Rozdělení sourozenců po rozvodu
S manželem se rozvádíme. Byli jsme spolu patnáct let a máme dvě děti. Třináctiletou dceru a osmiletého syna. Manželství skončilo, respektive končí (rozvedeni ještě nejsme) z důvodu manželových opakovaných nevěr.
Nebylo to pro mne lehké, ale už jsem se s tím nějak srovnala. Ale žít už s ním nechci, zprotivil se mi, nemůžu mu věřit. On se rozvádět nechtěl, patrně očekával, že mu po jeho poslední nevěře zase odpustím. Ale na to už nemám sílu.
Co mě teď hodně trápí je naše dcera. Vždycky to byla taková ta tatínkova holčička, od mala ji dost rozmazloval, všechno jí dovolil a koupil na co si vzpomněla. Teď je dcera v pubertě, začíná to s ní docela třískat a docela často mezi sebou máme neshody. Já jsem ta přísnější, což se jí logicky nelíbí. Když jsme dětem oznámili, že se rozvádíme, dcera prakticky hned řekla, že půjde s otcem a se mnou nezůstane. Dost se mnou zamávalo, snažila jsem se s ní promluvit, zeptat se jí, proč, ale ona mi není schopná smysluplně odpovědět. Jen mi řekla, že má tátu ráda a ví, že on se rozvádět nechtěl, že to je všechno moje vina.
Já vím, že je to v podstatě ještě malá holka a nemůže všechno chápat. Ale podle všeho ji tatínek pěkně zpracoval a podal jí svou verzi, ze které vyšel jako ublížený chudáček a já ta, která kvůli nějakým svým rozmarům boří rodinu. O jeho nevěrách děti samozřejmě nic nevědí a já jsem teď hodně načatá to dceři všechno říct, aby si udělala obrázek. Ale neví, jestli by to bylo dobré, myslím, že spíš ne. Asi by jí to v hlavě udělalo ještě větší zmatek, než má teď.
Jenže vůbec netuším, jak to s ní nějak urovnat. Ona to vidí svým pohledem, který získala od táty, vůbec si nedokáže představit, co by to pro ni znamenalo. Teď vychází z toho, že táta je pro ni úžasnej, ale nedochází jí, že když bude jenom s ním, tak ten život bude pro ni úplně jiný. On je pracovně hodně vytížený, navíc pochybuju, že přestane se svým sukničkářstvím, podle mě spíš naopak, bude mít svobodu, nic mu nebude bránit si užívat. Kolik času mu asi zbude na dceru, která je navíc ve složitém věku, kdy potřebuje pevné zázemí a pravidla?
Úplně mi to trhá srdce, obě své děti nade vše miluju, neumím si představit, že bych o některé z nich přišla. Navíc, roztrhnout sourozence, to je přece taky něco příšerného.
Omlouvám se za asi zmatené psaní, ale nejsem schopná zkoncentrovat myšlenky. Lítá mi toho v hlavě strašně moc. Co byste udělaly na mém místě? Mám si s dcerou na rovinu promluvit a říct jí všechno, včetně těch tátových nevěr? Není to vůči ní příliš kruté? Nebo mám respektovat její přání a smířit se s tím, že mi odejde? Jsem opravdu zoufalá. Manžel samozřejmě s tím, aby dcera šla s ním, souhlasí, myslím, že ve skrytu duše doufá, že než bych něco takového dopustila, radši ten rozvod stáhnu. Je mi úplně zle, nevím, jak se zachovat, co dělat.
21.3.2018 Rubrika: | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rozdělení sourozenců po rozvodu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kluci budou se mnou, on ani nepočítal s jinou eventualitou. Asi proto, že není ten rodinný typ, jak jsem psala..
PEGG: nestěžovala. On je hodnej jako člověk, máme stejný humor, rozuměli jsme si. "Jen" chodil třikrát někdy čtyřikrát týdně do hospody. Nechodil teda domů opilý, to zase ne, ale prostě není rodinný typ, holt být v klidu s kámošema v hospodě je lepší Štvalo mě to strašně moc, ale nebyla páka jak tomu zabránit
Hanča: toho mýho to s náma taky nebaví, už "takhle" nechce žít a ta pipina je "bonus aby nebyl sám". Tak bude mít jinou s dítětem a bude žít v pronajatým domě. Ale dohodli jsme se na všem, podíl bytu napíše na naše kluky
Nika1: máša h.: PEGG: denda04: díky moc
Arna: no tak to je masakr :-( My jsme dohodnutí jak píšu výš, teď to sepisuje právnička, podepisujeme 5.4. Pak si oddechnu až to bude podepsané. Z bytu si toho bere málo, vše si nakoupil do nového. Účet máme každý svůj a taktéž to bude ošetřené od právničky
Co se dá dělat,nějak to bez dcery vydržíte,myslím,že se k vám dost brzy vrátí,až pozná,jak to s otcem doopravdy je.Jinak moc nechápu,že by ve třinácti letech byla dcera tak nevědomá,že by nepoznala,co se doma vlastně děje? My jsme jako děti vždycky věděly,že rodiče něco řeší,abychom jim nerozuměly,tak se bavili německy,ale my to nějak poznaly z toho tónu řeči a atmosféry doma,věděla jsem ,že otec měl zase někde avantýru, a byla to otázka času,jak to máma dlouho vydrží- on se taky nechtěl rozvádět.Nakonec po 29 letech stejně šli od sebe,my děti už byly dost velké,zůstali jsme s mámou.A na tátu jsem měla spadeno skoro až do jeho smrti,že byl takový.
PEGG: tady si nikdo nestěžuje , teda na vyjímky.......o někom ani netušíš jaké má křestní jméno....
jo, život je boj......u nás se to říká jinak ale to je kapku sprostý.....
sharon - 23.3.2018 13:42 jistě, nejde je házet do jednoho pytle Je pravda, že můj taťka byl taky takový hodný. Vše pro rodinu. Možná proto, že sám byl od svých 8 let úplný sirotek. Možná si rodiny dovedl vážit a věděl, jak těžké je žít bez rodičů. Ale bohužel, mám pocit, že takových je menšina
Myslím si, že zrovna "Petruša" si na muže nikdy nestěžovala a vidíš
PEGG: nesouhlasím - ( jak jinak ) tak ten můj mi to netvrdil... nikdy jsem po ničem nepátrala , a na prvním místě sám sebe ?.....u nás naopak...napřed děcka - i když kluk nebyl jeho ....pak já ...a on až na konec, ON není přízrak , myslím že je docela normální ( teda většinou), jen dětství a mládí neměl jednoduché ( fotr lampasák u policie a protěžovaná sestřička , brácha se zabil na motorce)......se mnou přišel k synovi a k bytu a doufám že si toho docela považoval......i když se se@rem někdy navzájem tak bych určitě neměnila.......nejde všechny házet do jednoho pytle .....když jeden chlastá - chlastají všichni ? když je jeden děvkař tak jsou všichni ?.....
kluk měl tehdy 4 roky , dnes mu bude 46 a nedají na sebe dopustit.....a to se občas u kluka sejdem i s jeho vlastním otcem - mým ex......my jsme prostě pošahaná rodina...
Víte, asi se mnou nebudete souhlasit, ale z každého chlapa se nakonec vyklube sobec, který má na prvním místě sám sebe, protože jak jinak si vysvětlit, že chlap opustí ženu, které tvrdil, že je jediná na světě a hlavně děti. Vlastní děti, za který by, podle jeho slov, dýchal?
souhlasím s předešlými názory, že by Zuzka neměla dceři bránit jít k otci. Měla by jí dát najevo lásku a to, že má doma dveře vždy otevřené. Je to těžké, ale je to jediná možnost, jak dceru neztratit
Petruša: Jak to myslím? U nás to bylo asi tak, že si ověřil že nejsem doma, přijel s partou kamarádů a odvezl si vše co se mu hodilo. Moje a dětí věci vyházel ze skříní na zem a odvezl si je. Nedodržel nic na čem jsme se domlouvali.
To málo co jsme měli na společném účtě se dělilo napolovic. Vůbec nebral v úvahu že on přišel do manželství jen s taškou a já ho živila dva roky na vysoké a rok jsem táhla domácnost s dvěma dětmi když šel ještě na vojnu.
Přitom on si našel jinou.
Petruša: hodně sil
Petruša - 21.3.2018 20:34
Vydrž, bude líp, určitě!
Bellana - 21.3.2018 18:14
Rozhodně říct dětem pravdu, proč bys měla vinu nechávat na sobě?
Petruša: Zuzka: hodně štěstí do dalšího života
dceři bych to na rovinu řekla... pokud možno bez velikých emocí...