Jsem už na dítě stará? Je mi třiačtyřicet.
Je mi 43 let, mám dvě dospělé děti, které už žijí samostatně a jsem rozvedená. Před třemi lety jsem se seznámila se svým současným přítelem, se kterým spolu bydlíme a plánujeme svatbu. Moje to bude druhá, jeho první, dosud je svobodný. Je mu stejně jako mně, tedy 43 let.
V podstatě nám nic nechybí, máme se rádi, jsme slušně zajištění. Přítel se mi před pár týdny svěřil, že by si moc přál dítě. Roky prý o něčem takovém vůbec neuvažoval, svoboda a bezdětnost mu vyhovovaly, ale teď je to prý už jiné a moc touží po klasické, normální rodině.
Chápu ho. Přiznám se, že se myšlence na další dítě vyloženě nebráním. Jsem si jistá, že po citové stránce bych ho rozhodně „unesla“. Možná bych si ho vychutnala i víc než ty první dvě, které jsem měla, když jsem byla hodně mladá.
Co mne trochu děsí, je můj věk. Přítel je v pohodě, muž, který se stane otcem ve třiačtyřiceti, je něco absolutně normálního, ale u ženy je to jiné. Těhotenství, porod, to všechno je zátěž i pro mladší organismus. A co pak to dítě? Je rozumné přivést ho na svět a vědět, že až půjde do první třídy, bude mi už padesát? Přestože se zdravotně a fyzicky cítím velice dobře a jsem zcela zdravá, postupující věk asi těžko zastavím a nějaké neduhy se časem začnou projevovat.
Jsem na vážkách a přemýšlím, jak se rozhodnout. Přítel mne do ničeho nenutí, ví, že tohle je natolik závažná záležitost, že se na ní musíme oba dohodnout a zvážit všechna pro a proti.
Ve své blízkosti nemám žádnou ženu, která by přivedla na svět dítě v tak pokročilém věku, abych se jí mohla zeptat, jak těhotenství a porod prožívala a hlavně ty následující roky, když dítě rostlo.
Co si o tom myslíte vy, ostatní ženy? Jsem už na dítě stará, nebo ne? Nechaly byste si na mém místě na dítě radši „zajít chuť“, nebo byste to riskly a s milovaným mužem do toho šli?
1.2.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 112 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Matky za zenitem
- Mladá matka, stará matka... nebo žádná matka?
- Jsou dnešní matky přehnaně starostlivé?
- Další články z rubriky Pro maminky
Diskuse ke článku - Jsem už na dítě stará? Je mi třiačtyřicet.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Sama za sebe: nešla bych do toho.
A to z důvodu, že bych dítě nezvádla zabezpečit. Odmaturovalo by v době, kdy já půjdu do dúůchodu.. a zcela hypoteticky, kdo by ho zabezpečil na vysoké.
Nehledě na to, že žena kolem 50ti a po mateřské bude velmi snadno nezaměstnatelná..
O riziku genetických vad není třeba mluvit, tohle si musí pořešit každá budoucí máma.
Sama za sebe: nešla bych do toho.
A to z důvodu, že bych dítě nezvádla zabezpečit. Odmaturovalo by v době, kdy já půjdu do dúůchodu.. a zcela hypoteticky, kdo by ho zabezpečil na vysoké.
Nehledě na to, že žena kolem 50ti a po mateřské bude velmi snadno nezaměstnatelná..
O riziku genetických vad není třeba mluvit, tohle si musí pořešit každá budoucí máma.
Já za sebe osobně bych do toho už nešla, ale záleží na každém individuálně.
já si myslím, že pozdě není. Pokud gynekolog neshledá příčiny, proč by to jít nemělo, otěhotnět a porodit v tomto věku není nic mimořádného. Ale chápu obavy, jak třeba zvládnete pubertu při potížích v klimakteriu, to zas jo.
Muj syn se narodil den po mych 42. narozeninach. Moje prvni tehotenstvi skoncilo spontannim potratem v prvnim trimestru, bylo mi 37 let. Rok potom se mi narodila dcera a necele dva roky po ni druha. Vsechna tri tehotenstvi bez problemu, rodila jsem cisarem, protoze prvni dite melo obracenou polohu a pak uz jsem vaginalni porod nechtela riskovat.
Doporucuji si zjistit podrobnosti o testu na vyvojove vady v 1. trimestru. Sallie bude mozna vedet vic, to ona me na nej vicemene navedla, kdyz jsem cekala 3. dite. Je to kombinace UTZ (projasneni sije) a krevniho testu, musi se udelat do urcite doby (do 13. tydne?). Ja si ho vicemene musela vyridit sama na posledni chvili (nikdo me o nem neinformoval), ale protoze mi dopadl dobre, uz jsem o amnio vubec neuvazovala (i kdyz je samozrejme mozna nejen falesna pozitivita, ale i falesna negativita).
Jak jsem psala - tehotenstvi naprosto pohodove, jedine, z ceho jsem mela strach, bylo to zvysene riziko vyskytu vyvojovych vad - prave proto jsem moc rada, ze jsem pri poslednim tehotenstvi sla na ten test v 1. trimestru, hodne me uklidnil. Amnio jsem odmitla i s dcerami, to mi delali jen podrobny UTZ na specializovanem pracovisti (a triple test mi nenavrhli vubec - v korelaci s vekem by pry stejne vysel pozitivne, tak jsem to aspon pochopila - mozna blbe).
.gif)
Do 45 let bych do toho urcite sla
jak píše modroočka, to za tebe nikdo nerozhodne. Znám několik žen, co měly děti po čtyřicítce. Dvě moje známé a moje tchýně. Té se narodilo dítě ve třiačtyřiceti a jsem vděčná, že se nenechala ukecat od sousedek a potratových komisí, aby "to dala pryč, dyk to bude stejně blbý".
Takže připravte se na to "blbý kecy" (i když v téhle době jich snad už nebude tolik). Proberte ale s partnerem i to, že nemusí být jednoduché tím vší projít - od toho že je otázka, jeslti jste v tomhle věku ještě plodní (i mužům plodnost klesá s věkem, i když ne tak dramaticky jako ženskejm), takže probrat do jaké míry do toho půjdete (jak dlouho se snažit, jestli jít i do umělého, případně do dárců vajíček / spermií atd.). Dále by asi nebylo od věci probrat i možnost vývojových vad. Půjdeš na amnio nebo odmítneš? Co když ti vyjde, že je dítě postižené? Co budete dělat? Potrat nebo donosit? Co když budou testy negativní a stejně se narodí postižené dítě?
Tyhle otázky by měl mít vyjasněné asi každý pár, ale ve vašem věku tuplem.
Ty sama si pak ještě promysli to, že tvoje kámošky mají nejspíš děti odrostlé a maminy na pískovišti budou o deset, patnáct, možná i dvacet let mladší než ty - tj. budeš kromě běžné izolace na mateřské, izolovaná ještě svým věkem - což někomu nevadí vůbec, ale pro někoho to může být problém.
Nikdo za Tebe se nerozhodne. Objeví se tady příspěvky, kterou budou pro i proti...
Ze zkušenosti vím, že děti starších rodičů "umí přibrzdit" proces stárnutí. Pokud Vy dva dítko máte mít, najde si k Vám cestu. Pokud v zásadě nejste proti, tak je to zřejmě "na božím" programu.
Přeji Vám hodně štěstí. 
