Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
.jpg)
Je mi šestačtyřicet let, jsem vdaná, máme dvě už dospělé děti. Mladší dcera loni maturovala a hned o prázdninách se osamostatnila a žije se svým přítelem. Starší syn je už z domu delší dobu. Jsme tedy s manželem už sami dva a až dosud jsme si to docela užívali.
Neměla jsem žádný pocit prázdného hnízda, jak se o tom píše, spíš naopak. I když obě své děti miluji, jsem na jednu stranu ráda, že už jsou samostatné. Vidíme se rádi, pravidelně se navštěvujeme, telefonujeme si. Ale jinak si užívám svobody. Začala jsem se věnovat sama sobě, za ten poslední půlrok jsem se dala neuvěřitelně dohromady jak po fyzické, tak po duševní stránce.
Bohužel, nemůžeme se s manželem shodnout, co se týká trávení volného času. I on totiž zažívá něco jako druhou mízu a, jak říká, konečně začal žít. Ne, že bychom předtím neměli žádné společné aktivity, ale byly to spíš akce rodinného rázu: výlety, občas společné kino a tak.
Já jsem se teď hodně dala na kulturu, chodím často do divadel, na výstavy, což manžela zrovna nebere, takže ho málokdy přemluvím. Tak jdu radši sama s kamarádkou. Taky chodím pravidelně na kosmetiku, manikúru a ke kadeřnici, což jsem dosud dost zanedbávala. On se zaměřil na sport, čímž mne dost překvapil, protože nikdy k němu nijak zvlášť neinklinoval. Teď tvrdí, že když už se mu přehoupla padesátka, má ještě šanci s tím něco udělat a začal pracovat na své kondičce. Pravidelně chodí běhat, na túry, dokonce si pořídil takové ty moderní hole. A na podzim si koupil kolo a začal jezdit. Úplně se do toho zbláznil, někdy jsem ho skoro celý víkend neviděla, protože vyjížděl i na celý den.
Potud by bylo všechno v pořádku, on má své, já mám své, nevidím problém občas to nějak skloubit a podniknout i něco společně. Jenže on to vidí jinak. Tím, jak se zamiloval do sportu, chce mne k němu přivést také. Jenže já jsem absolutně nesportovní typ. Mne to prostě nebaví. Ještě tak nějaký pěší výlet, to ano, ale na nějaké náročné sportovní akce nejsem stavěná a netoužím po nich.
On to vidí jinak, prý bych se sebou měla něco dělat, kritizuje mou postavu, občas má i dost nevybíravé připomínky, přitom nejsem nijak silná. Na 172 cm vážím 74 kg, což mi přijde vcelku v normě a netrápí mne to. Ani jeho to nikdy netrápilo, tuhle váhu mám prakticky stále, s výjimkou doby, kdy jsem byla těhotná. A teď najednou má připomínky, straší mě 
přechodem, prý ze mě bude bába prdelatá, jestli s tím nezačnu zavčasu něco dělat.
A teď na Vánoce to vyřešil tak, že mne šokoval. Nadělil mi totiž pod stromeček kolo s tím, že hned na jaře vyrazíme společně a budeme jezdit. Já na to koukala dost rozpačitě, protože jezdit na kole opravdu nechci, taky jsem mu to hned řekla a on se urazil a v podstatě nám zkazil celé Vánoce. Urážel mne, vyčítal, nadával mi do buchet a lenochů.
Jsem z toho docela otrávená. Jasně, jeho argumenty o zdraví a přechodu atd. jisté opodstatnění mají, ale copak je to normální, aby mne nutil takovým způsobem? Nejhorší je, že jak do mne pořád hučí a v podstatě mne svými připomínkami ponižuje, úplně se mi zprotivil a mám problém s ním vůbec mluvit. Strašně mě to mrzí, když můžeme konečně žít po svém, tak on to takhle hloupě pokazí. Ale přece s ním nezačnu jezdit na kole jen proto, aby on byl spokojený, když mě to nebaví. Nebo jsem opravdu líná? Já už o sobě začínám snad pochybovat, tím jak mi to pořád lije do hlavy, tak si říkám, jestli nemá kousek pravdy.
Soutěž Skládejte tajenku
Soutěžní slovo: a
4.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 109 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jsem podobný typ jako Alžběta. Bohužel v rodině jediná. Naši i oba moji bráchové sportují, jakmile mají volnou chvilku. A pořád mě ukecávají, ať s nima jedu na lyže, ať víc jezdím na kole,.... A čím víc rejpou, tím víc se mi nechce. Dostat pod stromeček kolo, bych taky považovala za provokaci. I když možná bych neříkala nic o tom, že mi neudělalo radost. Spíš jen - to je pěkné, určitě muselo stát spoustu peněz, jenom škoda, že bude postávat ve sklepě.
Nevím, proč tu kdekdo Alžbětu přesvědčuje, že jezdit na kole není nic strašného, že se jí to bude líbit. Předpokládám, že už někdy na kole seděla a že si umí udělat obrázek, jestli by ji to bavilo nebo ne.
Já moc ráda tancuju, manželovi to moc nejde. Tak jsme se domluvili, že budeme chodit do tanečních pro dospělé. Když jsme v průběhu kurzu zjistili, že to prostě nejde, tak jsme s tím přestali a dohodli jsme se, že si prostě svoje "taneční potřeby" budu kompenzovat někde jinde s někým jiným. Takže párkrát do roka si zajedu na taneční víkendovku, čímž si zároveň odpočinu od domácnosti a rodiny a v neděli se za nimi vždy o to víc těším (a oni na mě), Nevidím důvod, proč by manželé spolu museli podnikat to, co není příjemné oběma. Určitě se dá najít něco, co se bude zamlouvat Jak manželovi, tak Alžbětě. A nemusí t být jen sport X kultura.
Anakolut: 
ploduska: udělala jsi mi obrovskou radost, myslela jsem si, že jsem jediný vadný úchyl, kterému sport nevyplavuje endorfiny a pocit uspokojení, ó děkuji Ti
Některý chlapi jsou v tomhle bohužel trochu natvrdlý... Myslí si, že tyhle rádoby trefné poznámky a "překvapení" v podobě byciklu pod stromečkem způsobí, že se žena zaraduje a řekne: Jéééé, to je bezva nápad! Díky, že jsi mě k tomu přivedl.
Jak by se asi cítil on, kdybys mu pod stromeček nadělila roční předplatné do státní opery, národního divadla a národní galerie? S tím, že tomu určitě přijde na chuť, hlavně se musí odblokovat a nebejt kulturní barbar 
Tohle nerespektování hranic druhého nechápu a je mi upřímně záhadou, že se to u vás projevilo až po 25 nebo kolika letech manželství... Možná, že jste celý roky předtím skákali kolem dětí a sami o sebe a jeden o druhýho se zajímali jen okrajově. Takže možná nemáš pocit prázdnáho hnízda, ale ten efekt je vlastně stejnej: s manželem jste se od sebe odcizili a se učíte žít jen sami dva. Že máte každej svůj prostor a svoje zájmy je v pořádku, ale mělo by vás zkrátka spojovat něco víc než oddací list. Do teď vás spojovala péče o děti, teď to bude co....? To si musíte rozhodnout a projednat už sami.
Poslední věc - poznámky o váze bych nebrala na lehkou váhu. Třeba nechce, abys nějak zásadně hubla, ale aby ses o sebe trochu strala, ve smyslu cvičení, vytvarování postavy, kondičky atd. To mi nezní zase tak nepochopitelně.
kubikm: presne, to je ono... 
Ja bych teda kolo pod stromeckem uvitala a to jsem opravdu super sportovni antitalent. Na vykonnostni sporty nejsem, ale co me vzdy bavilo byli vylety na kolech 
Ja myslim, Alzbeto, ze jizda na kole je fajn, coz samozrejme neznamena, ze se to musi zamlouvat i tobe... ale jestli fakt vede ty reci co vede, tak to mohlo byt i horsi, treba si mohla dostat permici ve fitku, tim by nastval i me, to je totiz hodne zavazujici kvuli tomu, aby nepropadli prachy a navic, fitko je fakt o drine. Takze me kolo pripada fajn. Ja bych se tohodle, jak uz psala kubikm, chytla a vzala to jako kompromis s tim, ze od nej ocekavam kompromis ve forme jeho doprovodu nekam za kulturou... 
Při čtení článku mě připadalo že čtu o našem manželství,taky jsem dostala před několika lety kolo a taky nejsem nějak extra sportem potrefená a nějaké dlouhé cesty mě fakt moc neberou ,ale jednou za čas se nechám ukecat ,hlavně když je to výlet třeba od hospůdky k hospůdce.Taky si občas vyslechnu že kolo rezaví a nikam nejezdím a že ho nemusel kupovat atd. .. ,tak si myslím že by se to mělo zkusit,hlavně předem proberte trasu at nedopadnete jako já ,když jsem byla smířená s trasou 40km.a ono to ve finále bylo 70 ,ale ujet se to dalo.Prostě všechno je na domluvě držím palečky at to zvládnete
se mnou je to podobné - sporty tak nejak nemusím. jeste nikdy se nedostavilo ono slibované vyplavení endorfinů a pocit uspokojení - když už se k nejaké sportovní aktivite přinutím - dělám ji s odporem a pripadám si pri tom jako blbec. Manžel prakticky denně sportuje, když děti nastoupily do školy začalo mu taky připadat, že bych měla sportovat (kolo)s ním, když mám čas - naštěstí včas pochopil, že ne a hlavně našel si kamaráda a tak sportují spolu ! a mne do toho netahá 
takže nebyl by nějaký kamarád v okolí? nějak to navlíknout, že by mohli spolu? můj otec taky nemá a tak nutí matku - ono je to holt asi samotné nebaví, chudinky malé 
kolo je dobré na kyčle
, tak si vyber trasu a jeď s ním...a jako odměnu mu dej lístek do divadla...snad pochopí
Moje maminka je sportovní nadšenec a občas má takové rejpavé poznámky na moji osobu jako tenhle pán. Tím spolehlivě utne jakoukoli moji snahu o sport v zárodku, když třeba začínám opatrně uvažovat o tom, že bych se k ní přidala třeba když jde s dětma bruslit. Prostě svými řečmi ve mně pěstuje nepřekonatelný odpor.
Kdyby mi dal manžel k Vánocům sportovní potřeby i když by věděl, že nic takového provozovat nechci, tak mě naštve a to dost. To vážně není dárek ale forma nátlaku, kdy zneužívá svátky k prosazení svých zájmů.
Na druhou stranu bych ale ocenila, že má zájem trávit čas se mnou. Rozhodně a důrazně bych mu řekla, že tím, že mě bude urážet a popichovat, vyvolá jedině můj odpor a bude to mít úplně opačný účinek než chce, tak ať toho okamžitě nechá. Pak bych vytipovala sportovní aktivity, které jsem ochotna zkusit a ať si vybere, co z toho bychom mohli dělat spolu. Ona taková projížďka na kole po okolí pro začátek není špatná. Okruh, se kterého se jde kdykoli vrátit a člověk vidí věci, které při pěší chůzi neobjeví. Teď už se dá jezdit i v lese, terénem, ne jako kdysi.
A manžel na oplátku navrhne kulturní aktivitu přijatelnou pro něj, pokud něco chce, musí se taky trochu přizpůsobit, ne že se bude coby sportovec vyvyšovat. 
Nebo co takhle tanec? Přihlašte se do tanečních, tam taky kondici udržíte.
Já mám kolo tedy ráda, ale jezdím pomalu a kochám se. K narozeninám a svátku bych mu věnovala lístky do divadla. Vaše váha je naprosto v pořádku, ale bez sportu udržet fyzickou kondici prostě nejde. Když vás nebaví kolo, co takhle jóga? Bez sportu vám žádná kadeřnice ani kosmetička začas na udržení vzhledu nebude stačit. Je to prostě tak.
.gif)
Alžběto, asi nejlépe to tu napsala Lissie. Vše je ve vhodné komunikaci a oba musíte trošku slevit. Asi jsi reagovala nevhodně na dárek, mohl ti koupit horší,třeba lyže s komplet vybavením. Ono to kolo je opravdu dobré pro začátek, můžeš na něm pak jezdit i do práce či po nákupech. Ale manžel by měl taky trošku přispět do společných aktivit a chodit s tebou za kulturou. Jen mu to řekni bez silných emocí a vysvětli že tě jeho narážky na "prdelatou bábu" uráží.
Dokud jsme bydleli ve městě, jezdili jsme s mým přítelem hodně na kolech, nejen po nákupech, ale i na malé výlety. Co jsme se přestěhovali do domku na kopci, už nejezdíme a to mi hodně chybí. Je tu opravdu velký kopec a bála bych se z něho i dolů, je tu velký provoz a šlapat nahoru je opravdu jen pro vymakané cyklisty. 
.gif)
Křeček: 4.1.2012 8:28 - přesně tak jsem to myslela
.jpg)
orinka: no jo holka, ale nez jsme se k tomuto kompromisu dopracovali, to trvalo a bolelo. On nechápal jak tak fantasticky konicek je me u pozadi a já nechápala proc pecivál sedici 24h u pc najednou touzi po cerstvém vzduchu
. Já nechápala proc me chce s sebou a on nechápal proc já se nechci divat na jeho pokroky. Jeho argumenty ze si muzu vzit psy s sebou a chodit s nima kolem letiste a nebo si lehnout do trávy a pozorovat jak nademnou léta me privadely k silenstvi a naopak jsem nechápala jak ten chlap po 14 letech manzelstvi nechápe, ze s moji alergii na cokoliv od prirody by me po 2 hodinovém lezeni v tráve vezl rovnou na pohotovost .
Linda: No! To je ono
