S dětmi vstup zakázán!
Minulý týden jsem se dočetla, že jistá letecká společnost uvažuje o tom, že na palubách svých letadel zřídí cosi jako vyhrazený prostor pro rodiče s malými dětmi. A to z důvodu, že se množí stížnosti pasažérů, které přítomnost a projevy malých cestujících obtěžují a tvrdí, že za své peníze mají právo cestovat v klidu.
V první chvíli jsem si pomyslela něco o netolerantních sobcích, kteří nedokážou blahosklonně a s chápajícím úsměvem přejít dětské chování, které je mnohdy způsobeno nudou a stísněným prostorem, s nímž si ti nejmenší neumějí poradit.
Jenže pak jsem se zamyslela hlouběji a chtě nechtě musela přiznat, že i já bych se k těm netolerantním sobcům patrně přidala. Nebylo to příjemné zjištění a připadala jsem si jako Herodes, nicméně je to tak. Tolerance a shovívavost k malým dětem má své meze. Stejně, jako je těžké chtít po dvouletém dítěti, aby pět hodin sedělo nehnutě mamince na klíně a ani neceklo, je nereálné požadovat po dospělém, aby pět hodin trpělivě snášel a chápavě přehlížel vytrvalé kopání do opěradla své sedačky, kňourání, křik a vzteklý pláč. Sice si neumím představit, jak by vyhrazený prostor pro malé děti v letadlech vypadal, ale možná by to bylo vhodné řešení, které by uvítali všichni, včetně rodičů s mrňaty.
Děti jsou prostě děti a určitá velkorysost ze strany dospělých je na místě. Bohužel, dnes to mnohdy vypadá tak, že se člověk pomalu bojí ozvat, aby nebyl označen za nerudného protivu, který nedokáže projevit dostatek pochopení. A nejedná se jen o cestování. Kolikrát stačí zajít si někam do kavárny. Není výjimkou, že zde narazíte na několik maminek v družném hovoru, přičemž jejich ratolesti si pletou kavárnu s hernou a všechny ostatní hosty .jpg)
považují za své parťáky.
„Měla jsem za sebou náročný den, odpoledne jsem odjížděla vlakem k rodičům. Abych vyplnila čas, usadila jsem se do jedné kavárny a chtěla si v klidu přečíst kousek knížky a zklidnit se po celodenním stresu,“ vypráví třicetiletá Kamila. „Bohužel, ten samý nápad dostaly i dvě maminky, které si chtěly v klidu poklábosit, a jejich tři předškolní děti doslova otravovaly všechny přítomné. Zpočátku jsem se snažila být milá, odpovídala jim na otázky, ale když se jejich drzost začala stupňovat a pokoušely se zjistit, co mám v kabelce, důrazně jsem se ohradila a striktně je poslala za maminkou. Co následovalo, bylo něco příšerného. Neskutečný řev, vztek, jedno to dítě mne dokonce pláclo ručičkou, měla jsem co dělat, abych mu to neoplatila. Matka přilítla jako lvice, vrhla na mne nenávistný pohled a děti odvedla. Naštěstí zasáhl personál restaurace a celé toto osazenstvo se brzy odebralo ven.“
Výhrady k chování malých dětí ale nemají jen ti, kteří mají ty své již dávno odrostlé, případně jsou sami bezdětní. Dominika je na mateřské dovolené se dvěma dětmi, takže by se dalo říct, že je zvyklá:
„Když už se mi podaří sehnat hlídání a vypravím se ke kadeřnici, pokaždé se těším, že si tam zároveň i odpočinu od dětí. Několikrát se mi ale stalo, že byla jiná maminka nucena své dítě do salónu vzít. A to si pak člověk o nějakém relaxu může nechat leda zdát. Prckovi je to tam dlouhé, u kreslení nevydrží a otravuje všechny přítomné. Jistě, že se člověk ovládne, to dítě za to nemůže, ale nejen sama na sobě, ale i na ostatních zákaznicích a personálu jsem viděla, že jim vnitřně doslova tečou nervy. Osobně bych své děti do kadeřnictví nebrala, radši bych návštěvu zrušila, kdyby mi vybouchlo hlídání.“
Jak již bylo výše řečeno, děti jsou děti a chtít po nich, aby se chovaly jako dospělé, nelze. To je prostě nemožné. Jsou takové, jejichž přítomnost nikoho neobtěžuje, naopak, svou roztomilostí dokáží vykouzlit úsměv na tváři i kdejakému škarohlídovi. Ale jsou i takové, které i v člověku, jenž jinak děti bezmezně miluje, aktivují agresivní choutky a touhu uklidit to nevychované hádě někam hodně daleko. Svůj podíl na chování dětí mají samozřejmě jejich rodiče. Ty děti, ať jsou jakékoli, za to skutečně nemohou. Pravda také je, že i sebelepší maminka může být ze svého rozparáděného potomka kolikrát úplně vedle a dosud účinné výchovné metody dokonale selžou.
Jaké jsou vaše zkušenosti s cizími malými dětmi ve vlacích, kavárnách, kadeřnictvích či letadlech? Máte pochopení a dostatek trpělivosti, nebo se přikláníte na stranu pasažérů z úvodu tohoto článku a hlasovali byste pro vyhrazené prostory určené těm nejmenším? A co maminky malých dětí? Uvítaly byste také takový prostor?
9.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
- V synově pokoji jsem našla nemravné obrázky
- Seřezat, neseřezat, zabít, nezabít….?
Diskuse ke článku - S dětmi vstup zakázán!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Souhlasím s kotě
Moje děti jsou také hodné, spíš stydlivé, takže se předvádí doma, ale před cizími ne. Když už někdy někam jdem, což není moc často, neb u nás nejsou žádné podniky zařízené pro děti....tak jsou stydlivější a naopak ti dospělí na ně dorážejí, vyptávají se jich a ještě jsou dotčený, když se mi děti schovají za záda a nehodlají se s cizíma bavit.
Takže je to taky dvousečné, pokud už dospělí dítě osloví musí počítat, že ti méně stydlivé na ně pak budou dorážet. Jinak ty děsivé případy tedy taky vůbec neznám,a to znám spousty maminek na mateřské, všechny své děti vždy usměrnují..pravda, jedna se snaží, le holka je stejně dáběl...al nechodí s ní nikam do restaurací, i právě z tohohle důvodu.
kromě vyhrazenýho prostoru pro rodiče s dětmi by to chtělo ještě prostor pro tlusťochy s širšíma sedačkama 
- na to bývá taky dost stížností
.jpg)
osobně si myslím ,že by to bylo fajn pro obě strany vyhrazené prostory děti by mohly si hrát i zpivat a nikoho by to nerušilo (jen jejich rodiče
)
opravdu si myslím ,že hodně záleží na výchově v rodině ,nebo dítě ví co si může dovolik až moc dobře vnímá co a jak . mám děti moc ráda ,ale taky jsem jim nedovolila vše a to samé i u vnoučat a jsou to moje opravdu vše ,ale ??? je tam to ale jsou hranice kde ví 
co a jak
aleluja... no jsem rada , ze to napsala mam dvou dcer... me by zas kamenovaly (nektere, abych byla sparvedliva).
Krasny clanek vystihujici podstatu veci! Diky Meryl!
sevenofnine:
unavené- ano, matka nevyspalá - ano, ale tak má zustat doma a nekazit to ostatním. osobne jsem chodila cvičit se všema svýma detma do mateřského centra a takové situace zažila - a když se moje díte chovalo zhůvěřila, vyklidili jsme pole. co mi ale přišlo jako absolutní vrchol drzosti byla situace na cvičení žen/matek s tím, že za zašupovacími dveřmi je herna s hlídáním a jedna matka automaticky brala cca dvouleté díte s sebou mezi nás cvičící. konkt slo o jogu. díte neustále pokřikovalo, pobíhlao mezi námi, kutálelo si míče atd. Nejen, že to bylo velmi obtěžující, ale i nebezpečné.
.jpg)
A zapomela - jsem pro vyhrazené prostory, at v letadle nebo jinde. Není duvod zbytecne stresovat jak deti, tak rodice a ostatních nemluve. Pokud je oddelený prostor resením, jsem pro. V Dk jezdí dálkové vlaky s oddeleným vagónem pro rodice s detmi, je tam dost velký prostor na kocárky a místo jedné skupiny sedadel je hrací plocha s kostkami, nekdy i pidi stolek s kreslením. Kdyz byly holky malí hodne jsem to vyuzívala.
Moje hranice tolerantnosti je dost daleko a to uz z toho duvodu, ze at jsem se snazila sebevíc, tak jsem mela neusmernitelné díte. A opravdu po 24/7 cloveku obcas ujedou nervy a nechá ho radsi vyrvat nez porád jenom vychovávat. Ale je fakt, ze v tom prípade jsem sla na procházku do prírody a neotravovala lidi v obchodech. Na druhou stranu vyskytnou se situace, kdy to díte nejak zklidnit musím, napr cestování a to je na rodicích. Proste kdyz nekam s dítetem jedu mám dost casu se predem pripravit na jeho zabavení. A v tom jsem nekompromisní. Nejsem supermatka a omylu jsem udelala nespocet, ale s super hyper aktivním dítetem a mladsím sourozencem jsem autobusama projela Evropu pomalu krízem krázem a nikdy si na holky nikdo nestezoval, takze kdyz jsem to dokázala já dokáze to kazdý blbec.
PS. ac svagrovou nesn´sím cím dál tím víc ,tak klobouk dolu pred ní - s 2,5 letou a 7mesícní strávila bez problému v letadle 24 hodin
Kotě: a to já jich zase znám dost, stačí se rozhlédnout, když se nakupuje.
Taky jsem Herodeska. A už si nedělám výčitky svědomí - děti jsou milé a přirozené, ale mají být vedeny k tomu, že když se někam jde, mají být způsobné. Opravdu nejsem zvědavá na nějaké vzteklé ječení a výstupy. Decibely nevyhledávám, cizí děti se mi vychovávat nechce, očekávám to od jejich rodičů.
Byla bych pro,aby byl v letadle vyhrazen prostor pro matky s dětmi. Létám často a když sedím v letadle třeba 10 hodin, chci mít klid na čtení, na sledování televize, nebo na spaní. Mám děti moc ráda, ale docela mně vadí,když dítě pořád leze do uličky, šlape po vás, kope, vylívá vám džus do klína, křičí, a podobně. Vzhledem k cenám letenek bych po dobu letu chtěla mít klid.
Kotě: jsem to teda zažila taky a takovej mýtus to není, spíš de o prostředí kde to dítě vyrústá. já jsem z města a tady víc potkávam ty egomatky co děckám nedaj žádnou hranici - sama jsem takový jedno několikrát hlídala kamarádce a bylo to strašný to dítě si dovolilo absolutně všechno a neznalo žádní omezení. samý značkový oblečky a biožrádlo a všechno hypersuper, ale výchova nula. ale jezdím taky na vesnici za prahou a tam je úplně běžný že v hospodě sou nalezlý všechny matky s kočárkama, v hubě cigáro přes sebou pivo. no ale daleko víc je všude těch co sou normální.
a že tady lidi děti nevidí - no já nevim proč bych si mněla hrát s cizíma dětma. když je třeba tak klidně pomůžu s kočárkem i s čímkoliv a taky mi nevadí běžnej ruch co děti dělaj. když jsem na návštěvě kde maj děti, tak se věnuju i jim ale abych někde v autobusu odložila svoje věci a věnovala se cizím dětem to nechápu.
Chápu, že jsou to děti a nudí se, ale taky jsem to zažila. Když jsem cestovala 2 hodiny v autobuse a dítě sedící na své matce do mě neustále žďuchalo, kopalo do mě, hulákalo, .... fakt hrůza. Od maminky jsem celou cestu slyšela, že do mě nesmí kopat, ani mě píchat prstíčkem, .... Měla jsem chuť dát - né dítěti - ale matce do huby. To stejné kolikrát v šalině. Buď ten fagan kope neustále i přes matčinu hrozbu do sedačky nebo mi řve do uší. Fakt bych to kolikrát mlátila hlava nehlava 
Jeden rok jsem pracovala v obchodě s oděvy a myslím že tam se ze mě stal Herodes - neuvěřitelné, co některé matky dětem dovolí!
Předloni jsem absolvovala let z Londýna jako z horroru - 
sedělo sice přes uličku ale byla jsem šťastná že let netrvá déle, chudák pán co seděl vedle a ti co seděli před nimi - hrůza, oddělení pro děti bych rozhodně uvítala
mám 2 děti a pracuji v mateřském centru, kde vedu kroužky pro mamky s dětma a nezdá se mi rozjívenost dětí nijak dramatická. Ano určitě se v každé skupince najde 1-2 děti co nemají hranice, ale zbylých 15 je v pohodě. Ono je to občas těžké pro všechny zúčastněné, dítě může být přetažené, matka trvale nevyspalá a okolí má taky své nároky. Celkově bych řekla, že se dnes spousta lidí snaží vymoct co nejvíc svých "práv" za každou cenu. Ono je to o jedinci, nikoliv o skupině, všichni důchodci se nestrkají v MHD, všechny děti nejsou jak utržené ze řetězu, všechny matky nemají vykojený mozek, všichni bezdětní nejsou proti dětem, ale všichni jsme občas unavení, smutní, veselí, tolerantní prostě sví :-) Ono by to chtělo víc porozumnění pro všechny a ne se šprajcnout už z principu jen co uvidím cílovou skupinu, která zrovna mně prudívá.
Je to tím, že tady chybí laskavý přístup ke všem, tudíž i k dětem.
