Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
.jpg)
Je mi šestačtyřicet let, jsem vdaná, máme dvě už dospělé děti. Mladší dcera loni maturovala a hned o prázdninách se osamostatnila a žije se svým přítelem. Starší syn je už z domu delší dobu. Jsme tedy s manželem už sami dva a až dosud jsme si to docela užívali.
Neměla jsem žádný pocit prázdného hnízda, jak se o tom píše, spíš naopak. I když obě své děti miluji, jsem na jednu stranu ráda, že už jsou samostatné. Vidíme se rádi, pravidelně se navštěvujeme, telefonujeme si. Ale jinak si užívám svobody. Začala jsem se věnovat sama sobě, za ten poslední půlrok jsem se dala neuvěřitelně dohromady jak po fyzické, tak po duševní stránce.
Bohužel, nemůžeme se s manželem shodnout, co se týká trávení volného času. I on totiž zažívá něco jako druhou mízu a, jak říká, konečně začal žít. Ne, že bychom předtím neměli žádné společné aktivity, ale byly to spíš akce rodinného rázu: výlety, občas společné kino a tak.
Já jsem se teď hodně dala na kulturu, chodím často do divadel, na výstavy, což manžela zrovna nebere, takže ho málokdy přemluvím. Tak jdu radši sama s kamarádkou. Taky chodím pravidelně na kosmetiku, manikúru a ke kadeřnici, což jsem dosud dost zanedbávala. On se zaměřil na sport, čímž mne dost překvapil, protože nikdy k němu nijak zvlášť neinklinoval. Teď tvrdí, že když už se mu přehoupla padesátka, má ještě šanci s tím něco udělat a začal pracovat na své kondičce. Pravidelně chodí běhat, na túry, dokonce si pořídil takové ty moderní hole. A na podzim si koupil kolo a začal jezdit. Úplně se do toho zbláznil, někdy jsem ho skoro celý víkend neviděla, protože vyjížděl i na celý den.
Potud by bylo všechno v pořádku, on má své, já mám své, nevidím problém občas to nějak skloubit a podniknout i něco společně. Jenže on to vidí jinak. Tím, jak se zamiloval do sportu, chce mne k němu přivést také. Jenže já jsem absolutně nesportovní typ. Mne to prostě nebaví. Ještě tak nějaký pěší výlet, to ano, ale na nějaké náročné sportovní akce nejsem stavěná a netoužím po nich.
On to vidí jinak, prý bych se sebou měla něco dělat, kritizuje mou postavu, občas má i dost nevybíravé připomínky, přitom nejsem nijak silná. Na 172 cm vážím 74 kg, což mi přijde vcelku v normě a netrápí mne to. Ani jeho to nikdy netrápilo, tuhle váhu mám prakticky stále, s výjimkou doby, kdy jsem byla těhotná. A teď najednou má připomínky, straší mě 
přechodem, prý ze mě bude bába prdelatá, jestli s tím nezačnu zavčasu něco dělat.
A teď na Vánoce to vyřešil tak, že mne šokoval. Nadělil mi totiž pod stromeček kolo s tím, že hned na jaře vyrazíme společně a budeme jezdit. Já na to koukala dost rozpačitě, protože jezdit na kole opravdu nechci, taky jsem mu to hned řekla a on se urazil a v podstatě nám zkazil celé Vánoce. Urážel mne, vyčítal, nadával mi do buchet a lenochů.
Jsem z toho docela otrávená. Jasně, jeho argumenty o zdraví a přechodu atd. jisté opodstatnění mají, ale copak je to normální, aby mne nutil takovým způsobem? Nejhorší je, že jak do mne pořád hučí a v podstatě mne svými připomínkami ponižuje, úplně se mi zprotivil a mám problém s ním vůbec mluvit. Strašně mě to mrzí, když můžeme konečně žít po svém, tak on to takhle hloupě pokazí. Ale přece s ním nezačnu jezdit na kole jen proto, aby on byl spokojený, když mě to nebaví. Nebo jsem opravdu líná? Já už o sobě začínám snad pochybovat, tím jak mi to pořád lije do hlavy, tak si říkám, jestli nemá kousek pravdy.
Soutěž Skládejte tajenku
Soutěžní slovo: a
4.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 109 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
a....: Taky to tak nějak cítím....Manžel měl taky období,několik let,kdy jezdil na horském kole až do zničení těla s o generaci mladšími a chtěl se jim nejmíň vyrovnat...Já neumím jezdit a ani se o to nebudu nikdy snažit,kdo se nenaučí v mládí,tak nemá tu jistotu...Já jezdím např. na koloběžce,mám speciální velkou s brzdami,nedělá mi to žádný problém,ne inlajnech i na bruslích jsem "přebornice",ale kolo NE!!!
Pokud tě znenadání ( když to dříve nedělal) kritizuje, znamená to, že s tebou není spokojen. Že ti dal kolo znamená, že ti dává šanci se přizpůsobit jeho životnímu rytmu, který si teď zvolil. Pokud to odmítneš,najde si na to kolo jinou patťačku. Tak to prostě je, žádná věda a nic nového pod sluncem.
Souhlasím s Bellanou a Kadlou 
Taky nemám sporty ráda. Dostat kolo jako dárek, jdu ho prodat a za utržené peníze si koupím to, co chci 
Nepochopila jsem tu současnou módu ježdění na kole - v létě mám pocit, že cyklistice holdují snad 3/4 národa 
Mě to nebaví a navíc mi to přijde nebezpečné. Jak cyklostezky, tak hlavně ježdění po frekventovaných silnicích společně s auty. Kolegyně se na cyklostezce srazila s jiným vášnivým cyklistou a zpřerážela si ruku tak, že ji má do smrti neohebnou. Na kolo už nesedne.
A to ani nemluvím o tom, jak všichni tihle nadšenci vypadají v těch svých značkových cyklooblečkách, to se pokaždé lámu smíchy 
Ale zase je výhoda, že se od sebe nedají rozeznat, skoro jako Japonci 
No, každý má právo na své záliby. O mně manžel ví, že sport nikdy a žádný, takže mi kolo nekoupí. Stejně jako já jemu nekoupím knihu o pěstování zeleniny nebo chovu pískomilů, protože to zas nebaví jeho
Ještě víc než to kolo by mě ale rozčílily poznámky o tloušťce a postavě celkově. S uvedenými mírami Alžběta tlustá rozhodně není a když navíc píše, že celé manželství váží stejně, nechápu, co mu dává právo najednou se do jejího vzhledu začít obouvat 
To by se mě vyloženě dotklo.
.jpg)
já to mám naopak - já jsem líná a vlastně bych i byla ráda kdyby mě manžel vytáhl na kolo nebo na brusle, sama se nedokopu...
v situaci paní bych teda taky byla naštvaná že ví že něco nechci a přesto mě do toho tlačí + ty kecy k tomu. Nicméně bych to zkusila, dohodnout kratší trasu po rovince a pak by se vidělo, buď by mě to chytlo anebo ne a pak by to měl manžel pochopit
.jpg)
Já nějak nevím-to může být úplně všelijak,mě se nezdá ten zabejčilý odpor.A že měl pán značně nemístné kecy-ono se neříká nadarmo darovanému koni na zuby nekoukej.Nebo kolu na dráty ?
Arna: Moc díky.
Ohledně té názorové různorodosti, zda je darování kola manipulace nebo snaha udalt radost, tak mě se to zdá dost jasné. Když li pořád lanaří, že by měla sportovat a ona se na to moc netváří, tak to asi nebude náhodný výběr, kdy přemýšlel, čím by jí nejvíc udělal radost. To mi připomíná, jak tu kdysi, tedy myslím, že tady, byl příběh o manželích, kdy si horko těžko ušetřili na dovolenou a ona chtěla k moři a on někam na sever či kam. A ejhle, najednou od něj ona pod stromek či k Vánocům, už nevím, dostala zájezd na sever. Názory byli pro i proti, aobčas i "no, bože, tak si pak ušetří zase na moře". Což může být pro někoho dost problém, o svévolném nakládání se společnými penězi nemluvě. A hlavně, pokud on zná její názor a přesto to udělá, tak to je prostě je o tom, že snadno dosáhl svého. A za společné peníze. Protože v tom vidím i to. Nevím, v jaké jsou finanční situaci, ale i relativně levné kolo stojí docela dost a tak použil společné peníze na něco, co se domnívá, že by jí, i proti její vůli, mohlo být prospěšné. Což by mě tedy docela nadzvedlo ze židle, dárek má hlavně udělat radost. A to hlavně jí, že, když je pro ji. Ne, že pak bude stát nevyužité, škoda peněz a já osobně bych tak na to pak myslela a ještě si to vyčítala. Ostatně já si myslím, že o těchto větších dárcích by se měli partneři poradit, pokud si tedy nejsou jistí, že po tom protějšek stoprocentně touží. A kolo pro mě už patří do té kategorie. Ale to je asi spíš už o té finanční situaci a taky, jak to mají zažité...
Jo, trochu mu to zavání jedném dílem Simpsonových, kdy Homer dal March rukavici na bowling, jenže hrál jen on, ne ona. Pro zajímavost, jak to dopadlo - naštvala se, začla hrát sama a tam se jí začal dvořit nějaký žlutý spoluobčan. Sice to jejich manželství, jako u tradičně všechno, ustálo, ale poučení by to mohlo být taky.
.jpg)
pripada mi to ako dost odmietavy nazor od teba a bala by som sa ze si inak celkom pekny vztah tym stalym odmietanim pokazim......
Mohla by sis třeba měla říct co by za to jiná žena dala kdyby s ní manžel chtěl být a jak ráda by s ním někam jela na kole.Měla bys to brát trošku s humorem buď to půjde nebo ne,nic se nestane.Říká se že v životě se má zkusit všechno.Třeba se ti to nakonec bude líbit.
ja by som sla ak by mal chut ist pomaly koli mne a cakat na mna....moj chut nema ten potrebuje rovnakeho partnera s rovnakym odusevnenim pre cyklistiku zas by ma nahnevalo ak by si nasiel k tomu sportu inu damu ale zas na oplatku by sa musel obcas on podriadit mne a ist so mnou do kina ci divadla 
ak by odmietal takuto moznost potom by som to asi riesila inak
Vyzkoušet by to měla,třeba se jí to zalíbí.
.gif)
Almega: šestačtyřicet let jsou stará kolena? Mně je o deset víc a kdyby se mi naskytla příležitost zkusit něco nového a přiměřeného jdu do toho.
Ostatně, jízda na kole není nic náročného, je to jedna z nejlepších pohybových aktivit pro starší věk, nezatěžuje klouby vahou těla. Jen se musí začít zvolna, krátké a rovinaté trasy, zadek taky potřebuje čas si zvyknout.
tak to ne proboha za každou cenu určitě ne.Jestli na kole nikdy nejezdila tak už bych se do toho nepouštěla.Prostě bych mu to vysvětlila a zkusila bych třeba jinou aktivitu.Třeba jenom procházku pěšky.
Nebylo napsáno,zda Alžběta již někdy dříve jezdila na kole....jestliže nikdy na kole neseděla,tak je to naprostá blbost se do toho na stará kolena nutit!!! Člověk už nemá tu samozřejmost jízdy,je to pro něj spíše mučení a nepříjemnost...Znám případ,kdy manželé šli do důchodu,on byl učitel tělocviku,takže veskrze zdatný.Ona skoro nesportovala,ale chtěla být s ním,takže přistoupila i na jízdy na kole.No a stalo se,že jeli,on napřed-více-pak zjistil,že ona nikde-vrátil se a našel ji s rozbitou hlavou...Chudák paní zemřela do tří dnů na následky zranění a bylo jí asi 63 let.Když jsem se s ní pár měsíců předtím bavila,sdělovala mi obavy z té jízdy na kole,naučila se to taky až pozdě a ta stabilita jí zkrátka chyběla...Takže já jsem pro nenucení,najděte společného něco jiného...
Rozhodně líná nejli,chceš jenom něco jiného.Zkusila bych se maličko přizpůsobit jenom malinko.Co třeba kolo ale jenom kousek,ne nikam daleko.Třeba Tě to časem začne bavit a když ne tak si to aspoň zkusila.Jestli je hodnej určitě snahu ocení,Na oplátku může být on s tebou tam kde budeš chtít ty.
Ještě mě napadá, zda se Alžběta neobává, že by při sportu nebyla "za dámu". To je totiž případ mé sestry. Jak by vypadala když by ráno přijela do práce na kole celá zplihlá při ranních mlhách! Při koupání plave jak paní radová aby si neumáčela vlasy, to by nepřežila. 
