S dětmi vstup zakázán!
Minulý týden jsem se dočetla, že jistá letecká společnost uvažuje o tom, že na palubách svých letadel zřídí cosi jako vyhrazený prostor pro rodiče s malými dětmi. A to z důvodu, že se množí stížnosti pasažérů, které přítomnost a projevy malých cestujících obtěžují a tvrdí, že za své peníze mají právo cestovat v klidu.
V první chvíli jsem si pomyslela něco o netolerantních sobcích, kteří nedokážou blahosklonně a s chápajícím úsměvem přejít dětské chování, které je mnohdy způsobeno nudou a stísněným prostorem, s nímž si ti nejmenší neumějí poradit.
Jenže pak jsem se zamyslela hlouběji a chtě nechtě musela přiznat, že i já bych se k těm netolerantním sobcům patrně přidala. Nebylo to příjemné zjištění a připadala jsem si jako Herodes, nicméně je to tak. Tolerance a shovívavost k malým dětem má své meze. Stejně, jako je těžké chtít po dvouletém dítěti, aby pět hodin sedělo nehnutě mamince na klíně a ani neceklo, je nereálné požadovat po dospělém, aby pět hodin trpělivě snášel a chápavě přehlížel vytrvalé kopání do opěradla své sedačky, kňourání, křik a vzteklý pláč. Sice si neumím představit, jak by vyhrazený prostor pro malé děti v letadlech vypadal, ale možná by to bylo vhodné řešení, které by uvítali všichni, včetně rodičů s mrňaty.
Děti jsou prostě děti a určitá velkorysost ze strany dospělých je na místě. Bohužel, dnes to mnohdy vypadá tak, že se člověk pomalu bojí ozvat, aby nebyl označen za nerudného protivu, který nedokáže projevit dostatek pochopení. A nejedná se jen o cestování. Kolikrát stačí zajít si někam do kavárny. Není výjimkou, že zde narazíte na několik maminek v družném hovoru, přičemž jejich ratolesti si pletou kavárnu s hernou a všechny ostatní hosty .jpg)
považují za své parťáky.
„Měla jsem za sebou náročný den, odpoledne jsem odjížděla vlakem k rodičům. Abych vyplnila čas, usadila jsem se do jedné kavárny a chtěla si v klidu přečíst kousek knížky a zklidnit se po celodenním stresu,“ vypráví třicetiletá Kamila. „Bohužel, ten samý nápad dostaly i dvě maminky, které si chtěly v klidu poklábosit, a jejich tři předškolní děti doslova otravovaly všechny přítomné. Zpočátku jsem se snažila být milá, odpovídala jim na otázky, ale když se jejich drzost začala stupňovat a pokoušely se zjistit, co mám v kabelce, důrazně jsem se ohradila a striktně je poslala za maminkou. Co následovalo, bylo něco příšerného. Neskutečný řev, vztek, jedno to dítě mne dokonce pláclo ručičkou, měla jsem co dělat, abych mu to neoplatila. Matka přilítla jako lvice, vrhla na mne nenávistný pohled a děti odvedla. Naštěstí zasáhl personál restaurace a celé toto osazenstvo se brzy odebralo ven.“
Výhrady k chování malých dětí ale nemají jen ti, kteří mají ty své již dávno odrostlé, případně jsou sami bezdětní. Dominika je na mateřské dovolené se dvěma dětmi, takže by se dalo říct, že je zvyklá:
„Když už se mi podaří sehnat hlídání a vypravím se ke kadeřnici, pokaždé se těším, že si tam zároveň i odpočinu od dětí. Několikrát se mi ale stalo, že byla jiná maminka nucena své dítě do salónu vzít. A to si pak člověk o nějakém relaxu může nechat leda zdát. Prckovi je to tam dlouhé, u kreslení nevydrží a otravuje všechny přítomné. Jistě, že se člověk ovládne, to dítě za to nemůže, ale nejen sama na sobě, ale i na ostatních zákaznicích a personálu jsem viděla, že jim vnitřně doslova tečou nervy. Osobně bych své děti do kadeřnictví nebrala, radši bych návštěvu zrušila, kdyby mi vybouchlo hlídání.“
Jak již bylo výše řečeno, děti jsou děti a chtít po nich, aby se chovaly jako dospělé, nelze. To je prostě nemožné. Jsou takové, jejichž přítomnost nikoho neobtěžuje, naopak, svou roztomilostí dokáží vykouzlit úsměv na tváři i kdejakému škarohlídovi. Ale jsou i takové, které i v člověku, jenž jinak děti bezmezně miluje, aktivují agresivní choutky a touhu uklidit to nevychované hádě někam hodně daleko. Svůj podíl na chování dětí mají samozřejmě jejich rodiče. Ty děti, ať jsou jakékoli, za to skutečně nemohou. Pravda také je, že i sebelepší maminka může být ze svého rozparáděného potomka kolikrát úplně vedle a dosud účinné výchovné metody dokonale selžou.
Jaké jsou vaše zkušenosti s cizími malými dětmi ve vlacích, kavárnách, kadeřnictvích či letadlech? Máte pochopení a dostatek trpělivosti, nebo se přikláníte na stranu pasažérů z úvodu tohoto článku a hlasovali byste pro vyhrazené prostory určené těm nejmenším? A co maminky malých dětí? Uvítaly byste také takový prostor?
9.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
- V synově pokoji jsem našla nemravné obrázky
- Seřezat, neseřezat, zabít, nezabít….?
Diskuse ke článku - S dětmi vstup zakázán!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
u nád v restauraci Opera byl a nevím jestli ještě je "koutek pro děti", jednou jsem tam seděla s kamarádkou a jednou se ségrou na kafe a neroruměly jsme si vlastního slova.....v koutku byli tři děti , ale co ty tam dělaly, být to moje tak mají zadek modrej, rozežraný, rozjivený....od té doby tam nejdu......
Taky jsem pro udelat vyhrazene prostory pro rodice s detmi. Jsem vzdycky nervozni, ze deti obtezuji a to myslim moje deti docela ujdou, ale pecky to nejsou, nevydrzi sedet x hodin. Vyuzivame ve vlaku vagon pro matky s detmi, jenze oni tam lidi stejne chodej, jsou zvykli, ze tam byva volno. Mam cerstve zazitky, cesta Praha-Zlin, vse v pohode, byli jsme v kupe sami(pravda, prevazne proto, ze hned na zacatku cesty syn prevrhl kafe na zem, tudiz na frekventovane zastavce jsem zrovna vytirala a pak usnul, takze zabral celou sedacku), cesta zpet byla strasna. Meli jsme mistenky do vagonu pro matky s detmi, ktery ale nezaradili(po Silvestru, v nedeli, kdy jelo mraky lidi), pruvodci nam rekla, ze vedlejsi vagon je misto nej. Byl ale uplne normalnich rozmeru, takze kocar jsme do nej nenarvali, uschova behem prepravy nefungovala, kocar stal tedy u zachodu a my jen doufali, ze i on dojede do Prahy. Vagon byl narvany k prasknuti, v kupe nas bylo osm, chodbicky preplnene, deti (18mesicu a 5let) musely sedet cele 4 hodiny na jednom miste a to byla doslova hruza. Ze neusly, to je jasne, ze?:-) Oba dva usnuli az cestou v MHD domu, kdy jedeme asi tak 40 minut:-) No a pak jsem jela jeste na trati Praha-Stříbro, tam to bylo super-vagon byl ten spravny siroky, kam se vejde kocar, byl tam i oddil s uschovou behem prepravy, jen tam sedelo dost studentu, takze jsme vlastne "obtezovali" znovu, jenze to uz asi neni muj problem. Koho to obtezuje, nema si asi sedat do vozu vyhrazeneho detem, ne?:-)
denda04: 8:10......ty mi mluvíš z duše.......taky děti miluju , zvlášť pak ty naše
, teď hlídáváme vnuka, nemá ani tři, ale ani jednou se nevztekal, nevřeštěl a tak podobně...láska , neláska, dostal by přes prdel...... všechno je to o výchově hlavně v rodině.....
Kadla: 
Zapomněla jsem napsat,že dětem bylo 5 a 8 let....
Letadlem jsem letěla jen jednou před 32 lety,tak o tom nic nevím.Ovšem nevychované haranty si představit umím a to je fakt zlo...Stačí v MHD,nebo na lince do Prahy,když dítko kope zezadu do sedadla,neustále něco hlasitě pokřikuje...Moje děti byly vychovávané dost přísně,byla jsem s nimi denně v lese,aby tam běhaly a pokřikovaly,doma muselo být ticho.Cizích osob se nebály,ale nemluvily s nimi,ovšem jednou,když jsem jeli do Španělska busem,tak veškerá výchova letěla stranou,děti zlobily,neustále se pošťuchovaly,nadávaly si,skončilo to rozbitím nosu a zakrvácenou sedačkou...Bohužel,veškeré napomínání bylo marné,zabavovali jsem je s manželem,jak se dalo,vyklidili jsme jim celé sedačky,aby mohly v klidu spát,ale vše nanic.Na cestující udělaly moje děti nesmazatelně hrozný dojem,bohužel,i když pak na místě už byly "zlaté",asi to udělalo to prostředí,nezvyklá dlouhá cesta atd.
.jpg)
Jsem jednoznačně pro vyhrazené prostory. Dodnes si pamatuju, jak jsem byla coby matka cestující s dětmi vlakem nebo autobusem šíleně vystresovaná, že moje hyperaktivní děti obtěžují, protože nevydrží chvíli v klidu. Vyhrazený prostor bude největší úlevou pro rodiče samotné.
Kočkomilka: no bagety v letadle jsou ale opravdu z 99% hnus fialovej.. zbytek je na ranu... btw. co je sptnyho na kafi a dzusu? 
já jsem hodně jezdívala s dětmi vlakem a pamatuju si,že jsem se bála,aby náhodou do někoho nekopaly. Do restaurací jsme začali chodit,když jim bylo 4 a 6 let. Syn je neposeda, toho jsme museli zabavit, vyprávět si s ním,a být furt ve střehu. Dneska lítají děti po obchodě,u batě přehazovali vystavené modely,maminka si něco zkoušela,u toho telefonovala a děti si dělaly co chtěly.Asi by si ani nevšimla,kdyby jí zdrhly. Vyliskat jim nemůžete,ale nakoupit taky ne.Chudáci prodavačky.
V letadle jsem zažila hodně nevycválaného 10ti letého hocha s babičkou a její kamarádkou,neustále něco kometoval,nechával si nalít džus i kávu,bageta byla hnusná a že je mu z ní na blití atd. K tomu stíhal komentovat,o čem se baví babička s kámoškou.Po 2 hodinách usnul,naštěstí pro široké okolí.
nagy: Hanča:
Hanča: jj, prave ze Krckovo deti jsem taky mela tu cest parkat potkat a byla bajecne!
.JPG)
Hanča: dík 
.gif)
skvěle napsaný článek, objektivní
Byla by paráda, kdyby prostor určený pro děti byl ve všech letadlech Když letím třeba 2 až 4 hod. tak se nevychovaný spratek ještě rozdýchat dá, ale pokud člověk letí den, nebo dva - tak je to strašné utrpení a vkrádají se myšlenky, že Herodes byl super král.
Stanik: souhlas, je to v rodičích, my chodili s dětma od malička do restaurace, nevzpomínám si, že bychom někdy způsobili nějaký problém, prostě přímá úměra, chceš do restaurace = chovat se slušně jak se v restauraci chovají slušní lidé
