Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Renee: No jo, al eto dítě je mimino jenom krátce přece...tak krátce, že to uteče hrozitánsky rychle. A třeba už s tím dvouletým dítětem je legrace - můj teda i dobře mluví, takže si s ním i pokecám...prostě - mě to s dítětem baví. Všchno (nebo skoro všechno ) A na svoje občasné zájmy si prostě vždycky čas i hlídání najdu (a našla jsem si ho i s tím prvním, ke kterému jsem neměla manžela).
A víš...mě tak nějak připadá, že na užívání si klidu, pohody, ticha a odpočinku budu mít dost času v důchodě (když se ho dožiju). To si nemusím užívat ve 40.

Renee: No jo, al eto dítě je mimino jenom krátce přece...tak krátce, že to uteče hrozitánsky rychle. A třeba už s tím dvouletým dítětem je legrace - můj teda i dobře mluví, takže si s ním i pokecám...prostě - mě to s dítětem baví. Všchno (nebo skoro všechno ) A na svoje občasné zájmy si prostě vždycky čas i hlídání najdu (a našla jsem si ho i s tím prvním, ke kterému jsem neměla manžela).
A víš...mě tak nějak připadá, že na užívání si klidu, pohody, ticha a odpočinku budu mít dost času v důchodě (když se ho dožiju). To si nemusím užívat ve 40.

Renee: No jo, al eto dítě je mimino jenom krátce přece...tak krátce, že to uteče hrozitánsky rychle. A třeba už s tím dvouletým dítětem je legrace - můj teda i dobře mluví, takže si s ním i pokecám...prostě - mě to s dítětem baví. Všchno (nebo skoro všechno ) A na svoje občasné zájmy si prostě vždycky čas i hlídání najdu (a našla jsem si ho i s tím prvním, ke kterému jsem neměla manžela).
A víš...mě tak nějak připadá, že na užívání si klidu, pohody, ticha a odpočinku budu mít dost času v důchodě (když se ho dožiju). To si nemusím užívat ve 40.

Nessie: No nevím, dost dlouho musíš podřizovat všechno dítěti. Možná tak dlouho, že si na to člověk zvykne a vlastně ani už nečeká, že by to mohlo být jiné.
Ono stačí jen to, že nikdy nemůžeš dělat co chceš (pokud zrovna neprahneš plácat bábovičky na písku). Vždycky musíš myslet na to, jestli se tam dá jít s dítětem případně kdo ho pohlídá, pořád máš někde v hlavě že musíš být včas doma. Málokdy dělají dva něco spolu, třeba sport, vždycky musí jeden být s dítětema druhý sám, s kamarády apod.

Neříkám, že je to až tak špatně, člověk o tom nepřemýšlí, bere to jako fakt, ale dítě do určitého věku (tak cca 10 let, záleží na povaze) zrovna společné aktivity moc nepodporuje, pokud se rodiče nepřizpůsobí jemu. Na kole ujede málo, moc toho neuplave, na koni se bojí, squash chce hrát ,ale to znamená plácat se s ním a nezahrát si, lyžuje jen na menších kopečcích, na bežky ho nedostanete, při cestě autem delší než hodinu se nudí . Odmítá nebo by nemělo jíst některá vaše oblíbená jídla, takže i vaření se mu částečně přizpůsobujete, vzdejte se naděje, že bude sdílet vaše nadšení pro určité koníčky, třeba sport, místo toho budete trávit hodiny na nádraží, i když vás to neskonale nudí, ale miláček je nadšený...to jen tak co mě letmo napadá.

Takže když to shrnu- dítě znamená značný zásah do společného života, sice je pak rodina úplná, ale za cenu, že se mu musí vše podřídit (a to teď nemluvím o rozmazleném dítěti ,ale dítěti, kterému se rodiče jen řádně věnují). Nevím, jestli si to přítel uvědomuje, jestli si nemaluje idylickou budoucnost a pak to pro něj nebude šok, když místo toho, abyste se věnovali jeden druhému a společným zájmům na to vlastně nebude skoro čas.

Nessie: Já to např. myslela tak, ať si užívá klidu, pohody, odpočinku, ticha, nerušeného spánku, pěkných chvil s přítelem.... všeho toho, co by s miminem neměla ani omylem

Nessie:

Riki: Jo, do důchodu se půjde v 70, stařečci se budou o berlích belhat do zaměstnání a mladí nebudou moc sehnat práci, protože tam budou ti, co už by jinak byli v důchodu. Sice se na dávkách v nezaměstnanosti bude vyplácet víc než co se důchodovém systému ušetří ale hlavně že někdo vyvíjí aktivitu

Jo a ještě k tomu, co tu taky několikrát padlo: Ať Julie neblbne a radši si užívá.
Tak já opravdu nikdy netuším, co je tím "užíváním si" myšleno. To mě vždycky dostane. Já si třeba nejvíc "užívám" právě ten život s dítětem, zvlášť pokud je malý...nevím jak jinak bych si taky "užívala". Cestování nesnáším, leda po republice někam do hor, divadlo mě nebaví, do kina jdu jednou za rok. Tak jak bych si "užívala" bez dítěte, to fakt nevím.
To, co mě baví, zvládnu a vždycky jsem zvládla i s dítětem - občas si jít zajezdit na koni, zaběhat si, sem tam jít s kamoškou na vínko....jinak ráda jen chodím na výlety a čtu si - a obojí se dá provozovat i s dítětem (případně, když dítě spí ).
Já chápu, že člověk, ketrý miluje cestován í nebo je pohlcen svou prací nebo má nějaký časově nebo finančně náročná koníček asi není z dítěte moc nadšen nikdy. Ale pokud je Julie asi tak umírněná jako já....proč do toho nejít? S dítětem je to super.

No tak já jsem měla druhý dítě v 37, teď jsou mu 2 roky. Ve fyzické kondici jsem stejné, jako když jsem měla toho prvního (v 21 letech) - nevím taky, když člověk přiměřeně sportuje, baví ho chodit pěšky a vůbec nezleniví, proč by proboha měl na tom ve 40 být nějak špatně? Těhotenství i porod jsem snášela určitě líp než zamlada a jak tady už několikrát padlo - při výchově cítím daleko větší nadhled a neřeším každou kravinu, jak s tím prvním.
Jestli bych se do toho ovšem pustila ve 43 letech, to nevím. No ale pustila - pokud bychom byli alespoň minimálně zabezpečeni - bydleli ve svým, manžel slušně vydělával. To u nás není, takže já asi nic.

Podívala jsem se na ty stránky(viz Riki) a mám u nás naději nanejvýše na 79 let....Takže já bych se do dítek v pozdním věku nepouštěla ani za nic!!!

ja bych osobne malyho caparta ve 40 nechtela. Ja si chci deti "odbyt" za mlada a pak trada deti z hnizdecka, ja mam na 40-50tku namyslene jine plany co chci delat nez prebalovat pliny
vubec nezavidim chlapum ze si muzou poridit dite treba v sedmdesati - co z toho?

a taky se chci dozit vnoucatek...

Nika1: Jo, může to vypadat fajn, když se někdo po čyřicítce pořád cítí na dvacet. Co ale s tím, když mu okolí dává vehementně najevo, kolik že mu to vlastně je ( třeba takový pracovní pohovor) a zrcadlo též neumí lhát. Jo, věk se nám prodlužuje, ale už opomíjíš, v jaké kondici ti lidé jsou. V osmdesáti už málokdo je zcela soběstačný, málokdo bydlí sám ve svém bytě a bez pomoci pečovatelek. A poud ano, má určitě řadu neduhů. které mu dovolí jen tak tak být soběstačný. Zákdadem toho, aby člověk nebyl odkecaný v šedesáti je to, aby se hezky šetřil, nevyčerpával psychicky ani fyzicky. Na to by měl každý myslet.

Nika1: s tím průměrným věkem to není tak jednoduché. Pro tuhle příležitost by spíš byla zajímavější "naděje dožití", což je zcela jiný statistický ukazatel, a mimo jiné je závislý i na tom, kdy se člověk narodil. Jsou na to tabulky, k nalezení na stránkách ČSÚ. Ale 80 to není v žádném případě.

Almega: to by byla taková hezká představa - jít z mateřské rovnou do důchodu. Ale tím, jak se ženám odchod do důchodu pořád posunuje, a dnes jsem opět cosi četla o dalším odsunování po roce 2018, tak už to není reálné ani při takovém pozdním mateřství po 40.

Člověk je tak starý, jak se cítí. Můj děda měl strýce v 55ti letech a dočkal se jeho promoce zdravý (pro vysvětlení babička umřela, tak si vzal paní, která měla strýce v 37 letech). Můj druhý strýc se narodil po 2.sv. válce jako první dítě a oběma rodičům bylo nad 40 a pak měli ještě jedno. Strýc je právník, jeho bratr stavař, takže žádné postižení se nekonalo a to bylo v úplně jiných podmínkách (zdravotních) než dnes. Jediné, co asi muselo být smutné, je že kolem 20ti jim umřela maminka, ale 3 chlapi si poradili a alespoň do manželství šli schopní se o sebe postarat včetně domácích prací, což se o většině českých mužů říci nedá. Ve 40ti není přece člověk vůbec odkecaný, to není ani v 60ti. Průměrný věk žen je 80 a chlapů o něco míň. A pokud se stane tragedie, tak ta se může stát i 25ti leté matce nebo otci.