Jsem už na dítě stará? Je mi třiačtyřicet.
Je mi 43 let, mám dvě dospělé děti, které už žijí samostatně a jsem rozvedená. Před třemi lety jsem se seznámila se svým současným přítelem, se kterým spolu bydlíme a plánujeme svatbu. Moje to bude druhá, jeho první, dosud je svobodný. Je mu stejně jako mně, tedy 43 let.
V podstatě nám nic nechybí, máme se rádi, jsme slušně zajištění. Přítel se mi před pár týdny svěřil, že by si moc přál dítě. Roky prý o něčem takovém vůbec neuvažoval, svoboda a bezdětnost mu vyhovovaly, ale teď je to prý už jiné a moc touží po klasické, normální rodině.
Chápu ho. Přiznám se, že se myšlence na další dítě vyloženě nebráním. Jsem si jistá, že po citové stránce bych ho rozhodně „unesla“. Možná bych si ho vychutnala i víc než ty první dvě, které jsem měla, když jsem byla hodně mladá.
Co mne trochu děsí, je můj věk. Přítel je v pohodě, muž, který se stane otcem ve třiačtyřiceti, je něco absolutně normálního, ale u ženy je to jiné. Těhotenství, porod, to všechno je zátěž i pro mladší organismus. A co pak to dítě? Je rozumné přivést ho na svět a vědět, že až půjde do první třídy, bude mi už padesát? Přestože se zdravotně a fyzicky cítím velice dobře a jsem zcela zdravá, postupující věk asi těžko zastavím a nějaké neduhy se časem začnou projevovat.
Jsem na vážkách a přemýšlím, jak se rozhodnout. Přítel mne do ničeho nenutí, ví, že tohle je natolik závažná záležitost, že se na ní musíme oba dohodnout a zvážit všechna pro a proti.
Ve své blízkosti nemám žádnou ženu, která by přivedla na svět dítě v tak pokročilém věku, abych se jí mohla zeptat, jak těhotenství a porod prožívala a hlavně ty následující roky, když dítě rostlo.
Co si o tom myslíte vy, ostatní ženy? Jsem už na dítě stará, nebo ne? Nechaly byste si na mém místě na dítě radši „zajít chuť“, nebo byste to riskly a s milovaným mužem do toho šli?
1.2.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 112 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Matky za zenitem
- Mladá matka, stará matka... nebo žádná matka?
- Jsou dnešní matky přehnaně starostlivé?
- Další články z rubriky Pro maminky
Diskuse ke článku - Jsem už na dítě stará? Je mi třiačtyřicet.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Viv :o): 
stejně je to jen na Julii a jejím partnerovi.....
katalpa: hezky jsi to napsala....ale zase budu nazvaná rudá bůhví co
......já rodila obě děti za komančů a "kus" jsem nebyla.......fakt ne , v naší FN to bylo bezva a dodnes si píšu se spolu "trpitelkou"
na pokoji....a to je už 39 let .....
Pokud jste oba zdravotne v poradku, tak za danych okolnosti - milujici "novy" bezdetny partner - bych to asi jeste zkusila ... a ze nekdo deti v tomhle veku mel a zestarl a jiny zase omladl, to neni zas tak podstatny. Ty sama vis jak se citis a na co se citis. Nebyla bys prvorodicka a alespon tusis do ceho bys sla... Drzim palce at uz se ve finale rozhodnes jakkoliv...
Bellana: ze své pozice už nééééééé....ale když se vžiju do pozice Julie a jejího partnera......
dadka: Já mám kamarádku, kterou měli rodiče skoro v padesáti. Taky tím celej život trpěla, protože maminka byla strašně úzkostlivá a strašně ji pořád kontrolovala. Když bylo kamarádce 25, otec umřel, máma těžce onemocněla a zůstala kamarádce na krku. Otec se ani nedožil konce studií svojí dcery a máma se nedožila její svatby, protože dokud žila a byla nemocná, kamarádka si ani nenašla známost, neměla na to čas.
Kdepak, nikdo z nás jí ty rodiče nezáviděl, fakt ne.
bude mi letos 40 a já bych do toho nešla. S vědomím rizik, představa, že mi zjistí genetické vady a budu muset na potrat... 
ne, děkuji. Počkám si na vnoučata.
Jestli tolik toužíte po dítěti, co si nějaké adoptovat?
Bellana: Já jsem taky šťastná, že už mi to vyrostlo a dokonce to už bere rozum..jaké blaho!!! Když si představím, že bych tu měla ještě něco mladšího a musela si projít tím věkem od 13 do 16, tak mě jímá děs.
Já bych do toho dobrovolně tedy nešla.
Každý přemýšlí nad tím, jak si bude užívat dítěte, jak to přinese něco do jeho života, ale vůči tomu dítěti mi to připadá docela sobecké. Nikdo nebere moc ohledy na to, že to dítě patrně přijde o rodiče o dost dřív než vrstevníci a nebo bude na něm, aby se o ně postaralo ve chvíli, kdy by se mělo starat zejména o svůj start do života- bydlení, práce rodina.
Jasně, že stát se může vždycky cokoli a nemoc může přijít i u těch, co mají malé děti ve 20, ale ve vyšším věku je přece jen vyšší pravděpodobnost.
Tady jsou už dvě starší děti, tak je to o něco lepší,ale i tak.
Navíc teď je šance cestovat, dělat to, co při péči o dvě děti nešlo, asi i finace jsou teď lepší pokud jsi byla sama se 2 dětmi....
No pokud se rozhodneš pro, každopádně bych přítele protáhla rodinami s miminy a malými dětmi, klidně i ve větší koncentraci, jet třeba na víkend s někým s dítětem, aby měl představu, co ho čeká. Aby si ověřil, že tohle opravdu chce a bude se na péči aktivně a bez řečí podílet.
Bellana:
Pentlička:
.jpg)
taky bych to toho nešla já už byla rok babička mám vnoučata , mám j e ráda jso to naše Slunička beru si je kdy chci ,ale mají své mladé rodiče tečka 
můj názor 
Opravdu to dítě chceš? Není to proto, že chceš udělat radost tvému příteli?Že prostě chceš, aby to tvé druhé manželství bylo dokonalé, se vším všudy? Radím nepodléhat iluzím a kouzlu okamžiku, myslet na budoucnost. Je docela pravděpodobné, že po mateřské už nikdy žádnou slušnou práci nedostaneš, protože budeš mít malé dítě a k tomu ještě budeš stará. Jo, když budeš doma na mateřský, tak to bude super, ale až se vrátíš do toho kolotoče, práce, školka, domácnost, tak uvidíš, jak budeš mít vybitý baterky, protože budeš muset zvládnout to, co ženské o 20 let mladší a ten úbytek energie je věru věkem znát.
A ještě jedna věc...k dětem není moc fér, když mají rodiče ve věku babiček a dědečků, tihle rodiče jsou už fyzicky a mentálně někde jinde, ta výchova pak vypadá taky jinak. Prostě všechno má svůj pravý čas a ten by se neměl přeskakovat.
Poradit neumím, protože znám několik žen, které dítě po 40. měly a je to individuální. Já bych měla strach, že už to fyzicky nezvládnu. Měla jsem 2 děti jako mladá a málem jsem se z toho zhroutila už tehdy. A taky je zde neporovnatelně vyšší riziko poškození plodu. Mít dítě v takovém věku a ještě k tomu mrzáčka nebo dementa, no díky, ne.
Kromě toho, já už ve 44 letech měla menopauzu, takže ani věk jsem už na dítě neměla. Takže já osobně bych do toho nešla, zvlášť když už sama děti mám. Pokud chtěl přítel dítě, měl si najít mladší ženu. Toť můj názor.
Tak zatím tu napsala většina,která s tím nemá zkušenost.My to máme podobné.Mám dvě dospělé dcery a ve čtyřiceti se mi narodila třetí dcera.Dnes jí už je sedm,chodí do první třídy.
Je to přesně jak píšeš.Když se ti narodí v tomto věku dítě,je to úplně jiné.Ve dvaceti to bylo takové hektické,strašně to uteklo.Nejmladší se věnuji úplně jinak a stoprocentně se Ti to vrací.
Moje známé se narodilo dítě ve 46,také má přítele který je mladší a dítě neměl.Také jim to perfektně klape.
Jestli i ty jsi stoprocentně rozhodnutá,tak nedej na cizí rady.Apropo ten poslední porod byl nejrychlejší,a pro mě nejkrásnější.Za komančů jsi byla v porodnici jen další kus,dnešní starost o maminky se nedá srovnávat,i to jsem si užila.
Hodně štěstí.
.JPG){kind=avatar}
sharon: Fakt bys chtěla mít doma puberťáka každý den, bez možnosti vrátit ho jeho rodičům? Tak to jsi dobrá. Já ani za kus buřta. Jsem šťastná, že jsou děti dospělé a až bude syn promovat, tak mi spadne poslední kámen ze srdce a budu si už jen užívat života bez zodpovědnosti. Těším se na léto
