Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

ja bych rekla, ze to je individualni. julie by mela zhodnotit sama sebe. jestli je takove to hyperaktivni sidlo, ktere neposedi, furt neco podnika, ma plno elanu....tak pro takovou zenskou urcite neni dite po ctyricitce problem. byt budou sily ubyvat, tak ji urcite porad pro dite dost zbyde. jestli ale uz dneska nejradsi travi cas u televize nebo s knizkou, nesportuje, nikam nejezdi a vubec zije tak jako usedle, tak potom bude dite asi dost spatny napad.

mam kamaradku, ktera ma dve deti po ctyricitce a to je takovy trestidlo, ze jako mladsi by je snad ani nemohla mit. ta fakt dospela az po te ctyricitce

magic11: To zas musím oponovat, nedůslednost není věcí věku. Dítě skáče po hlavě matce ať jí je 20, 30, 40 nebo 50, když mu to dovolí.
Jen možná ve vyšším věku už má člověk trochu nadhled a nebazíruje na blbostech, na druhou stranu si možná zase víc uvědomuje možná rizika, je úzkostlivější.

"Mrzáčka bych se nebála, dneska Tě poženou na všechny možné testy,"

A to jí jako zajistí, že nebude mít postižené dítě?

Tím se leda tak docílí toho, že se to postižené dítě nenarodí, což je sakra rozdíl, a nebo taky, že se třeba narodí, co my víme, jak se Julie staví k tomuhle.

Je to věc genetiky ale s narůstajícím věkem roste riziko postiženého dítěte, a to dost drasticky, a i pokud to skončí potratem, tak to není nic příjemného pro psychiku a zdraví.

Jistě, může být všechno v pořádku, ale jak už tu někdo psal na začátku, je potřeba s tímhle počítat a předem zvážit, jestli do toho jít i s tímto rizikem a jak se v takovém případě zachovat.

A chlapi málokdy zvládají postižené dítě v rodině. Aby pak nezůstala sama s dítětem, o které se bude starat do konce života a pak je pro něj jediná šance ústav. Docela smutný konec něčeho, co mělo být potvrzením hezkého vztahu.

Za sebe říkám - ani náhodou, ani za brambůrky. Je mi 48, a představa, že mám doma 5leté robě - brrr. Na to už bych neměla nervy a trpělivost. Ohledně těhotenství - moje byla obě sice naprosto bezproblémová, ale před 25 - 27 lety. Dneska mám organismus podstatně více opotřeben, a pochybuju, že by takovou zátěž nesl vesele. Kromě toho mám dluhy, nemůžu si dovolit nepracovat a nesplácet je. Takže můj osobní názor je - zaplať pánbu, že tohle po mě nikdo nechce. Ovšem, jak již zde padlo mnohokrát, to jsou věci, na které kolik lidí, tolik názorů. Být Julie moje dlouholetá kamarádka, která by se mě optala, řekla bych "neblbni, a užívej si toho, že už máš potomky dospělý". K neznámé osobě z internetu si ale nemohu dovolit takové důvěrnosti, a tak pravím, že si to bude muset bedlivě rozvážit sama.

po zdravotní stránce bych v dnešní době neměla obavy. Hůř je to potom zvládnout psychicky. Moje sestra má dvouletého chlapečka, je jí pouhých "40" a absolutně to nezvládá. Není už důsledná, kluk jim skáče po hlavě a moc dobře ví, že co si usmyslí, toho dosáhne svou vytrvalostí, kterou má větší než rodiče. Takže pokud myslíš, že to zvládneš i takhle, znovu ten kolotoč a trpělivou výchovu, pak se neboj a jdi do toho.
Ale - budeš ho moci zabezpečit, když se ve svých 20 letech rozhodne studovat VŠ? Bude ve tvých silách mu pomáhat finančně, aby se hned nemusel zadlužit? Kdo ví, jak bude vypadat v tu dobu školné... Je toho hodně k přemýšlení...

nemám číst ostatní příspěvky
jen vlastní zkušenost
tchýni bylo 42 a tchánovi 49, když se jim narodilo třetí dítě...
dcerka....a vím, jak to vypadlo cca od jejich 3 let...nikdo na ni neměl nervy, aby byl klid, dělalo se vše podle ni, žádný režim...
jako dospělá mi říkala, jak se ji děti smály, že nemá rodiče, ale dědu a babi...jak byla pořád sama...jak vlastně nezažila rodinu...protože kluci už byli velcí

takže bych uvažovala i nad tím to

Julie, na Tvém místě bych uvážila jestli by jsi zvládla dítě bez partnera. Nechci být nijak zlá, ale kolikrát chlap dítě chce a pak zjistí, že na to nemá? Pokud odejde a Ty zůstaneš s dítětem sama je téměř nulová šance na nový vztah i slušnou práci.
Mrzáčka bych se nebála, dneska Tě poženou na všechny možné testy, ale té šílené únavy, ztráty práce, osamnělosti a toho, že vztah nevydrží to už bych zvažovala. Pokud partner na dítěti netrvá a Ty 100% nevíš nechala bych to být.

sallie: jo, ae zvládl ji kdysy a ne ted - je to velkej rozdíl v penězích. Já si taky hodně na studiích financovala sama, ale před deseti lety, dneska bych to už nedala studovat a vydělávat si.... a lepší to rozhodně vzhledem ke školnému nebude

Já měla dceru ve 34,možná bude mít hotové studie právě,když se budu chystat do důchodu....Byla jsem vždy skoro nejstarší rodič všude...Za mlada bych děti nechtěla,takže jsem je plánovitě měla až po 30,ale po 50,ať si to člověk přizná nebo ne,tak ty síly pomalinku odcházejí,zdravotní problémy se objevují...Mám ještě 4 roky do penze a už se fakt těším,že už budu mít konečně klid a budu si moci dělat,co mě baví a né,co musím.....Neumím si představit,že chtějí ještě víc posunout odchod do důchodu,kdo bude ty vyčerpané a sešlé trosky zaměstnávat,když dnes vyrazí i někoho okolo 40,že už není flexibilní do mladého kolektivu???Být vámi,tak hodně moc popřemýšlím,jestli do toho dítěte jít.....

katalpa: naše FN je na úrovni, aspoň my si nemůžeme stěžovat a známí co s nima mluvím též ne......dříve ani teď.....

sharon: To je dobře,že jsi měla tak dobrou péči.Holt já narazila na porodnici,kde to bylo jinak.
Proto jsem si to tak užívala.

Bellana: všechno se dá zvládnout když člověk chce a je zdravej.......

Bellana: u mě přidej......

sharon: Za třináct let bude Julie v našem věku. A bude mít zodpovědnost za dítě ješte několik dalších let. A k tomu ještě stárnoucího chlapa

Pentlička: Mít dítě v takovém věku a ještě k tomu mrzáčka nebo dementa, no díky, ne.
To opravdu myslíš vážně?Toto je věc genetiky.Nehledě na to,že po 35 roce procházíš různými vyšetřeními.Proto v konečném výsledku je většina postižených dětí,které mají mladé rodiče.