Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Zajímaly by mne názory čtenářek na mou situaci. Je mi 33 let a jsem stále svobodná. Mám za sebou několik vztahů, které všechny skončily fiaskem. Asi je chyba i ve mně a v mých nárocích na potenciálního partnera.
V podstatě jsem se smířila s tím, že zůstanu sama. Kupodivu mne představa života bez mužského protějšku vůbec nepřipadá děsivá. Naopak, spíš se mi zamlouvá. Jinak to však mám ke vztahu k dětem, respektive dítěti. Po miminku toužím doslova zběsila a usilovně už asi čtyři roky. A stupňuje se to, zvlášť vzhledem k tomu, že si uvědomuji, že mi roky přibývají.
Zcela vážně proto uvažuji o eventualitě, že bych se vědomě stala svobodnou matkou. Když jsem se svěřila kamarádce, zděsila se a prohlásila, že jsem blázen. Za prvé považuje za naprosto nevhodné použít nějakého muže jako pouhého „dárce semene“, prý by to vůči němu bylo nefér, a také se snažila mi vysvětlit, že jako osamělá matka rozhodně nebudu mít na růžích ustláno. Ani já, ani mé dítě.
Já všechny její argumenty uznávám. Má pravdu, samozřejmě. Ale na druhou stranu mi to nepřipadá jako něco kdovíjak odsouzeníhodného. Žen, které zůstaly samotné s dětmi, je hodně, prostě bych jen rozšířila jejich řady. A co se týká otce dítěte, myslím, že co oči nevidí, to srdce nebolí, a pokud by o mém těhotenství neměl tušení, nemusel by se tím trápit.
Mně spíš dělá starost jiná věc. Jako největší riziko v mém případě vidím to, že jsem vlastně sama. Nemám sourozence, rodiče mne měli hodně pozdě, na tehdejší dobu byli doslova exoti. Byla jsem jejich vymodlené dítě, které přišlo na svět, když už veškeré pokusy dávno vzdali, a maminka si původně myslela, že zpoždění menstruace je první příznak přicházejícího přechodu. Nebylo to tak.
Nyní je rodičům skoro osmdesát, jsou už staří a dost nemocní. Starám se o ně, jak jen můžu, a je mi jasné, že se musím smířit s tím, že už brzy nadejde jejich čas. A já zůstanu úplně sama. Bez rodičů, bez sourozenců. Prakticky bez jakéhokoli nejbližšího příbuzného. Možná i proto tak strašně moc toužím po dítěti, po někom, s kým k sobě budeme patřit.
Bojím se však, co by s děťátkem bylo, kdyby se se mnou, nedejbože, něco stalo. Kdo by se o ně postaral, dal mu lásku a pocit bezpečí? Vím, že asi maluji čerta na zeď, ale i tyto myšlenky se mi vkrádají do hlavy a nemůžu se jich zbavit. Přesto jsem rozhodnutá se o dítě pokusit.
Moc bych uvítala rady a podněty od žen, které z nějakého důvodu zůstaly samy s dítětem. Co všechno to obnáší? Dá se to zvládnout? Na co se mám připravit? A co si myslíte o mém rozhodnutí?
18.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Křeček: Neznámená přeci rozvod,že dítě už nemá (většinou)tátu??Mnohdy naopak získá ještě další stínovou matku,nevlastní sourozence....
.jpeg)
Nika1 - 18.6.2010 9:04 - asi jsi to neměla lehké
, doufám,že už je líp
.JPG)
ax: proč je lepší,když má dítě oba rodiče, kteří se rozvedou? To se mi zdá horší, když je má rádo oba a pak o jednoho přijde.
Holky, s tím mužským vzorem nemůžu souhlasit. Já tady na vesnici vidím takové mužské vzory, že ji mi z toho špatně.
Domů se přijdou najíst, zahodit špinavé fusekle a možná 
a pak jdou do hospody a cestou vykládají, že s takovou hnusnou kr*** co mají doma přece nebudou trávit večer 
V tomto věku už se mi to nezdá nezodpovědné.
Ty jsi připravená na to, že budeš na dítě sama,takže určtiě se zvládneš postarat.
Kterákoliv žena se může ze dne na den stát matkou samoživitelkou, stejně tak se s ní něco můe stát atd.a kde je napsané, že i když má příbuzné, tak se o dítě (dobře) postarají.
.JPG)
Nika - to, že Ty neznáš mužský vzor, neznamená, že to tak je všude... 
Nikoho neodsuzuji, stejně si to nakonec vyřešíš po svém, ale ...
... čí jméno uvedeš do rodného listu? "Otec neznámý"? To mi přijde docela ponižující pro matku i pro dítě.
... jsi opravdu tak finančně zajištěná, aby jsi po dobu dalších tří let byla schopna z nižšího příjmu uživit sebe i dítě?
... opravdu si myslíš, že je tak jednoduché otěhotnět? Nějak nechápu, jestli svůj plán hodláš realizovat s dlouhodobějším přítelem (a pak ho poslat někam) nebo s náhodnou známostí (v tomto případě zase nevím, zda do tebe cizí chlap bude ochoten ejakulovat, aniž by se bál případných následků nebo tě podezíral z takovýchto vedlejších úmyslů - i když mu navykládáš, že bereš antikoncepci).
Sice chápu, že jsi zoufalá, ale přesto si myslím, že dítě má mít oba rodiče. A tím "oba rodiče" myslím i situace, kdy to nevyjde a rozvedou se. Takže bych být tebou zkusila ještě zalovit (i když sama vím, jak je to těžké) a našla si někoho, s kým bych tu rodinu mohla FÉROVĚ založit.
Neradila bych vám to udělat...jasně,že zvládnete nějak dítě narodit,vychovávat,ale bude-li to kluk,tak hodně potřebuje mužský vzor.A dcera v podstatě taky,aby měla aspoň nějakou zkušenost,jak se chová muž.Být osamocená na vše vám jednoho dne přijde tak hrozné,že to může i špatně dopadnout...Znala jsem jednu holku,ta si pořídila dítko se ženatým cizincem.Měly malý byt,ona měla i oba rodiče,ale nějak se nepohodli a přestala se s nimi stýkat.Před Vánoci,když se jí zdálo,že ten partner na ní kašle,ani se nepřijede podívat,tak se i s dítětem otrávila....Předtím taky dělala hrdinku,že si vystačí sama,že nikoho nepotřebuje,že jí stačí dítko.....
Mužský vzor? Co to je? To, že někdo doma občas něco opraví, jinak se válí u televize nebo sedí v hospodě a ženská doma kmitá kolem každodenních povinností a dětí? Já vyrůstala v úplné rodině a odnesla jsem si, jen jak se to "dělat" nemá.
A co se týče využití chlapa - nevím, tak mi příjde že všichni využívají všechny. Kolikrát se ženské stalo, že ji chlap využil? Takže s tím bych si tedy hlavu nelámala. To že si jednou neznamená, že je otec. Prostě v tom mají chlapi smůlu. Radši bych tu smůlu měla já a přenechala jim porod, zničený tělo fyzicky i psychicky po těhotenství a miminu.
.jpg)
Jinak, nesouhlasím s postupem, aby o mém těhotenství nevěděl. Když už bych tuto variantu zvolila, tak s někým, kdo o tom ví a souhlasí, že otec nebude uveden
Dítě za této situace bych si pořídila, jen kdybych byla velice dobře finančně zajištěná. Nemám ráda svobdné matky, které si myslely kdovíjak všechno zvládnou a pak fňukají a natahují ruce, aby jim stát (z našich daní a soc.pojištění) pomohl a nadávají, jak se tu svobodným matkám žije "špatně". Dál si myslím, že dítě se psem nenahradí a touha po dítěti způsobená hormony a pocitem ujíždějícího vlaku je silná. Do toho, ale nejdřív si na to našetřete. Autorka nepíše, jestli nemá sestřenice/ bratrance - mohla by se s nimi sblížit, aby měla tzv. větší "zázemí".
Je to zodpovědnější, než cokoli jiného - chystáš se a hodnotíš, zda a jak se postarat o dítě bez toho druhého. Na nikoho nespoléháš.
Na druhou stranu, dítě má právo na oba rodiče
Moje kamarádka je svobodná matka, která se dohodla s kamarádem a otce v rodném listě neuvedla, jenže je v jiné situaci, má velkou rodinu, rodiče žijí ve stejném domě jako ona a kdyby se s ní něco stalo, má i sourozence, kteří by se o dítě určitě postarali.
Nezůstala jsem s dětmi sama, nemám zkušenosti. Svobodné matky neodsuzuji, je to jejich problém. Ale ve Vašem případě, kdy nemáte žádné rodinné zázemí, bych váhala. Ideální stav pro Vás: najít si muže, který se nechce vázat a má rodiče toužící po vnoučeti.
jako matka samoživitelka dobrý, moje maminka nás taky musela vychovávat sama, ale to nebylo dobrovolný, zůstala vdovou 
. ale použít chlapa jenom na oplodnění, to je nářez 
