Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Lilia: Dobře ti rozumím, když jsem ukončila střední školu, také se vztahy mezi mnou a rodinou přiostřovaly, ne konkrétně jako u tebe kolem vánoc, ale pořád otázky, kam jdeš, s kým jdeš, s tím bys chodit neměla, nepřeháníš to trochu... Vztahy se uklidnily, až když jsme se s přítelem odstěhovali, sice ne hned, naši se mnou půl roku nemluvili, pořád jsem slyšela, že kvůli tomu nedodělám VŠ, že se rozejdeme a nebudu mít kde bydlet, že může mít trvalý pracovní úraz a nebudeme mít peníze a další katastrofické scénáře. Ale po tom půl roce pohoda, s našima vycházíme perfektně, rádi se scházíme, podnikáme výlety... prostě asi jen obava, že odcházím z rodinného hnízda
Omlouvám se za delší příspěvek, trochu jsem se nechala unést.
A co poradit tobě? Určitě bych si o situaci poradila s přítelem, svěřila se mu, ale pozvání jestli mám vánoce strávit s jeho rodinou, bych určitě nechala na něm. Nevím, nakolik znáš a vycházíš s jeho rodiči, aby sis pak nepřipadala jako vetřelec a rodiče také nebyli omezováni.

Lilia: já tě naprosto chápu...taky někdy dceři do všeho krafu a když mi to připomene,dala bych si do nosu,to co jsem nesnášela na mamce zase dělám....ale buď na vánoce doma,pak s přítelem,nebylo by to ono

mam-ča: Tak nějak. Já se o sebe musela za studií starat sama.....

Lilia: možná bych matce řekla jak se cítím když se takhle chová. Nebo jí dát přečíst přesně to co jste sem napsala.

Lilia: Děvče zlaté, važ si toho, že i když jsi úředně DOSPĚLÁ, máš milující mámu, která vám všem chce na Vánoce vytvořit pohodu, jako když jste byly malé. Možná si to namlouváš, ale dokud bydlíš u rodičů, nejsi SAMOSTATNÁ. Bydlíš, jíš a veškerý servis máš u rodičů. Jestli Ti mámin servis připadá ŠÍLENĚ PONIŽUJÍCÍ, asi by sis měla sbalit raneček, a najít a financovat si vlastní bydlení.
Máma má ve svém bytě PRÁVO dělat si věci tak jak chce ona.

Představ si, že jsou děti, které takové štěstí jako Ty, nemají. A co by daly za takovouhle mámu !

Lilia: K přítelovým rodičům nechoď. To radím já. Nejste manželé, není to jeho byt, a tvoji rodiče by byli smutní.

Já mám Vánoce moc ráda. Pořád bydlím u rodičů, protože studuji, ale už to není jako v dětství - to je jasné... Ba hůř, je to šílené, hlavně poslední roky. Matka si neuvědomuje že má doma dvě DOSPĚLÉ SAMOSTATNÉ dcery, které třeba mohou i napéct alespoň nějaké cukroví, něco udělat. Pořád jenom vše dělá sama, letos jsem ji už v předstihu řekla, že mohu něco upéct, at mi řekne co a kdy (pečeme až déle, aby cukroví bylo čerstvé). Tak mi řekla, že linecké a rohlíčky, kratičko před Vánoci. Normálně jsem počítala s tím že to udělám, až najednou přijedu z lyžařského povinného kurzu a hle - cukroví napečeno, stejně tak perníky, atd. PROSTĚ ŠÍLENĚ PONIŽUJÍCÍ. Dneska přijdu a zase další cukroví, fakt mě to deptá a je mi do breku, když to vidím. Ona řekne, že má čas, tak proč by nenapekla a že pak už bude do Vánoc v práci!!!! JE TO NORMÁLNÍ REAKCE? Já mám od zítra do neděle volno a mohla jsem napéct klidně všechny druhy. Ale to neee, všechno si musí udělat sama, naprosto nám nevěří. Už na to ani nemám náladu. A to je se vším. Gruntuje jak o závod, což neuznávám, přijde mi že uklízíme průběžně celý rok. Jak jsem přijela z hor, tak jsem měla v místnosti na vyschnutí nějaké oblečení, přeskáče, kvůli 3 zkouškám od pondělí jsem to nestihla uklidit a jen otevřu dveře, co přijdu ze školy, tak řev AT SI TO OKAMŽITĚ UKLDÍM!!!!!! PROSTĚ VÁNOČNÍ POHODA!!!! Fakt je to k breku, jen se hádáme, když ji něco vytknu, tak je to špatně. Přemýšlím, že budu o Vánocích u tchánovců u přítele, i když jsem prvně nechtěla, protože doma je doma a s přítelem až ve svým, ale po dnenším incidentu o tom fakt uvažuju...:-( To nejsou žádné Vánoce. Pořád jen hádky a stres a u stromečku předstírání lásky a radosti. Z tohohle důvodu bych letos Vánoce nejradši neslavila..:-( Je to fakt hrozné. Poradíte mi, jak se mám rozhodnout?

punh: No a tohle já právě něco, na co jsme hned od začátku nepřistoupili. Když u nás tchánovci byli na podzim poprvé a tchán začal vymrčovat, co je s večeří a ať už přestaneme krafat a jdeme něco nachystat, dost ostře jsem se ohradila, že mi v mojí domácnosti nikdo nebude poroučet a že jestli má hlad, může slušně požádat. A nemám problém udělat to znovu, když na to přijde, i když napodruhé bych asi rovnou řekla, že chleba a máslo jsou v kuchyni a on má dvě ruce
Bereme to tak, že jsme rodina a sešli jsme se proto, že se máme rádi a chceme spolu pobýt. A že je to zrovna náhodou u nás neznamená, že my budeme kolem všech ostatních skákat. Tenhle model jsem odkoukala od jedné své tety a hodlám se ho držet.
Ostatně my když přijedeme k tchánům, tak taky pomáháme s čím je potřeba. Cílem je strávit společně příjemný čas, ne zachovávat dekórum a snažit se vytáhnout jako nejlepší hostitelka za cenu vlastního zhroucení...

mám Vánoce moc ráda a snažím si je užít v pohodě a bez stresu. Ale štve mě, když mi někdo něco diktuje a předkládá svoje zvyky jako jediné správné, o tom přece Vánoce nejsou

Kassy: Jsou situace, kdy jsem ráda, že bydlíme v 1+1. Tohle je jedna z nich Nikdo nechce přijet na návštěvu s noclehy a nikdo neočekává hostinu, protože k našemu stolu se vejdou jen 2 židle A nikdo mi ani nemůže vyčíst, že jsem ho nepozvala
Ale když to někoho baví, jako vás, tak proč ne, to je samozřejmé.

evropka: jakým hadrem si utírá zuby?

Kassy: mně vadilo, že byli u nás doma, ale vyžadovali, aby bylo po jejich, protože oni slaví Vánoce tak, jak se to má slavit. Znamenalo to, že měli program, co se bude dělat, kdy se půjde ven, kdy do kostela, žádná televize... Taky nemusím mít puštěnou televizi pořád, ale štvalo mě, že si u sebe doma nemůžu dělat co chci jen proto, že to neschvaluje někdo, kdo je u mě na návštěvě.

evropka:

jelítko: Zdeňka nejsem, ale taky si už nějakou dobu nenechám všechno líbit. Mně je protivný jít do konfliktu, nejdřív se snažím diplomaticky vyjednávat a když to nejde, tak musím přitvrdit

Tak já tady asi budu za bílou vránu (nebo černou ovci, vyberte si ), ale my jsme moje i manželovy rodiče pozvali zcela dobrovolně a rádi. Pravda teda, ne na Štědrý den, ale to zejména proto, že oba máme ještě taky svobodné sourozence a museli bysme tudíž zvát i je a to už by bylo trochu moc. Nevešli bysme se ani ke stolu. Ale počítáme s tím, že moji rodiče přijedou 25. nebo 26. a zůstanou skoro do Silvestra, mužovi rodiče asi přijedou jen na jeden den, to ale řekli sami, že mají i jiný program. Ale chtějí se vidět s našima, tak spoň ten jeden den.
A já jsem ráda. S manželovými rodiči je to občas sice těžké, u nich bych slavit nechtěla, ale ve SVÉ domácnosti velíme my a oni se holt budou muset přizpůsobit. A se svými rodiči vycházím skvěle (i manžel) a opravdu se těším, jak se společně pobavíme a něco podnikneme. Možná je to i tím, že fakt nehrotíme, jestli je nachystaný dokonalý oběd a perfektně prostřeno a že se nesnažíme návštěvám podstrojovat a přetvařovat se kvůli nim a přizpůsobovat se. Naopak je zcela přirozeně začleníme do našeho rytmu. A rodiče nehodnotí, jak máme utřený prach a umytá okna a klidně po sobě umejou hrnky od kafe. Tak asi tak.