S dětmi vstup zakázán!
Minulý týden jsem se dočetla, že jistá letecká společnost uvažuje o tom, že na palubách svých letadel zřídí cosi jako vyhrazený prostor pro rodiče s malými dětmi. A to z důvodu, že se množí stížnosti pasažérů, které přítomnost a projevy malých cestujících obtěžují a tvrdí, že za své peníze mají právo cestovat v klidu.
V první chvíli jsem si pomyslela něco o netolerantních sobcích, kteří nedokážou blahosklonně a s chápajícím úsměvem přejít dětské chování, které je mnohdy způsobeno nudou a stísněným prostorem, s nímž si ti nejmenší neumějí poradit.
Jenže pak jsem se zamyslela hlouběji a chtě nechtě musela přiznat, že i já bych se k těm netolerantním sobcům patrně přidala. Nebylo to příjemné zjištění a připadala jsem si jako Herodes, nicméně je to tak. Tolerance a shovívavost k malým dětem má své meze. Stejně, jako je těžké chtít po dvouletém dítěti, aby pět hodin sedělo nehnutě mamince na klíně a ani neceklo, je nereálné požadovat po dospělém, aby pět hodin trpělivě snášel a chápavě přehlížel vytrvalé kopání do opěradla své sedačky, kňourání, křik a vzteklý pláč. Sice si neumím představit, jak by vyhrazený prostor pro malé děti v letadlech vypadal, ale možná by to bylo vhodné řešení, které by uvítali všichni, včetně rodičů s mrňaty.
Děti jsou prostě děti a určitá velkorysost ze strany dospělých je na místě. Bohužel, dnes to mnohdy vypadá tak, že se člověk pomalu bojí ozvat, aby nebyl označen za nerudného protivu, který nedokáže projevit dostatek pochopení. A nejedná se jen o cestování. Kolikrát stačí zajít si někam do kavárny. Není výjimkou, že zde narazíte na několik maminek v družném hovoru, přičemž jejich ratolesti si pletou kavárnu s hernou a všechny ostatní hosty .jpg)
považují za své parťáky.
„Měla jsem za sebou náročný den, odpoledne jsem odjížděla vlakem k rodičům. Abych vyplnila čas, usadila jsem se do jedné kavárny a chtěla si v klidu přečíst kousek knížky a zklidnit se po celodenním stresu,“ vypráví třicetiletá Kamila. „Bohužel, ten samý nápad dostaly i dvě maminky, které si chtěly v klidu poklábosit, a jejich tři předškolní děti doslova otravovaly všechny přítomné. Zpočátku jsem se snažila být milá, odpovídala jim na otázky, ale když se jejich drzost začala stupňovat a pokoušely se zjistit, co mám v kabelce, důrazně jsem se ohradila a striktně je poslala za maminkou. Co následovalo, bylo něco příšerného. Neskutečný řev, vztek, jedno to dítě mne dokonce pláclo ručičkou, měla jsem co dělat, abych mu to neoplatila. Matka přilítla jako lvice, vrhla na mne nenávistný pohled a děti odvedla. Naštěstí zasáhl personál restaurace a celé toto osazenstvo se brzy odebralo ven.“
Výhrady k chování malých dětí ale nemají jen ti, kteří mají ty své již dávno odrostlé, případně jsou sami bezdětní. Dominika je na mateřské dovolené se dvěma dětmi, takže by se dalo říct, že je zvyklá:
„Když už se mi podaří sehnat hlídání a vypravím se ke kadeřnici, pokaždé se těším, že si tam zároveň i odpočinu od dětí. Několikrát se mi ale stalo, že byla jiná maminka nucena své dítě do salónu vzít. A to si pak člověk o nějakém relaxu může nechat leda zdát. Prckovi je to tam dlouhé, u kreslení nevydrží a otravuje všechny přítomné. Jistě, že se člověk ovládne, to dítě za to nemůže, ale nejen sama na sobě, ale i na ostatních zákaznicích a personálu jsem viděla, že jim vnitřně doslova tečou nervy. Osobně bych své děti do kadeřnictví nebrala, radši bych návštěvu zrušila, kdyby mi vybouchlo hlídání.“
Jak již bylo výše řečeno, děti jsou děti a chtít po nich, aby se chovaly jako dospělé, nelze. To je prostě nemožné. Jsou takové, jejichž přítomnost nikoho neobtěžuje, naopak, svou roztomilostí dokáží vykouzlit úsměv na tváři i kdejakému škarohlídovi. Ale jsou i takové, které i v člověku, jenž jinak děti bezmezně miluje, aktivují agresivní choutky a touhu uklidit to nevychované hádě někam hodně daleko. Svůj podíl na chování dětí mají samozřejmě jejich rodiče. Ty děti, ať jsou jakékoli, za to skutečně nemohou. Pravda také je, že i sebelepší maminka může být ze svého rozparáděného potomka kolikrát úplně vedle a dosud účinné výchovné metody dokonale selžou.
Jaké jsou vaše zkušenosti s cizími malými dětmi ve vlacích, kavárnách, kadeřnictvích či letadlech? Máte pochopení a dostatek trpělivosti, nebo se přikláníte na stranu pasažérů z úvodu tohoto článku a hlasovali byste pro vyhrazené prostory určené těm nejmenším? A co maminky malých dětí? Uvítaly byste také takový prostor?
9.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
- V synově pokoji jsem našla nemravné obrázky
- Seřezat, neseřezat, zabít, nezabít….?
Diskuse ke článku - S dětmi vstup zakázán!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: zvládají to jednoduše, protože ty holčičce jasně vymezili hranice, co se smí a co už ne, já to vidím u nás v rodině, s mýma dětma jde babička kamkoliv, se ségřinýma to zkusila jen jednou a víckrát ne
a Křeček má hodně vycepovaný děti, měla jsem tu čest se s nima sejít v restauraci a měla jsem pocit, že tam ani nejsou
Křeček: no prave to tam taky byla jako jedan z podminek.. zadne rvani po vecerech.. kdybychom chteli na diskosku moholi jsme o dve plaze do hotelu vedle. Tady byli skoro vsichni od 60-65 vys... a tak bajecne odpocinkovou a klidnou dovcu jsme jeste nemeli 
Křeček: zaplatbuh za rodice jako jsi ty. Mela jsem tu cest s detmi meho kolegy z prace.. klucina je malinkej, holcina asi 3 leta a nevidela jsem v zivote bajecnejsi stvoreni. cizich lidi se neboji, nestydi, ale je tak super vychovavan, ze vi, ze kdyz dopslei mluvi, musi pockat az domluvi. Kdyz tatinek ci mamka neco reknou, bez odmlouvani to plati. Za cely vikedn, co jsme byli na kolegovych narozkach a kolega se zenou a detmi taky ta holka nezazlobila, vyhrala si s ostatnimi a byla neskutecne mila. A ten super tata, kterym muj kolega bezeseporu, jako jeden z mala chlapu co znam, je.. jeste resil, jestli neni prilis vycepovana. Pritom na ty kocce je videt, jak je stastna, u rodicu se muze kykoli pomazlit, nebo prijit, kdyz neco potrebuje, ale proste neni vychovana otravovat a dostat vescko co chce... to mi prijde vazne super... a hodne obdivu, jak to ti rodice zvladli a zvladaji!
.JPG)
Stanik: to jste měli kliku, že to nebyla mladší německá klientela, oni dokážou být po nocích uřvaní víc než haranti 
Křeček: 9:38 
Nika1: s temi hrady a zamyk je to taky pravda.
Nika1: hehe, to je presne ono.
Kdyz jsme vloni leteli na Kypr, zadaval pozadvky v agenture manzel. Takze vyzadoval hotel s freewifi ( klasika u IT maniaka) a takovy aby v nem ZADNE deti nemely pobyt zdarma. Slecna byl lehce orosena, ale vyplatilo se. Meli jsme bajecny klidny tichy hotel s klientelou nemeckych duchodcu bez ujecenych deticek.
já jsem pro vyhrazený prostor v letadle. Letěla jsem jsem jen třikrát, přičemž poprvé vedle přítele seděl 2-letý rozmazlený fakan, který ho okopával 3 hodiny a jeho matka mu řekla jen zlatíčko nech toho a malé zlatíčko jí jednu natáhlo. A podruhé sedělo malé děcko za mnou. 3 hodiny mi kopalo do sedačky a při jídle mi drobilo housku do vlasů a strašně se smálo. Jeho rodiče také. A při posledním letu malé mimino řvalo 4 hodiny v kuse, celé letadlo mělo tik a někteří lidi si už pak nebrali servítky. Ale divte se jim. Takže jak vidím děcko v letadle mám husí kůži.
tornado-lou: to taky nechápu, proč u dětských koutků v mekáči sedí lidi bez dětí 
nejlepší je drze si k nimpřisednout, že jako potřebuju na ty svoje vidět
Dočetla jsem příspěvky.
Holky, přísahám, že se setkávám celkem často s rozeřvanými a rozlítanými parchanty a rodiči,kteří jsou z nich nadšeni bez kapky soudnosti.
Když od nás jedu vlakem do Prahy v nějakou pozdější hodinu (tzn. od devíti dál), vždycky se tam nějací takoví najdou.
Tu lítá parchant o celém vagóně s rozblemcaným lízátkem v ruce, jindy zase jeden vyklápěl lidem opěrky pro ruce a třískal s nima - a matka NIC 
Nika1: jo, nektery mista pro deti opravdu nejsou vhodny. typicky ty zamky s predskolakama. jenze oni taky existuji lide, kterym vadi deti i na detskm hristi.
zkratka, kdyz vidim kavarnu s detskym kouktem, tak tezko muzu cekat, ze tak bude vladnout buhemska atmosfera kavarenskych povalecu a zmenim lokal. jak naopak kdyz vidim, ze tam koutek neni, taky zmenim lokal a neotravuju tam povalece.
Kotě: Asi jsi měla štěstí 
Okopávání v MHD jsem snad taky nezažila, ostatně moc MHD nejezdím, ale v práci párkrát s nezvladatelnými dětmi problém je. Přijde maminka se zvířetem a dítětem a v podstatě není prostor na to, abychom řešili to zvíře, protože dítě nezavře pusu, všechno musí komentovat a nebo začne ječet (to jsou třeba pěti až šestileté děti, v tomhle věku jsem já byla naučená, že mám mlčet, když se baví dospělí, dneska už se to asi nedělá). Nebo jiný případ, zatímco já se snažím s matkou dítěte zaobírat tím, proč přišli, dítě si udělá z ordinace hernu a stejně musím půlku pozornosti věnovat tomu, jestli mi zrovna neleze do použitých jehel nebo nějaké takové radosti, rozházené vizitky a známky holt beru jako nutnou daň za to, že bude chvilku klid. Nejlepší je, když děti najdou váhu, začnou na ní skákat a je klid (opravdu!). Naštěstí ne v cuklích, takže to váha vydrží 
Taky jsem netolerantní Herodes, ač mám sama dvě děti.
S těmi chodím buď k McDonaldovi,kde je dětský koutek, aby se vyblbly tam, nebo když jdeme do normální restaurace či jedeme vlakem nebo busem, tak musejí sedět na zadku a být potichu.
A fakt se mi ještě nestalo, že by někde lítaly, dovolily si někoho otravovat atd.
Já tedy nevím, lítám charterama i běžnýma linkama a skoro vždy je na palubě uřvanec zpříjemňující let ostatním. Ale dá se to vydržet. Jednou se mi ale stalo, že si přede mne sednul tlustý pán, tak 200 kg, sedačku jsem měla na kolenech, takže mi po půl hodině odumíraly nohy. Šla jsem si přesednout, volné místo bylo jen nějaké protekční - více placené u východů, tak nastal s letuškami boj, že tam sedět nesmím. Já, že si zaplatila cestu a že pán zatížil přede mnou sedadlo a bylo to na 1. pohled vidět jako kdyby si to sklopil a že já tam sedět nehodlám. Tak mě letuška ukázala, že si mám sednout vedle dítěte, které spalo a botama bylo na té mé nové sedačce. Tak zase boj. No byla to estráda, ale já si zaplatila normální sedadlo, tak nebudu utírat boty dítěti nebo drtit kolena. Je fakt, že s touto společností už nepoletím.
U nás je jedna cukrárna, kam si oblíbily chodit maminky s caparty, ovšem tím pádem tam přestala chodit klientela,která si chtěla v klidu vychutnat kávičku, třeba po práci a ne se podílet na výchově cizích dětí, poletujících bez dozoru po cukrárně
