Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Zajímaly by mne názory čtenářek na mou situaci. Je mi 33 let a jsem stále svobodná. Mám za sebou několik vztahů, které všechny skončily fiaskem. Asi je chyba i ve mně a v mých nárocích na potenciálního partnera.
V podstatě jsem se smířila s tím, že zůstanu sama. Kupodivu mne představa života bez mužského protějšku vůbec nepřipadá děsivá. Naopak, spíš se mi zamlouvá. Jinak to však mám ke vztahu k dětem, respektive dítěti. Po miminku toužím doslova zběsila a usilovně už asi čtyři roky. A stupňuje se to, zvlášť vzhledem k tomu, že si uvědomuji, že mi roky přibývají.
Zcela vážně proto uvažuji o eventualitě, že bych se vědomě stala svobodnou matkou. Když jsem se svěřila kamarádce, zděsila se a prohlásila, že jsem blázen. Za prvé považuje za naprosto nevhodné použít nějakého muže jako pouhého „dárce semene“, prý by to vůči němu bylo nefér, a také se snažila mi vysvětlit, že jako osamělá matka rozhodně nebudu mít na růžích ustláno. Ani já, ani mé dítě.
Já všechny její argumenty uznávám. Má pravdu, samozřejmě. Ale na druhou stranu mi to nepřipadá jako něco kdovíjak odsouzeníhodného. Žen, které zůstaly samotné s dětmi, je hodně, prostě bych jen rozšířila jejich řady. A co se týká otce dítěte, myslím, že co oči nevidí, to srdce nebolí, a pokud by o mém těhotenství neměl tušení, nemusel by se tím trápit.
Mně spíš dělá starost jiná věc. Jako největší riziko v mém případě vidím to, že jsem vlastně sama. Nemám sourozence, rodiče mne měli hodně pozdě, na tehdejší dobu byli doslova exoti. Byla jsem jejich vymodlené dítě, které přišlo na svět, když už veškeré pokusy dávno vzdali, a maminka si původně myslela, že zpoždění menstruace je první příznak přicházejícího přechodu. Nebylo to tak.
Nyní je rodičům skoro osmdesát, jsou už staří a dost nemocní. Starám se o ně, jak jen můžu, a je mi jasné, že se musím smířit s tím, že už brzy nadejde jejich čas. A já zůstanu úplně sama. Bez rodičů, bez sourozenců. Prakticky bez jakéhokoli nejbližšího příbuzného. Možná i proto tak strašně moc toužím po dítěti, po někom, s kým k sobě budeme patřit.
Bojím se však, co by s děťátkem bylo, kdyby se se mnou, nedejbože, něco stalo. Kdo by se o ně postaral, dal mu lásku a pocit bezpečí? Vím, že asi maluji čerta na zeď, ale i tyto myšlenky se mi vkrádají do hlavy a nemůžu se jich zbavit. Přesto jsem rozhodnutá se o dítě pokusit.
Moc bych uvítala rady a podněty od žen, které z nějakého důvodu zůstaly samy s dítětem. Co všechno to obnáší? Dá se to zvládnout? Na co se mám připravit? A co si myslíte o mém rozhodnutí?
18.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ještě chvilku bych počkala. Ale chápu tě. Našetři si a v Polsku dávají za dánské sperma tuším 1600 (bylo v jednom článku, že se baby perou, ne že bych to sledovala) 
Je fkat,že dárce z řad mužů vyjde levněji, ale je to podraz. Na druhou stranu jsem viděla několik nabídek na oplodnění ....
Jsem sama se dvěma dcerami-rozvedla jsem se a myslím,že ještě dlouho si budu vyčítat,koho jsem dětem vybrala za tatínka..... Vztahy nejsou jednoduché a chápu, že to nemusí vyjít. Kvalitního materiálnu je málo-to si sama uvědomuješ a já to vidím dnes a denně....A čekat na to,až s eprinc vyřítí na bílém koni začíná být iracionální-taky chápu....
Drž se....
Ja osobne bych rekla, ze je to jen tve rozhodnuti. Samozrejme byt svobodnou matkou je velky zaprah. Hlavne bych si to rozmyslela z financni stranky? Budes schopna dal vykonavat svoje zamestnani? Jak budes mimino financovat? Co hlidani? Nemoc? Co kdyz ztratis praci? Je spoustu praktickych veci, ktere bych si zodpovedela a pokud si ochotna nest toto bremeno tak je to na tobe. Je to trochu neortodoxni, ale proc ne... Spoustu mladych, blbych, nactiletych holek rodi deti. Tak proc ne nejaka dospela, ktera si to dobre rozmysli....
Stanik: to je ale jiný, když se oba dobrovolně domluví. ale mně příde, že Anna to chce udělat bez vědomí toho chlapa a s někym cizim
Renee: 9:53 a taky ty genetický vady. mít dítě s nezmámým z baru, to asi nebude kvalita za rozumnou cenu 
Renee: ale ta matka ho může vychovávat i úplně normálně bez těch cirátů 
a může z něj vyrůst úplně normální a fajn člověk
klido do toho bez. Kolegynka z prace si to takhle zaridila... domluvila s s byvalym, co mel podle ni "slusny geneticky material" a zaridili si sspolu IVF. Ale zit s nim nebude...
Tikají ti biologické hodiny. Zkus ještě počkat, jestli něnajdeš někoho normálně. Máš ještě čas.
Jo a taky nechápu, proč lidi, který nejsou schopný s někým vydržet, chtějí děti 
Co z takovýho dítěte asi může vyrůst, když ho maminka bude vychovávat přesně k obrazu svému, tak, aby dítě přesně plnilo její nároky a požadavky, a ještě mu bude od začátku vštěpováno "mám jen tebe, jsi můj jedinej a poslední člověk na světě, dala jsem ti všechno, tak se podle toho chovej a buď mi až do mý smrti plně k dispozici". Br, takových dětí opravdu lituju 
.jpg)
musím upřímně říct, že některé mužské vzory jsou doast na levačku a rozhodně nejsou hodny nasledování, mě být 33 a žádnej solidní partner na obzoru, řešila bych to obdobně, prostě bez dětí si život neumím představit a ženě ten plodný čas prostě uteče a nikdy se nevrátí - ona si nemůže pořídit mladou rodinu v šedesáti ...
Mně to zní jako takové to dětské "chci a chci a chci!", jak u toho dupou nožičkou 
Taky si moc nedovedu představit tu realizaci - to budeš obcházet bary a tam shánět známosti na jednu noc? Nebo na to půjdeš přes inzerát, že hledáš někoho, kdo si chce jen zašpásovat a víc nic? 33 už je dost a na první pokus se to pravděpodobně nepodaří. Já teda nechci malovat čerta na zeď, ale tipla bych, že dřív než těhotenství si z toho odneseš chlamydie, kvasinky a jiné veselosti 
Protože co si budeme povídat, chlap, kterej na to půjde v klidu bez ochrany do plných s prakticky neznámou ženskou, nebude žádnej svatej
Nebylo by lepší zapracovat spíš na vytvoření nějakýho pohodovýho vztahu, kterej ti bude vyhovovat? 
Křeček: mám dva syny a mužský vzor za důležitý považuju. Nejde jen "vzor" ve smyslu ideálu, ale i o to, že muži reagují jinak než ženy, umí jiné věci a to všechno je pro dět důležité.
Byla jsem se syny nějaký čas sama a šlo to zvládnout, nicméně s přítelem je to snazší, on je umí lépe zkrotit.
.jpg)
ovdovela jsem s dcerkami 7 a 1rok starými a po dalsích 7létech jsem zjistila, ze jsem tehotná s prítelem, s nimz jsem se jiz rozesla. Bylo to velké dilema, zabít díte (jiz ve 3.mesíci tehotenství) nebo vychovávat sama 3 deti? Partner nestál za nic, ani platit nechtel-nez jsem obehala lékare, díte jiz kopalo-já ho nemohla nechat zbavit zivota. Ale byl to zivot nelehký, jen drina a zít jen pro deti,spousta odríkání a vecný boj se zamestnavatelem a úrady o kazdou malickost.Mela jsem rodice i sestru,ovsem pri mé hospitalizaci jsem stejne vzdy sílela, zda je doma vse v porádku. S jedním dítetem mozná - ale bez jakéhokoliv zázemí je to riskantní velice.I kdyz chápu touhu po díteti-bez nej je zivot zeny ochuzen. Chce to si ujasnit pro a proti a velmi, opravdu velmi peclive vse uvázit.Preji hodne stestí v dalsím zivote
necetla jsem vsechny prispevky, ale z tech co ano, souhlasim, ze byt na dite uplne sama je hodne velky risk. Ja mam deti uz velke, take nezili cele detstvi se svym otcem, ale vidim, jak ho rady kontaktuji i ted, v temer dospelem veku. Proste samy deli s cim jim pomohu ja a s cim tata. A zrovna tak ze maji dalsi babicku s dedou a i pribuzenstvo z tatovy strany. Jeste stale mas cas, jsi porad mlada holka, ten pravy jiste nekde ceka...
Křeček: 18.6.2010 9:16 Jo!
Toho se neboj 
. Už jen to, že o tom přemýšlíš a bojíš se je známkou toho, že to zvládneš a porveš se s tím.
Znám několik holek, co zůstaly s dítětem samy a zvládají to. Přemýšlela jsem o tom i u sebe, ne, že bych to plánovala, ale kdyby se přihodilo, také bych zůstala sama a "dárce" by se o tom nikdy nedozvěděl. Nač si kazit život, že?
