"Nesnáším Vánoce!" Životní postoj, móda, nebo póza?
V poslední době se víc než kdy jindy objevují názory ve stylu „nesnáším Vánoce, už aby bylo po nich“. Čím dál častěji to slýchávám od lidí ve svém okolí i čtu v různých diskusích na internetu, i na tomto magazínu jsem se takovým postojem k Vánocům setkala.
Musím říct, že mne to trochu zaráží, byť nikomu nechci jeho postoje vymlouvat, každý jsme nějaký, ten má rád to a jiný zas tamto. Ale Vánoce, to je přece něco jiného. Všichni je máme spojené s vlastním dětstvím jako něco magického, kouzelného, něco, na co jsme se s postupujícím podzimem čím dál více těšili a ty poslední dny nemohli ani dospat.
Čím to je, že pro některé lidi jsou v dospělosti Vánoce černou můrou a byli by nejraději, kdyby byly zrušeny? Může za to okázalá a obtěžující „masírka“, která se na nás už od října valí ze všech stran a nutí nás nakupovat, uklízet a péct, dokud nepadneme vysílením? Tomu se přece dá odolat, nevnímat to. A připravit pro sebe a své blízké Vánoce tak, jak nám vyhovuje.
Vánoce jsou přece krásné, osobně miluji tu atmosféru světýlek, koled, rozsvícených stromečků a vyzdobených ulic. Je to pro mne příjemné vybočení z jinak stále stejné celoroční šedi. Při pečení cukroví si užívám vůni vanilky a skořice, baví mne adventní výzdoba bytu. Na pár týdnů to u nás vypadá jinak, svátečněji, možná i trochu kýčovitěji, ale co na tom?
Když se pak sejdeme u slavnostní večeře, všichni svátečně oblečení a posléze zazpíváme u stromečku koledu, mám úžasný pocit z toho, že jsme všichni spolu a velice a více než kdy jindy si uvědomuji, jak je to krásné, když má člověk svou rodinu, své blízké.
Mám pocit, že ti, kteří Vánocemi okázale pohrdají a tvrdí, že je neslaví, nechystají, že je zkrátka ignorují, se tím ochuzují o něco moc důležitého, nenahraditelného. Jistě, když se na to člověk podívá střízlivýma očima bez jakýchkoli citových emocí, je to v podstatě den jako každý jiný. Ale možná právě proto, aby ty dny nebyly úplně všechny stejné jako ty ostatní snad stojí za to do přípravy Vánoc alespoň trošičku úsilí vložit. Narozeniny přece také slavíme, ty kulaté často hodně bouřlivě. Tak proč se zříkat Vánoc?
Každá rodina má své vlastní vánoční rituály a tradice, někdo si je užívá doslova se vším všudy včetně často hodně vyčerpávajícího období, které jim předchází. Jiný se zase zaměří především na klid, pohodu a nechce si ji kazit předvánočním šílenstvím, které mnohdy dokáže celou tu sváteční atmosféru pořádně narušit.
A někdo se rozhodl Vánoce zcela ignorovat. Je to určitě každého věc, slavení Vánoc není povinné. Přesto mne napadá, zda to není škoda, vynechat je ve svém životě. Nebo je to jen jakási moderní póza, která některé lidi nutí k tomu, odlišovat se od davu a jít jinou cestou?
Pokud patříte k těm, kteří Vánoce neuznávají a neslaví, jak trávíte Štědrý večer? Opravdu si ani na malou chviličku, v tom nejtajnějším kousku své duše nepřipomenete své dětství a neřeknete si, že „dneska přece chodí Ježíšek“?
16.12.2010 Rubrika: Tradice a lidové obyčeje | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Děda Mráz, Santa Claus a náš Ježíšek
- Kudy a jak k vám chodí Ježíšek?
- Sousedka řekla naší dceři, že Ježíšek neexistuje
Diskuse ke článku - "Nesnáším Vánoce!" Životní postoj, móda, nebo póza?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Linda: na tohle mám jednoho kamaráda, jmenuje se lexaurin
wasube: 8:11 ale lze, já třeba ignoruju reklamy, a taky jsou všude kolem nás. v telce je přepínám, na plakáty nekoukám a jak mě někdo zastaví na ulici s reklamní nabídkou do pekel ho posílám. a docela úspěšně uř tak pět let skoro žádnou reklamu neznám
Florencie: 8:12 tak to je pochopitelný
Grainne: Tady ti prostě nechápou, že každej člověk je jinej, a pořád by ho předělávali ke své podobě (protože dle nich je to jediný správný Prostě žít a nechat žít - obzvlášť, pokud nejde o zásadní věci...
Grainne: 8:08 no a nebo si stačí zahrát na Jehovistu a nikdo člověka nebude nutit do juchání
Pentlička: 7:58 příbuzné, kteří jsou mi jaksi kostrče, nenavštěvuji
orinka: 6:56 gratuluji, že jsi došla až sem člověk má žít proto, aby mu bylo na světě krásně
mashanka: 0:58 přesně tak, to je snad tak jednoduchý řešení. nedělat něco co mě nebaví
já Vánoce miluju, připadám si jako dítě každý štědrý večer. miluju ten klid, pohádky, kapra a salát, dárky. vše si ale užívám naprosto po svém. jelikož nemám ráda koledy, tak si je prostě nepustim. nemám ráda cukroví, tak ho prostě nepeču a nejim. nemám ráda davy, tak dárky kupuju přes net a nebo s předstihem. prostě si udělám Vánoce podle sebe a vyberu si ze zvyků jen to co chci a pak je to fajn. ale když někdo Vánoce rád nemá, tak mu to nevyčítám, ať si každý dělá co chce
Já mám Vánoce moc ráda, užívám si výběr a nakupování dárků, zdobení stromečku i celého bytu, pečení cukroví... Je to pro mě takové období klidu, i když letos se k němu přidala i dávka stresu, protože je provází spousta zásadních změn a budu poprvé slavit bez rodičů, zato s manželem.
Ale lidi, kteří Vánoce rádi nemají, respektuju. Důvody k tomu můžou být různé a nikomu do nich nic není. A občas se náhodou i hodí mít v okolí někoho takového - díky kolegyni, která Vánoce bojkotuje, kupříkladu můžu mít celý týden mezi svátky a Novým rokem dovolenou
Linda: jsi za celý rok unavená, to se sečetlo. Když si vybavím, cos musela všecko řešit - ohlédni se zpátky a budeš vědět, z čeho to máš. Potřebuješ si sednout, nic nedělat, nic neorganizovat a nezodpovídat dotazy. Nechci napsat rovnou syndrom vyhoření, ale daleko to od toho není. Prostě to chce urvat se, být chvilku někde jinde a jen sama se sebou.
myslím, že si každý neseme v sobě hodně z dětství.....naši též nebyli nějak bohatí, bohatí myslím materielně, že jsme třeba nikdy neměli auto i když táta řidičák měl......ale vánoce byli nádherný, kouzelný, shodli jsme se se setrou na tom, že bývali nejkrásnější v našem životě......později jsem se i já snažila podobně i pro své děti,určitě mají na co vzpomínat.....a dnes je vytváří oni svým dětem. Vánoce nejsou o drahých darech ale o vzájemném soužití s rodinou, o tom , že se máme navzájem rádi a dáváme si to pocítit i po celý rok, jen o vánocích to má jakési kouzlo navíc ....já vánoce miluju odjakživa a těším se jako když mi bylo 6, 5, 7, 20 let........
Zaffira: no v tom je potíž, že ostatní to nenechají být a mají nutkavou potřebu to řešit, někteří by dotyčného neslaviče i k psychiatrovi dostrkávali............kdyby ne, těžko by se tu objevil ten článek, kde má zase někdo nutkavou potřebu si lidi zabalit do škatulek (asi aby je takto zabalené daroval nepřátelům k Vánocům).
Nějak pořád neumíme jednu věc - vzít něco na vědomí a víc se tím nezabývat.
Někdo neslaví Vánoce VELKÁ TEČKA
Každý má Vánoce takový, jaký si je udělá. Pokud to někoho nebaví, není to nic špatnýho, hlavně to musí vyhovovat tomu člověku samotnému. Myslím si, že je úplně jedno, co kdo dělá na Vánoce, hlavně by to měl dělat rád.
Komerční masáž ignorujeme do té míry, do jaké se to hodí nám a jestli mě někdo v obchodě vánočně masíruje od října, je mi fuk, nejsem padlá na hlavu abych se nad tím vůbec vzrušovala a vezmu si z toho jen to, co se líbí mě.
Můj manža Vánoce rád neměl a když jsem více poznala jeho matku, plně jsem ochopila proč. A proto nikdy nezapomenu na první vánoce které jsme strávili spolu v mé rodině. Když se vnitřně srovnal s tím klidem a nenucenosti, s tím, že nic není povinnost a nikdo nečeká vděk, nekonají se žádné vydíračky a podobně - připadal mi jako malý kluk, tak moc se mu to líbilo. Teď se na Vánoce těší pokaždé, udělali jsme si Vánoce na celý čas adventu, nikomu to necpeme, dárky si dáváme drobné, pro radost. A děláme jen to, co nás baví - rádi strojíme stromek, tak ho máme už nazdobený týden před Vánoci a je nám úplně ukradený že se to tak dělat nemá. Mojí tchýni ručně vyrobené dárky a drobnosti nevoní (protože nejsou dostatečně drahé a cenné) tak nedostává nic a klidně jsem jí to i řekla.
Já mám Vánoce ráda, dělám si je po svém, jen v poslední době mě štvou všechny babičky, protože mě nutí k nákupnímu šílenství, dávají mi peníze, že ony nevědí co, tak ať to koupím já