Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
.jpg)
Je mi šestačtyřicet let, jsem vdaná, máme dvě už dospělé děti. Mladší dcera loni maturovala a hned o prázdninách se osamostatnila a žije se svým přítelem. Starší syn je už z domu delší dobu. Jsme tedy s manželem už sami dva a až dosud jsme si to docela užívali.
Neměla jsem žádný pocit prázdného hnízda, jak se o tom píše, spíš naopak. I když obě své děti miluji, jsem na jednu stranu ráda, že už jsou samostatné. Vidíme se rádi, pravidelně se navštěvujeme, telefonujeme si. Ale jinak si užívám svobody. Začala jsem se věnovat sama sobě, za ten poslední půlrok jsem se dala neuvěřitelně dohromady jak po fyzické, tak po duševní stránce.
Bohužel, nemůžeme se s manželem shodnout, co se týká trávení volného času. I on totiž zažívá něco jako druhou mízu a, jak říká, konečně začal žít. Ne, že bychom předtím neměli žádné společné aktivity, ale byly to spíš akce rodinného rázu: výlety, občas společné kino a tak.
Já jsem se teď hodně dala na kulturu, chodím často do divadel, na výstavy, což manžela zrovna nebere, takže ho málokdy přemluvím. Tak jdu radši sama s kamarádkou. Taky chodím pravidelně na kosmetiku, manikúru a ke kadeřnici, což jsem dosud dost zanedbávala. On se zaměřil na sport, čímž mne dost překvapil, protože nikdy k němu nijak zvlášť neinklinoval. Teď tvrdí, že když už se mu přehoupla padesátka, má ještě šanci s tím něco udělat a začal pracovat na své kondičce. Pravidelně chodí běhat, na túry, dokonce si pořídil takové ty moderní hole. A na podzim si koupil kolo a začal jezdit. Úplně se do toho zbláznil, někdy jsem ho skoro celý víkend neviděla, protože vyjížděl i na celý den.
Potud by bylo všechno v pořádku, on má své, já mám své, nevidím problém občas to nějak skloubit a podniknout i něco společně. Jenže on to vidí jinak. Tím, jak se zamiloval do sportu, chce mne k němu přivést také. Jenže já jsem absolutně nesportovní typ. Mne to prostě nebaví. Ještě tak nějaký pěší výlet, to ano, ale na nějaké náročné sportovní akce nejsem stavěná a netoužím po nich.
On to vidí jinak, prý bych se sebou měla něco dělat, kritizuje mou postavu, občas má i dost nevybíravé připomínky, přitom nejsem nijak silná. Na 172 cm vážím 74 kg, což mi přijde vcelku v normě a netrápí mne to. Ani jeho to nikdy netrápilo, tuhle váhu mám prakticky stále, s výjimkou doby, kdy jsem byla těhotná. A teď najednou má připomínky, straší mě 
přechodem, prý ze mě bude bába prdelatá, jestli s tím nezačnu zavčasu něco dělat.
A teď na Vánoce to vyřešil tak, že mne šokoval. Nadělil mi totiž pod stromeček kolo s tím, že hned na jaře vyrazíme společně a budeme jezdit. Já na to koukala dost rozpačitě, protože jezdit na kole opravdu nechci, taky jsem mu to hned řekla a on se urazil a v podstatě nám zkazil celé Vánoce. Urážel mne, vyčítal, nadával mi do buchet a lenochů.
Jsem z toho docela otrávená. Jasně, jeho argumenty o zdraví a přechodu atd. jisté opodstatnění mají, ale copak je to normální, aby mne nutil takovým způsobem? Nejhorší je, že jak do mne pořád hučí a v podstatě mne svými připomínkami ponižuje, úplně se mi zprotivil a mám problém s ním vůbec mluvit. Strašně mě to mrzí, když můžeme konečně žít po svém, tak on to takhle hloupě pokazí. Ale přece s ním nezačnu jezdit na kole jen proto, aby on byl spokojený, když mě to nebaví. Nebo jsem opravdu líná? Já už o sobě začínám snad pochybovat, tím jak mi to pořád lije do hlavy, tak si říkám, jestli nemá kousek pravdy.
Soutěž Skládejte tajenku
Soutěžní slovo: a
4.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 109 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podle něj jsem lemra líná. Má pravdu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
caira: já to taky chápu podobně - objevil krásu rychlejšího a pohodlnějšího pohybu na kole (daleko víc se uvidí na cyklovýletě, než pěšmo, navíc je to fakt bez námahy - a to mám jenom starou Esku s doplněnými převody), tak to chce sdílet s ženou, kterou má rád, aby jí bylo taky tak fajn jako jemu.
Kolo bych hned nezatracovala....Zkuste dovolenou třeba na Vysočině, nejsou tam bůhvíjaké kopce....Taková podzimní dovolená s občasnou malou trasou je k nezaplacení. Večer můžete do baru, někde posedět...Ale nutit tě nějakými urážlivými výpady na tvoji osobu by manžel určitě neměl...
caira: v tom souhlasím s Kadlou. Můj manžel by taky určitě neocenil, kdybych mu koupla třebas předplatné do divadla nebo kurs jógy.
Myslím, že na to šel Alžbětin manžel dost nešťastně, měl si s ní nejdřív promluvit, říct, jak by byl rád, kdyby to aspoň zkusila atd., a ne jí rovnou postavit před hotovou věc.
caira: souhlasím, nevstřícnost je špatná povahová vlastnost a ničí vztahy.
Páni - kdyby to kolo byla nějaká hrůza, nepotkávala bych na cyklostezkách tolik nadšenců s kolama. Toho chlapa bych brala, být volná.
Nejsem barbar, v kultuře jsem, dá se říct, pracovala většinu svého života, ale razím heslo "od všeho trochu". Manžel má možná averzi ke snobárnám, které lze zahlédnout na vernisážích nebo premiérám, chtělo by to ho přesvědčit, že kvůli kultuře se nemusí škrtit v bílém límečku, pozvat ho tam, kde je zábava. A na oplátku se projet na jaře někde v přírodě, rekreačním tempem, cestou zastavit u hospůdky...nevím, jak to dělám, ale na kole se nikdy nezpotím.
.jpg)
caira: Na jednu stranu máš pravdu. Na druhou stranu snad po tolika letech manželství by mohl vědět, jaký má jeho žena vztah k těmto aktivitám a musel vědět, jak se jeho žena bude na ten dárek dívat. Pokud ne, tak je slepý, hluchý nebo něco podobného.
.gif)
Bellana: No tak to ani nedýchám... dát někomu dárek je manipulace????
Dát někomu dárek znamená dát někomu dárek. Tečka...
Manipulace by byla: Oblíct Alžbětě cyklodres, odvést ji 50km od domova do terénu a nechat ji v pustině s kolem, ať si domů dojede...
On si pořídil kolo na podzim, nadchl se pro něj. A jelikož se nadchl, tak s nadšením koupil kolo pro manželku, pochopitelně tajně - páč to bylo překvapení! A asi chudák doufám, že by se snad mohla jít s ním občas projet! že by asi mohla být i ráda, protože asi KOLO NEMÁ - tak ho dostala aby ho měla.
No, nevím. Já jsem podobný typ jako autorka článku. Sport a kolo ze srdce nesnáším. Z pohybu mám ráda jen chůzi (turistika) a tanec. Chtít po mně můj partner, abych se po 20letém soužití změnila k jeho obrazu, tak ho prohodím dveřma i s tím kolem. Proč bych se měla nutit k něčemu, co mě nebere. Když s ní chce trávit více času sportovnějším způsobem, tak ať spolu chodí na výlety. Ty jí nevadí, jak píše.
.JPG){kind=avatar}
tornado-lou: caira: Dát někomu dárek, o kterém vím, že je proti jeho přesvědčení, je hnusná manipulace. Já nereaguji rychle a nahlas, neřekla bych nejprve nic, ale rozzuřilo by mě to. Už proto, že pořád ještě platí zákon o rodině, který říká, že peníze získané za manželství jsou společné, proto by o větších investicích měli manželé rozhodovat společně. A že po čase si může manžel najít jinou, která s ním bude jezdit a sportovat? To se stává i těm, co mají společné koníčky. Tam je to pak horší, protože mají i společné kamarády a jeden se jich pak musí vzdát.
Vidím v tom trochu problém ten, že se prostě v dlouhém soužití se lidé mění. Pak se může stát, že Ti, kteří se bez prblémů vyhovovali, najednou zjistí, že se stali dost rozdílnými. Ale v tomto případě se mi nezdá, že by to bylo něco fatálního. Pes bude zřejmě zakopaný ve způsobu, jakým Vás do toho manžel lanaří. To by se i taky nelíbilo, jak mě někdo do něčeho někdo moc nutí, i třeba jen příliš častým zmiňováním, tak k tomu automaticky dostávám odpor. A ty poznámky o vzhledu mi přijdou dost přes čáru, s mým sebevědomím by to tedy dost zacloumalo. Pozitivum skutečně ale je, že manžel chce trávit čas společně s Vámi. To je pro mě strašně podstatná věc. Takže bych si asi s manželem promluvila o tom, že mě jeho poznámky dost zraňují, asi bych i přihodila tu poznámku o primitivech nekulturních, jak zmínila Bellana a pak bych řekla, že také chci trávit čas s ním a pokusit se sdílet jeho koníček a proto to na jaře opatrně a polehoučku zkusím. A také bych tomu takto dala šanci, může Vás to překvapivě začít bavit a pokud ne, tak to není jediná sportovní aktivita na světě a pokud je manžel teď sportovně všestranější, jak píšete, tak spolu můžete trávit čas i hledáním sporotvní aktivity, která vás bude bavit oba - nebude pro Vás přiliš náročná a zároveň manželovi poskytně dostatek prostoru se sporotvně vyžít. Snad i takové jsou, já také nejsem rozvna adrenalinový a sportovní nadšenec, tedy tak nějak vůbec...
Teda upřímně já kolo nesnášim a to mam sport ráda
Možná občas nějaký výlet nebo spíš možná jet někam třeba na Šumavu a spojit to s krásami hor, ale jinak......fuj. Zato turistiku miluju, každej není na vše. Ale přeci neexistuje jen turistika a kolo? Co zkusit najít něco co by bavilo oba? Plavání, squash, fitko, cokoli a občas vyrazit do divadla, za kulturou nebo na to kolo? Ale nutit někoho není šťastný řešení
Ale pod stromečkem za dárek bych se určitě neofrňovala
ax: 
tornado-lou: a naprosto souhlasím, já dát někomu takhle drahý a pro mne milý dárek, a slyšet hned pod stromkem ofrňování, seberu se a odejdu na jedno,dvě tři.....
tohle dělá moje tchyně a to jí fakt nedávám kolo - ofrňuje se nad vším, a to je naprosto nejhnusnější vlastnost
Se mi nejak kus umazal. mělo tam být:
Reagovat na darek tak, že mu rovnu pod stromkem řekneš, že ho rozhodně nechceš od tebe nebylo nic moc.
Reagovat na darek tak, že mu rovnu pod stromkem řekneš, že ho rozhodně
A kdyz to kolo zkusíš, tak se ti urcite nic zlyho nestane. Navíc mě to celý připadá úúúúúúplně zbytečný. za ty roky co ste spolu, ste určitě zvládli horší věci, tak se přece nebudete hádat a urážet kvůli kolu! 
Já ti nevím, jsem ve stejném věku, a na sport jsem taky nikdy moc nebyla. Ale před časem jsem kvůli nejmladší dceři po x letech oprášila kolo, a je to fajn. Tedy je pravda, že nejezdíme žádné náročné trasy, ale sama bych se k tomu určitě nedokopala. A kdyby manžel o nějaké takové aktivity projevil zájem, byla by mi to milejší, než vidět ho většinu času na gauči. Spíš by mi na tvém místě vadilo, jakým způsobem tě ten tvůj nutí, ale možná, že to myslí dobře a chce tě jen vyhecovat. Nějaký kompromis bych zkusila, ale mělo by to být pro radost, ne z donucení, a taky, pokud nejsi zvyklá, začít pozvolna - ne hned vyrazit na celodenní tůru. Já bych na jednu stranu byla ráda, jak píšou holky, že chce manžel trávit čas se mnou, na druhou stranu bych si s ním vážně promluvila o tom, že jsem ochotná ke kompromisu, pokud k němu bude ochotný i on. Vidím to na sobě, že v našem věku už člověk začíná mít sklon k pohodlnosti a k nějaké aktivitě se hůř "rozhýbává" - ale pak se začnou vyplavovat endorfiny a mám radost, že jsem se překonala
