva týdny na návštěvu na kafe.
Nikdy jsem neříkala tchýním maminko,to mi nešlo přes pusu.většinou jsem se vyhýbala oslovení,a když to bylo nutné tak babi.
Tu druhou oslovuji paní Oba......,ona totiž ani tu babičku nebere ve svých 85 letech.
já měla tchýni výbornou. I když mi nabídla tykání, i tchán, nešlo mi to, nějak jsem to nedokázala říct. Oslovení jsem se snažila všemožně vyhýbat, když to nešlo jinak, řekla jsem mami, tati, ale vykyla jsem. A když se narodil první syn, začala jsem říkat babi, dědo a u toho už jsem zůstala. Bohužel už ani jeden nejsou mezi námi.
.gif)
Mi zijeme pod jednou strechou. tchanovci v patre, nase rodina dole, svagrova ma postaveno na zahrade.
Horsi nez moje tchyne je moje svagrova. Tchyne se snazi az moc, na druhou stranu je pomlouvacna (kdo ne?)
Svagrova prilis zneuziva jeji laskavost, a doslova ji zdime 
nechapu, pac ja byla vychovana jinak
No, tak moje skorotchýně je super. Bydlí od nás 140 km, takže je navštěvujeme vždy jednou v měsíci na víkend nebo na povánoční svátky až do nového roku. Ale kecáme spolu přes skypa. Oni se k nám dostanou tak 1 za rok. Ona je už 18 let na vozíčku po srážce ožralcem, takže to cestování není jednoduché. A musím říct, že kdykoliv tam přijedeme, mám pocit, že nás chce vykrmit jako 
na porážku. Takže pro mě je tchýně i tchán 
.jpg)
Svoji tchýni jsem po celých 15 let manželství oslovovala příjmením a poctivě jí vykala. Přesto jsem pár let tvrdila, že nemám klasickou "tchýni" ale že mám maminku. No, euforie mi po pár letech došla 
Vikina: 
zabilas mě.
Hm, já bych byla ráda, kdyby k nám tchyně jezdila častěji, bohužel nemůže, musí se starat o sestru. Ale jak tak o tom přemýšlím, neoslovuju ji asi nijak. Kdysi mi nabídla, že jí mám říkat jménem, ale to mi nejde moc přes pusu, přece jen je to už o hodně starší dáma.
Když jsem tuhle manželovi sdělila, že k nám přijede moje maminka a zůstane celý měsíc, ozvalo se jen "No konečně!" Nikdy jsem raději nepátrala po tom, co tím myslel a vytvořila si vlastní teorii, že to bylo proto, že moje maminka, jako zasloužilá učitelka mateřské školy dokáže perfektně zabavit děti a manžel se tak bude moct věnovat výrobě nábytku, který sliboval už několik let
.jpg)
Kdysi Merylka vysvětlila původ slova tchyně - prej je to složenina slov tchoř a svině
