S dětmi vstup zakázán!
Minulý týden jsem se dočetla, že jistá letecká společnost uvažuje o tom, že na palubách svých letadel zřídí cosi jako vyhrazený prostor pro rodiče s malými dětmi. A to z důvodu, že se množí stížnosti pasažérů, které přítomnost a projevy malých cestujících obtěžují a tvrdí, že za své peníze mají právo cestovat v klidu.
V první chvíli jsem si pomyslela něco o netolerantních sobcích, kteří nedokážou blahosklonně a s chápajícím úsměvem přejít dětské chování, které je mnohdy způsobeno nudou a stísněným prostorem, s nímž si ti nejmenší neumějí poradit.
Jenže pak jsem se zamyslela hlouběji a chtě nechtě musela přiznat, že i já bych se k těm netolerantním sobcům patrně přidala. Nebylo to příjemné zjištění a připadala jsem si jako Herodes, nicméně je to tak. Tolerance a shovívavost k malým dětem má své meze. Stejně, jako je těžké chtít po dvouletém dítěti, aby pět hodin sedělo nehnutě mamince na klíně a ani neceklo, je nereálné požadovat po dospělém, aby pět hodin trpělivě snášel a chápavě přehlížel vytrvalé kopání do opěradla své sedačky, kňourání, křik a vzteklý pláč. Sice si neumím představit, jak by vyhrazený prostor pro malé děti v letadlech vypadal, ale možná by to bylo vhodné řešení, které by uvítali všichni, včetně rodičů s mrňaty.
Děti jsou prostě děti a určitá velkorysost ze strany dospělých je na místě. Bohužel, dnes to mnohdy vypadá tak, že se člověk pomalu bojí ozvat, aby nebyl označen za nerudného protivu, který nedokáže projevit dostatek pochopení. A nejedná se jen o cestování. Kolikrát stačí zajít si někam do kavárny. Není výjimkou, že zde narazíte na několik maminek v družném hovoru, přičemž jejich ratolesti si pletou kavárnu s hernou a všechny ostatní hosty .jpg)
považují za své parťáky.
„Měla jsem za sebou náročný den, odpoledne jsem odjížděla vlakem k rodičům. Abych vyplnila čas, usadila jsem se do jedné kavárny a chtěla si v klidu přečíst kousek knížky a zklidnit se po celodenním stresu,“ vypráví třicetiletá Kamila. „Bohužel, ten samý nápad dostaly i dvě maminky, které si chtěly v klidu poklábosit, a jejich tři předškolní děti doslova otravovaly všechny přítomné. Zpočátku jsem se snažila být milá, odpovídala jim na otázky, ale když se jejich drzost začala stupňovat a pokoušely se zjistit, co mám v kabelce, důrazně jsem se ohradila a striktně je poslala za maminkou. Co následovalo, bylo něco příšerného. Neskutečný řev, vztek, jedno to dítě mne dokonce pláclo ručičkou, měla jsem co dělat, abych mu to neoplatila. Matka přilítla jako lvice, vrhla na mne nenávistný pohled a děti odvedla. Naštěstí zasáhl personál restaurace a celé toto osazenstvo se brzy odebralo ven.“
Výhrady k chování malých dětí ale nemají jen ti, kteří mají ty své již dávno odrostlé, případně jsou sami bezdětní. Dominika je na mateřské dovolené se dvěma dětmi, takže by se dalo říct, že je zvyklá:
„Když už se mi podaří sehnat hlídání a vypravím se ke kadeřnici, pokaždé se těším, že si tam zároveň i odpočinu od dětí. Několikrát se mi ale stalo, že byla jiná maminka nucena své dítě do salónu vzít. A to si pak člověk o nějakém relaxu může nechat leda zdát. Prckovi je to tam dlouhé, u kreslení nevydrží a otravuje všechny přítomné. Jistě, že se člověk ovládne, to dítě za to nemůže, ale nejen sama na sobě, ale i na ostatních zákaznicích a personálu jsem viděla, že jim vnitřně doslova tečou nervy. Osobně bych své děti do kadeřnictví nebrala, radši bych návštěvu zrušila, kdyby mi vybouchlo hlídání.“
Jak již bylo výše řečeno, děti jsou děti a chtít po nich, aby se chovaly jako dospělé, nelze. To je prostě nemožné. Jsou takové, jejichž přítomnost nikoho neobtěžuje, naopak, svou roztomilostí dokáží vykouzlit úsměv na tváři i kdejakému škarohlídovi. Ale jsou i takové, které i v člověku, jenž jinak děti bezmezně miluje, aktivují agresivní choutky a touhu uklidit to nevychované hádě někam hodně daleko. Svůj podíl na chování dětí mají samozřejmě jejich rodiče. Ty děti, ať jsou jakékoli, za to skutečně nemohou. Pravda také je, že i sebelepší maminka může být ze svého rozparáděného potomka kolikrát úplně vedle a dosud účinné výchovné metody dokonale selžou.
Jaké jsou vaše zkušenosti s cizími malými dětmi ve vlacích, kavárnách, kadeřnictvích či letadlech? Máte pochopení a dostatek trpělivosti, nebo se přikláníte na stranu pasažérů z úvodu tohoto článku a hlasovali byste pro vyhrazené prostory určené těm nejmenším? A co maminky malých dětí? Uvítaly byste také takový prostor?
9.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
- V synově pokoji jsem našla nemravné obrázky
- Seřezat, neseřezat, zabít, nezabít….?
Diskuse ke článku - S dětmi vstup zakázán!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
evropka - 9.2.2011 9:06
Jaký koliv dopravní prostředek je uzavřený prostor a to je třeba trochu té tolerance. V kavárně ji ztrácím, toto nejni místo kde se musí děti nutně zdržovat.
Děti za to nemůžou, můžou za to rodiče, kteří s dvouletým capartem letí 5 hodin, aby si smažili zadnici u moře. Dítěti by stačil rybník s kyblíčkem a lopatkou. Taky je dítě zadarmo a jak je něco zadarmo, tak víme, jací Češi jsou. Osobně jsem krotila anglická dítka, protože to jejich "šuš" (naše pšt) na ně neplatí. Z Řecka jsem 2,5 hodiny poslouchala vzteklou holku, která mim šmatala na sedačku a stahovala okýnko. No paráda. Taky na prohlídce hradů často neslyším, co říká průvodce, protože jsou tam ukňourané děti, které ve 4 letech výklad nemůže bavit. Viníkem jsou sobečtí rodiče, sobečtí k ostatním lidem a hlavně ke svým dětem, které to nebaví.
Já zjišťuju, že mi cizí děti vadí. Ale není to jejich chyba, je to chyba rodičů, jak si je vychovali... Některým dětem by jedna facka neuškodila a to nejsem zastáncem tělesných trestů!
.jpg)
Kozoroh18: jj....souhlasím s tím,když jdu na kávu tak opravdu nechci přijít do děcké poradny kde brečí jedno dítě přes druhé,nemluvě o tom,když je kuřácká..vlak,autobus,letadlo...to někdy člověk chování dítěte neovlivní,kdyby se rozkrájel ,tady je nutná tolerance a pochopení
.jpeg)
modroočka - 9.2.2011 0:32 
Taky ve mně převládá pocit,že dnes nikdo děti nevychovává, rodiče je nechají otravovat cizí lidi a ještě se cítí ublížení,že si někdo dovolí na jeho miláčka houknout. Mám dvě odrostlé děti a přiznávám se bez mučení na cizí, nevychované ratolesti jsem alergická.
Docela dobře si dovedu představit v letadle hrací koutek,kde děti nemusí sedět,ale mohou si hrát s ostatními dětmi, protože chápu, že udržet dítě v klidu několik hodin je prakticky nemožné.
me osobne by se to libilo. mimo jine mi pridava na klidu prave vedomi, ze nikoho zbytecne neotravujeme.
ovsem nadpis je zase mimo. v clanku neni rec o zakazu vstupu deti, nikdo je z prepravy nevylucuje, to bych prskala, ale naopak bych to videla jako vstricne gesto na vsechny strany.
V každém větším obchodním centru je dětský koutek. Když si maminky chtějí posedět nad kávou či vínem a s cígárem v ruce, tak mohou své miláčky zatím dát do koutku. Koutky jsou pěkně vybavené a děti si tam mohou bezpečně hrát a neobtěžují svým chováním astatní. Ty deti se chovají tak, že se jim v danou dobu nikdo nevěnuje jak by si přály.
To to je napsané pěkně:::
,,Jak již bylo výše řečeno, děti jsou děti a chtít po nich, aby se chovaly jako dospělé, nelze. To je prostě nemožné. Jsou takové, jejichž přítomnost nikoho neobtěžuje, naopak, svou roztomilostí dokáží vykouzlit úsměv na tváři i kdejakému škarohlídovi. Ale jsou i takové, které i v člověku, jenž jinak děti bezmezně miluje, aktivují agresivní choutky a touhu uklidit to nevychované hádě někam hodně daleko. Svůj podíl na chování dětí mají samozřejmě jejich rodiče.´´
.JPG){kind=avatar}
Já bych to taky vítala, a to jak dnes, tak v době, kdy děti byly malé. Nebyly rozjívené, vždycky jsem jim našla nějakou zábavu, ale i tak jejich zvonivé hlásky mohly okolí obtěžovat. Třeba cesta autobusem s neteří, která trpí kinetózou, to byla lahůdka. Cestující se na mě dívali s nelibostí, když jsem ji nutila zpívat a říkat básničky (to opravdu pomáhá). Jenže si mohli vybrat - poslouchat tichý zpěv nebo čichat zvratky. Vybrali si to první
já věděla že se dnes pobavím
a jeste jeden duvod mit rad tenhle brnensky podnik :-)
pan majitel je frajer :) obzvlaste v dobe dnesniho babyboomu.
http://brno.idnes.cz/kavarna-do-ktere-nesmi-deti-ale-servis-maji-bez-chyby-f92-/brno-zpravy.asp?c=A090314_1156771_brno_krc
tenhle pan mel aspon odvahu: zadny deticky, zadni domaci mazlicci... kdo si chce vypit kavu v klidu , ma sanci.
http://brno.idnes.cz/zakaz-vstupu-s-detmi-hlasi-znacka-v-brnenske-kavarne-f95-/brno-zpravy.asp?c=A090314_071717_domaci_lpo
kdyby nekdo vedel o necem takovem v hlavni meste, dejte mi, prosim vedet 
Zaffira: to pude blbe.. letadlo musi byt vyvazeny, ne? 
magie - 9.2.2011 4:58
tak já jezdím často autobusem a zde se setkávám jak se lidi dokážou na prťata usmát a to jak ženy tak muži.
Já se klidně přiznám, že jsem ten netolerantní Herodes. Mně prostě malé děti obtěžují. Nejsem zvědavá na to poslouchat jejich žvatlání s maminkou ani poslouchat stokrát písničku Skákal pes přes oves, ani tolerovat jejich hemžení a okopávání malýma nožičkama. Někomu to možná přijde roztomilé a nevadí mu to, mně to vadí. Nikdy bych to tedy nahlas neřekla, vím, že děti jsou děti, ale prostě jsem radši, když s nimi nemusím cestovat, ani sedět v restauraci.
Hm- jednou jsme zažili v letadle batole, co ho matka nezvládala- lítalo v uličce a otravovalo, matka se pokaždí po chvilce zvedla a odvedla ho bez řečí k sobě- po hodině už atmosféra houstla, a když to dítě po sté přiběhlo k nám, tak stačilo říct v klidu-"Co tu děláš? Mazej k mamince!" a byl další 4h klid Děti za to nemůžou, že s nima matky nekomunikují. Když mne dítě kope někde do zad, tak to řeknu TOMU DÍTĚTI, že mi to vadí a ono přestane!
Nemám s dětma problém a když chci, tak si ten pořádek jednoduše zjednám sama!
