"Nesnáším Vánoce!" Životní postoj, móda, nebo póza?
V poslední době se víc než kdy jindy objevují názory ve stylu „nesnáším Vánoce, už aby bylo po nich“. Čím dál častěji to slýchávám od lidí ve svém okolí i čtu v různých diskusích na internetu, i na tomto magazínu jsem se takovým postojem k Vánocům setkala.
Musím říct, že mne to trochu zaráží, byť nikomu nechci jeho postoje vymlouvat, každý jsme nějaký, ten má rád to a jiný zas tamto. Ale Vánoce, to je přece něco jiného. Všichni je máme spojené s vlastním dětstvím jako něco magického, kouzelného, něco, na co jsme se s postupujícím podzimem čím dál více těšili a ty poslední dny nemohli ani dospat.
Čím to je, že pro některé lidi jsou v dospělosti Vánoce černou můrou a byli by nejraději, kdyby byly zrušeny? Může za to okázalá a obtěžující „masírka“, která se na nás už od října valí ze všech stran a nutí nás nakupovat, uklízet a péct, dokud nepadneme vysílením? Tomu se přece dá odolat, nevnímat to. A připravit pro sebe a své blízké Vánoce tak, jak nám vyhovuje.
Vánoce jsou přece krásné, osobně miluji tu atmosféru světýlek, koled, rozsvícených stromečků a vyzdobených ulic. Je to pro mne příjemné vybočení z jinak stále stejné celoroční šedi. Při pečení cukroví si užívám vůni vanilky a skořice, baví mne adventní výzdoba bytu. Na pár týdnů to u nás vypadá jinak, svátečněji, možná i trochu kýčovitěji, ale co na tom?
Když se pak sejdeme u slavnostní večeře, všichni svátečně oblečení a posléze zazpíváme u stromečku koledu, mám úžasný pocit z toho, že jsme všichni spolu a velice a více než kdy jindy si uvědomuji, jak je to krásné, když má člověk svou rodinu, své blízké.
Mám pocit, že ti, kteří Vánocemi okázale pohrdají a tvrdí, že je neslaví, nechystají, že je zkrátka ignorují, se tím ochuzují o něco moc důležitého, nenahraditelného. Jistě, když se na to člověk podívá střízlivýma očima bez jakýchkoli citových emocí, je to v podstatě den jako každý jiný. Ale možná právě proto, aby ty dny nebyly úplně všechny stejné jako ty ostatní snad stojí za to do přípravy Vánoc alespoň trošičku úsilí vložit. Narozeniny přece také slavíme, ty kulaté často hodně bouřlivě. Tak proč se zříkat Vánoc?
Každá rodina má své vlastní vánoční rituály a tradice, někdo si je užívá doslova se vším všudy včetně často hodně vyčerpávajícího období, které jim předchází. Jiný se zase zaměří především na klid, pohodu a nechce si ji kazit předvánočním šílenstvím, které mnohdy dokáže celou tu sváteční atmosféru pořádně narušit.
A někdo se rozhodl Vánoce zcela ignorovat. Je to určitě každého věc, slavení Vánoc není povinné. Přesto mne napadá, zda to není škoda, vynechat je ve svém životě. Nebo je to jen jakási moderní póza, která některé lidi nutí k tomu, odlišovat se od davu a jít jinou cestou?
Pokud patříte k těm, kteří Vánoce neuznávají a neslaví, jak trávíte Štědrý večer? Opravdu si ani na malou chviličku, v tom nejtajnějším kousku své duše nepřipomenete své dětství a neřeknete si, že „dneska přece chodí Ježíšek“?
16.12.2010 Rubrika: Tradice a lidové obyčeje | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Děda Mráz, Santa Claus a náš Ježíšek
- Kudy a jak k vám chodí Ježíšek?
- Sousedka řekla naší dceři, že Ježíšek neexistuje
Diskuse ke článku - "Nesnáším Vánoce!" Životní postoj, móda, nebo póza?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.punh: no my to máme teď tak, že 24. sme u našich a 25. odjíždíme na hory, kde jsou tchánovci s babičkou (od přítele) a tam máme 25. ještě jeden štědrej den. a jelikož se máme všichn NAŠTĚSTÍ opravdu rádi, tak je to supeeer. a 26. jdeme lyžovat
punh: 15:19 no jesti se jmenuješ Zdeňka?
punh: na 4 dny?moje smrt!!!!!
sharon: od mamky určitě,od tchýně která si otírá zuby hadrem(milostpaní)ne!!
jelítko: 15:06 uvidíme, jak to bude. Jsem ráda, když moje děti přijedou domů, to je paráda, protože jsou přes týden pryč. Ale určitě vím, že až budou mít svou rodinu, tak se k nim nenakvartýruju na 4 dny. Něco jinýho je, pokud bydlí někde daleko, třeba v zahraničí, tak to jinak nejde. Ale k nám to měli tchánovci kousek a ještě jezdili na víkendy
evropka: tak to mě ty hubičky na hřbitově chybí.....
jelítko: 15:05 nejsi náhodou moje dcera? Já si dřív taky nechala všechno líbit a pak mě mrzelo, že se mnou každý zamete
holky já měla tchýni na štědrý den 24 let,vlastně jsme se měli všichni rádi jen ten den,to bylo hubiček a vlídných slov...ne děkuji ,již jsem velká holka a ráda zajdu 26.12.na kačenu a trochu té plzně hlavně bez falešných hubiček
punh: ale třeba budeš zrovna ta, ke který budou rádi jezdit a budou tě rádi zvát
punh: Ano, přesně tak to je. Jak k něčemu jednou svolíš, jakmile něco uděláš, potáhne se to už napořád. Chce to pevně stanovit hned na začátku.
Renee: moje mamina takhle nedávno (cca osum let) prozřela a přestala si nechávat srát na hlavu. a mě hrozně baví jí pozorovat, jak roste její sebevědomí a vypadá tak nějak svobodněji a samostatněji
jelítko:
pro mě to je taky ponaučení, že si pamatuju, jak mi to vadilo, takže to nebudu dělat svým dětem. Všechno zlý je nakonec dobrý
Renee: 14:56 tohle je jedna z mála věcí, ve které poslouchám starší a zkušenější
Renee: jenže když je někdo mladý, tak spoustu věcí přehlíží a pak už se těžko mění zavedené stereotypy. Aspoň já jsem to tak měla. Teď po letech vidím, že jsem to měla domluvit mnohem dřív, to byla moje chyba
A máš pravdu v tom, že čím je člověk starší, tím míň se nechá druhými manipulovat, a to je dobře.
Renee: tak tohle naštěstí mám už od nepaměti. spíš mě tak máma vychovala. neztrácet čas a koukám, že dobře udělala. hlavně, že teď už si žiješ po svém