S dětmi vstup zakázán!
Minulý týden jsem se dočetla, že jistá letecká společnost uvažuje o tom, že na palubách svých letadel zřídí cosi jako vyhrazený prostor pro rodiče s malými dětmi. A to z důvodu, že se množí stížnosti pasažérů, které přítomnost a projevy malých cestujících obtěžují a tvrdí, že za své peníze mají právo cestovat v klidu.
V první chvíli jsem si pomyslela něco o netolerantních sobcích, kteří nedokážou blahosklonně a s chápajícím úsměvem přejít dětské chování, které je mnohdy způsobeno nudou a stísněným prostorem, s nímž si ti nejmenší neumějí poradit.
Jenže pak jsem se zamyslela hlouběji a chtě nechtě musela přiznat, že i já bych se k těm netolerantním sobcům patrně přidala. Nebylo to příjemné zjištění a připadala jsem si jako Herodes, nicméně je to tak. Tolerance a shovívavost k malým dětem má své meze. Stejně, jako je těžké chtít po dvouletém dítěti, aby pět hodin sedělo nehnutě mamince na klíně a ani neceklo, je nereálné požadovat po dospělém, aby pět hodin trpělivě snášel a chápavě přehlížel vytrvalé kopání do opěradla své sedačky, kňourání, křik a vzteklý pláč. Sice si neumím představit, jak by vyhrazený prostor pro malé děti v letadlech vypadal, ale možná by to bylo vhodné řešení, které by uvítali všichni, včetně rodičů s mrňaty.
Děti jsou prostě děti a určitá velkorysost ze strany dospělých je na místě. Bohužel, dnes to mnohdy vypadá tak, že se člověk pomalu bojí ozvat, aby nebyl označen za nerudného protivu, který nedokáže projevit dostatek pochopení. A nejedná se jen o cestování. Kolikrát stačí zajít si někam do kavárny. Není výjimkou, že zde narazíte na několik maminek v družném hovoru, přičemž jejich ratolesti si pletou kavárnu s hernou a všechny ostatní hosty považují za své parťáky.
„Měla jsem za sebou náročný den, odpoledne jsem odjížděla vlakem k rodičům. Abych vyplnila čas, usadila jsem se do jedné kavárny a chtěla si v klidu přečíst kousek knížky a zklidnit se po celodenním stresu,“ vypráví třicetiletá Kamila. „Bohužel, ten samý nápad dostaly i dvě maminky, které si chtěly v klidu poklábosit, a jejich tři předškolní děti doslova otravovaly všechny přítomné. Zpočátku jsem se snažila být milá, odpovídala jim na otázky, ale když se jejich drzost začala stupňovat a pokoušely se zjistit, co mám v kabelce, důrazně jsem se ohradila a striktně je poslala za maminkou. Co následovalo, bylo něco příšerného. Neskutečný řev, vztek, jedno to dítě mne dokonce pláclo ručičkou, měla jsem co dělat, abych mu to neoplatila. Matka přilítla jako lvice, vrhla na mne nenávistný pohled a děti odvedla. Naštěstí zasáhl personál restaurace a celé toto osazenstvo se brzy odebralo ven.“
Výhrady k chování malých dětí ale nemají jen ti, kteří mají ty své již dávno odrostlé, případně jsou sami bezdětní. Dominika je na mateřské dovolené se dvěma dětmi, takže by se dalo říct, že je zvyklá:
„Když už se mi podaří sehnat hlídání a vypravím se ke kadeřnici, pokaždé se těším, že si tam zároveň i odpočinu od dětí. Několikrát se mi ale stalo, že byla jiná maminka nucena své dítě do salónu vzít. A to si pak člověk o nějakém relaxu může nechat leda zdát. Prckovi je to tam dlouhé, u kreslení nevydrží a otravuje všechny přítomné. Jistě, že se člověk ovládne, to dítě za to nemůže, ale nejen sama na sobě, ale i na ostatních zákaznicích a personálu jsem viděla, že jim vnitřně doslova tečou nervy. Osobně bych své děti do kadeřnictví nebrala, radši bych návštěvu zrušila, kdyby mi vybouchlo hlídání.“
Jak již bylo výše řečeno, děti jsou děti a chtít po nich, aby se chovaly jako dospělé, nelze. To je prostě nemožné. Jsou takové, jejichž přítomnost nikoho neobtěžuje, naopak, svou roztomilostí dokáží vykouzlit úsměv na tváři i kdejakému škarohlídovi. Ale jsou i takové, které i v člověku, jenž jinak děti bezmezně miluje, aktivují agresivní choutky a touhu uklidit to nevychované hádě někam hodně daleko. Svůj podíl na chování dětí mají samozřejmě jejich rodiče. Ty děti, ať jsou jakékoli, za to skutečně nemohou. Pravda také je, že i sebelepší maminka může být ze svého rozparáděného potomka kolikrát úplně vedle a dosud účinné výchovné metody dokonale selžou.
Jaké jsou vaše zkušenosti s cizími malými dětmi ve vlacích, kavárnách, kadeřnictvích či letadlech? Máte pochopení a dostatek trpělivosti, nebo se přikláníte na stranu pasažérů z úvodu tohoto článku a hlasovali byste pro vyhrazené prostory určené těm nejmenším? A co maminky malých dětí? Uvítaly byste také takový prostor?
9.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
- V synově pokoji jsem našla nemravné obrázky
- Seřezat, neseřezat, zabít, nezabít….?
Diskuse ke článku - S dětmi vstup zakázán!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Myslim si, ze to je dobry napad. U nas je kavarna s detskym koutkem, kde si deti hraji a maminky si v klidu muzou poklabosit, dcera tam chodi s kamaradkou a moc si libujou. Take McDonald ma hernu stranou od ostatnich lidi. V Galveston TX se mi libila jedna restaurace, jmenovala se Crab Shack (neco jako krabi bouda). Mohlo se sedet vevnitr ale hlavne venku, a meli tam na jednom konci vyhrazeny prostor pro deti, piskoviste, prolezacky klouzacky atd. Proste bezva, decka si tam mohly hrat, a rodice meli klid na poklaboseni.
sharon: vyčisti si brejle, babi
Sofffie: já čtu plynová komora....
sharon: no ještě aby si něco dolili! Sodoma komora
Bellana: stačí je EC.....a ten smrad co se ze spoluobčanů kupé line,hlavně v létěto raději vůni rozjíveného dítěte...i když
TULI: puberťáci jsou mnohdy horší než malé děti (provokují a předvádějí se) a napadlo mě, že kolikrát i dospělí se chovají jak hovada. A teď vidím, že to tady píše i Bellana
Aja: jenže ten řev je mnohde slyšet i z té izolace....
TULI: naši , kluk a holka s náma dříve taky jezdili často vlakem, a nedolili si nic.....a syn jak má kluky vychovaný, že já sama říkám , až moc přísně......mají " vojenský dril"....a na něco taky dobrý...
denda04: taky máme vyzkoušené.....a není pravda, že prarodiče jen rozmazlují a ti naši výlupci to dobře vědí......mladej míří do kaluže a děda jen zvedne prst...opovaž se .....a co myslíš ? opováží se ?......
TULI: Při jedné cestě Pendolinem z Prahy do Ostravy bych dala přednost pěti rozjíveným dětem před dvěma dospělými muži. Byli opilí a nejslušnější slovo kromě slovesa být bylo "vole". Ostatní vybraná slova psát nebudu, klávesnice by se studem červenala.
Kočkomilka: no pokud jde o dzus a kfe.. to je snad na dospelem doprovodu...
colu do sebe ty decka taky lejou bezne, uz v rom moc velky rozdil neni, jeslti je to cola, nebo kafe
Jsem pro izolaci rodičů a přátel školy s dětmi, klid při cestování i v restauracích
- ja nevim .... s klukama jsme letali letadlem k nasim od mala a nekdy i vlakem ..24. hod cesty i se spanim ...ale vzdy se chovali dobre ..
- do restauraci jsme taky chodili .... vse O. K. .... - ale je fakt , ze nekteri ITALOVE rikaji ... ze jsem prisna TEDESKA ( NEMKA ) ..... ALE vychova OD RODICU MUSI BYT !!!
a posledne , v letadle nedelali bordel male deti , ale spis PUBERTACI , kteri se vraceli z PRAHY
sharon: ANO a o tom to je děti jsou šibalové ví co si ke komu můžou dovolit zkouší to , dobře ví co jak ke komu mám to vyzkoušené i na těch naších Zlatičkách , jak pišeš
Stanik: nemyslím si,že 10ti letý chlapec potřebuje kávu,s kofeinem