Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Zajímaly by mne názory čtenářek na mou situaci. Je mi 33 let a jsem stále svobodná. Mám za sebou několik vztahů, které všechny skončily fiaskem. Asi je chyba i ve mně a v mých nárocích na potenciálního partnera.
V podstatě jsem se smířila s tím, že zůstanu sama. Kupodivu mne představa života bez mužského protějšku vůbec nepřipadá děsivá. Naopak, spíš se mi zamlouvá. Jinak to však mám ke vztahu k dětem, respektive dítěti. Po miminku toužím doslova zběsila a usilovně už asi čtyři roky. A stupňuje se to, zvlášť vzhledem k tomu, že si uvědomuji, že mi roky přibývají.
Zcela vážně proto uvažuji o eventualitě, že bych se vědomě stala svobodnou matkou. Když jsem se svěřila kamarádce, zděsila se a prohlásila, že jsem blázen. Za prvé považuje za naprosto nevhodné použít nějakého muže jako pouhého „dárce semene“, prý by to vůči němu bylo nefér, a také se snažila mi vysvětlit, že jako osamělá matka rozhodně nebudu mít na růžích ustláno. Ani já, ani mé dítě.
Já všechny její argumenty uznávám. Má pravdu, samozřejmě. Ale na druhou stranu mi to nepřipadá jako něco kdovíjak odsouzeníhodného. Žen, které zůstaly samotné s dětmi, je hodně, prostě bych jen rozšířila jejich řady. A co se týká otce dítěte, myslím, že co oči nevidí, to srdce nebolí, a pokud by o mém těhotenství neměl tušení, nemusel by se tím trápit.
Mně spíš dělá starost jiná věc. Jako největší riziko v mém případě vidím to, že jsem vlastně sama. Nemám sourozence, rodiče mne měli hodně pozdě, na tehdejší dobu byli doslova exoti. Byla jsem jejich vymodlené dítě, které přišlo na svět, když už veškeré pokusy dávno vzdali, a maminka si původně myslela, že zpoždění menstruace je první příznak přicházejícího přechodu. Nebylo to tak.
Nyní je rodičům skoro osmdesát, jsou už staří a dost nemocní. Starám se o ně, jak jen můžu, a je mi jasné, že se musím smířit s tím, že už brzy nadejde jejich čas. A já zůstanu úplně sama. Bez rodičů, bez sourozenců. Prakticky bez jakéhokoli nejbližšího příbuzného. Možná i proto tak strašně moc toužím po dítěti, po někom, s kým k sobě budeme patřit.
Bojím se však, co by s děťátkem bylo, kdyby se se mnou, nedejbože, něco stalo. Kdo by se o ně postaral, dal mu lásku a pocit bezpečí? Vím, že asi maluji čerta na zeď, ale i tyto myšlenky se mi vkrádají do hlavy a nemůžu se jich zbavit. Přesto jsem rozhodnutá se o dítě pokusit.
Moc bych uvítala rady a podněty od žen, které z nějakého důvodu zůstaly samy s dítětem. Co všechno to obnáší? Dá se to zvládnout? Na co se mám připravit? A co si myslíte o mém rozhodnutí?
18.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Cinderella: no tak to smozrejme, jen vynechavam " chcete spolu dite" 
ale myslim, si ze nejen bez deti, ale bez chlapa to jde celkem dobre... :-)
Stanik: největším štěstím je najít chlapa, který tě miluje,ty miluješ jeho a oba chcete spolu mít dítě a můžete si ho finančně dovolit
ale takhle jednoduché to v životě není
Stanik: největším štěstím je najít chlapa, který tě miluje,ty miluješ jeho a oba chcete spolu mít dítě a můžete si ho finančně dovolit ale takhle jednoduché to v životě není
rek11: no me tohle desne krka.. moje mami, zas ma porad pocit, ze kdyz s muzem nebudu mit dite ja , tak on ( naprostej herodes a jeste vesti radikal co se harantiku tyka, nez ja) si je nutne poridi jinde a ja zustanu sama.. tak rika NO A? za a) neni jedinej chlap na svete.. a za b) to dela i soupstu chlapu, co uz detri davno maji... mam se jako zblaznit, nebo co?
rek11: no vsak.. jako kdyz bude mit dobrou rodinnou anamnezu a bude dobr evypadajici a inteligentni... proc ne.. koneckoncu se nikdy nemusi dozvedet, ze ma nekde nejaky potomky, no ne?
Ono totiz je pekny ze dite moc chces. ale jenom chtit vetisnou nestaci a tady je chteni dokonce dost malo. no a obcas ani vsechno co chceme nedostaneme 
jasne, zen ktery vychovaly dite samy nebo prakticky samy je hodne. ale myslim, ze jen malo jich to takhle planovalo. staras se uz o rodice a tak vis, jak moc casu a sil to vezme a jeste k tomu dite...
Hele, asi bys to zvladla, zvladly to jiny, ty mas asi uz rozum a vubec a nejspis to nebude az tak cerny, jak by treba mohlo, ale ideal to urcite neni....
33 fakt jeste neni az tak uplne moc. kdyz uz neches chlapa se kterym bys zila, tak muzes klidne narazit i na chlapa, ktery taky nechce vztah, ale dite by chtel a jako otec by fungoval, sice treba omezene, ale dite by ho aspon znalo a byl by posledni zachrana, kdyz by fakt slo do tuhyho.....
Stanik: no jasně,otce dětí nejlépe-je jedno,že je k nepoužití ( jako většina těch dnešních dárečků)
Stanik:
Cinderella: a jako nejvetsi stesti je mi t doma chlapa, jo? 
jelítko: a i kdyby, pokud nebude otce nikde uvadet...
divej, moje tchyne mela manzela za svobodna, coz tehdy bylo na povazenou a otce taky nikdy neuvedla, takze ja tohle rozhodne neresim... kdybych mela misto hlave jesle a tak strasne chtela mimino, tak si akorat vyberu kvalitniho darce a hotoves...
milá Anno, rozumím tvé touze po dítěti, ale uvědom si, že to dítě nebude celý život jen tvoje, budete "k sobě patřit" max do 18 let nebo než si dítě najde svého partnera a vyletí ti z hnízda a ty budeš zase sama
ještě ti "neujel vlak", zkus si najít toho pravého partnera pro život i založení rodiny (i když vím, že je to zatraceně těžké v dnešní době
)
když budeš s dítětem sama, tak ti bude stejně líto, že nemáte otce, každé vánoce, narozeniny atd. probrečíš, že jste s dítětem sami, a co když si v pozdějším věku najdeš partnera, který bude chtít tebe a dítě s tebou, ale ne tvoje dítě za svobodna s bůhvíkým navrhuju ještě chvilku počkat, tak do 35 let a uvidíš...
Mít dítě za svobodna není dnes žádná ostuda. Je ale rozdíl, když s partnerem jen žiješ, nebo ho nemáš vůbec. A v tvém případě, když nemáš žádné další příbutné, kromě rodičů, kterí jsou už hodně staří, je to celkem riziko.
Přesně jak píšeš. Pokud je vše v pořádku, máš zdravé dítě, dostatek peněz a máš kde bydlet, je to OK.Ale můžeš ztratit práci, onemocnět ty nebo dítě, a už máš problém, se kterým jsi sama.Nehledě na to, že dítě nebude mít mužský vzor...
Pamatuju si na to, když mladší dcera měla vysoké horečky a křeče a manžel byl na služební cestě, jak jsem se cítila bídně. A to jsem měla na druhém konci města celou rodinu švagrové, kteří by mně pomohli v každé situaci.
Najít někoho, kdo se sice nechce vázat, ale v zásadě proti dítěti až tak není, pokud ho nebude muset vychovávat a má rodiče, kteří touží po vnoučeti, to mi připadá jako docela dobrá varianta. Jen někoho takového najít.
Zůstat sama s dítětem bez jakéhokoli zázemí je hrozně těžké, neříkám, že to nejde, ale bude to život v neustálém spěchu, snaze zabezpečit rodinu a nebo vydělat dost a to, aby bylo možné zaplatit někoho na hlídání apod.
Už jen to, že při normální pracovní době +dojezdu je téměř nemožné odvést dítě do školky, školy a zase ho vyzvednout, zkrácený úvazek se těžko shání a je problém s financemi, pracovat doma může málokdo, podnikání je taky časově náročné...
Vyřešit jde ale všechno, třeba budeš mít aspoň nějaké dobré kamarádky, se kterými si můžete vypomoct.
Nebývalo to dřív tak, že u křtu byla kmotra, což byla mimo jiné i taková pojistka pro případ, že by se o dítě nemohla matka starat třeba kvůli nemoci? A nemusel to nutně být nikdo z příbuzenstva.
jelítko: 
jj, do baru chodí hlavně geneticky vadní lidé, ti zrdaví by tam nepáchli, hlavně ne do toho na rohu
To bych tak nehrotila, do baru chodí úplně normální lidi jako já a ty, to spíš v čtvrtý cenový bych byla obezřetnější. Ale pokud má Anna v hlavě jen trochu rozumu, což má, bude si vybírat v prostředí, které je jí blízké a sympatické a potká tam zhruba sobě rovné lidi. Prostě tak, jako se lidi seznamují normálně, akorát, že tohle bude jen na to dárcovství, no , proč hned nějaký bary, podchody a podniky pochybné pověsti...
