Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
.jpg)
Je mi šestačtyřicet let, jsem vdaná, máme dvě už dospělé děti. Mladší dcera loni maturovala a hned o prázdninách se osamostatnila a žije se svým přítelem. Starší syn je už z domu delší dobu. Jsme tedy s manželem už sami dva a až dosud jsme si to docela užívali.
Neměla jsem žádný pocit prázdného hnízda, jak se o tom píše, spíš naopak. I když obě své děti miluji, jsem na jednu stranu ráda, že už jsou samostatné. Vidíme se rádi, pravidelně se navštěvujeme, telefonujeme si. Ale jinak si užívám svobody. Začala jsem se věnovat sama sobě, za ten poslední půlrok jsem se dala neuvěřitelně dohromady jak po fyzické, tak po duševní stránce.
Bohužel, nemůžeme se s manželem shodnout, co se týká trávení volného času. I on totiž zažívá něco jako druhou mízu a, jak říká, konečně začal žít. Ne, že bychom předtím neměli žádné společné aktivity, ale byly to spíš akce rodinného rázu: výlety, občas společné kino a tak.
Já jsem se teď hodně dala na kulturu, chodím často do divadel, na výstavy, což manžela zrovna nebere, takže ho málokdy přemluvím. Tak jdu radši sama s kamarádkou. Taky chodím pravidelně na kosmetiku, manikúru a ke kadeřnici, což jsem dosud dost zanedbávala. On se zaměřil na sport, čímž mne dost překvapil, protože nikdy k němu nijak zvlášť neinklinoval. Teď tvrdí, že když už se mu přehoupla padesátka, má ještě šanci s tím něco udělat a začal pracovat na své kondičce. Pravidelně chodí běhat, na túry, dokonce si pořídil takové ty moderní hole. A na podzim si koupil kolo a začal jezdit. Úplně se do toho zbláznil, někdy jsem ho skoro celý víkend neviděla, protože vyjížděl i na celý den.
Potud by bylo všechno v pořádku, on má své, já mám své, nevidím problém občas to nějak skloubit a podniknout i něco společně. Jenže on to vidí jinak. Tím, jak se zamiloval do sportu, chce mne k němu přivést také. Jenže já jsem absolutně nesportovní typ. Mne to prostě nebaví. Ještě tak nějaký pěší výlet, to ano, ale na nějaké náročné sportovní akce nejsem stavěná a netoužím po nich.
On to vidí jinak, prý bych se sebou měla něco dělat, kritizuje mou postavu, občas má i dost nevybíravé připomínky, přitom nejsem nijak silná. Na 172 cm vážím 74 kg, což mi přijde vcelku v normě a netrápí mne to. Ani jeho to nikdy netrápilo, tuhle váhu mám prakticky stále, s výjimkou doby, kdy jsem byla těhotná. A teď najednou má připomínky, straší mě 
přechodem, prý ze mě bude bába prdelatá, jestli s tím nezačnu zavčasu něco dělat.
A teď na Vánoce to vyřešil tak, že mne šokoval. Nadělil mi totiž pod stromeček kolo s tím, že hned na jaře vyrazíme společně a budeme jezdit. Já na to koukala dost rozpačitě, protože jezdit na kole opravdu nechci, taky jsem mu to hned řekla a on se urazil a v podstatě nám zkazil celé Vánoce. Urážel mne, vyčítal, nadával mi do buchet a lenochů.
Jsem z toho docela otrávená. Jasně, jeho argumenty o zdraví a přechodu atd. jisté opodstatnění mají, ale copak je to normální, aby mne nutil takovým způsobem? Nejhorší je, že jak do mne pořád hučí a v podstatě mne svými připomínkami ponižuje, úplně se mi zprotivil a mám problém s ním vůbec mluvit. Strašně mě to mrzí, když můžeme konečně žít po svém, tak on to takhle hloupě pokazí. Ale přece s ním nezačnu jezdit na kole jen proto, aby on byl spokojený, když mě to nebaví. Nebo jsem opravdu líná? Já už o sobě začínám snad pochybovat, tím jak mi to pořád lije do hlavy, tak si říkám, jestli nemá kousek pravdy.
Soutěž Skládejte tajenku
Soutěžní slovo: a
4.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 109 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pentlička: Život je kompromis, tak se má přizpůsobit jen ona a on ne? 
Nessie: 
Vidím to stejně. Žádná tragédie by ten rozvod nebyl. Já mám jasno - kdyby si na mě začal manžel takové věci někdy vymýšlet, tak ať si jde. Život je příliš krátký na to, abych svůj drahocenný volný čas (kterého je velmi málo) trávila aktivitami, které nenávidím. Víkend je pro mě posvátný, těším se na něj celý pracovní týden, a kdybych z něj polovinu měla strávit se zatnutými zuby a přetvářkou, jak mě šíleně baví něco, k čemu mám bytostný odpor, na to se bych se mohla vykašlat. To si radši najdu někoho, kdo bude mít stejné zájmy jako já, a když nenajdu, tak taky dobře. Jenomže jsem typ, kterému samota nevadí a dovede se zabavit i sám. Vím, že mnoho žen s tímhle má problém, tak se radši celoživotně přizpůsobují a přetvařují, jen aby samy nebyly. To už si musí Alžběta rozhodnout sama.
tornado-lou: No a na druhou stranu - byla by to taková tragedie?? Když Alžběra píše, že už dnes v podstatě žijí každý po svém, ona chodí za kulturou s kamarádkou a ani jí to moc nevadí...
Já nevím. Nevím, jestli já osobně tolik lpím na přítomnosti chlapa ve svým životě, abych se kvůli němu se zatnutýma zubama nutila víkend co víkend do cyklovýletů a na oplátku bych třeba obtýden sledovala, jak manžel se skřípajícíma zubama trpí v opeře...jen proto, aby nááááhodou na nějakým sólo cyklovýletě nesbalil fešnou cyklistku v helmě a plenkových kalhotách? 
Tak mě by teda ten chlap asi za to nestál, nevím.
Jestli by za to stál Alžbětě, to si musí rozhodnout sama.
a....: naprosto nepochybuju, ze to tak je. pan si to mozna treba ani nepripousti na vedome urovni, ale jestli Alzbeta neudela aspon vstricne gesto, tak to pujde do kytek a brzo.
Taky nemám ráda sport, ani mi to nejde, vždycky jsem byla dřevo. Na kole jsem se naučila až v dospělosti a stále se na něm necítím úplně jistá a nevyjedu žádný kopec. Ale tady bych měla opravdu strach z toho, co píše a... že se manžel totálně odcizí, najde si partu o generaci mladších cyklistických nadšenců a v té partě se vyskytne nějaká ta rozvedená třicítka a malér je na světě.
Asi bych zatnula zuby a na cyklovýlety s ním jezdila, ale pozor! žádné 100 km výšlapy, ale normální turistickopoznávací výlety. Taky bych asi začala plavat, dělat jógu, nebo nějaký podobný, nehnusný sport, abych mu zavřela ústa.Pokud jí nevadí turistika, chodila bych s manželem na výšlapy. Sice bych se musela hodně přizpůsobit, ale život je holt kompromis.
No já bych jen chtěla upozornit, že v tomhletom příběhu je kolo jen zástupný problém, prostě ta špička ledovce, Pokud manžel začne svou ženu permanentně kritizovat, znamená to, že by vcelku uvítal, kdyby ji mohl nějak bezbolestně vyměnit za něco podle svých představ. U pána jasná krize středního věku, děti opustily domov, tmel manželství už nefunguje a je třeba najít novou náplň, což si řeší každý sám za sebe. To, že pán podaruje své ženě kolo považuju za vstřícný krok, kterým chce ještě zkusit stmelit vztah. Pokud tento vstřícný krok žena odmítne, půjde ten vztah do kytek. Ano, můžeme namítnout, že pán nutí ženu do své vlastní cesty bez ohledu na to, co žena chce. Paní ovšem měla též možnost tu situaci nějak řešit, jenomže to zřejmě nepovažovala za podstatné, takže žádná její varianta ve hře není.
Pořád zůstávám přesvědčená o tom, že za 20 let manželství musela Alžběta udělat horší kompromisy, než je jednou za 14dni sobota na kole.
.jpg)
orinka:
Nessie 16:25: naprostej souhlas
Nessie: za Harapese 
A co on na to? 
A souhlasím s některými názory zde - v cyklooblečku vypadá KAŽDEJ jako totální pako. Každej - i ten, kdo je přesvědčenej, že ne. I můj manžel. Když to na sebe navleče, propokám v smích a ptám se ho, jestli už je zase za Harapese.
Tak to by mě teda taky nadzvedlo - a jak!!! Já se vtěšinou dokážu přetvařovat a vyjádřit alespoň mini máln í nadšení i nad nevhodným dárke´m, ale tohle, co udělal Alžbětin manžel - to prostě JE manipulace a basta!!! V tom naprosto souhlasím s Kadlou. Alžběta jistě nejednou vyjádřila svůj názor na jízdu na kole, jistě se několikrát jasně vyjádřila, že nechce, když ji lákal na nějaký cyklovýlet - a on jí koupí pod stromeček kolo???? 
To prostě je manipulace - pán chce dosáhnout svého stůj co stůj a myslí si bláhově, že když za to pitomý kolo vyhodil tolik peněz a navíc je to přece dárek (no a co?), tak že Alžbětě bude hloupé dál odmítat a začne s ním nadšeně jezdit.
No - já bych teda nezačla - ani náhodou. A vzteklá bych už u stromečku byla jako pes 
Jakkoli se sportu nevyhýbám, ráda chodím na tůry, pravdielně běhám, lyžuju...tak kolo teda z duše nesnáším a nehodlám na tom zhola nic měnit - kvůli nikomu. Takže já bych teda na místě Alžběty neustoupila a jak psala Renee - kolo bych prodala a kou´pila si dárek dle vlastního výběru.
v životě bych nevlezla do cyklooblečku, protože bych v něm vypadala jak debil Takže jezdím v normálních plátěných kalhotách, tričku a nanejvýš bundě, takhle jsem odjezdila všechny dovolené. Nemíním si pařit zadek. Jen jednou jsem si zkusmo oblékla cyklokalhoty pod ty normální a byl to dost nepříjemný zážitek. Ostatně: mám gelové sedlo s gelovým návlekem navrch, tak na co ještě vycpané kalhoty? Helmu nenosím rovněž, doufám, že při mé šnečí jízdě bych stihla sestoupit v případě nutnosti. Jo, a za sebou mám veliký košík, ve kterém vozím deku, chladicí tašku s pivem a svačinou, nahoře i s pláštěnou kdyby něco. Na hospodách nejsme závislí a máme veškerý komfort.
Renee: že jo - ty oblečky jsou peklo. Je jasné, že nemůže mít každý ideální míry a váhy, ale taková paní v padesáti, s lehkou nadváhou a povolenými svaly, narvaná do cyklooblečku (navíc i třeba s tou "plínou" na jůlii) vypadá prostě divně a strašně směšně... Na chlapech to ani tak nevadí, navíc je občas případná nezávislá pozorovatelka na první kouk vhodně informovaná o tvaru a rozměrech "rodinných šperků", že, taková informace z první ruky není vůbec k zahození, co si budeme povídat. Ale u ženy, pokud není vyloženě atletický typ, to vypadá holt blbě.
Gorawen:
jo já to jednou takhle zkusila - skutečne jsem už asi pětadvacet let neujela víc než 5km s malými detmi v závěsu a přestávkou u každé houpačky - jen tak "lehká projížďka" - 25km - při posledních 5km stoupání (kdy jsem vetšinu cesty kolo vedla) jsem nebyla daleko od vraždy. a nikdy víc 
oni totiž tréninkem ztratí soudnost 
Arna:
no a co? i kdyby A nechtěla sportovat, protože se necítí dobře se zplihlými vlasy, propocená a v obtažené cyklistické oblečku s vycpávkou na pr.... (to by tottiž byl další manželův dárek) - uplně jedno jaký k tomu má důvod - zkrátka takhle sportovat nechce - mne by do toho nikdy nikdo nikdo neoblíkl - kdysi jsem jezdívala do školy občas na kole, koupat se, na rande - normálně oblečená a šlo to taky
Mne se zda, ze muzik je v pocatecni forme nadseni ze sportu a proste ho chce s Tebou sdilet...No a nadsenci si kolikrat ani
neuvedomi, ze ne kazdy projevuje stejne nadseni ...Nemyslim, ze to mysli zle - spis nechape - ze to nekdo vidi jinak...
...Vis darek je darek - aspon trosicku nadseni by z nej melo byt...Ja vim...Primlouvam se za kompromis...
Zkuste si spolu zajet nejakou tu rovinku, ale po ceste navstivit treba galerii - nebo nejake historicke misto...Jeste me napada zeny, ktere zpravidla sport nemusi - vetsinou rady tanci (jazzercise, zumba) co takhle se zeptat muzika jestli by s Tebou nechtel chodit na kurzy spolec. tance? Pohyb a kultura v jednom...Jinak si myslim, ze lidi by se meli nechat "dychat" - nemyslim, ze by dobre manzelstvi bylo zalozeno na stejnych koniccich...Spise ze zivota odkoukano
jsou lidi vetsinou v manzelstvi rozdilni jako ohen a voda a presto jim to klape, protoze se vzajemne doplnuji...Jeden od druheho jakoby cerpaji neco jineho...
=====
Pokud by Te opravdu nejak ponizoval, vysmival se Ti - treba kdybys to zkusila na tom kole a neslo Ti to - tak to dobre neni, ale spise si myslim, ze Te bude povzbuzovat a bude nadseny, kdyz to jenom zkusis...Hodne stesti...
