Jsem už na dítě stará? Je mi třiačtyřicet.
Je mi 43 let, mám dvě dospělé děti, které už žijí samostatně a jsem rozvedená. Před třemi lety jsem se seznámila se svým současným přítelem, se kterým spolu bydlíme a plánujeme svatbu. Moje to bude druhá, jeho první, dosud je svobodný. Je mu stejně jako mně, tedy 43 let.
V podstatě nám nic nechybí, máme se rádi, jsme slušně zajištění. Přítel se mi před pár týdny svěřil, že by si moc přál dítě. Roky prý o něčem takovém vůbec neuvažoval, svoboda a bezdětnost mu vyhovovaly, ale teď je to prý už jiné a moc touží po klasické, normální rodině.
Chápu ho. Přiznám se, že se myšlence na další dítě vyloženě nebráním. Jsem si jistá, že po citové stránce bych ho rozhodně „unesla“. Možná bych si ho vychutnala i víc než ty první dvě, které jsem měla, když jsem byla hodně mladá.
Co mne trochu děsí, je můj věk. Přítel je v pohodě, muž, který se stane otcem ve třiačtyřiceti, je něco absolutně normálního, ale u ženy je to jiné. Těhotenství, porod, to všechno je zátěž i pro mladší organismus. A co pak to dítě? Je rozumné přivést ho na svět a vědět, že až půjde do první třídy, bude mi už padesát? Přestože se zdravotně a fyzicky cítím velice dobře a jsem zcela zdravá, postupující věk asi těžko zastavím a nějaké neduhy se časem začnou projevovat.
Jsem na vážkách a přemýšlím, jak se rozhodnout. Přítel mne do ničeho nenutí, ví, že tohle je natolik závažná záležitost, že se na ní musíme oba dohodnout a zvážit všechna pro a proti.
Ve své blízkosti nemám žádnou ženu, která by přivedla na svět dítě v tak pokročilém věku, abych se jí mohla zeptat, jak těhotenství a porod prožívala a hlavně ty následující roky, když dítě rostlo.
Co si o tom myslíte vy, ostatní ženy? Jsem už na dítě stará, nebo ne? Nechaly byste si na mém místě na dítě radši „zajít chuť“, nebo byste to riskly a s milovaným mužem do toho šli?
1.2.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 112 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Matky za zenitem
- Mladá matka, stará matka... nebo žádná matka?
- Jsou dnešní matky přehnaně starostlivé?
- Další články z rubriky Pro maminky
Diskuse ke článku - Jsem už na dítě stará? Je mi třiačtyřicet.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Moje babička porodila tetu ve 44, prababička rodila v rozmezí let 1902-1920, poslední dítě porodila ochrnutá po mozkové mrtvici, kterou dostala poté, co její nejmilejší syn zemřel na španělskou chřipku. Bylo jí taky přes 40 let - s péčí nesrovnatelnou s tou dnešní. Strýc byl inteligentní, nadaný, stejně jako jeho starší bratři. Matka jednoho o generaci mladšího kamaráda porodila třetí dítě vloni, plánované, ale před tím už jedno čekala a amnio vyšla nepříznivě, takže těhotenství přerušila. Přesto do toho šli znovu (dvě děti už jsou dopělé) a mají krásného kluka. Porodila ve 42. Akorát kamarád ho odmítá vozit (je o 20 let starší).
.JPG){kind=avatar}
Je mi 57. Moje kamarádka má dvanáctiletou vnučku. Jímá mě děs a hrůza, že bych se o to dítě musela dnes a denně starat. Pohrát si a vrátit, to ještě jde, ale mít to denně doma, to ani za nic na světě. Teta měla syna ve 42. Miluje ho, ale říká, že vědět tehdy, co to bude obnášet, už by do toho nešla. Rozhodnutí je na každém, každý z nás je jiný, svůj názor sem píšu jako protiváhu těch sluníčkových názorů, že s dítětem žena omládne. Houby s voctem. Jen musí kmitat jako mladá, i když se přihlásí přechod, peníze chybí, protože o padesátnici zájem není, natož s malým dítětem. A ještě k tomu matka nevypadá jako matka, ale jako babička, ať už jí do očí říkají cokoliv, za zády mluví jinak.
Šla bych do toho, ale nechala bych to na přírodě - buď se zadaří přirozeně nebo ne.
Mamce bylo 39, když jsem se narodila. Jako obrovskou nevýhodu jsem pociťovala to, že mi brzy zemřely babičky a dědové a děti se mi smáli, že pro mě do školky chodí děda 
pokud jsi zdravá, cítíš se v pohodě - proč ne? Věk je jen číslo v občance, je to individuální...
modroočka: zajímavý, s tím zpomalením stárnutí...
caira: dítko na VŠ se může zabezpečit samo, dnes už studenti, co nepracují, jsou v menšině, pokud vůbec takovej je...
Pokud oba cítíte, že byste dítě chtěli, být na Tvém místě, šla bych do toho. Otázka je, zda už nebudete muset na asistovanou reprodukci. Dnes už je výborná prenatální diagnostika, pokud by něco dopadlo špatně, přijde se na to včas - to je ta horší alternativa. Já měla poslední dítě hodně pozdě, rozhodli jsme se pro něj kvůli tomu, že manžel velice trpěl tím, že kvůli rozvodu přišel o své děti - tři roky se soudil, aby je dostal do vlastní péče a nepodařilo se mu to.
Teď je náš benjamínek už na vysoké, částečně si přivydělává a dá se to i v důchodu zvládnout. A stmeluje všechny děti - moje i manželovy z prvního manželství.
Jen náš přístup byl daleko benevolentnější, než k prvním dětem, všechno jsme brali víc s nadhledem a klidem.
A když jsme se třeba necítili na to, abychom v době, když naše dítko bylo v pubertě, jeli na hory (přece jen už jsem měla trochu obavy ze zlomenin a ani manžel není bez zdravotních problémů), jelo se sourozenci z prvního manželství, kteří jsou o 13 a víc let starší.
Taky bych do toho šla a hrozně mě dneska mrzí, že jsem to neudělala. Ono něco jiného je, pokud je člověk pořád s jedním partnerem a má s ním děti. Když má ale nového a ještě k tomu bezdětného partnera je samozřejmé, že ten by také chtěl své potomky. Úvahy o tom, že už ho nezabezpečím vůbec neberu. Můžu mít dítě ve 30 a ave 40 se mi může něco stát, takhle člověk nemůže uvažovat, to by potom nemělo cenu nic. Navíc jsou tady tvé děti, které by se jistě o sourozence v nejhorším postarali.
známá má tři dospělé děti a šestiletého kloučka, letos jí bude padesát. Sice nebyl zrovna plánovaný, ale povedl se... je to šikula a teď už vlastně trojnásobný strejček
.jpg)
je mi 44 a pokud bych byla naprosto zdravá já i partner - šla bych do toho 
ale moc dlouho nedumejte, čas hrozně letí, držím vám palce a ozvi se nám 
Je mi 41 a vím že bych do toho šla. Ano jsou rizika, kdy miminko nemusí být v pohodě, ale tohle riziko je vždy. A´t je mamince 20 nebo 40. Nikdo zdraví dítěte nezaručí. Mám kolem sebe maminky, které mají nejlepší roky za sebou a miminko přišlo na svět zdravé a v pořádku. Dnes je z jedné už školačka a je inteligentní a bystrá. Je to na rozhodnutí Tebe, ale pokud se na to cítíš, nemáš zdravotní problémy tak nevidím důvod proč to vzdát.
Budu mluvit za sebe. Nešla bych do toho. 
.jpg)
Pokud jsi zdravá a chces do toho jít tak kasli na rodný list. Kdybys bydlela o pár km dál na západ / sever tak bys takhle vubec neuvazovala, ale pravda taky bys cerstvých mamin po 40 mela kolem sebe nepocítane. Samozrejme v tvém veku uz muzou nastat urcité zdravotní komplikace pro mimco i tebe, takze bych sla na vsechna vysetrení, ale jinak proc ne 
. Ale nepremýslej moc dlouho.
caira: můj manžel zvládnul vysokou i s rodičema v důchodu. PRostě se musel "zabezpečit" sám. Nepřijde mi to zase takový neštěstí, spíš naopak to naučí lidi samostatnosti a zodpovědnosti.
Ne nešla ,už jsi vě věku kdy malé může být i poškozené,to bys chtěla?to riziko?
Ne nešla ,už jsi vě věku kdy malé může být i poškozené,to bys chtěla?to riziko?
